Akce Zlaťák 2018

Akce Zlaťák patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2018-08-06.

:: Profil a mapa :: Diskuze :: Foto :: Relive

Historie: 2006 :: 2010 :: 2011 :: 2012 :: 2013 :: 2014 :: 2015 :: 2016 :: 2017

• Dreamer – Zlatak - kdyz se ochladi na 35 stupnu
  
  

  Tropicke pocasi pokracuje i v srpnu, kdy se kona legendarni cyklisticky "vylet" z Prahy do Krkonos. Vylet, protoze se nezavodi, ale to je asi tak jedine, co na tom zni snadno. Dojet z konce Prahy na kopec Zlate Navrsi v Krkonosich trva cely den, ma pres tri sta km a kdyz jste labuznik. tak treba i krasnych tri sta tricet tri. Pred rokem jsem jel poprve a tak me to nadchlo, ze jsem se zucastnil i letos. Rano je docela zima kolem 14st, jeste ze jsem si vzal vestu a navleky, dokonce i ruce namazal hrejivkou. Vim, zni to hloupe, kdyz pres den je 35st, ale prvni ranni dve hodiny od 5:30, kdy jsme vyjeli, teplo nikomu nebylo.
  
  Chladive intermezzo prekonano, v Nymburce se pripojuje zbytek skupiny s Kaprem, Ivcou, Strejdou a Barbankem, dohromady je nas myslim 11, krasna skupinka! Mirime kupredu Krkonosim, tempo je prijatelne, ale zadarmo to vubec neni, to vim z lonska. Navic Ivca vsechny prekvapuje svym tempem, rikam si ze se jen predvadi pred kluky, ale klobouk dolu, zvladla to s bravurou tam i zpet! Slunce stoupa, cas ubiha, na computer ani nekoukam, i pri pauzach se snazim nekontrolovat mobil, jasne porad by bylo co cist, na co odpovidat, ale chci si co nejvic uzit den jen v krasne prirode, pocasi a s partou lidi kolem. Jelikoz jsem toho doma ke snidani moc nesnedl, vyprazdnuji postupne kapsy a stejne jako pred rokem mi zasoby zacinaji ubyvat. Nastesti je ale kde doplnit jidlo i piti.
  
  To uz se blizime ke stoupani na Zlate Navrsi, vsichni jedou krasne, jen Turista hlasi potize a pry pocka pod kopcem. Kolikac nastoupi jako prvni, ale postupnym tempem si ho s Karlem sjedeme. Pak uz jedu jen ja kousek za Karlem a odstup se postupne zvetsuje. Mohl bych se jeste zmacknout o neco vic, ale pred Krusnotonem to tam neposlu naplno, takze necham Karla poodjet. Navic je mi jasne, ze kdybych pridal, on by pridal taky. Tempo je ale pekne a brzy jsme nahore. Krasne vyhledy, tezko se to popisuje, i nahore teplo, vesta ani na sjezd neni potreba. Brzy dorazi zbytek, teamove foto a svistime dolu. V Jilemnici zaslouzeny obed, jeste pred nim defekti Kapr. Vyber menu strucny, venku parak, ale i tak davam svickovou s knedliky a chutna naramne. Jen Karlovych osm knedliku bych do sebe asi nedostal. I nealko pivo se hodi, kdyz vidim, jak ho do sebe davaji ostatni.
  
  Vyrazime na nejtezsi cast cesty, v tom horku se snazime jet rozumne, pouze odpocinuty Turista trochu zlobi, ale da se to zvladnout. Kilometry pribyvaji, davno jsme pres 200 a blizime se ke 300. Barbanek ma defekt, ale opravuje velmi rychle. Horko se na vsech podepisuje, mame toho vsichni dost, ale i tak obcas padne vtipna hlaska. Pred Nymburkem se konecne trochu ochladi z 37 na 35 stupnu, slunce se schova za vysokou oblacnost a hned se jede prijemneji. Louceni s pulkou skupiny a cilem je domotat to domu ve spolecnosti Kolikace, HonzyB. Kapra a Karla. Zadarmo to vubec neni, nakonec se hodi i zastavka v Lidlu v Uvalech. To uz jsme ale opravdu doma, mne to nakonec vyjde skoro uplne presne pred barak na 333 km, coz je skvele. Je neco po 20h vecer, oteviram dvere domu a v hlave mam ty nadherne pocity a vsechny ty udalosti celeho dne, ktery jsem stravil od usvitu do soumraku na ceste z Prahy do Krkonos a zpatky. Takovy pribeh umi napsat jenom Zlatak!

  
  
  
• Karl – Vysoky parametry
  
  

  Na dnesek jsem se fakt moc tesil a i jsem se probudil driv nez jsem mel budika, coz se mi nestava, kdyz vstavam o tri hodiny pozdeji do prace, mozek vedel, ze tohle se nesmi propasnout. Rano jeste sero, na Jizak svetlo a blikacka a celkem slusny chladno. Pak zaprahnuti do vlaku, ktery se postupne zvetsoval temer do delky nakladnich vklaku, ktere brazdi Ameriku od Atlantiku k Pacifiku a jeste ty stejne dresy, vypada to fakt paradne, kdyz jich jede tolik pohromade, asi se budu na tim muset hluboce zamyslet... Klobouk pred kralovnou Ivcou, jak ji to pekne jezdi, cte balik a silnici. Doufam, ze az mi bude jako Pepinovi, Strejdovi a Kaprovi, budu si taky tohle moci dat bez podpory elektriky, super chlapi. Jsem rad, ze jsem mohl videt po dlouhy dobe Barbanka, nejvetsiho podporovatele, diky. Respekt Turistovi, ze presto, ze mu nebylo nejlip, dneska to odjel a i wattove to bylo dobry, mysli si 12 z 10 vagonku. Bonzo je taky dobra masinka. A zaver s Dreamerem, HonzouB a Kolikacem byl sice s rozvahou, ale gradaci to melo, jste tahouni. Je neuveritelny, co se da zazit a videt za 12 hodin na kole, ty vyhledy ze Zlataku neskutecny. Tesim se na dalsi spolecnou akci, tohle melo vysoky parametry po vsech strankach Diky vsem, ze jsem mohl jet s vami.

  
  
  
• Kolíkáč – Šlapky nerezaví!
  
  

  Šlapky nerezaví, Zlaťák mi to znovu potvrdil. Stále se dokážeme sejít a napříč výkonností si užít nádherný výlet.
  Po nedělním pódiovém Posázaví mě ani nebolí nohy. To jsou zase stavy, v hlavě jen pastorky, převodník a dobře mázlý řetěz a na nic jiného nemyslet. Ranní budík vůbec nevadí, vyjít na potemnělou lodžii a vítat nový den rozcvičkou s výhledem na pomalu vycházející slunce. Teplota 16 stupňů, ale slibované tropy přes den velí namazat nohy opalovákem a hodit na sebe krátký-krátký. Milovaný dres ještě s volny.cz/vinoslap na zádech, rok výroby 2004 na mě dýchá velkou historií.
  Zapnout kameru a rozpohybovat nohy k prvním metrům na kruhák. Přivítat se HonzouB a Dreamerem a na Tečku s Karlem a Turistou. Tahle čtyřka je naprostá jistota, že to dnes musíme zase dát. Přes 300 km vypadá hrozivě, ale v dnešní společnosti to uběhne jako voda, to je už je léty ověřené. Dreamer navlečený jak na podzim, ale teď si užívá tepla, zatímco my si rozehříváme ztuhlé prsty. Ale slunce se dere a teplota stoupá. Provoz kolem 6 hodiny je děsný, už se těším na zapomenuté silnice v Podkrkonoší. Před tím ještě nabrat Kapra a v Nymburce doplnit stavy o další stálice, ale i překvapení. Jet zase s Ivčou, s Barbánkem v jedné grupě je paráda a k tomu matadoři Strejda a Bonzo. V Křinci Pepíno a je nás 11 kusů, rekord v účasti na Zlaťák!
  Střídáme se ve dvojičkách jako na nějakém školním srazu, každý si má něco spolu říci. Někdy mi připadá, že už se opakuji a už jsem to svému parťákovi vedle sebe dnes říkal. Ivča z toho měla vítr, jak nás bude zdržovat, a přitom na Podhradí jde do úniku. Není se co divit, je vyšvihaná do nebes a dělá tak čest svému dresu elite!
  Jičín zdolán, před Syřenovem se zakecáme s Kaprem na špici až odbočíme blbě, omluva všem. Do Jilemnice je to už krása po úzkých cestičkách s výhledy na kouzelné chaloupky. Konzum plně obsazen, teplota tropická, Karl do sebe naleje pro sichr 4 litry vody. Při polknutí mě škrábe lehce v krčku, no tak to dnešní tropická vyjížďka asi nebude úplně to pravé pro můj ventilační systém. Ale o hodně hůře je na tom Turista, který bojuje se svojí žaludeční virózkou a rozumně si prý odpočine někde na stráni u kruháku v Hrabačově a počká na nás.
  My si rozjedeme přípravu na monumentální stoupání. Do Dolních Míseček hezky po kupě, ať ten výhled na světle zelené Zlaté Návrší můžeme zdokumentovat. Povedlo se, cyklistika je prostě týmový sport! Pak mě jebne v kebuli a nastoupím do prvních toček na Horní Mísečky. Vyženu to škrábání jinou bolestí! Karl s Dreamer jsou za chvíli u mě a po pár metrech mizí. Chci natáčet, ale točit prázdný asfalt a gumovat se na samotku se mi vůbec dnes nechce.
  Za Jilemnickou Boudou mě dorazí Bonzo, ale jeho šedý dres by se mi taky nelíbil moc v záběrech, a navíc jede nějak moc svižně Ale za chvíli je tu brácha a s ním už musím, to bude dobrý herec! Tak zase spolu si užíváme mýtické stoupání a v hlavě mám Krušnoton a Dlouhou Louku, ty wado to zase bude v sobotu posekáno!
  Výhledy a teplota to je dnes all inklusive, takový Zlaťák nepamatuji! Nálada povznesená, kdo to kdy vyjel, sice se zkřivenou tváří, tak ale uvnitř určitě omládl, dát Zlaťák na kole bez motorku, to se prostě cení! Týmové foto, málem se do té boudy nevejdeme a už letíme dolů na nějakou mňamku.
  Kapr to zpestří defektem a ukázkovou bombičkovou výměnou v operatérských rukavičkách, ale to už vychutnáváme nealko Lobkowicze. Mám trochu hrůzu, jak dlouho tady posedíme, 11 krků napojit a nasytit asi bude fuška. Ale jde to kupodivu rychle, a i těch 8 knedlíků pro Karla, nějak rychle zmizlo.
  Teď bych nejraději našel to Turistovo vyhřáté místo na louce a zavřel oči. Ale realita je krutá, doplnit bidony, zacvaknout tretry a hurá na poušť. Po pár kilometrech si žaludky sednou a 22 nohou znovu rozjíždí koncert. Barbánek nám ještě udělá jednu přestávku s výměnou duše, ale jinak přeprava do Jičína proběhla nějak neobyčejně rychle. Co mě začíná trochu znervózňovat je malé kopání od mého předního kola. A v Libáni na bufetu je to jasné, přední plášť se mi na jednom místě krásně zkroutil. Je to úplné umělecké dílo hodné zaslaní pro pana Mavica, ale představa té cesty na Jížo, jestli to někde bouchne, mě teda moc nenaplňuje.
  Začínám pomalu domlouvat odvoz od Strejdy, Turista by se raději též přidal. Náš vláček drkocá dál směr Nymburk, vzali jsme to trochu objízdnou trasou, ale odměnou je nám skvělý asfalt a vítr v zádech. To mě nějak nakoplo, přední upuštěné kolo drží, takže v Nymburce se rozloučit se Strejdou, Ivčou, Turistou, Bonzem a Barbánkem a já to chci podržet až do Prahy.
  Přichází ty opojné stavy, ke kterým se člověk dostane po celodenním švihu, na špici nechat pár sil pro kamarády a zase se stěhovat dozadu. Jo jsme vysmátí zase jak leča, tropy netropy! Kapr domů do Sojo, my vyježděnou zimní stopou přes Kozovazy.
  Začínám šetřit s pitím, kluci to sice hrdinsky již chtějí bez zastávky, ale před Ktonem nechci nic podělat, a tak je lámu na vyvoněnou stodolu. Jak je potřeba si vážit čisté vody, to je nejlepší lék na žízeň a teď už vím, že to dáme, zase padne tříkilo. Den den superden za námi, děkuji všem za společnost a parádní výkony při krkonošské slavnosti!
  A teď už si jen užívat 3 dnů bez kola, jen pracovat, jíst, pít, dlouho spát a vyléčit přívodní vzduchové potrubí. A v sobotu? Držím všem Ktoňákům pěsti!