V sobotu sem si odškrtl další maratonské DNS a v neděli vyrazil do Lukavice na ZALku. Cesta uběhla rychle, zvlášť když jsem dost přemítal o tom jak bych asi zajel Mamuta, případně koho dnes posekám, když se mi před týdnem jelo tak dobře a kondiční manko se nijak neprojevilo.
Bez pořádný týmový kombošky volím do vedra bílou, stejně jako helmu a týmové logo bude jen na ponožkách - tak hlavně trefit pravou a levou. Povedlo se, rozjíždím se a jdu na start.
Vyrážím dost zezadu, lidi je hodně, ale sunu se vpřed. Po první stojce jsem předposlední co zbyl v balíku. Uf. Sem línej naloktovat se před dalším kopcem, není čas. A už se jede, pokus o únik, balík nabírá obrátky.
Poprvé mám letos i nastudováno co tak by mohlo stačit a co chci jet, počítám, že 2-3 kola bych měl dát a kolik wattů to tady asi bude stát. Ale co je mi to platný, když to víc jak 300 nejede? Měl bych tu pěkně v háku točit o dost víc, místo toho už se větrám s dírou za balíkem. Ach jo. Svitla naděje že to praskne dřív a já budu mít aspoň skupinu, jemné povolení dává za pravdu mým propočtům co bude stačit, ale moje watty nestačí a vyhlédnutá skupina se přisává zpět beze mě.
Zůstáváme ve 3, pak 4, mám toho dost ale i tak sem nejaktivnější. Moc nechápu co se stalo, přemýšlím, jestli to nezabalit, ale asi bude vhodné aspoň něco dneska najet.
Po prvním kole kdy jsme spíš truchlili nad nastalou situaci máme dostatečnou ztrátu, abychom nemuseli řešit co je před náma. Jeden kolega se pak odpojí, snad ne proto, že jistil, že jedeme 5 kol a ne 3.
Zjišťujeme, že za námi je velká grupa a tak druhé kolo prokecáme a necháme se sjet. 3 kolo se občas kecá, občas popojedeme na špici, místy to připomíná zimní výlet, ale každé přišlápnutí je naopak návštěvou hodně rozpálené trouby. Nedivím se, že se nejede, mě se většinu času taky nechce. Nicméně padne návrh zase v posledním kole z grupy zkusit odjet, tak aspoň nebude nuda.
4 kolo překvapivě bolí i když se nejede (respektive objektivní watty někdy holt neodpovídají vnímanému úsilí). V pátém kole bez nějaké extra snahy zjistím, že pod kopcem mám trochu díru, tak nasadím tempo kterého jsem ještě schopen a ukazuje se, že to stačí, nahoře za sebou už ani nikoho nevidím. Zbývá asi 11 km, kde to nějak doplácám. K mému překvapení jsem najel asi 3 minuty za to kolo.
V cíli úplně vymeteno, pak začala hlava, žaludek (asi moc gelu, neb sem vezl i 1 bidon s čistou vodou), střeva... no luxusní vyndaní. Nevím jestli sem náhodou taky nejel spíš toho mamuta, to bych svůj stav chápal.