Tak jsem zase jednou hrubě neodhadl trať a vše bylo jinak než dle propočtů. Ale ono to zas tak nevadí. ZAL jsem ještě nejel, ale má být dost lidí z JALky, tak plus minus vím, jak to bude vypadat. Tj nějaká grupa se najde pro každého, což je super. Navíc už jsem párkrát letos sám dojížděl, takže jsem rád, že něco takového snad nenastane. Na místě jsem včas, takže bez fronty vyzvednu číslo a jdu si projet okruh, který se pojede 4x.
Prvních 7 km je do kopce, ale jsou tam dva mini sjezdíky na odfrk a pár pěknejch stojek na urvání nohou. Tak to z profilu tak nevypadalo... No což. Nicméně sjezd docela jde a k mému překvapení je celá trať pěkně vymetená. A to ještě nevím o zajištění při závodě, který bylo taky super.
Je tu start, žádná extra tlačenka a přitom je nás přes 80. Natáhne se to a třídí hned od prvního kilometru. Plán je hrát to na osamělého neviditelného muže a pokud možno ani nehrábnout celý 4 kola. Větší blbost jsem asi vymyslet nemohl, protože hned od strartu je třeba tam vložit nejmíň 5 pořádnejch nástupů, aby to neodjelo.
Cestou nahoru tedy dvě stojky pěkně na max, uprostřed je pak 2km úsek s 5%, ten by se jel docela normálně, kdyby se nenastupovalo do nájezdu i na horizontu. Konečně poslední stojka, nástup přes horizont a zapadnout do toho co zbylo z balíku. Sotva polovina. Všechny tyhle nástupy se vlezou někam do kolonky 400-800W a já marně přemítám, kolik jsem takových intenzit natrénoval a jak to asi dopadne. Sjezd v pohodě, pak rovinnatá pasáž. Jo svezení pěkný, jen za 3 zatáčkama se nastupuje, asi aby neklesala tepovka. Nájezd do druhého kola, kopec jak přes kopírák, odpadají další a další, já furt na ocase, doufám, že už třeba konečně někdo odjede, ale to se pořád nějak nedaří. Po poslední stojce se to už docela pěkně rozpadne a na horizontu naskakuje docela díra na čelo. Pár lidí ale ještě chce jet, takže ze sjezdu na max a na konci jsme pár metrů za balíkem. Tam ale zase blbnou, tak ještě pár minut trvá, než to sjedem a bolí to teda i v háku. Ke konci už jen visím, protože je jasný, že když se takhle zprasíme na rovince, tak nám to v kopci stejně ujede.
Třetí kolo, začíná úplně stejně a já bych rád koukal kolem, kdo a kdy zaplatí za to sjíždění. Jenže není čas, furt se soustředím na hák a vlání na konci, ztrácím přehled koho a jestli jsme vysypali. Když už jsme to sjížděli, tak chci ještě jedno kolo uviset, tak se poctivě zvedám za každým zrychlením. Nájezd do táhlého úseku zase na max, i když už se snažím vyvarovat se špiček a snažím se ten výkon dávkovat co nejplynuleji. Zvedám se do nájezdu, sedám si jak se to trochu rovná, ale zas někdo nastoupí, tak se zvednu a jak kdybych prošlápl na prázdno, hned si musím sednout. Zbytek poměrně rychle mizí a já nevím, jak dojedu do cíle. No možná je lepší to zabalit dřív v hlavě a tohle si odpustit? No nevím, přijde mi, že jsem se úplně zastavil, ale nějak vyjedu na kopec, ke konci mě ještě začne pěkně píchat pod plícema, tak musím už hodně opatrně. Sjezd mě ale naštěstí docela probere a na rovině nějak jedu, i když to není ten maratonskej mód, kterej jsem se snažil trénovat po předchozích odpadnutí. Za chvíli mě doletí skupinka 3 lidí s Jirkou Šrajnem, tak i když už se mi moc závodit nechce, začínám normálně střídat a fungovat.
Poslední kolo najíždíme na co zrovna je a v kopci se zdá, že na tom nikdo není kdoví jak. Na horizontu pak nikdo nechce jet, tak to do sjezdu rozjedu a dokonce jim o pár vteřín odjedu. Nohy ale nejsou ve stavu, že bych si troufl valit do cíle sám a radši čekám. V cílovém kopci pak nikdo neblbne a čeká se na poslední stojku. Tam pak "spurtuju" když se to trošku srovná (7%) z druhýho fleku a dle časomíry to o 0,05s na první flek ve skupině nevyjde. O to ale vůbec nejde, hlavně že jsme se ještě ke konci vyhecovali.
Nějak od sebe letos čekám víc, ale když pak vidím watty, nebo pár jmen co dojelo až za mnou, tak to asi tak zlý nebylo. Holt těch dobrejch a lepších lidí je pořád dost. Jinak vyhrál z úniku Boubal z CTW, odjel asi nástup nebo dva potom, co jsem vytuhl. Další fakt je ten, že takovejch intenzit (400W+) mám najeto fakt málo, tak asi není čemu se divit, že to dopadlo, jak to dopadlo... ale co i intervali se maj dělat dokud to jde a to jsem vlastně celou dobu prováděl, takže dobrej trénink.
Celkově ale asi spokojenost, nejel jsem sám, za námi pak přijeli ještě dvě skupinky snad o 10 lidech, takže fakt grupa pro každýho. To dělá tyhle závody o dost příjemnější, než UAC a pod. Organizace a zabezpečení taky super, takže asi není od věci ZALku taky zařadit mezi kalendáře, který stojí za to sledovat.