Akce Sázavák 2019

Akce Sázavák patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2019-04-27.

Nejdelší varianta má délku 74.00 km.

:: Propozice :: Profil a mapa :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Poděkování :: Foto :: Flyby :: Relive

Historie: 2009 :: 2010 :: 2011 :: 2012 :: 2013 :: 2014 :: 2015 :: 2016 :: 2017 :: 2018

• Dreamer – Sazavak v jarnim valciku
  
  

  Na Eurosportu je cyklisticka sezona v plnem proudu uz nekdy od unora, zato my amateri si musime na silnicni zavody pekne pockat a ani v dubnu jich moc neni. Jesteze nas klub drzi tradici a porada Sazavak, komorni zavod, kam prijede vzdy tak padesat lidi, ale zato vzdy se objevi nekolik hodne dobrych lidi, kteri mezi amatery leckdy az tak nepatri. Predpoved pocasi se vylepsuje a tak se na start chystam i ja. Jen tedy jak bylo v patek krasne a skoro 30st, tak jsem si sel zabehat a pak jeste vyjet na kole, tomu neslo odolat. Tudiz jsem od sebe necekal vubec nic, zvlast kdyz me ve stredu na Zvoli ukazal HorGeorge, jak moje aktualni kondice vypada. Samozrejme porad dobre proti 99% populace, ale mezi nami zavodniky ... no znate to!
  
  Sobotni rano snidam az kolem 10h, vlastne je to takova snidane + obed v jednom, protoze start zavodu je ve 14h. V Uvalech u Prahy jsem po 13h, zahy dorazi dalsi lide, jdeme se rozjet s McHammerem. Dorazi i Jirus, je tu cela letka CT Weber, M. Somr z Lawi, L. Janousek, no proste jak jsem psal na zacatku, na startu sice nejsou stovky lidi, ale je jasne, ze se pojede. A to plati hned od startu. Jesteze jsem sundal navleky z nohou a cepici zpoza prilby, jen ty polozimni rukavice nemam za co vymenit, ale porad lepsi nez zimni bunda, v ktere jsem jel pred dvema roky. Sice proti patku ochlazeni o vice nez 10st, ale slunce vykukuje a prehanky jsou na meteoradaru nekde daleko, to by mohlo vyjit!
  
  Hned od startu se leti a ne malo. Par lidi ztracime, bohuzel vcetne Kapra, ktery uz ma ale splneno, nebot jel dopoledne casovku. Ja v baliku jsem a docela se mi zacina jet dobre. Samozrejme stehna z behani citim od startu, ale jinak se v baliku da uviset. Po divocejsim zacatku se tempo v sazavskem udoli trochu zklidni, prelitneme kostkovy brdek a uz jsme s Kolikacem na nasem tradicnim miste, tedy na konci cca 25 clenneho baliku. Ale proc se cpat dopredu, kopce to jiste nadeli. Ryba defekti, ale pak je zpet, Jirus na ma mensi kolizi s protivnikem a hlasi malou osmu na kole, ale taky jede dal a v kopcich tvrdi muziku! McHammer spatne odboci a po navratu do baliku uz jezdi taky spise vzadu, ma to smysl, taky bych tu nerad zabloudil, byt sipky na silnici jsou a poradatelska sluzba v podobe Turisty, Bobka a Karla je prikladna, dekujeme kluci!
  
  Prichazi kopce, kde se to vzdy deli, ale ne tak dneska. Je tu i holcina z Tabora, zajimalo by me jestli je to K. Janu, ktera je pribuzna kolegy z prace, ale neni cas se ji ptat, takove tempo se jede. Nicmene prvni velky kopec tam s prekvapenim uvisime s Kolikacem a vypada to ze rozhodnou Chocerady. Sjezd k nim je dlouhy, je treba davat pozor aby to neujelo. Nastesti se kvalita asfaltu za posledni roky vyrazne zlepsila a uz to neni takovy stres jako drive. Mensi stres zpusobi cervena na vlakovem prejezdu v Choceradech, jsem posledni kdo tam projel, to bylo na vterinu presne. Prijde kopec kde cekam kdy odpadnu, neb tam najizdim z posledniho mista, ale kopec ubiha, ubiha a ja tam porad jsem. Tady si davam nejvic, ale kdyz vidim Kolikace jak tam pekne je, tak to doda dalsi sily. Nekdy tady vypadne Ryba. Kostky v Ondrejove a mensi zmatek s protijedoucimi cyklosturisty, musim v kopci na brzdy a celo nam lehce ujizdi. Ale jeste pred sjezdem jsem tam s Kolikacem zpatky, to je euforie!
  
  Je nas kolem dvaceti, dokonce Cespa tu nekde vypadnul. Ono to je lakave, jit do uniku nebo se o neco pokouset na cele, kazdy se zkraje sezony citi jako M. Van Poel, ja se tak rozhodne necitim a setrim kazdy watt, jak jen to jde. Cil se blizi, Kolikac mobilizuje posledni sily a chce pomoci Jirusovi v uniku, ale ani to se nepovede, navic Jirus pak ma bohuzel kousek pred cilem defekt. Jinak je to ale paradni zazitek vse z chvostu pelotonu sledovat, sjedeme nakonec i borce z Weberu a to uz prichazi cilovy brdek. Cekam ze budu ze skupiny posledni, spurty nejsou nic pro me. K memu prekvapeni ale za mnou dojede rada lidi a az na cilove pasce me skoci M. Somr. Prumer 38, pry to byl nejrychlejsi Sazavak, no vida, kdo by to byl rekl. Bedna v kategorii sice o fous utekla, ale jsem naramne spokojeny, byl to perfektni zavod, pocasi vyslo, oranzova byla v te jarni zelenajici se prirode videt vice nez dost a o to slo dneska predevsim!

  
  
  
• Kolíkáč – Kávu si osladím o trochu víc!
  
  

  Proč? Proč jsem tohle zase zažil? Zase musím šlapat dál, protože Sázavák 2019 mě dokonale nafetoval. Nepamatuji, že by do cíle Sázaváku někdy dojížděl čelní balík o více jak 15 lidech, a především si nepamatuji, že bych byl jeho součástí. A přitom bych na sebe letos nevsadil ani pětník, každá intenzita na švihu mě bolela, sliznice v hlavě otékaly, v pátek jsem byl zralý do postele. Ani se mi nechtělo měnit tréninková kola na závodní, každé pomyšlení na kolo bolelo, navíc ta organizace Sázaváku mě brala nějak hodně sil...
  Takže plán byl jasný, jet co nejúsporněji, jet vychcaně, ani jednou na špic a přejet Vyžlovku... Nerozjetý jdu na start, Bobek mě ještě hecuje, sundej blatníček a podsedlovou brašničku, duše a pumpičku do zadní kapsy! A pak to přišlo, zmáčknout budík a odpálit 2 hodinovou extázi. Na špici se usazuje Mc Hammer, za ním hned Pirát, Profesor a já. Dobře kluci, tak to má být, hlídat si přední pozice, ať to neodjede hned po startu. Přišimasy a Čespa nastupuje, zvedají se zadky a já musím taky. Odskočilo asi 5 borců včetně jednoho z Weberu a ostatní to začínají brzdit. Noo, tak letos se začalo pěkně zhurta. Nechci se úplně gumovat, ale přikládám nohy k dílu ke sjetí. I to mám v hlavě organizačně, na Vyžlovku to chce přijet co nejvíce po kupě, ať zaváděcí auto nemá problém.
  Masojedy letíme po novém povrchu, u špice už operuje náš Ryba a především Čespa. Doubravčice a další magnet směr Štíhlice. Ono se nezdá, stále to od startu stoupá a je potřeba být dobře usazen v grupě. Najíždíme na rozsekaný úsek k rozhledně a Dreamer vedle mi hlásí, že jsme na konci skupiny. Cože? Kde jsou kluci? Překvapeně se otáčím a za námi opravdu nikdo…
  Jirus, aby se s námi nenudil, tak si dělá na předku malou osmu. Já zatím bez sebemenších problémů, srostlý s kolem, kolo srostlé se mnou přejíždím luxusně ohlídanou Vyžlovku, kam jsem si ani nevěřil, že dojedu. Mc Hammer a jeden Weber v mini úniku to pálí do slepé silnice směr pila, ale naštěstí jsou zastaveni včas naším „pravá, stále po hlavní!“ V hlavě Káju a jeho „Kávu si osladím o trochu víc, v duchu tě pohladím, a jinak nic.“Ty wado já to s nimi přejel! Teď jen přežít rozmlácené údolí, i když nakonec se žádný problém nevyskytl, s Dreamerem na chvostu s menším odlepem, ať máme pěkný výhled. Na stříbrné kostky nalítnout srdnatě na hrubo, a vyklepaný sjezd málem trefit Mc Hammera, který tam laškuje s hranou asfaltové záplaty. A kolem Marjány, jak již název napovídá, mít v hlavě euforické stavy!
  Oranžová čtyřka vesele komunikuje na konci balíku, Ryba se seznamuje s Jirusem, až z toho má před Sázavou defekt anebo snad jen pocit? Na most totiž najíždí zase s námi, a já si dnes poprvé klestím cestu dopředu, pod viaduktem to chce být hodně u špice. V duchu děkuji osudu, že mě sem dotáhli a teď jen přemýšlím, kdy mě vyklepou a s kým… Jako první odpadá holčina z ČEZ Tábor, která jela skvěle. Stále se jede konstantní tempo a cedule Dojetřice se blíží … tak kdo? Kdo za to vezme? Projeli jsme vesnicí, já se ještě překvapivě ani nezvedl ze sedla, jen lehce točím tu frekvenci okolo, óó jak bezbolestné, to jsou zase stavy!
  Až po závodě se pak dočtu, že se jelo „friendly“, takže nahoře se opájíme s orange kumpány Dreamerem, Rybou a Jirusem tou svojí grupou. A tenhle jarní trip pokračuje, tady mělo podle předpovědi pršet, já měl mít poslintaný bryndák a hledat nočník ... ale! Zaváděcí auto je hodně daleko, až se mi zdá, že asi někdo odjel, a proto se nejede. Ale byl to jen časový polštář pilota Bobka, který si raději udělal, jelikož Vodslivy se letí dolů na kole hodně rychle. S Dreamerem zase na konci toho hada, který svůj konec málem nechá na přejezdu v Choceradech v červených výstražných světlech.
  Hurá na puding, zašívám se do grupy a letíme k prémii přes 20 km/h., kterou vyhrává náš Jirus! No ty wado, Ryba tu není, jinak to furt drží pohromadě. Ono se totiž prý moc nejede, když nás dokáže hákovat i MTBák Vyhup, který k nám přilétl z polní cesty a nabízí bidony! To je vzpruha! Cvaknout tam velkou a nechat na kostkách všechno, tohle se už nemusí nikdy opakovat. Exalith s contíky s 8 psíky tancuje po kočičích hlavách, nohy drží, jdu přes Dreamera a Čespu a vůbec si nepřipouštím, že mě tady nechají. U pumpy s odlepem, ale u pily před sjezdem zase po kupě. Dreamer je tu taky, Čespa tam zůstal, hold zaplatil za svoje dlouhé tvrdé špice a brutální nástup na prémii zezadu grupy.
  To snad není možný, že bych to přežil až k cíli? Zase se plně soustředit a zbytečně se nevětrat, tempo neupadá ba naopak. Weber chce svoje soupeře utahat, a tak nástup střídá nástup. Mukařov už přicházející křeče, ale když před Doubkem odjíždí další Weber a Jirus stále u špice, tak zažehnout týmové srdce a poslat tam poslední zbytky sil pro našeho pudinkáře, ať žluťáka sjedeme. Zase omamná chvíle, která bude navždy ve mně! Ale najednou Jirus se zvednutou rukou – defekt! To je pech! Letíme k cíli, já zase na chvostu, pán s kosou mi olizuje nohy, ten cílový brdek už bude jen o dojetí. A tak to má být, byl jsem jeden z nejslabších a jen souhrou náhod mě vyklepali až 300 metrů před lajnou. Ale stejně můj nejlepší Sázavák, tímhle budu žít hodně dlouho!
  Moc a moc jsem věřil Jirusovi k celkovému vítězství, ale jeho defekt byl proti... Safra to teda zase něco bylo, ať se na mě nikdo nezlobí, tohle je nesdělitelné, tohle se nedá zažít na virtuálních sítích, tohle je hromaďák, tohle je cyklistický boj naživo. A letos to byl i nerovný boj týmu, jelikož Weber byl ve značné přesile ... věčná škoda, že nebylo více aktivních orange vepředu, mělo by to ještě větší týmové grády!