Trenére, proč to dnes tak bolelo? Proč to mám opakovat rok co rok? Už jsem myslel, že jsem dávno na to přisel a tělo si to zapamatovalo. Ale ne. Cyklistika dokáže furt bolet. Jak říkal Laco Kocot: "Kdyby to bylo jednoduché, tak to dělají všichni!" A dnes hned od rána to u mě nebylo ono. Ani se mi vlastně pořádně nechtělo. Ale oranžová partička, je furt velký lákadlo. Navíc, když Vám klepe na vrata Šlapka od stoupačky. Po dlouhý době na jedničce. Ale jako bych za sebou táhl plně naložený přívěs. Žádný hezký pocit. To Camrda s Kocourem do toho jdou hned naplno a mizí v magnetu do Petrovic. DědekB jen nechápavě kroutí hlavou na zimáku. A na světlech Turista. Ranní nedělní peklo do Mstětic. Za každou zatáčkou musíme nastupovat, abychom uviseli. V Dubči už na to dlabem. Jsem zpocený, jak vrata od chlíva. Ta ultra zimní výbava není to pravé ořechové. S HonzouB špačkujeme a jedeme si svoje tempo. Kocour visí za Turistou. Camrda na nás kolegiálně čeká. Mstětická náves obložena výletníky. U Kuřat ještě další kusy. 6 dvojiček to mydlí proti větru do Poděbrad. Já myslím jen na vařící vanu. Na špici zpocenej, v háku mrznu. Trochu jsme prořídli, ale silničky okolo Žehuně bez provozu trochu optimismu vlévají do mých žil. Skupina vesele švitoří. Těším se na pumpu jako nikdy. Bunda, jak mokrý hadr letí na židli vyschnout. Do hlavy energo nápoje a tyčinky. Já to snad dnes nevobjedu. Legendární kruháč v Bydžově, odkud je to všude blízko. Ty wado! Jen ta blbá Praha 90 km. Vítr konečně fouká, tak jak má. Nohy se točí, ale tělo se nějak divně brání. Z nosu mám vodovod. Prý se takhle vyplavuje i tuk. Aspoň něco. Nálada se trochu lepší, hlavně díky kamarádům z grupy, kteří si to náležitě užívají. Letíme furt přes 35km/h. Pěkný pocit na jedničce. Ale je to ještě stále strašně dalekoooo! Před Čelej trochu vlhké silnice z tajícího sněhu. Klánovice a věřím, že mě ještě jebne a dám okruh kolem Jíža, aby padlo dvoukilo. Camrda v Kolodějích na 180km předvádí, jak bude jezdit letos magnety na velkou. Šílený jak vodlítl. V Petrovicích už vím, že nic se nemá přehánět a jediným cílem je ta vařící vana. Dvoukilo nepadlo. Stojím před kouřící vanou a čumím na sebe do zrcadla. Panděro někam zmizelo. Koncentrák. Čekám, že to přijde. Ten pocit, pro který to děláme. Nic. Ležím ve vaně a nemůžu se pohnout. Nic mě vlastně nebolí, ale bolí mě všechno. Najím se. Doplazím se před bednu. Klíží se mi oči. Furt nic. Dnes to prostě nepřišlo…
::
Trasa Flyby :: Foto :: Diskuze