Akce Kouřimská 50 2016

Akce Kouřimská 50 patří do kategorie UAC. Datum: 2016-05-07.

Nejdelší varianta má délku 100.00 km.

:: Propozice :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Foto :: Report Říhoš

Historie: 2010 :: 2011 :: 2013 :: 2014 :: 2015

• Dreamer – Kourimska 100 - Maj, lasky ke kolu cas
  
  

  Je kveten a ja jeste nejel ani jeden hromadny zavod a tak jsem se rozhodl premierove vyrazit do Kourimi na mistni zavod. Rano davame sraz s Kolikacem, Mlhosem, Profesorem a Bazinakem na Jiznaku, takze budeme mit nejakych 35km na rozjeti pred startem. To mi prijde jako idealni, zvlast po me tyden stare zkusenosti na casovce ve Stode. Rano sviti slunce a zahy je prijemne teplo, mozna jsem si ty navleky ani nemusel brat. Do Kourimi cesta ubiha velmi prijemne, jenom me trochu "rozhodi" zjisteni, ze Kolikac, Kapr, Mlhos i Cespa pojedou pouze 50km takze se s nimi vubec nepotkam v baliku! Na to jsem se uprimne hodne tesil a tak kdyz Kolikac potvrdi ze to opravdu neni vtip, nezbyva nez se s tim smirit. V Kourimi se zaregistruju a zjistuju s kym pojedu, nastesti je tu McHamer a Bonzo, to tak uplne bez Slapek to tu nakonec nebude a tahle trojice by se mela co nejdele udrzet vepredu.
  
  V 10:20 start a jde se na to. Nas balik stovkaru je asi mensi nez ten druhy balik, ale jak zjistuju je tu dost silnych jmen. Trasu znam jen utrzkovite z mych drivejsich Kolodejskych treninku, takze treba vim ze ve sjezdu do Stribrne Skalice je treba davat pozor, ze v Sazave je neprijemny kopec, ale takove Horni Kruty si opravdu nepamatuji. Po startu se snazim nejak rozumne zabydlet v baliku, preci jen je to muj prvni letosni hromadny zavod, takze hlavne neblbnout a pomalu vstrebat prvni kilometry v baliku. Nastesti se moc nejede, tak se zahy ocitam i na cele, kde jezdi aktivne Beda Prucha. Nikomu se moc nechce a tak nenapadne odjizdi Vita Novak z CFC. Mam nutkani jet s nim, ale ne, plan pro dnesek zni odjet si to v baliku a posetrit sily na nedelni SUAC v Rokycanech. A tak Vita odjizdi, jeste jeden borec ho nakonec dojede a mame dvojicku v uniku. Sjezd do Stribrne Skalice je v pohode, ale na rovine k Sazave se vubec nejede, nikdo nechce na spic, jedeme tak 35 a je mi jasne ze Vita v uniku jede 40.
  
  Sazava a prvni vyjezd do kopce na Nechybu, nebo jak tomu mistni rikaji. Sice najizdim zepredu, ale na horizontu mam co delat aby mi to neujelo, nicmene tohle je presne ono, konecne prvni opravdova zavodni intenzita, je to jeste o kousek vys nez na 3 Kopcich! S vypetim vsech sil mi to neujede a jsem porad v baliku. McHamer i Bonzo jsou tu take a dali tenhle kopec lepe nez ja. Trochu se dam dohromady a Horni Kruty se mi uz jedou o poznani lepe. Porad to boli ale i po nich jsem porad v baliku. Mezitim jsme sjeli Vitu+1, ktere auto navedlo trochu jinam, bohuzel.
  
  Prvni prujezd Kourimi a druhe kolo pred nami. Je cas na obcerstveni i piti, je uz docela horko, dneska ty dva bidony urcite padnou. Povidam s McHamerem a trochu oba polevujeme v pozornosti, v domneni ze se nic vyznamneho nebude dit do dalsiho prijezdu k Sazave. To je ale velka chyba, protoze jeste pred sjezdem do Stribrne Skalice se v protivetru na rovine rozjede peklo, ktere natrha balik na kusy. Asi 8 lidi odjizdi, ja se snazim uhakovat druhy balik. Stoji to neskutecne sil, malem to vzdavam, protoze jedu srot po rovine v prave skarpe, zleva me par lidi predjizdi a ja nemam silu je ani zahaknout. Nastesti pak ale druhy balik na par vterin zvolni a tak jsem tam. Celni unik ma ale porad stejny naskok, vypada to ze ty uz nesjedeme. Po rovine do Sazavy sice jedeme o neco vice nez v prvnim kole, ale porad by se dalo vic, bohuzel tempove by jel jedine tak Beda Prucha, ostatni setri sily. Pak me tam na rovince malem sejme borec v cervenem dresu (myslim Jiri Chyba), ktery bez ohlednuti vyboci docela, citim jeho predni kolo v mem zadnim kole, nastesti jsme to oba ustali.
  
  Druhy vyjezd na Nechybu se jede pomaleji, podle Stravy o 16st, takze tentokrat jsem tam v pohode, nas druhy balik vi ze celo nesjedeme, tak uz to nikdo moc nehroti. Cekam ze takhle uz dojedeme az do cile a opet trochu polevuji v pozornosti. Coz se mi nevyplati v najezdu na Horni Kruty, kde odjizdi dalsich asi 7 lidi, coz jsem vubec necekal. Snazim se je dojet, na vrcholu jsem kousek za nimi, ale nejde to nejde to. I tak jedu dalsi asi 4 km sam v takovem tom vakuu mezi skupinou co chci sjet a skupinou ktera se za mnou formuje a co chce sjet mne :) Nejdriv me dojizdi osamoceny Beda Prucha, tak se stridame ve dvou, ale po par km je jasne ze nas dojede dalsi vetsi skupina, kde je dalsich cca 10 lidi. A takhle uz dojedeme az do cile, do spurtu ani nejdu. Tohle je trochu skoda, moc nechybelo a mohl jsem dojet o deset mist vepredu, ale i TOP25 se v tehle nabite konkurenci pocita, kdyz navic zvazim ze jsem se dneska setril na nedelni SUAC, coz samozrejme v praxi dopadlo tak ze jsem asi zadne sily na nedeli neusetril, protoze to dnesk stalo vic sil nez jsem myslel. V cili diskuse se Slapkami ktere tam jeste zustaly, gratulace Kaprovi a Cespovi a pak krasna jizda s Turistou s vetrem v zadech zpet do Prahy. Tam mi to neda a jeste si dam tradicni Modranskou abych po delsi dobe opet pokoril magickou hranici 200 km za jeden den!

  
  
  
• Profesor – Měl jsem kliku
  
  

  Kouřimská 50ka byla loni prvním cyklistickým závodem v životě, jelikož jsem zapsán v UAC, tak jsem jel letos kilo i když 50 by mi stačilo. Balík mi ujel v 1. stoupání cca po 9min od startu, naštěstí podobných jako já tam zůstalo asi 6, takže jsme sem tam střídali. Po 70min od startu se otáčím a vidím 2 tygry, jak za námi spurtují do kopce, vidím oranžový dres a kolo BMC, mylně se domnívám, že jde o Kolíkače, to mi pak dojde když nás předjede balík o 5min později a prezident haleká něco o profesúře :)
  Před Kouřimí ná dojíždí další balík s Pistachiem, těch se chytáme a jedeme do Kouřimi. Sjezd dolu, pravotočivá zatáčka do které není moc vidět a borec co jel asi 20-30m u levého kraje silnice nezvládl rychlost a rozsekal se o obrubník a válí se s kolem v silnici, snažím se vyhnout, ale rychlost je velká (počítám tak přes 50kmh), jdu na brzdy, ale zadní kolo hází smyk, a ja letím tlamou na borce válejícího se na silnici v dresu Tinkoff. Hned se sbírám, zjišťuju škody, Tinkoff je údajně ok, nasedám a chci jet, ale měl jsem zařazen těžký převod a do kopce to nerozjedu, sesedám a kontroluju jestli na kole není osmiška, nebo brzdy posunutý, přeřazuju a rozjíždím se. Po cestě zjišťuju, že mám naražený jen levý loket a trochu levé koleno ze strany a ani nejsem moc odřenej. Kolo taky nikde nic, nemůžu tomu uvěřit jakou kliku jsem měl " width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" />.
  Nicméně mě se*e, že teď nejspíš pojedu sám dalších 50km - nikdo přede mnou nikdo za mnou, moje grupa odjela po pádu...nicméně jak jsem byl asi v šoku nesleduju šipky a zatáčím na kostky první do leva jak jsme přijeli a šinu si to do kopce na Bulánku...vyjedu kopec a jedu pořád sám otáčím se a vidím moji grupu jak jedou za mnou. Řikám si WTF, jak to že sem před nima - sem musel někde blbě zahnout. Teď koukám na stravě, že se mělo zatočit až 2. do leva, takže jeli o 800m víc než já. Aspoň, ale nějaká spravedlnost, nebýt pádu jedu s nimi. Pokračuju do Sázavy, kde se skupina rozpadá v kopci na Nechybu, pak už jedu sám proti větru trpím rychlostí 21 kmh na rovince.
  Do cíle dojíždím sám v čase 3:13. Radost mám z toho, že oproti minulému roku jsem se zlepšil na 50km o 9min cca(2015 - 1h40min, 2016 - 1h31min). Občerstvuju se a pomalu si to šněruju solo nazpět do Prahy, naštěstí s větrem v zádech.

  
  
  
• Kolíkáč – Chyba Nechyba
  
  

  Neudělat školáckou chybu z Milovic, kdy mi to ujelo hned po startu, pokusit se jet opravdu týmově, když po letech se to ve starcích hezky oranžově sešlo a máme 4-5 výkonnostně jakž takž vyrovnaných Šlapek, které mohou jet na čele závodu. Takže první lajna to jistí, a Čespa táhne těch 200 hlav směr posázaví. Vyšlo to, pěkně se zabudovat na druhý flek za našeho leadera a zjistit, že ten magnet, ze kterého ve čtvrtek šla taková hrůza, ani moc nebolí.
  Skvělý pocit, že přes nás nikdo nejde a nenastupuje. Točka v Dobrém Poli a hurá na Bulánku, tady už Čespa zle přitápí a horizont si trochu nechávám ujet s rezervou, abych chytil případné převalení balíku za námi. Ale kupodivu se jen v levé škarpě vyveze Vitouš a skáče za odjíždějícím Čespou. Červ zahlodá, mám se taky zvednout? To jsou ty mili sekundy, které rozhodují, nic se nedá naplánovat, možná jsem se mohl vézt v úniku za těmito časovkářskými mistry, možná by mě nechali zkřečovaného na Nechybě, možná …
  To jsou jen "možná" a "kdyby", ve skutečnosti se ohlížím, kdo zareaguje a pojede za nimi. Nikdo! Tak jim to zkusíme s Kaprem usnadnit, pěkně lezeme na špic a zpomalujeme tempo. Dohoda s Líbou, který taky nepojede, a tak se jen culíme, jak si borci nastupují a když cuknou loktem na střídání a my nejedeme, jak bezradně svěšují nohy. Já vím, je to sviňárna, je to hold silniční cyklistika, je to týmový sport, jednotlivci v tomto případě nemají šanci. Jen si divím, že třeba Stark, Dexter ani Sparta, kteří jsou tam ve více lidech se nedomluví a netočí se vepředu.
  Takhle se tam začne ještě skvěle motat Hulis a Čespa s Vitoušem navždy mizí z dohledu. A nejede se, někdo remcá, někdo zkouší odjet, ale vše je zažehnáno a do Sázavy se jede pohoda, klídek tabáček. Tak teď by to ještě mohlo vyjít na Nechybě, pěkně to zredukovat a zkusit odjet, v tomhle megabalíku se mi nechce dojet do té točky v Kouřimi.
  Za Sázavou si vlézt dopředu a najíždět vedle Líby do Nechyby, takhle to je správně, to jsou zase omamné chvíle. Teď to jen vydržet až nahoru. V hlavě se přepínám do tradičních dýchánků od kostela, jeď, jako kdyby o nic nešlo, pěkně hákuj Líbu jako v Kolodějích . Vytočili jsme se točkami na nejprudší závěrečnou část, už to pěkně bolí, Kapr jede famózně, musím, musím. Jsme nahoře, Líba má chuť jet, my s Kaprem jsme nějací nerozhodní, a to je chyba Nechyba. Zpětně vím, že jsme měli jet, tady se to redukovalo, tady jsme mohli možná v 10 lidech uhánět do cíle.
  Ale to jsou zase kdyby chyby, skutečnost je taková, že se zase nejede a málem všechno se to sjelo! Navíc si místo zapnutí dresu nějak hraju se zipem a celý se mi otevřel. Větřík fouká na moji odhalenou hruď a snažím se to zapnout a balík mi odjíždí. To jsem pacient. A to jsou před námi Kruty! No nic, zapínat se nic nebude, sjíždím si díru a do Krut nalítávám už hodně na hraně. A zase se za to pěkně bere a asi 10 lidí odjíždí! No ty wado, to jsem to prokaučoval! Nesmím to vzdát, ještě stíhám juniora, který s námi jel ve čtvrtek, konečně za ním v závětří a nakonec dorážíme čelní grupu, která ale zpomalila, jelikož za chvíli je nás zase megagroupe.
  Hmm tak tohle bude dost o ústa, nějak rezignovaně se vezu na chvostu a sbírám odvahu to poslat v Kouřimi v té Kaprově zatáčce na plný plyn. Ale když ještě málem jdu k zemi, při jednom manévru borce přede mnou, nějak tu odvahu nemůžu najít. Tak opět cílovým pořadím jsem tragickej, ale když jsem viděl, jak se zase hobloval chodník a otloukala omítka z domu některými borci, tak jsem rád, že to mám za sebou bez bebíček.
  

  
  
  
• Radim – Kouřimská 50 (UAC) aneb kdo by tady čekal křečka
  
  

  Report (www.sokolveltez.cz)

  
  
  
• Čespa – vystřídat Kapra,Kolíkáče a pak už jen s Vitoušem do cíle....
  
  

  Tady budu stručný……na startu krásně seřazený v první línii a to bezpečnostního rizika, za startem kostky,pak prudká pravotočivá a po 400m levotočivá, což znamená si podržet špic a vyhnout se tak tlačenici. Daří se a z Kouřimi si nás vyváží Kolíkáč, přebírám špic a držím si to své tempo, bohužel ho držím a tak, že na horizontu mám za sebou díru, doskakuje si mě Vitouš a já se ho ptám,jestli to zkusíme, natož mi odpovídá…..je to jen 50km,tak jo…..v cíly byl rychlejší……ale na druhou stranu jsem za celej závod před sebe pustil jen Kapra,Kolíkáče a Vitouše, taky hezkej zážitek…..