Akce Kouřimská 50 2014

Akce Kouřimská 50 patří do kategorie Silniční závod. Datum: 2014-05-03.

Nejdelší varianta má délku 100.00 km.

:: Propozice :: Diskuze :: Celkové výsledky

Historie: 2010 :: 2011 :: 2013

• Hulis – Kouřimka s čelem!
  
  

  Na kouřimskou 50 jsem se těšil už několik dní dopředu. Pořád jsem váhal jestli jet 50 a nebo 100km. Stovku jsem zvažoval, přecijen by to hodilo o něco málo víc bodů, ale počasí rozhodlo za mě. Zima, mokro, celkem i foukalo. Po příjezdu do Kouřimi u prezentace vidim Kolíkáče, HonzuB a Malinu kretej jim říká: ‚Hoši hlavně se nehlašte na 50tku‘. Po chvilce se do fronty za nás postavil i Nežerka a já si říkal, že to stovkaře dneska bude pekelně bolet, ještě že jedu jen pade… Po zaprezentování se už do závodu nezbejvá moc času, sedáme na kolo a jedeme si aspoň jednou vyjet první bouli co vede z Kouřimi, kde potkáváme a zdravíme Čespu. Nahoře hned otočka + wc a valíme na start, kde už se to hrne na pásku… Start se lehce protahuje kuli tradičnímu startu stovkařů jako prvních, který měli 10ti minutovej náskok na náš balík a pak už jdeme na věc. Hned po startu výjezd z Kouřimi, celkem rozumně, je jasný, že i když je to jen 50 nikdo ještě odjíždět nebude. Jedu na čtvrtym fleku a sleduju tahajícího Čespu, kterej po chvilce odjíždí a jede + - 50m před balíkem, nikdo nemá zájem ho sjíždět a nechají ho větrat . Rovinka k hlavní, na Lhotky, jede se krásně. V radlicích krátká boule, pár lidí se zvedá a jde ze sedla, když v tom slyšim rachot a řev. Někdo tam lehl, ještě že jsem byl vepředu a nezůstal tam. Raději se neotáčím, abych to taky do někoho nebouchl a valí se dál. Před Horníma Krutama první nástupy, který nemaj dlouhýho trvání. Ve sjezdu do Sázavy se dostávám do čela a poprvé zkoušim, jak chutná táhnou závod za zaváděcim vozem. V brdku před mostem se zvedám a zkoušim takovej polonástup, Čespa jede vedle mě a ještě ve sjezdu jde přezemě. Okolo řeky další nástupy na kretý zatím nereaguju, ale když vidim okolo sebe proletět bratra, tak se zvedám a jdu taky. Přecijen si řikám, že se blížíme ke Skalici, kde bude první vetší kopec a nechat tu ujet pár jedinců by asi nebylo moc moudrý… Po pochytání nástupů se zvolňuje a nikdo nechce jet, vědom si stoupání. Formuje se to do jakýchsi koloděj po dvojicích a jede se v podstatě žvanící tempo. Stříbrnka nás vítá, kostky a jde se na to, hned na kostkách jsem dost ztratil, spousta lidí šlo přezemě, takže hned za zatáčkou dupu abych si to dojel a dostal se do první třetiny balíku, což se povedlo až překvapivě snadno. Začátek se jede fajn, ale tempo se stupňuje a favoriti začínaj tahat stejně jako moje nohy. Ke konci už to pěkně bolelo, ale vydržel jsem to. Rychle odfrknout protože za chvilku to příjde znova. V Konojedech se opět snažim vyjet si dopředějš abych se mohl cedit. Až ke kostelu dobrý, ale pak ta rovinka… Aaaaaaaaaaa to je masark pořád se cedim až za mnou nikdo není, držim to zuby nehty, tepu jak kolibřík + - 1200 tepů ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> Ještě, že nevozim tepák, protože by bouchl… ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> Pořád si opakuju,šlapej k*rva na blití bude čas potom… Na horizontu dostávám 2-3 metry a už není z čeho, uplně se mi zastavily nohy, přestávám šlapat a vydejchávám se a smiřuju se s tim, že je to nenávratně pryč. Otočim se a za mnou Čespa ze sedla jede neskutečně, oproti mě. Když mě předjíždí, řve na mě: ‚Pojď, zkus to ještě‘, já z tý mojí skoro nulový rychlosti šaltuju a zvedám se. Bolí jak kráváááá, ale chytám ho. Naprosto hotovej jen obdivuju tempo který jede a řikám si, že bych mu rád pomohl, ale není z čeho. Když vidim, že toho už má plný zuby přecijen hodim těžší a jdu před něj, zkoušim jet to samí abych to nebrzil. Dáváme si neskutečně na prdel, ale světe div se ta 100 metrová ztráta se začíná zmenšovat, což na nás působí jako polití živou vodou a i když jedeme hranu pořád to jde!!  Před odbočkou na Prusice už tam je jen nějakejch 20m, valíme co to dá, na brzy co nejpozdějš ať toho sjedeme co nejvíc, když se to v zatáčce natahuje. Bolelo to, ale jsme zpátky, v Prusicích krátká stojka, jsem kyselej po sníždění ztráty, ale řekl jsem si, že když už jsem to sjel, nenechám to znovu odjet. Na to je to moc krátká stojka, šaltuju těžkou a jdu ze sedla. Přijíždim vedle bratra, kterej mi říká: ‚rád tě tu vidim brácha‘. V tuhle chvíli už jsem skoro věděl, že to dojedu protože už nebylo kde by mi to odjelo, maximálně v Brníku, ale tam už se mi zas jelo pěkně. Dobrý Pole a cedule Kouřim 5km jen z kopce. Začínaj další nástupy a boj o každej metr a přední pozice. Já očarovanej z toho, že jedu s čelem závodu se uklízim dozadu a vůbec se nikam netlačim, jsem naprosto spokojenej a mám odpracováno… Jen se zvedám a kontroluju každej nástup. Kouřim nás vítá, pravá 90, krátká rovinka, trošku se to otevřelo, předjíždim pár lidí, levačka lehce do kopce a cíl. Špatně podřazuju a přeskakuje mi řetěz, vůbec nic si z toho nedělám, ztráta max. 1-2 vteřiny, hodim tam co potřebuju a nakonec si ještě i zaspurtuju. Po dojezdu prohazujeme pár slov s Čespou, se kterym si navzájem děkujeme, že jsme se společně dokázali vrátit do čelníí grupy. Vracíme čipy a po ose se vyjíždíme do Brodu. Nádhernej závod s pro mě parádnim výsledkem, poprvé dojezd s čelem! :-P