Akce Kouřimská 50 2017

Akce Kouřimská 50 patří do kategorie UAC. Datum: 2017-05-06.

Nejdelší varianta má délku 98.00 km.

:: Propozice :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Foto

Historie: 2010 :: 2011 :: 2013 :: 2014 :: 2015 :: 2016

• Dreamer – Kourimska 100 / 200
  
  

  Minuly rok jsem poprve jel zavod Kourimska 100 a i kdyz profilem pro me moc vhodny neni, nebot tam jsou jen kratke kopce, hodne se mi libil a tak jsem na nej vyrazil s nasim teamem i letos. Zima byla dlouha a tak i kdyz je v sobotu rano kolem 10st a trochu mlhavo, vyrazime z Prahy do Kourimi na kolech, takovych 40km na rozjeti. Za Bazinacem tohle rozjeti ale docela boli, ale protoze nikdo nic nerika, taky nic nerikam a jen misty za Bazinacem trpim. V Kourimi jsme tak v pul desate, coz se nakonec ukaze jako vyhoda, protoze je tam obrovska fronta na registraci, diky ktere je nakonec start posunut. Takze vsechno v klidu a par minut pred startem uz stojim s McHammerem na startu. Zacina se oteplovat a tak sundavam prebytecne obleceni, hlavne navleky na nohy, i kdyz na startu je mi zima.
  
  Odstartovano a jde se na to. Diky pulhodinovemu stani pri registraci uz jsem zas trochu zatuhly, takze prvni brdek jeste v Kourimi trochu trpim, ale v baliku jsem. McHammer uz zkousi zlehka odjizdet, chci se k nemu pridat, ale akorat taham cely balik za mnou. Sila baliku je proste znat a nema cenu se moc o neco pokouset. V baliku se mi dari pohybovat celkem dobre, i kdyz silnice jsou misty rozbite a o diry neni nouze. Co chvili se nastupuje takze je potreba hlidat si pozici. Kdyz jsem zabudovany v baliku je to v pohode, ale kdyz jsem zrovna na konci tak to o to vic boli. Sjezd do Sazavy jedu opatrne a pod kopcem jsem vzadu, ale moc se nejede. Kostky do Stribrne Skalice najizdim zepredu a to je stesti, prede mnou to pada, ale nastesti se vyhnu. Pak se zahne doprava a pokracuje se dale do kopce, aspon uz na asfaltu. Tenhle kopec jsem ale necekal a tak me hrozne boli, na horizontu uz mam mensi diru, za mnou legenda Jakub Svoboda, davame si a nakonec celni cca 30 clenny balik sjedeme.
  
  To je dobre, protoze pak je takovy prevazne rovinaty teren, kde to chce byt schovany v baliku. Dalsi krize prijde na v kratkem brdku tusim v Konojedech, kde se opet nastupuje, balik se trha na par skupinek, Spartani odjizdi, ale nakonec se zase sjedeme. Ve sjezdu do Kourimi se v serpentinach propadam vic nez bych cekal, ale prvni okruh mam za sebou. Citim jak sily ubyvaji a tak doplnuju energii z kapes. Moc tam toho nemam, ale aspon mi dnes nic nevypadlo. Druhe kolo se jede misty o neco pomaleji nastupy sice porad jsou, ale uz to neni takovy ficak jako v kole prvnim. Druhy sjezd do Sazavy si pohlidam, pak nastoupi nas Kanadan a jde do uniku s klukem z Erste. Kostky ve Skalici jedu zepredu, tocku na asfalt taky zvladnu a drzim se v baliku. Odjizdi Spartani Salo + Jonas a postupne dojedou i Kanadana. Ja jsem rad ze jsem v baliku, urcite to na unik s nimi nebylo. Nahore se zformujeme a cely balik jede dal, ale vypada to ze Spartany a Erste nesjedeme. V Konojedech dojedeme Kanadana, ktery pak hlasi ze chytal krece, no ani se nedivim, ale velky respekt za to ze to zkusil.
  
  Blizi se cil, nervozita v baliku stoupa, sjezd do Kourimi uz se leti skoro osmdesatkou, drzim se na konci baliku. Spurt tradicne vynechavam, jsou tam kostky, zatacky, moc riziko a kvuli desatemu mistu to nema cenu hrotit, aspon pro me. Dojizdim tak tesne za McHammerem, ktery to vyhodnotil podobne. Zavod se mi i letos hodne libil, jel jsem to na co jsem mel, bylo to o tridu lepsi nez pred tydnem na Sazavaku, tak jsem jsem maximalne spokojeny. Kde jinde nez pri zavode clovek zazije 100km za 2,5h takze s prumerem 40kmh v profilu, ktery zas tak rovinaty nebyl? V cili uz cekaji kluci z polovicni trasy, tak rychle odevzdat cip a vyrazime zpet do Prahy, no a protoze mi do dvoustovky moc nechybi konecne sviti slunce a je prijemne, tak neodolam a pres cyklostezku u Vltavy dnesni den zavrsim.

  
  
  
• Hulis – Kouřimská 50
  
  

  Pokaždý když si Kouřimskou 50 zařadim do kalendáře akcí, tak se na to neskutečně těšim, protože je to vždycky neskutečnej nářez!!! Je to v podstatě domácí závod v pro mě známejch kopcích v okolí Sázavy. Po minulym tejdnu po závodě Okolo vlčí hory, kde mi nohy jely super je cíl na Kouřimce jasnej: dojet v první skupině. V den závodu jsem nastartovanej jak nikdo! Už abych stál na pásce s raketovejma nohama! Před 9h oblíkačka a valba na sraz k Auto Moto Velo Č.B., kde už na mě a bráchu čekal Dejw Jarý s Jardou Karasem. Hned po prvních kilometrech a pár otočení nohama si řikám, že jsou nohy dobrý. Občas už člověk prostě pozná, že je zatuhlej, což mi po chvilce sděluje Jarda. Tak uvidíme, jak se s tím kdo popere. Po příjezdu do Kouřimi zjišťujeme, že fronta na prezentaci je tak na půl hodiny. Po chvilce jsme zaslechli, že start bude o chvilku posunutej, takže v pohodě. Po prezentačce se jdu s bráchou ještě lehce projet, dojít si na záchod, dát si banán a už se pomaličku štosovat na pásku, ať jsem někde vepředu. Po odstartování stovkařů se řadim do první lajny a nedočkavě čekám na výstřel, kterej po pár minutách konečně přichází. A jde se na to! Prvních pár metrů lehce drncá, než vyjedeme z náměstí, kousek sjezdíku a hned tu máme první brdek na rozdejchání a zahřátí nohou. Na horizontu vyjíždim na 3. nebo 4. pozici. Začíná se střídat a tak se po chvilce dostávám na špici. Zkusil jsem maličko zrychlit, ale za chvilku se uklízim do závětří. Furt se motám okolo špice a když se dostanu na první pozici znovu, tak slyšim rachot a řev. Otáčim se a zjišťuju, že je tam hromadnej pád, ve kterym zůstalo dost lidí včetně Kapra. Kolíkáč jede naštěstí kousek za mnou, takže nám se to vyhnulo. Prvních pár km je pro mě vždycky za trest, takže i v háku po těch špicích dost funim a nemůžu se vydejchat. Díky bohu nás nečeká žádnej kopec, kde by mě to mohlo utrhnout. Před Nechybou Kolíkáč skáče do úniku ve dvou. Zajímavej tah, Kolík je prostě závoďák, kterej do toho jde na 120% V tuhle chvíly už jsem rozjetej a jede se mi super. Ve vzduchu je cejtit smrad spálenejch špalků a dost se to ze sjezdu natahuje. Jakmile se to posjíždí, lovim v kapse gel, protože vim, co mě za pár minut ve Stříbrnce čeká. Dost možná selekce, kde mě to urve a tak nějak s tím už počítám. Na kostkách se nejede žádný závratný tempo, ale bohužel to najíždim dost zezadu. Po pravačce si přišlápnu, tepy letěj nahoru, ale naštěstí nejsem v takovym stavu, že bych se musel přemlouvat ke každýmu dalšímu šlápnutí. V nejprudších částech předjíždim Kolíkáče a ještě ho hecuju, protože nevypadá uplně čerstvě. Na druhý straně silnice vidim i Jardu Karase, kterej se taky pomaličku začíná cedit dozadu. Když vyjíždíme mezi pole, tak jedu v pohodě okolo 10-15 místa a začíná se nastupovat. Naštěstí je sil dost, takže nemám problem s tim zvednout zadek a jít za ostatníma. Ke konci už se maličko zvolňuje a tak už můžu lehce voklepnout, napít se a myslet na Konojedy. Řikám si, že když mě to neurvalo tady, tak mě to určitě urve na Konojedech. Je to poslední kopec, kde se dá odjet a do cíle už to nějak dotočit, takže očekávám pekelný tempo s nástupama. Ještě jednou si loknu a začíná se stoupat. První půlku táhnu ze stoje, zase se v baliku posouvám dopředu a furt se mi jede docela pěkně. U kostela si sedám a řikám si: Hulis jedeš to pěkně, ještě chvilku to vydrž a jsi nahoře s první skupinou a už tě to nemá kde urvat. Na horizontu jsem v první půlce skupině, ale žádný zvolňování se nekoná, takže chytnout voblouky a valí se dál!! Teď už nás žádný velký kopce nečekaj, ale začíná se pomalu na každym kilometru nastupovat. Nohy jedou furt parádně, takže mi nedělá žádný problemy ty nástupy chytat a každej další nástup si užívám čím dál víc. Že tu vůbec jsem a že to jede tak, jak to jede a snad se i těšim, že někdo nastoupí a můžu si zazávodit. Takhle to trvá celou dobu od Konojed až na Bulánku. Ze sjezdu do Molitorova se jedou docela kule, kde to jeden týpek nezvládá a v druhý pravotočivý zatáčce vylítnul ze silnice. Před Kouřimí na kostkách je to neustálej boj o přední pozice, slušná tlačenice. Přijíždíme na Tčko, pořád jedu docela vepředu, kousek dolu a vostrá levá, kde jsem to technicky mohl zlávdou možná o něco líp... Ale bohužel, zvedám se do spurtu, kde jsem se posunul ještě asi o 2 pozice dopředu, ale i tak to stačilo ''jen'' na 4. místo v kategorii. Cíl jsem si splnil nad očekávání, takovejhle výsledek jsem fakt nečekal, ale když mi bedna utekla o 2 vteřiny ve spurtu, tak to zamrzí... Každopádně to byla parádní akce. Po dojetí si v klídku sednout k jednomu pívečku, kouknout na dojezd stovkařů a hurá k domovu. Díky že jste dorazili a mohl jsem se s váma zas po dlouhý době svíst v baliku! Parádní zážitek...

  
  
  
• Kanaďan – Cyklisticky experiment : zavodeni bez trenovani
  
  

  V sobotu rano vyrazim s obavami smer Kourim. Posledni dva tydny spim velmi malo a to po hodinovych intervalech prokladanych 5-30 minuty breceni maleho synka, kteremu asi rostou prvni zuby. Vse co jsem ujel v tomto tydnu je 20km na starem horaku cestou do a z prace, ikdyz jsem se alespon pateticky snazil dat si do tela dve super-intenzity cestou pres Petrin. Posledni planovanou ucast na Pave Milovice jsem to rano zavrhl nebot jsem uznal ze bych kvuli nevyspalosti byl nebezpecim nejen sobe ale i ostatnim v peletonu... Ma vubec cenu v teto situaci jezdit do Kourimi??
  
  Ale to uz jsem na namesti, dostavam od Kolikace svuj novy slapkovsky dres a po obdrzeni startovniho cisla 888 a 2km (opet jak pateticke) rozjeti stojim na startu. Bum a uz se jede. V prvnim okruhu se drzim pekne zasity v baliku. Obcas nekdo zkousi ujet, balik je necha par minut vytrapit ve vetriku ale nikdy ne tak aby se ztratili z dohledu a pak se to sjede. Verim tem co jsou na spici a ani se nesnazim odpovidat na nejaka briskni zrychleni, pekne necham propadnout par pozic v baliku, dojizdim si to tempo a pak kdyz vsichni zase zpomali se vracim na svoji pozici do prvni ctvrtiny baliku. Diky tehle usporne jizde se na zacatku druheho kola citim prekvapive dobre. Po sjezdu do Sazavy se vylozene nejede, lidi jedi a povidaji si. Az mi to zacina vadit, tak si reknu ze to zkusim trochu vyprovokovat, treba par lidi zaspi a balik se roztrhne do dvou. Muj atak je sice jen bluf, ale snazim se aby to vypadalo aspon trochu verohodne. Sprint! Po 200m se otacim, nikdo za mnou. No ovsem, nikdo me nezna a nepovazuje za dostatecne nebezpecneho aby me hlidali. Co ted? Ztahnout ocas a zpatky do baliku? V tom okamziku vidim jednoho osamneleho jezdce prede mnou, tak ho dojizdim. Mladej kluk, zacneme to tocit a ja si rikam ok, dvakrat zatahnu nez nas sjedou abych nevypadal uplne blbe. Jenze misto toho ztracime balik z dohledu a zacina to cim dal tim vic vypadat jako skutecny unik. Prijizdi jakesi pomalovane auto a mluvi (jen a pouze) s mym spolujezdcem. Pry mame 45s naskok. Jezismarja! Dochazeji mi dve veci: zaprve, jedu s nejakym borcem co tu ma i tymovou podporu z auta, a za druhe, tenhle dvouclenny unik nemuze vydrzet. Fajn, aspon budu mit naskok do toho kopce. Strategie je jasna: necham toho borce tahat cim dal delsi spice a pockam si na prvni skupinu co nas sjede zkusim se tam zahakovat. Na konci kopce ze Stribrne Skalice ztracim tak 10 metru na sveho spolujezdce. Otocim se a vidim ze nas sjizdi triclenna skupinka - dva spartani a jeden kluk z Erste. He, jedou sakra rychle! S predstihem zvedam prdel ze sedla abych to rozslapal a mohl se haknout. V te chvili se moje stehna z niceho nic kousnou. Krec jak ma byt. Vroum, Sparta leti kolem, ja si sedam zpatky do sedla a prosim nohy aby se jen tocily dal. Nekolik dlouhych minut na samotku a prvni cast zredukovaneho baliku je tu. Dojizdeji me na nejhorsim moznem miste - na brdku v Konojedech, kde zase musim vstavat abych se haknul. Zase se mi kousou stehna, zase si sedam, balik jde preze me... Jeste si stacim vsimnout ze Dreamer a McHamer si v pohode drzi pekne pozice. Tak ahoj, at se vam povede sprint! Nakonec dojizdim do cile ve dvojicce s dalsim odpadlikem nejake 4 min. za prvni casti baliku, alespon ta druha cast nas nesjela. V cili me povzbuzuje hloucek Slapek, diky kluci, ikdyz ten vysledek nic moc.
  
  Ale byla to dneska nadhera. Pred rokem ci dvema bych od sebe v dane situaci ocekaval lepsi vysledek, ale dneska me to dost pobavilo a vzhledem k memu ne-trenovani jsem spokojen. Jeste ze jsem do te Kourimi rano odjel! Experiment se povedl, ale pro priste se radeji vynasnazim najit si nejaky cas na trenink.

  
  
  
• Pistachio – Závod o jednom kopci
  
  

  Na krátké ohromný balík. Začátek hodně hektický a taky to padlo přes celou silnici. Rychle jsem to objel po trávě jak na kolobrndě, pak se kousnut a sjet čelo balíku. Dál docela pohodička. Když Kolíkáč vyrazil na výlet, tak to trošku zrychlilo. Z předminulého roku si pamatuju,že rozhodovaly kostky ve Skalici, tak jedu dopředu ke Kolíkáčovi. Trošku procedím, za kostkama jsem Kolíkáčovi za zadkem. Začíná se stoupat. Stále se ho držím. Pak se mi tam nacpou dva ze Symbia. Spokojím se s tím a než se trošku srovnám, tak čumím na mezeru mezi Kolíkáčem a prvím Symbiem. Zvednu zadek, ale tempo je fakt drsný. Symbiáci se proberou až za chvíli a sjíždění balíku je marný. Je čas udělat pá,pá. Nakonec je nás asi sedm. Nikdo nechce střídat. Hrozně držkuju. Trošku se to rozjede, dotáhnu to do Kouřimi na kostky, na cílový sprint to už moc není. V cíli máme od balíku něco málo přes minutu. Škoda, závod o jednom kopci a já to zaspím. Kapr jel po nemoci parádně, škoda, že jen do hromadného pádu. A velká gratulace McHamerovi, Dreamerovi a Kanaďanovi, na stovce byli hodně vidět (viz video) a v cíli úžasná umístění v kategorii. Chlapáci, jste borci!!!

  
  
  
• Kolíkáč – Koncová světla čelní grupy
  
  

  Ranní rozjetí za motorkou Bažináčem, který nám to luxusně odtáhne z Jíža až do Kouřimi. Pěkně jsem se zapotil, teď sundat hadry a krátké-krátké, i když nejtepleji zrovna není, ale je to závod! Na krátké přes 200 lidí, prezentace narvaná k prasknutí, startovní rošt jakbysmet. Stojím až v nějaké 10 řadě za Líbou a Jeffem, ťuknout si pěstmi s Profesorem pro štěstí a start. Přední řady vyjíždí z náměstí, já teprve koloběžkuji a loktuji se pod nafukovací branou.
  Plný cerés a rychle do předních řad. Letíme levou škarpou a naštěstí čelo na dohled. Všechno ze mě spadlo, chce se mi závodit, huba plná slin a hlenů. Protáčím se na špici, když tu za mnou děsivý zvuk smotku . První selekce bohužel po prvních kilometrech, kdy to lehlo. Naštěstí jsem jel zrovna na druhém fleku, ostatní takové štěstí neměli ... Takže asi 30 kusů valí dal, pár lidí si nás dojede, ale ze Šlapek je tu ještě jen Hulis a Pistachio.
  Líba si bere na starost přejezd Krut. Pěkný bomby! Vykroutit točky kolem tradičního hasičského cvičení. Před Nechybou skáču do mini úniku, ale před serpentinami jsme sjeti, síla balíku je veliká. Prolítne to okolo mě, že do sjezdu jdu na ocase. Hlavně neztratit odvahu a operovat v přední části. Sázavský hrbek přeletíme jako nic, jaká změna, když tu člověk jede sám .
  Takže rozhodne tradiční Skalice? Odhazuji veškeré zábrany a s Pistachiem najíždíme jako první na skalické pavé! A to je velmi dobře! Ostrá pravá a já se krásně prosévám, Hulis ve vrchařském dresu povzbudí. Za vesnicí sklon povoluje, ale bolest se zvyšuje. Jedou jako howada a chtějí mě tady nechat! Bolí mě to, kdybych jel 3 kopce, tak už svěšuji, ale dnes se ještě překvapivě koušu a pokračuji dál ve vybrané společnosti. Ten závěr jsem čekal i horší, ale stejně to bylo jen tak tak.
  Nějak jsem se uchlácholil, že jsme přežil Skalici a spíše vlaju na konci a kecám se závodním navrátilcem Michalem Koubíkem. Ani Konojedy mě neodpojí, i když zase dělám koncová světla, Hulis bez problému někde uprostřed čelní grupy. Letíme dolů Bulánkou jak zběsilý, na kostkách se ještě trochu poloktovat… Dojezd bohužel nedávám hlavou, nejdu do rizika, že se v těch točkách s někým smotám...
  

  
  
  
• Radim – Kouřimská 50 ROAD aneb 2x těsně od pádu
  
  

  první hromaďák na silnici, zoufalá fronta na prezentaci, počasí slušný, hned na výjezdu z Kouřimi ještě v kompaktním balíku hromadný pád kousek přede mnou, padalo to jako domino zprava doleva, až byly hromady materiálu a těl přes celou silnici. Dobrzdil jsem to a objel podél levé škarpy, která zůstala jediná trochu volná, ale do balíku už jsem se zpět nedotáhl. Pak mezi Lhotkami a Radlicemi další pád v mojí skupině, zase kousek přede mnou, zase jen těsně jsem se vyhnul, tak to už by snad stačilo. Pak celkem v poklidu až do Skalice, kde jsem zůstal trochu zpět v kopci na Konojedy, část skupiny tam odjela, takže dojezd už v menší odtržené skupince. Na začátku Kouřimi na kostkách jsem zkusil nastoupit s tím, že po kostkách jim to bude akcelerovat hůř a v tom klikatém závěru bych to už mohl udržet, náskok jsem si vybudoval celkem slibný a v městských zatáčkách na asfaltu jsem chvíli už docela i věřil, že to dotáhnu, ale pak na cílových kostkách mi začaly rychle ubývat síly a zezadu mě nakonec celá skupinka přežehlila, tak ale zkusil jsem to aspoň – celkově 113. místo z 202, čas 1:26:54h (vítěz 1:15:41h), průměr 34,5 km/h, v UAC 36. místo z 53 v CDEJHŽ.

  
  
  
• Radim – Kouřimská 50 MTB aneb to bláto tam být nemuselo
  
  

  Zajímavá novinka – kombinace silničního a MTB závodu, mne vylákala na první letošní MTB závod. Byla to taková náhrada za Ratibořický MTB maraton, který byl přesunut z konce dubna až na září, a taky že ze Struhařova to mám do Kouřimi kousek. Počasí pěkné, bohužel v noci pršelo a pak ještě krátce před startem prošla přes Kouřim a její okolí (třeba v sousedním Kostelci bylo a zůstalo od rána už sucho) krátká, ale vydatná přeprška, takže se jelo na blátíčku. Na startu relativně málo lidí, na asfaltovém výjezdu směrem na Bulánku se celkem bez problémů držím na dohled čela, ale pak se vjelo do blátíčka, a to byl můj konec. Sjeté semi-slicky nebyly na tento terén to pravé, na asfaltu jsem hodně získával, v lese hodně ztrácel a bruslil, jak se dalo, a jednou jsem šel dokonce i na zem na poli v takové zatáčce v ďolíku. Jely se dvě smyčky – první bych charakterizoval jako za sucha rychlé XC (na blátě pomalá srágora), druhá byla taková kratší, ale víc hravější a trailovější. Za sucha by se mi ta trasa docela líbila, budu si ji muset ještě někdy projet, takto na blátě jsem si to až tak neužil. Čas 1:36:30h (vítěz 1:13:59h), takže 38km na blátě ještě déle, než den předtím 50km na silnici, umístění 39. ze 102 a dokonce jsem se díky tomu dostal neplánovaně i do pořadí MTB UAC.