Akce Sázavák 2011

Akce Sázavák patří do kategorie Silniční závod. Datum: 2011-04-16.

Nejdelší varianta má délku 74.00 km.

:: Propozice a Foto :: Profil a mapa :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Foto :: Report Veloservis :: Fotogalerie

Historie: 2009 :: 2010

• Léňa – Pavé v posázaví
  
  

  Jak to tento rok u mě bývá normální, to že jedu na nějaký závod se dozvím až pár hodin před startem. Od PRSu , což byl skoro celý týden jsem jezdil jen do práce a z práce, trénink naprostá nula, ale pokušení svézt se s Kolíkem a pomoci mu v tak bohulibé činnosti jako dát Kajmana, to jsem si nemohl nechat ujít.
  Co se nám odstěhoval Malina, Iceman se dal na gaučink, Ataman na běhání, nečekal nás s Kolíkem v Uhříněvsi nikdo, docela mě to mrzelo, ale co se dá dělat, razíme ve dvou, cestou se s námi ještě sveze trénující Svobodin, což je první předzvěst plánovaného peklíčka.
  V Úvalech to už žije, od nás tady je Kapr, Bobek, Mišutka, Bonzo, Alf a rakeťák Malina.
  Při dalším pohledu zjišťujeme, že se nejspíš pojede Mistrovství světa planety Posázaví, nechybí tady zástupci Kolokrámu, Bassa, Zahrada, Zbyněk Kudrna, Michal Plesník, Vokolci s Rozvoďákem, Davidem Klímou a spol. a řada dalších, kteří jistě nejezdí jen o víkendu. Všichni vědí, že se tady jede takové Paříž – Roubaix, ale i tak většina rakeťáků má vysoké ráfky, Zahrada ještě, žertuje, že ty jeho 9cm jsou ze zimáka, ale když váhal mezi Borama a těmito, nechal Bory doma…. Nevzpomínám si, že bych na Paříž Roubaix, viděl někoho s vysokými ráfky, ale nu dobrá, je to každého věc, já jsem se spokojil se svými Khamsiny a i o ty jsem měl starost.
  Následoval slavnostní start za obvyklým Mercedesem s tím, že ostrý bude na rovince před Přímasy. Musím říct, že tentokrát mě překvapilo, že na ostrý start jsme zastavili a byli seznámeni se změnami trati, které všichni znali. Ostrý start byl opravdu ostrý, hned nástup a jelo se, Zbyňkovy z Endurainningu to i tak bylo málo tak se jel vyvětrat před balík, z kterého se stala dvojřadá lajnička. Vůbec jsem nestihl sledovat kde mám Kolíkáče, Kajmana či někoho jiného jen jsem si hlídal lidi okolo a abych neudělal díru. Ještě, že ty první kilometry nejsou vyloženě stěna a dají se uviset, větší problém byly díry v silnici, které už tak nějak k tomu to závodu patří. Ještě jsem byl plný záznamu z Paříž- Roubaix, tak jsem si pojmenovával tyto úseky podobně a ostatním jsem pravidelně hlásil něco ve smyslu: tady je úsek pavé deset, tři hvězdičky obtížnost, pět hvězdiček jsem dal úseku za Jevany, kde vymetl díru snad každý.
  Na těchto pavé úsecích se sice ustálila rychlost nad 50km/h, ale šlo si odpočinout a mrknout kdo je tady. Kapr, Kajman, Malina, Bobek fajn, ale kde je Kolíkáč? Ohlédnout se nemám odvahu, sundat balík by nebylo nejlepší, věřím, že je někde za mnou a do Sázavy se k nám přiblíží, protože určitě uvidí modrý Kajmanův dres což je na něj jako červená na býka, takže si hlídám plaza a tím si jistím, že se s Kolíkem sjedeme. Před Stříbrnou Skalicí už mám tak vyklepané ruce, že nemůžu ani zmáčknout brzdy, nechápu jak to v tom Roubaix jezdí…
  Myslím, že je odjetá nějaká skupinka, aspoň v mém okolí se to nějak řeší, při pohledu před balík vidím Malinu jak se větrá nebo stíhá tu skupinu? No nevím, asi se chtěl vyhnout pádu a chtěl mít přehled o dírách, proto se vydal Jevanským údolím padesátkou před balíkem, sám, samotínkej.
  Dále se závod vyvíjel dle předpokladů, do Sázavy relax, ze Sázavy peklo na Dojetřice. Hned na začátku se do toho kopce nalítlo, že nebyl ani moc cítit a poprvé jsem do něj najel přes 30km/h a šlo to i držet. Jenomže těm vepředu to nestačilo a začali přikládat, myslím, že jedním z nejaktivnějších byl kamarád Malina, Bobek odpadá záhy, Kajman také, Kolíkáč nikde, no čekat nebudu, hákuju triatlonistu Pavla z Hisportu a trpím, naštěstí ne dlouho, už v nájezdu do Dojetřovic mi začíná naskakovat díra a docela jsem rád, ohlédnu se za sebe, kde je dost zajímavých lidí, můžu tedy zvolnit a svézt se s nimi. Klid netrvá dlouho, protože kluci z Alltrainnigu začínají zlobit, zejména nějaký dlouhán, který poodjíždí a za ním se vydává Dix, kterého zase hákuju já. Na vrcholu tohoto kopce nás asi z dvaceti jede šest, bohužel nejsme schopni se zkoordinovat a točit se. Tempo je nerovnoměrné takže se ani nedivím, že nám odjíždí dlouhán z Alltrainngu a my nejsme schopni jej sjet.
  Těším se na sjezd přes Vodslivy jak si pěkně odpočinu na poslední větší kopec z Chocerad, jenže kluci kolem mě jsou jiného názoru. Jede se zase hrana, točím 50x12 skoro si vytočím nohy z prdele a stejně ztrácím, v Choceradech i díky dírám a zatáčkám kde jedu opatrně( to borec z Viessmana na S-Worksu najíždí do poslední zatáčky tak, že je rád, že neskončil v plotě, ale jen v příkopu) a chytám 50m díru za dvojici z Alltrainnigu a Pavlem z Hisportu.
  Tuto díru už nejsem schopný sjet, jedeme pořád tak nějak stejně. Se mnou je na začátku kopce ještě Hovorka z Markusu a další dva borci, s kterými jedu až na Ondřejov, kde před sebou nikoho nevidíme a za sebou taky ne.
  Jeden z našeho tria hlásí křeče, točíme se na špici jen ve dvou a radši to moc nehrotím, nemá cenu tady někoho nechat. Ještě ve Struhařově nabíráme někoho z Veloservisu, roztáčíme předpisový kolotoč, fakt jsem rád, že se klukům chce jet a užít si to do konce, jen mě mrzí bezšlapkovská účast, jen vzpomínám na svůj první Sázavák, kde jsem tady s Kolíkáčem vymýšlel strategii na Miloše Krejčího do cílového spurtu. Jo to byly časy, teď jsem tady sám.
  Cestou potkáváme u krajnice trio , které nás opustilo ve sjezdu do Chocerad jak opravují defekty, usmívajícího Petra Nováka, u kterého si spíše myslím, že už v cíli byl jen se přijel podívat na dojezd tabáčku, stále pěkně střídáme,ukazujeme si díry, ale to už jsou úseky tak na dvě hvězdičky, takže pohoda. Cílový dojezd je změněný, ještě , že mí kolegové vědí kudy, nemusím bloudit a absolutně nevím kudy a kam jedu, prostě jim věřím. Nemá smysl spurtovat, jen dotlačím kolo do cíle sice první z našeho tria, ale to mě vůbec nezajímá. Na čelo máme zásek asi sedm minut a místo 72km, to bylo 74km a něco málo drobných, dali jsme to asi za dvě hodiny, takže dobrý.
  Po druhé ze svých tří účastí jsem Sázavák dokončil a je výborné, že taky v čechách máme závod s pavé úseky. Kajmana beru jako nedokončeného, Kolíkáč mi v cíli sděluje, že nás ztratil už před Vyžlovkou někde kolem desátého kilometru, takže nebylo o čem. Prostě tento zářez bude Kolíka hodně bolet a dnes to nevyšlo. To pro mě, už může sezona skončit, zářezy Kuře, Malina to jsou zářezy, které jsou jednou za život a na pořád!
  P.s. – Ještě chybí Kapr, ale ten má vyrovnané výkony po celý rok, to chce ještě nějaký ten rok…
  

  
  
  
• Malina – Moje nevýkonnost, při nulovém tréninku, má kladnou derivaci
  
  

  Konkurence byla opravdu vysoká. Ze špičky UACu nechyběl nikdo, navíc další zajímavá jména, která si na tradiční závod našla čas a chuť. Je až s podivem, jak takový závod s hroznou kvalitou silnic a nulovou propagací, najde zájemce. Na druhou stranu je ta trať zajímavá, má od všeho trochu, a nejezdí se x-krát dokola, jak pes za ocasem. Letos s novým cílem po ostré zatáčce do 500m kopce.
  Od startu se jede svižně. Snažím se být vpředu a čumět po jámách. Přemílá se to a brzy se odděluje silná 4-ce, kterou ale necháváme jet. Chuť balíku jet je občasná, takže za Jevanama zkouším odjet, ale ikdyž celkem valím, tak mě balík za Hradcem již má. 4-ce v nedohlednu. Do Sázavy už taháme jen v cca 5ti zejména se Zahradníkem a Péťou Novákem, ostatní šetří síly na kopec. Do kopce se nejede výborně v tempu, což mám rád. Plíce jsou už roztáhlé, nohy ještě nejsou to co potřebuji, ale kopec se mi jede dobře. Za chvíli to po levici provalí Zahradník s těmi svými konvemi a jede se až do Dojetřic dobrý šrot. Jelikož stále čekám až mi přijde nové středové složení a sochleba na kopci v Ondřejově. Do toho najíždím jako prvučasný čtyřhran už má dost, tak musím neustále posouvat přesmykač do správné polohy, aby se nedřel řetěz. Je to docela vyšší dívčí si hlídat řazení a zároveň Zahradu a Péťou. Nahoře je nás stále dost, tak je jasné, že se chleba zlomí z Chocerad na prémii. Dole jsem jako první, balík je natažený, tak příjde vhod si udělat náskok před ostatními. Ještě v trojici předjedeme dlouhý autobus, ale pak kolegiálně čekáme na balík...
  V záhy toho lituji, protože přijíždí opět 2 konve z Hostivic, Petr Novák, a dychtící Zbyněk Kudrna. Snažím se jet svoje tempo a máme je na kousek. Vedle Jonas, Petr Ploch. Začíná jít do tuhého, nohy začínají pálit, řidítka držím, jak černošskou ženu zezadu a vůbec mám pocit, že mi kolo akorát překáží. Borci vepředu uprchlíky dojeli. Za Ondřejovem nás dojede \"hlavní balík\" a po rozhecování všech, aby se zapojili, až za Struhařovem čelo sjíždíme. Zahradník mi sdělí, že jsou vpředu ještě 2.
  Musím vysomrovat trochu pití, od Kapra, který pár kapek ještě veze. Kapřík jede výborně, mám z něho radost a uznání, kam se ten chlap za 3 roky dostal! Do závěru se to zklidní, Péťa Novák defektí v díře, kterou dávám taky, ale mě kytičku nesebrala. Zrovna ten si to nezaslouží, ale takový je sport.
  V cílové zatáčce o 300° se zastavuje na nulu a pak se to rozjede do stojky k cíli. Tah na férový spurt o první místo v balíku už nemám, tak si alespoň užiji Petra Svobodu, který má lokty roztáhlé od Úval až do Říčan a když se před nás konečně \"přeloktí\", tak si ustele. V cíli PRSu jsem na tom byl hůř, takže jsem spokojen, že ta moje nevýkonnost, při nulovém tréninku má kladnou derivaci. Kolo taky vydrželo celou trať a tak pěkně za sluníčka s Vokolkama kolmo až domu, ať jsou nějaké objemy.

  
  
  
• Kolíkáč – Tak jsem se těšil a tak moc to nedopadlo
  
  

  Tak jsem se těšil a tak moc to nedopadlo První lajna s Mišutkou, hned po startu odjíždí Zbyněk Kudrna, zkouším se zahřát na provozní teplotu, na Hradešíně už se to přese mě valí, tak teď už je potřeba se zakousnout a nepustit, odjíždí pozdější vítěz ještě spolu se 3 lidmi a balík se je snaží sjet. Rozmydlený úsek před Masojedy, bidony a pumpičky létají vzduchem, tempo nepolevuje, ještě stačím jakž takž hákovat, před Doubravčicemi na špici Malina, no pěkně to bolí. Fanda odpadává, na Štíhlice jsme již odpojeni, vítr, děrovači a moje letošní nemohoucnost mě bohužel posílá do propadliště dějin Sázaváku 2011. Okolo mě ještě Bonzo, se kterým se snažíme hecovat, neskutečně blbý pocit, když balík kousek před Vámi, ale Vy již víte, že nemáte sebemenší šanci si to sjet. Další tankodrom na Vyžlovku pohřbívá veškeré naděje, mám chuť to zabalit, defektit, lehnout do příkopu, prostě to otočit domů… Formujeme se do mini skupinky, je nás asi 5, Bonzo už tu bohužel není, drtíme to Jevanským údolím, nemám moc chutí pracovat na špici, je jasné, že případné odpadlé kusy si sjedeme až po kopcích, které nás čekají. Se slzami v očích vzpomínám na minulé roky, kdy mě bylo souzeno dojet s čelem až do Sázavy a užít si balíkovou cyklistiku. Stoupáme na Dojetřice, cítím se dobře a začíná se tak trochu vracet nálada, dokonce skupině odjíždím, ale pak se nechám sjet, toto nemá šanci na úspěch, cíl je daleko… Před Ostředkem najednou v dáli pochodující orange postavička, a on to ředitel z Ještědu Bobek, který tu chudák rozchází křeče, no to potěš. Ale jinak široko daleko nikoho nevidět, spíše za námi zahlédnu grupu, když sjíždíme přes Vodslivy do Chocerad. A scénář se opakuje, do kopce se zase cítím dobře a určuji ještě s jedním borcem tempo. Nakonec nahoře zůstáváme ve 3 lidech a snažíme se nějak doplácat do cíle. Za Doubkem ještě potkáme defektící borce, tempo nám nějak upadlo, kecáme jak na vyjížďce … škoda, nějaké 2-3 minutky jsme ztratili, asi se dal atakovat čas z minulého roku, ale prostě ta frustrace ze začátku, kdy nám to tak brzy ujelo, zůstává v nás … tak snad bude lépe Ale mám radost z kluků, Malina, Kapr a Léňa to je prostě závodnická třída, ale i ostatní se neztratili a drželi orange prapor hodně vysoko …