Akce Sázavák 2012

Akce Sázavák patří do kategorie Silniční závod. Datum: 2012-04-21.

Nejdelší varianta má délku 81.00 km.

:: Propozice a Foto :: Profil a mapa :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Foto :: Fotogalerie :: Foto Honzis :: Garmin Honzis :: CykloWeber :: Report Jonatán

Historie: 2009 :: 2010 :: 2011

• Kolíkáč – Nakouknutí do cyklistického nebe
  
  

  Tak začnu tradiční výmluvou … páteční tiskovka před Sázavákem proběhla jako sraz ze základní školy, moc se mi tam ani nechtělo, ale nakonec 2 hodina ranní mě teprve vítala v posteli. Ještě že je start až ve 14h., ty 3 litry plzeňského moku mi dopoledne ještě pěkně šplouchalo v žaludku, že já tam chodil …
  V Úvalech klasický nával a kvalita, orange nenechávají nic své pověsti dlužni, vidět zase ty srdcaře na kole s číslem na zádech, to je paráda. Nějak ani nemám starťák, dnes si ordinuji žádný výlety na špic, prostě dojet do Sázavy co nejvíce zadarmo a na Dojetřicích nechat vše. A daří se, společně se mnou i Bonzo, chameleon BMC Bobek a samozřejmě na špici operující Malina si to mastíme přes Vyžlovku do údolí. Před Skalicí Maliňák dokonce v úniku, kde ten chlap bere síly, je to prostě závoďák. Jedeme asi v 25 lidech, před Sázavou jsou v permanenci zadní kapsy a bidony a vzhůru na dojetřické síto. Odjíždí Petr Novák, já stále v kontaktu s vedoucí grupou, dnes prostě musím překročit svůj stín, blíží se cedule Dojetřice a já furt můžu, nohy se točí tak jak by měly, když už si říkám, že si vystoupím, tak se zpomaluje, že by už toho taky měli dost? Vedle mě dýchající Líba, hned vedle Klímič, Vitas, Petr Dix, Zahrada, Jonatán, Honzis, Luděk Kvapil, no ty wogo, kam jsem se to dostal? A za vesnicí přichází ten slastný okamžik, kvůli kterému ta objemová zima stála za to, kroutí se tu od krajnice ke krajnici vláček, který vede náš Malina a za ním jsou naskládáni všichni ti střelci a já to uzavírám, chce se mi řvát radostí… Ale ještě to nekončí, v lese se to přeci ještě zvedne, tam to vždy bolí, ale endorfiny pracují, vznáším se v oblacích a tak dnes to jede samo Dojetřice dobity, jedu vedle Maliňáka, no to snad není možný, to je sen! S Honzisem to glosujeme, trochu se zvolnilo, a tak zezadu nás dolítlo pár borců, včetně Milana Sýkory, bráchy od sestry Lenky , který jen nevěřícně kroutí hlavou, kde se to v těch stařících bere. Tak teď jen vydržet, na Ostředku v zatáčce mi prapodivně cukne v zadní straně lýtka, že by křeček? Že by ty Dojetřice nebyly tak úplně zadarmo? No uvidíme, sjezd do Chocerad s rozmyslem a Ondřejov ještě s nimi zkusit, vždyť taková šance se již nemusí nikdy opakovat. Stále vše funguje jak má, prožívám parádní pocity, navíc když k hoře pudingu stále držím tempo okolo, sice skvěle jedoucí Malina se svou mini smečkou nám trochu ujíždí, ale staříci jsou tu, safra, tady jsem si přál vždy jet, Honzisovi chytly saze a má snahu dojet Malinu, Vitas taky trochu odskočil, ale Luděk Kvapil k němu pěkně táhne oba Sýkory . Dnes se netradičně odbočuje na Ondřejově pod kostkami doprava, jsem tam, teď to pospojujeme a do cíle je to vlastně již jen rovina, to už musím dát, ale není mi souzeno, mrcha křeč přichází, no ty kráso, zrovna tady . Začíná vystřelovat do celé nohy, nejsem schopen šlápnout, vycvakávám a vyklepávám. Odjíždí mi to, tak to bylo blízko, chce se mi brečet, chlácholím se, že to je určitě tou páteční tiskovkou… křeč rozehnána, otáčím se co přijede a nevěřím svým očím, to mi seslalo samo nebe, kousek za mnou je Martin Matula, má menší svalový problém a na kostkách to prý hodně bolí, takže je jel opatrněji, ale teď si již chce hezky zatrénovat, leze na špic, já se zahakuji na druhou pozici, a jako když táhnou auto do servisu se blížíme k cíli. Před Jevany sjet vítěz PRSu Martin Rytych, další mašinka, která pomůže, cílový brdek je tu, nestřídal jsem, tak oba Martiny chci nechat před sebou, ale Ironman nechce, už prý jen vytočí nohy, tohle mi prosím nedělej, je mi trapné být takhle před Tebou… Ale máš recht tady už o pořadí nejde, vždyť to bylo skvělé setkání, skvělá vyjížďka a pro mě malé nakouknutí do cyklistického nebe, dnes mě tam ještě nechtěli, musím pokorně dál, snad se někdy příště zadaří, je to hodně blízko, cítím to!

  
  
  
• Strejda – Sazavak s A-pohledu
  
  

  Na Sazavak jsem jel s jasnym cilem – trosku si srazit prehnane sebevědomí po Basti :). Dohadovala se spoluprace, ruzne zajemci se mi hlasili do skupiny. Beru to jako vždy s rezervou. Po te, co to musela odpiskat Ivca, vycházím z toho, ze najisto mohu pocitat jen s Lenkou. O ni totiž dobře vim, ze co slibila, to plati. Zacneme ve dvou a ono to nejak dopadne.
  Od zacatku se jede tradicni spurt, snazim se co nejdyl udrzet v kontaktu, pokud se neotočím, a nezjistim, ze Lenka nikde. Tak tahkle ne. Ono to stejene prilis nejde, ještě chvilku takove snahy a muzu i zabalit. Vystupiji, snazim se to rozdychat, cekam na Lenku a pozoruji, jak od baliku odpadávají další koralky. Je tam Iceman, Misutka starsi a Krojc. A taky evidentne cekaji, nez se to sjede. Po par minutach jsme pohromade, a skupina to je velmi slusna. Iceman jede hluboko pod sve moznosti a taha jako o život. Lenka se stridani nikdy nevyhyba, a pokud ma aspon trosku sil, tak na spic vyjede. Misutka Starsi chrli energii a nadšením, ze se poprve v zivote veze ve skupine. Hodne se snazi a dela naprosto tipicke zacatecnicke chyby. Vždy, když vyjede na celo, tak razantne prida. A to prida tolik, ze aspon ja nejsem schopny to zrychleni akceptovat, ujizdi nam, otaci se, zpomaluje a vsechno se opakuje. Ale po několika napomenutich (nezrychluj, když stridas!!!) se umravni a uz od Jevan nam to sedne a spolupracujeme jako hodinky. Krojc zrejme ma strach, nebo se mu zda, ze jede z posledního a tak je porad na chvostu, jen se schovava. Coz na první hromadny závod je asi dobře, kouka, uci se a nepřekazí. Jen se obcas zepta, kolik zbyva do konce. Ale klid, ještě jsme ani nezacali, kopce mame teprv před sebou :).
  První poradny kopecek za Sazavou. Trosku se roztristime, ale na vrcholku se pocka a ritime se dolu. Respektive ja, protože vim, ze sjedar jsem hodne slaby, snazim se poodjet a udelat si naskok. V Choceradach zjistujeme, ze nemame Icemana. Coz je zvlastni… Je to stary matodor, a když vystoupi ve sjezdu – tak k tomu musí mit padny duvod. Po Krojcovi vzkazuje, ze mu zacala bolet zada, a tak s nami dal nejede. Skoda…
  Ondrejov vyjizdime vicemene v klidu, on je to prece poslední kopecek, jen pak prekonat ten magnetak ke Struharovu a pak uz si jen uzivat sjezdu az do cile. Ale ouha….. sipka nas posila na Strimelice a zpatky do Jevanskeho udoli. Prej vyluka. Tak nic se nic se neda delat, nejak to vydrzime. Od Hradce uz tahame jen my s Misutkou Starsim. Jede jako zvire. To mu i osobne sdeluji. Kde ten chlap bere energii, to nechapu. Zase při stridani trosku nastupuje, ale uz jen trosku. Takze ja to dokazu akceptovat. Ale Lenka uz ne. A porad se snazim udrzet skupinu porhomade, brzdim Misutku, cekam na Lenku. Ze Stihlic do Zernovky prichazi snad nejkrizovejsi usek celeho zavodu. Proti vetru a mirne do kopce. Ale když uz jsme to prezili, a do cile uz zbyl jen sjezd, nechávám vecem volny prubeh. To uz Lenka doejde bez potizi, prestavam Misutku brzdit a roztacime to co to da. Ale to je fakt zvire!!! S timhle chlapem bych jednou chtel zajet casovku dvojic. Nic ale není zadarmo, v cilovem brdku chytam takove krece, ze malem musim slezt s kola. Krojc zase ma usetreno na rovinkach, a jede do toho kopecku, jako by nic. Pak ale zpomaluje a pousti mne před sebe.
  Nu krasny zážitek. V tehle skupine bych to chtel za rok zase zazit :). Lenka je tu za chvili a pusobi hodne vycerpane. Nu, přiznám se, ze jsem taky polomrtvy. To nic, první závod nam dopadl na jednicku. Tesim se na Mamuta. Nu a Misutku Starsiho bych rad videl v oranžovém. Mam uz pro nej i přezdívku: ZVIRE!!!!
  

  
  
  
• Honzis – tak po letech ..., ale Sázavák je furt lepčí a lepčí!
  
  

  Ráno kouknu na radar, na Pomezkách chčije, takže zalezu do postele a místo běžecké VC Krkonoš se rozhodnu zkusit po letech jarní Sázavák, alias mistrovství vesmíru. Do Úval k hospodě se vyplatí přijet pouze tehdy, když si člověk věří, že přežije aspoň do Sázavy za hvězdami amatérského nebe. Poklidné prostředí městečka ve 14hodin zpestří účastí padesátka silničářů. Není to moc, ale sem přijedou jen ti, co na to maj … Prezentace se odbyde skoro v čase startu, ale klídek, však není kam spěchat. Čtvrt na tři, u hnoje se tým Lawi šikuje do první lajny, pak taky BMC, Vokolek a já taky. Roztáčím pedály vedle Líby, Přišimasy, nahodit pilu, cvaknout 15ku, opřít se o rodla a vydolovat speed blížící se 30km/h. Jsem čekal první síto, ale balíku se moc nechtělo, a tak čekám. Nahoru tempo, levá a k Masojedům pade. Slalom mezi létajícími bidony, ráfky zvoní, had se natahuje a místama to bolí, páč každý chce urvat pozici. Jsem furt v top ten, musím kontrolovat čelo! Hup v Doubravčicích, cítím se dobře, na konci vsi poskládaní eliťáci za mnou, z přebytku energie a nedostatku rozumu nastupuju a jedu si přes Štíhlice za autem organizátorů. Balík nechává blbce vycukat, z nedostatku kyslíku a přebytku bolesti ve stehnech se nechávám brzy dojet. To bychom měli, vidět jsme byli. K Vyžlovce to sviští, terezínky, hlavně se schovat a přežít údolí. Mírné klesání se jede hodně vostře, někteří nevylezou z nory konce balíku, jiní si neodpustí výlet, jako třeba Bobek. Neutuchající energií sršící domestici z Lawi a oranžový Malina způsobují solidní kvapík. Dole se pro jistotu ještě nastupuje, Malina z tempa 40km/h odskakuje. Já hákuju Lawi a jsem rád, že žiju. Kostky ve Skalici, teď a nebo nikdy – velká sedmnáct, levá strana, rychlost třicet, Malina na dostřel, balík s odstupem. Co teď? Kašlu na rozum a dojíždím Maliňáka, tepu 170, za námi pohodově poskládaný balík a my dva tupci 100m před pětadvaceti lidma … Teda akorát s rozdílem, že Malina trénuje a já zvracím v maximálce \ . Necháváme se dojet, energie bude potřeba až za chvíli. Procedím se balíkem a on tu je nejen Kolík, ale i Bonzo! To mě podrž, průměr skoro 40km/h a všici kukaj v závětří a já slušně vyprášíno. Energy drink z Lidlu, to jediný mě může zachránit před upadnutím do propadliště Dojetřického rozřazováku. Most přes Sázavu, najíždíme do kopce, před tunýlkem kouknu na tachák, kde se smějí dvě čtyřky udávající aktuální rychlost! A už to začíná houstnout, nervózní eliťáci najíždí dopředu, trošku strkanice přes půl vozovky, auta troubí a do toho nastupuje Novák. Jsem docela zavřenej vpravo, ale rozjíždí se „jen“ selektivní tempo. Bliju na chvostu vznikající skupiny, sleduju točícího Kolíkáče a říkám si - musíš, nenech toho ufona s nima odjet, zvedni ten zadek! 53/21, rychlost asi 23km/h, esíčko ve vsi, do toho motorka Malina a za ním šněřují silnici zprava doleva poskládaná samá hvězdná jména. Bolí to jako čert, ale naštěstí trochu povolují a já se už kolíbu vedle Kolíka a snažím se pronést něco vtipného k odlehčení situace. Dave nově v červeném dresu, ale vždy ve formě, poslouchá náš rozhovor a asi si myslí něco o blbech. Trochu se přestalo jet, tudíž zezadu zase dolítlo pár již urvaných. Škoda, je nás asi 16. Nahoře bočáček, lajna vpravo zase ubere nějaké ty gramy potřebných cukrů na následující HP. Horizont, točíme doprava a letíme do Chocerad. Vodslivy dolů, za vsí se jede pade do mírného protikopce! Plápolám na chvostu a cedník u Chocerad mi dělá vrásky na čele. Most přes Sázavu, drncáme kostky a přímo proti našim zkřiveným ksichtům vypíná se monumentální Ondřejov. Necháme tu duši, říká Kolík a já odpovím, že už žádnou nemám. Do toho Zahrada efektně nastupuje, roztáčí Cosmicy a tudíž pár lidí včetně mě vystupuje z již příliš rychle jedoucího expresu. Chvíli se smiřuji s tím, že mi to ujelo, ale pak ještě pomalu dotáhnu lámajícího Vitase. Zkontroluju jeho 39/14. Červeňák z BMC mi říká jeď a já - nemám na to, Tome. Ale HP je ještě daleko, to by mohlo jít, i rakeťákům se tolik nechce. Cvaknu dolů, 53/19 a minu Šuvadu. Mocně se přiblížím, silnice se sklání dolů a jo, jsem tam, jsem v top 8! Co jméno, to pojem, jen já, kazím jim dojem . Pouze na chvíli, rychlost furt třicet, magnet nemá konce, pouštím před sebe Líbu, taky si dává, ale já už si nedám, už to nejde. Naposled se zvednu, půl metru, metr, pět, … ne, je to v pr*, další eso v rukávu už nemám " width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> . Nohy pálí, hlava říká stop, škoda, chybělo tak málo! Z Ondřejova do Hradových Střímelic to letí, v esíčku ještě shlédnu černo-bílo-červeno-oranžové machry a za sebou už rád uzřím Šuvadu, který potáhne. Mám vyšito, do Hradce 1x prostřídám, jinak za ním jen visím a v tom zezadu dojede opět Vitas group. Jevanské se jede čtyřicet, bohužel to je nyní nahoru … Popíráme fyzikální zákony a já sotva lovím hák. Vepředu taktizují, u odbočky na Aldašín je máme na 100metrů, nastupuje se, ale houby platný, začli jet. Špice bolí, motorky z BMC ještě rozjedou tempíčko na Vyžlovku, au au. Svist do Štíhlic, ve škarpě Líba ladí zadní kolo, je pohlcen naší grupou. Stoupák na Žernovku, 53/17, kolíbu se nad řidítky, jsem tu, vydržet! Za Doubkem to zkouší Vitas, pak Běhounek, ale bez šance. Přišimasy, levá ke Škvorci, nervozita stoupá, Líba na čele, já vedle něj " width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> Odjet? Ještě ne, držím tempo, ostrá levá, kopec důvěrně známý z Imrvére. Pozvu Líbu na 9.6., ale prý to není pro něj. 500m, z první figury odvážně 53/17, buď a nebo … 200metrů, už vidím poblité rakeťáky v cíli, je to tak blízko, jenže stehna odchází, převod těžkne nad únosnou mez, rychlost jde pod 30km/h, sahám po pravé páce, sednu si a už mě míjí Vitas, Líba, někdo z Lawi, … ne, ne, nevyšlo to, začal jsem moc brzo. Na pásce vezmu aspoň jednoho zpět, celkově 12tej, nemohu otočit klikou, lýtka na sra*ky. Malina se válí v trávě, na všech je znát, že to bolelo, ale přesně o tom Sázavák je a jen dostál své pověsti. Za ty roky se jezdí furt rychleji, prestižárna, no. Malina zkontroloval budík – průměr 39, to je slušný, prohlásil a nechal svoje konve volně ležet ...