Akce Nový Bydžov 2025

Akce Nový Bydžov patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2025-02-22.

:: Trasa :: Garmin :: Foto :: Diskuze :: Flyby

Historie: 2012 :: 2013 :: 2014 :: 2016 :: 2017 :: 2018 :: 2019 :: 2020 :: 2021 :: 2022 :: 2023 :: 2024

• Kolíkáč – Zvonička ve Vysočanech
  
  

  V pátek trochu laborovat s oblečením, jestli již náhodou nevytáhnout prodyšnější materiály. Ale HonzaB jasně velí, beru zimní bundu. Trvá mi to věčnost, než to na sebe nevléknu, ale Nemi překvapivě píše, počkejte na mě, tak snad nebudu poslední. V 8:05 doráží Žába, který si dal ještě nějaký ledový úsek po cyklostezce. Jo je furt únor a na budíku to začíná minusem. Tak hlavně teď, ať je od Luka naplánovaná trasa do sucha vyfénovaná. Sraz v Mochově, woježděnou trasou přes Kozovazy, kterou tak důvěrně známe, ale většinou v protisměru. Nabíráme i neavizovaného Vláďu, tak je hned o další motor navíc. Po staré poděbradské se již rozjíždí skupinový koncert, Čespa nás zvěčňuje u vyhořelého motorestu Ohio. Žába si jede na samotku svoje předepsané dávky, tak si špice dopřávají všichni podle chuti. Sluníčko svítí, ale ledový vítr z pravoboku duje nepěkně. Jsem rád za zimní bundu, stejně tak za toust s marmeládou, který zhltnu za Poděbrady. Pak se již plně oddat šipečce na budíku a hltat novou neznámou trasu. Luku, povedla se ti, děkujeme!
  Těším se na pumpu, ale před tím ještě foto týdne u zvonice ve Vysočanech, tady zase velké díky Čespo za fotky. Před Bydžovem nás ještě probere docela hodně rozdrbaný úsek, ale zase zvonice stála za to. Stejně tak pumpa, kde tankuji plnou, jo není čas na hrdinství. Počítám, že nazpět s větrem v zádech to bude kvapík, tak nechci nic podcenit. HonzaB ještě chce odlehčit na kraji Bydžova, ale hlavní grupa už valí do vany. Takže se dělíme na dvě skupiny, zůstávám v té zadní, čekáme na HonzuB a pak stíháme čelo . Je jasné, že je nemůžeme sjet, Čespa hodně přikládá, Oťas hrdinně trpí v závětří a před Městcem najednou zjišťujeme, že už před námi nejsou vidět. Je mi to podezřelé, takhle odjet z dohledu nemohli, když tu najednou se přiřítí zezadu. Tak to byla pěkná kulišárna, ta se vám povedla Co ale není moc k smíchu je vítr, který moc do zad nefouká a zle nás stále trestá z boku. Takže levá lajna trpí, v pravé se dá trochu pošetřit. Do někoho již vjel závodní démon, takže některé špice jsou až móóóc! Staré cyklistické pravdy, se znovu potvrzují, ale potvrzuje se i soudržnost orange wobjížděčů, a tak do Prahy již vjíždíme ve správném bojovém šiku. Dnes ani na budík nekoukám, až po rozlučkových pěstičkách s kamarády koukám ve výtahu, že to dvoukilo zase padlo. Díky tahačům na špici, dnes to nebylo vůbec jednoduché!
  

  
  
  
• Luke – Kaše bez sekaný
  
  

  Na Bydžov jsem náležitě natěšen. Diskuse řve, co na sebe, jak se pojede. Přitom je to jasné, bude to stejné jako vždy. Žádný závod, obyčejná zimní vyjížďka, která se občas v závod zvrtne, stejně jako se občas závod zvrtne ve vyjížďku.
  Ráno mrazivé tři stupně minus, startuju rukavice, snad sluníčko nezklame. A už to svítí, v Uhříněvsi se připojit k vlaku z jíža. Žába se šetří na svůj interval, tak se větrat na špici, ale aspoň mi není zima.
  Z Mochova se pak rozjíždí boj proti větru, moc mi to na špici nechutná, což je hlavně způsobeno rychlostí klesající pod 30, místy u níž. Kde je ten Žába, sakra. Uklidit se ze špice, abych zrychlil skupinu, ale nefunguje to, jeden motor chybí, dalším se nechce, nebo prostě fučí moc.
  Naštěstí přichází neokoukaná část trasy, někdo už v tom vidí polabské klasiky, ale já tu nenašel kilometr závodní trasy. Už jsou ale úseky, kdy nefouká proti a cesta začíná rychleji utíkat. Do Vysočan je to pak zábava a dřevěná zvonice, jako fotopoint výletu se taky povedla. Aspoň ve srovnáním se zámkem v Ronově.
  Pak pumpa, kde pěkně vymrzneme a to svítí sluníčko. Letos to na žádný jarní vyjížďky zatím nevypadá. Než se člověk stačí zahřát, už se zas hlásí zastávka... Ani mě nenapadne přestat se hýbat a podobně je na tom alespoň půlka skupiny, takže jedeme napřed s tím, že se někde otočíme a pojedeme naproti. A nebo bychom se mohli schovat.
  Myslíme si kdoví jaký náskok nemáme, ale sotva zalezeme za křoví u kapličky před Městcem, už je vidět zbytek. Po větru a z kopce jim to docela letí, až si říkáme, jestli je vůbec sjedeme. Rozjíždí se pěknej závodní kolotoč na terezínu, přesně jak to bylo v týdnu v TV z emirátů. Nemi špatně odstřídá a už marně loví hák, stejně tak Kapr se někde ztratil. Ale Žába se pro ně obětavě vrací, zatím co my si sjíždíme čelní grupu. Ty pohledy Kolíkáče do škarpy, kde nevěřícně sledoval, jak se za ním objevují další a další stíny si budu pamatovat dlouho.
  Vítr sice dál pomáhá udržovat rychlost skupiny, ale ne tak její kompaktnost. Kdo si urve pravou lajnu je v pohodě, pokud se teda ještě vejde. Kdo je vlevo má to jak na špici, jen se za to vítr trochu víc cuká. No hezkej test fyzické i psychické odolnosti, aneb jak prohlásil HonzaB, někdy je prostě lepší jet si podle sebe na špici. Škoda, že nebyla sekaná, protože se jede pěkná kaše a teď je to takový suchý... A o tu dnes žádná bitva není, takže se tam taky objevuji poměrně často. Na to jaký prd budu jezdit v létě snad až zbytečně často.
  Před Nymburkem testuje nohy Kolíkáč, zatím co přes nadjezd by mu to letělo, držet tempo až do města aby byl i happy end, už se mu nechce. Přes město jsme se trochu rozpadli, tak čekáme, dokonce se ztratil i Vláďa, kterej si na 360W ještě rozebíral termosku. Ale prý předtím stejně špačkoval, tak to nikdo ani nehlásil. Holt status velešpicaře má svoje stinné stránky.
  Do Litole pak už v klidu, tam rozlučka s polabskou sekcí a valíme na jížo. Nějak mi chybí zastávka na jídlo, tak si vytrucuju chvilku u Mochova. Pak už jen pro mě neoblíbená hlavní a přes Jirny domů. Nejede se mi dobře, tak když vidím jak VSid nedrží tempo, tak se drze nacpu před něj, ať si to dál řeší někdo jiný, sorry no, někdy člověk musí myslet na sebe.
  Bylo to ale zase moc fajn, tak se těším zas za týden. :)