Akce Zlaťák 2015

Akce Zlaťák patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2015-08-04.

:: Profil a mapa :: Diskuze :: Foto

Historie: 2006 :: 2010 :: 2011 :: 2012 :: 2013 :: 2014

• Kolíkáč – Sdílená cyklistická radost
  
  

  Překrásné ráno, rudá ohnivá koule nad obzorem, je 5,30h. a už si sedím v sedle svého klenotu. Trochu se na něj sice zlobím, zase měl defekt, v pondělí řeším u Bobka křupání při šlapání. Výměna ložisek ve středu nepomáhá, sundání pedálů a promazání nepomáhá, s jiným pedály to křupe furt stejně, sundat převodníky, promazat, furt křupe. Sundat pedály, rozmontovat a promazat středy pedálů, furt stejný. Po dvou hodinách už ztrácím veškeré naděje, když neúnavný super mechanico Bobajz zjišťuje, že to křupe pouzdro na pedál v karbonové klice. Stačí prostříknout a je po vrzání. Uááá domů jedu jak na zcela novém kole, jen příjemné vrnění řetězu, to je pocit!
  Turista je záruka, že budeme na srazech všude včas, v Kolodějích nabrat Vyhupa a míříme do Mstětic. Tam Alf a Kouřa z Koloshopu, z kterého se po chvíli rozhovoru vyklube borec, se kterým jsem jel ve skupině již 2 Krušnotony. Hlavně ten legendární z roku 2013, kde 4 Šlapky vypadly na Lukově a Milešově. Tak cesta ubíhá v družné zábavě, připojuje se očekávaný Kapr a neočekávaný Šísťa a v Nymburku Strejda s Ivčou. V Křinci Pepíno a desetičlenné gruppetto je po kupě. Slunce začíná pražit, ten úsek k Jičínu moc rád nemám, ono se to neustále mírně zvedá, a ta představa, co nás ještě čeká, vzbuzuje respekt. Jičín jsme proletěli, Ivča skvěle hákuje, o Pepínovi, Alfovi a Strejdovi nemluvě.
  Ve stoupání na Syřenov zjišťuji, že mi začíná levá noha divně vaklat, a nahoře je to jasné, pouzdro na pedál se uvolnilo. Tak co, vydrží na Zlaťák? Nebo to teď otočit domů. Alf taky říkal, že to nedá celé a chce být odpoledne doma. Ale z tohoto orange vlaku neexistují zadní vrátka. A tak valíme dál, krásnými údolíčky směr Jilemnice. Užívám si to, vidět zase nadšeného Vyhupa, duchovního otce této bláznivé akce, a u všech rozjařené obličeje s očekáváním toho kultovního kopce. V sámošce se posilnit, doplnit vodu, odehnat vosy a jdeme na to.
  Okolo Jizerky, která vytváří krásný klimatizovaný prostor, si jedeme všichni po kupě přípravu na nejtvrdší pasáže. Někde u Skelné Hutě, již každý podle své výkonnosti a momentálního stavu, překonat rozdrbané úseky silnice na Mísečkách, která je v rekonstrukci, snad za rok to již bude jedna velká paráda. Teď v oblacích prachu, odjíždí Kouřa, za ním Vyhup a pak já se Šísťou. Kapr si odbočí pro známku, Turista si nás docvakává a na kecačku zdoláváme Zlaťák. Hodně turistů a i cyklistů, rozteklý asfalt, vedro, takové dny jsou tady párkrát do roka. Nahoře se vyvalit do trávy, podat si se všemi ruce a pogratulovat si, to jsou chvíle! Ta sdílená cyklistická radost to je prostě paráda!
  Jen kdyby mě neznervózňoval ten vakl, no snad to dojedu. Vznášíme se dolů, do Jilemnice, do pizzerie. Pohodička, je 14h. a nás ještě čeká málem 150km, ale nechce se moc do toho vedra. Znovu parádním údolíčkem do Lomnice, to je reklama na počasí a na skupinovou cyklistiku. Kopec, pak ale zasloužený sešup dolů, v Jičíně trochu zmatků, ale nakonec zase mimo provoz na osamělých silničkách směr Libáň.
  Vietnamci na svém místě na tradičním náměstí, Strejda kupuje kanystr vody, která do nás jen syčí. Každý si užívá poslední desítky kilometrů tohoto výletu, Strejda s Ivčou k autu do Nymburka, ostatní se ještě pořádně naklepat po kostkách směr Sojovice, kde se odpojuje Kapr. V Brandýse ještě poslední zastávka a zůstávám jen s Turistou a se svým pedálem, který mě již pěkně kope do tretry, jakou má vůli. Tachometry se přehouply přes 300 a nad Jižňákem znovu ta rudá koule ukládající se pro nás ke spánku, safra, toto se snad nikdy neomrzí!