Akce Zlaťák 2006

Akce Zlaťák patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2006-08-01.

:: Diskuze

• Iceman – Vyklusávající vyjížďka na Zlaté návrší aneb 335km
  
  

  Pondělí:
  Tak Vám tak v pohodě a v klidu pracuji na počítači, lebedím si, že jsem docela hezky odtrénoval měsíční cyklus a také hloubal nad tím, že mě čeká odpočinkový týden. Regenerace prostě být musí. A najednou, jako blesk z čistého nebe, mi odněkud z ICQ přijde:
  Dne 01.08. vyklusavajici vyjizdka do Krkonos na Zlate navrsi, pokus o pokoreni 300km. Srazy: 05:30-Zelivskeho, 06:15-Uhrineves-vyjezd na Ricany-kruhovy objezd, 06:30-Ricany-Olivova léčebna Ucast prislibili: Vyhup, Kolikač,a jestli prej jedu ? No koukal jsem na to jako vrána. Co to jako má být ? Vyklusávající vyjížďka na 300km ?.A tak hned odepisuji, že mám regenerační týden, ale ten chlap na druhém konci je neodbytnej, sděluje mi něco v tom smyslu jako "ser na to a pojeď?",tak já zas: "taky sem tam musím do práce", zas ta samá odpověď, no, a nakonec abych měl pokoj odepisuji: "tak jo, já ti večer napíši, jestli jsem si to nerozmyslel". Pochopitelně jsem neměl nejmenší chuť konat něco tak nesmyslného. Nejsem přece magor. Jednak mám ten regenerační týden, a hlavně, a to především, ještě si živě pamatuji, jak se mnou zamával Mamut, a to bylo slabejch 230km. No sám nevím, co se to potom se mnou dělo, vše mě přestávalo bavit, nemohl jsem pracovat, tep šel nahoru, začaly mě svrbět ruce a nohy. Nakonec, proč nenatočit pár km za Prahou, po 50km řeknu klukům: "ahoj a díky", bude to super dopoledne. Takže jsem Kolíkáčovi napsal, že jedu. A jen tak, sám pro sebe, pěkně potichoučku jsem si říkal jaký to musí být krásný pocit dát 300 :).
  Úterý:01,00hod.
  Probudil jsem se a nemohu znovu usnout. Už se vidím na kole. Vstávám a jdu se futrovat sacharidama. Třeba se to bude hodit.
  Úterý :06,15hod.
  Přesně na čas se vítám s Kolíkáčem na kruhovém objezdu. Potěšilo mě, že byl komplet oblečen do šlapkovského a zároveň obdivuji jeho novou, taktéž šlapkovsky vyvedenou helmu. Poklidným tempem míříme k Říčanům. Vyhup již na nás čeká, též oblečen stylově šlapkovsky, vypadáme zkrátka jak nějaký profi tým při tréninku. Vyhup jde automaticky na špici, začíná roztáčet tempo až někam k 35km a já si jen v duchu říkám, kam až asi uvisím. Počasí nám vyloženě přeje. Je pod mrakem, vítr se nám stále mírně opírá do zad. Valíme to přes Nymburk směrem k Jičínu. Nedaleko od něj poprvé stavíme na Starém místě. Bohužel motorest je zatím zavřený a tak naše potřeby ukojujeme z vlastních zásob. Probíráme další trasu a nebohého Floyda Landise. Mě se kupodivu stále dobře jede, zatím neuvažuji o tom, že bych to zabalil. Máme natočeno něco přes 70km, průměrem přes 30km/h. a víme, že konečně začne ta pravá cyklistika. Za chvíli vstoupíme do Krkonoš.
  Pokračujeme přes Jičín, Valdice na Syřenov. Nemohu než neobdivovat našeho luxusního domestika Vyhupa. Je vidět že "umí". Šlape neuvěřitelně lehce, do kruhu, na kole sedí jak antická socha. Přichází první kopec. Ve snaze udržet tep do 150 mumlám:"není čas na hrdinství" a dávám kašpárka. Ve snaze natočit potřebné kilometry nemíříme přímo pod zlatý hřeb naší vyklusávající vyjížďky, ale míříme k Zlatému návrší přes Ústí, Bělou a Semily. V Semilech podruhé stavíme. U benzinky kupujeme něco proviantu a v místní prodejně kol, v BC Sportu, kupuji 2 carbosnacky. Mimochodem skvěle vypadající prodejna. Bez dalšího otálení se vydáváme k Jilemnici. Čeká nás 15km krásného asfaltu podél řeky Jizery.
  Jsme v Jilemnici. Máme 160km za sebou a před sebou 25km nepřetržitého stoupání na Zlaté návrší. Zvlášť posledních 8km od Dolních Míseček to je pořádná stojka. Krátce stavíme, fotíme se a já cítím, že přišel čas prvního carbosnacku. Kupodivu se cítím stále v pohodě. Určitě k tomu přispívá pocit, že mám okolo sebe dva kamarády. Endorfiny se mi už začaly vyplavovat v ohromných kvantech, mám neskutečně dobrou náladu. Žertujeme o světové cyklistice, zvlášť Landis to odnáší. Rozum velí nepřepálit tempo. Jsem pevně rozhodnut nepustit tep přes 165. Jak Vyhup tak Kolíkáč mi mizí v serpentinách, ale jakmile to zjistí, zpomalují a jedou se mnou "moje" tempo. Díky hoši, ale mohli jste jet, nebylo kam zabloudit :) Je to ale moc fajn jet s nimi. Kluci si navzájem povídají a já mezi nádechy poslouchám. Taky jsem ale na chvilku zapomněl dýchat, zvlášť když jsem se dozvěděl aktuální tepovku Vyhupa - 109 ! Já měl 165 :(. Posledních 8km jsem šněroval cestu od krajnice ke krajnici. Navzájem jsme se hecovali hesly typu: "Floyde ještě nejsi v cíli, Floyde drž si tempo, ap." a to tak hlasitě, že z toho zblbli přítomní němečtí turisté a začali nám fandit. Neuvěřitelná atmosféra.
  Úterý: 13,30hod.
  "Severní pól dobyt", zvolal jsem, parodujíc tak Járu Cimrmana. Ano, konečně jsme všichni v 1390 m.n.mořem, v nejvyšším bodě vyjížďky. Nádherný rozhled, 19°stupňů, chutná zelňačka, v bufetu vyprosit staré noviny a hurá dolů. Následující kratičkou zastávku v Jilemnici využíváme k doplnění vody u Vyhupova kamaráda, já do sebe peru 2 carbosnack. Computery ukazují 200 a já začínám věřit, že 300 dám i já. Taky jak jinak se dostat domů, že ? Cestu zpět jsme mírně modifikovali. Na Jičín jsme to vzali přes Lomnici nad Popelkou. Pak, rychle za sebou, stále s Vyhupem na špici, jsme míjeli vesnice Veliš, Bukvice, Střevač a až v Libáni jsme se zastavili na výborné špagety. Tam nás také, poprvé za celou dobu, pozlobilo počasí. Jemně sprchlo. Nicméně, jak jsme se dozvěděli, v Praze tou dobou byl pořádný liják.
  Úterý: 16,45hod.
  Jdeme do finále. Nymburk a Sadská. Zde se rozdělujeme. Vyhup míří do Říčan, Kolíkáč do Poděbrad, já na Chodov. Cyklocomputery nám ukazují 8 km do 300. Je to tam, řveme, loučíme se. Děkuju klukům, bez nich bych to nezvládl. Nikdy. Jsem jim vděčný za to, co mi umožnili zažít. Je to neskutečný pocit. Můj nejlepší den v cyklistice.
  Úterý: 18,30hod.
  Jsem sám samoten. Jedu co to dá na Horní Počernice. A není to mnoho. Kluci chybí. Konečně computer ukazuje 300. Měl bych asi seskočit z kola a radovat se. Jsem ale unaven, sluníčko už je těsně nad obzorem, přichází deprese, přemýšlím, jestli dojedu. Někdy je těch závěrečných pár km neskutečně dlouhých a těžkých.
  Úterý:20,30hod.
  Jsem doma přesně po 15 hodinách. Na kole jsem seděl 12h. a 15 min., prům .rychlost byla 27.53km/h a najel jsem 335km při prům.tepovce 141.
  Je to na jeden den málo nebo moc ? Každý z Vás na to bude mít asi jinou odpověď. Ale já, já jsem prožil sakra dobrej den. Díky kluci, jo a Kolíkáči, příště jedu zas !