Akce Nepoliská stovka 2024

Akce Nepoliská stovka patří do kategorie Silniční závod. Datum: 2024-08-24.

:: Propozice :: Diskuze :: Flyby :: Foto

Historie: 2014 :: 2015 :: 2018 :: 2020 :: 2021 :: 2022 :: 2023

• Vláďa – Lessons learned
  
  

  Emoce horkého letního dne pomalu se zapadajícím sluncem chladnou a tak je čas napsat report
  
  Letní kolorit zajišťuje, že v týdnu se dostávám trochu do spánkového deficitu. Ten se snažím dohnat v pátek přes den, první pokus nevychází, pak na druhý usínám navečer. V noci pak usínám bůhví kdy. Ráno se budím jakžtakž, osvědčená ranní příprava a tak s Jezinkou vyrážíme směr Nepolisy.
  
  Krátké rozjetí, prohodit pár slov s ostatními a je tu start. Než se v balíku porovnáme tak se nám lídr větrá na špici. Průjezd Lužcem, za Skochovicema mě to nějak vyplivne na čelo a najednou zjišťuju, že jedu sám. Tak nějak rozumně pokračuju až před Sekeřice, kde aspoň prohopsám jedním z nejhorších úseků. Ve vesnici lídr zase na špici, předpokládám, že si chce jet na pohodu z čela (a je to rozhodně klidnější než jindy), ale i tak mi přijde, že se tam teda vyskytuje celkem dost.
  
  Brdek ve Žlunicích najíždím ze špice, cca ve třetiny nástup Martina Kubišty, moc se mi to nechce sjíždět, přeci jen je to dost brzo, aby odjel úplně sám. Ale Camrda je jiného názoru a tak mu nakonec skáču do háku. Nahoře mi nikdo nechce střídat. Nakonec se sjíždíme a Luke končí ve Slavhosticích v úniku s Lukášem Klineckým. Nakonec to vyhodnotím tak, že je nechám v klidu jet ať se nemusí šťavit do brdku ve Vršcích. Unlimited má jiný názor a tak se tam ještě trochu nakonec hrábnem a sjíždíme je až ve druhé půplce brdku. Aspoň se tam ale nejede hrana. Klasicky se zbytečně závodí na odbočce v Kopidlně a končíme u tradičních závor.
  
  Odbočka v Libáni, někdo hlásí a teď to přijde. Přemýšlím co, navrhuju, že chč*jem. Balík moc nejede, tak ze srandy objedu špicaře a trochu přišlápnu. Zase jsem sám. Pak mě dojíždí Lukáš K. a ptá se, jestli chci jet, že Kulhoš to na špici asi trochu kotví. Tak teda jedem. Točíme snad docela poctivě, v Rožďalovicích Lukáš projíždí odbočku navzdory tomu, že na něj asi třikrát volám. Lehce zvolním, ale pokračuju, nicméně někde za Viničnou Lhotou je balík už celkem blízko. Moc se nejede, tak se rovnou začínám zase točit na špicích balíku.
  
  Za Velenicemi Luke zase na špici, tentokrát se k nim přidá ještě Camrda a Mates Fanderlík. Sakra, asi má dneska fakt dobrý nohy. Balík je nechává poodjet. Martin K. se najedou ocitá u špice. Čtu to tak, že je potřeba tam bejt taky, podjíždím Kulhoše. Jsme zpátky v lese na Městec, čekám co se bude dít, pořád u špice. Bohužel tady trochu chyba. Martinův nástup sice chytám, ale o pár vteřin pozdějc a nestíhám zapadnout do háku. Chvíli to zkouším, vypadá to, že trochu zvolňuje, balík se zatím blíží k úniku, takže se pakuju. V Městci je jasný, že Unlimited kotví špice, takže najíždím na čelo a snažím se to sjet. Bohužel MartinK. s Camrdou se trhají od zbytku a jedou sami.
  
  Za hlavní čekám na Luka, aby se zbytečně nevětral, za Hradčanama se snažím trochu zkoordinovat Šlapky, že jedeme na špic a budem se tam točit sami, ať to sjedem, ale nic se neděje. Zkouším teda ještě pár špic, k tomu se tam občas probojuje někdo další od nás, ale pak tam vždycky pouštíme Unlimited a i když se jakžtakž jede, rozhodně to kazí tempo.
  
  HonzaB začíná vkládat taky solidní špice, Nemi v nich stabilně pokračuje po dobu celého závodu.
  
  Provážím balík Žehuní pod Kozí hůrku. Tady se zvedá Mates a z ne moc pochopitelných důvodů se zvedá Nemi, HonzaB a Javi a začnou ho sjíždět a nechají nás tam i s lídrem. Hůrku jedu ve svém tempu co ještě jde. Dalších pár km se s Kulhošem, Lukem a Petrem Pavlíkem snažíme dojet skupinku před námi. Nakonec si z toho vystupuju kvůli křečím.
  
  Luke si vystupuje o pár set metrů dál, dojíždíme tak nějak v klidu.
  
  Letos to rozhodně z mého pohledu nuda nebyla i když by mě zajímalo, jestli ty úniky vlastně aspoň trochu podporovaly naši taktiku, ale to se snad brzo někde dočtu " width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" />
  
  A ty lessons learned?
  
  1. Bylo by fajn si na začátku explicitně říct, kdo jedeme na nějakou týmovou taktiku (není to povinné, ale asi doslova říct ok, jedu na tým by pomohlo)
  2. Bylo by fajn si říct, co ta týmová taktika je - dovézt někoho někam, je sice fajn taktika, ale za 2.5hod se může stát cokoliv
  3. Tady by si to měl lídr asi trochu poorganizovat - kdo má chytat úniky, kdo v každým případě jede s ním
  4. Pokud je někdo od nás v úniku, tak se na špici aktivně nepracuje - není nutný vyloženě brzdit balík, ale prostě se tam jen na pohodu protočit stačí
  5. Předchozí bod z opačné strany - pokud je potřeba sjíždět únik, nestane se to tak, že se občas náhodně protočíme na špicích (byť sebekvalitnějších) - je potřeba se tam týmově poskládat, lídra schovat a točit se tam a nenechat tam vlézt nikoho cizího
  6. Rozpojení se kvůli dojetí jednoho člověka - IMHO by bylo lepší ten kopec vyjet pohromadě a pak jet kolotoč v pěti lidech - možná bysme nesjeli Martina s Camrdou, ale měli bysme třeba šanci zaspurtovat o třetí místo
  
  Takže dneska to byl trochu první semestr doktoraandského studia ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" />

  
  
  
• Luke – Lídrův zmar
  
  

  Původně to měl být report o jedné větě, ale můžu si za to asi sám, tak se trochu rozepíšu, když už emoce opadli. Tyhle závody se dle mě jezdí týmově vyhrát, takže pardon jestli jsem někomu zkazil dobrej pocit z 5. nebo 6. místa, ale je to jak prohrát 5:1 místo 5:0. To na okraj.
  Večer Vláďa píše, že sem asi jasnej lídr, parkrát už jsem spurta pozlatil, tak i když to nemám úplně jako nejoblíbenější taktiku slibuju šetřit a zaspurtovat. Nikdo víc se neozval, tak jsem to bral jako souhlas a ne jako, nezájem. První chyba.
  Ráno se nestihnu rozjet, nasnídat. To druhý řeším u auta a tak nestíhám probrat, co bych jako chtěl a tak nějak čekám, že každý ví, co je třeba. Druhá chyba. Rozjetí pořeším po startu a docela to jde. Stejně se chci ty první brdky motat u čela, počítám, že to bude nepřehledný a nechci dostat tým pod tlak hned po startu. Bohužel mě to vynese do úniku s Lukášem Klineckým, tak trochu jedu, ale naštěstí nás po dalším brdku sjedou.
  Teď už se jdu schovat dozadu, ale je tu nějak moc oranž a tak jdu zas víc do čela. Měl jsem tam vyhnat zbytek, třeba bych aspoň věděl, kdo nějakou taktiku řeší a kdo ne. Pěkně odjede Vláďa s Klineckým, ale Unlimited Klineckýmu nevěří a sjedou to. Pak projedu líp zatáčku a najednou jsem odjetej s Camrdou. Nikam jet nechci, ale přijede Fanderlik a jede se. OK, ale dost bomby, přitom by to nemusel nikdo sjíždět. Jenže nás doletí Martin Kubišty a s ním nikdo oranž. To je špatně, přemýšlím co s tím, chci to nějak rozbít, nebo se nechat dovézt na spurt nejčerstvější, ale David to prostě odpojí a já doufal, že blafuje. Nohy bohužel nejsou úplně na to si to sjet, tak čekám na tým. Vláďa mě hned obětavé nabírá za špatně projetou křižovatkou. Pak začne organizovat tým, tak se spokojeně usadim vzadu a chci trochu vydýchat ten únik.
  Přichází kritický brdek před Žehuní, oklepl jsem, takže si myslím, že to bude pohoda. Moc se nejede, ale stejně to někdo trhnul, Zůstávám v klidu za Vláďou a Kulhošem, který do teď odváděli super práci a doufám, že se konečně týmově narovnáme a pojedem. Bohužel tam zbytek týmu jde za mé nesmyslným nástupem. V hákovým kopci, kde jsme se mohli svézt. Mám cukání si to doskočit, nohy na to asi jsou, ale nechci tam nechat Vláďu s Kulhošem, věřím, že bez nás HonzaB a Nemi nepojedou. Pak mě ještě obloží Javi, kdyby aspoň křiknul, mohl jsem jet s ním, zase úplně zbytečně… pak to docela dlouho sjíždíme, ale musím točit a zbytečné se připravuju o síly na spurt. A když vidím že naši točí na špici a rozhodně to nebrzdí, tak to na náladě taky moc nepřidá. Pak to ještě s Kulhošem a Petrem Pavlíkem zkoušíme ve 3, ale když vidím jak si musím dávat, tak na to kašlu i když to vypadalo, že do grupy dojedu, ale Camrdu a Kubištu už by jsme stejně už nesjeli a před spurtem bych si uřízl nohy (a pak prohrál 5:1).
  Nezbývá než doufat, že se klukům vepředu prostě jede dobře a ví co dělají... a nic. Škoda no, dostali jsme nehezky naprdel.
  

  
  
  
• Nemi – Docela jiný závod
  
  

  Polabská nížina bez kopců jen s několika pozvolnými stoupáními lákajícími k nástupům. Ty jsou ale tak nízké, že je nedetekuje ani trasa na Garminu, kterou na poslední chvíli díky zákulisním informacím naklikávají Vláďa s Lukem. Průjezdy obcemi jsou ale podle šipek nakreslených až těsně před křižovatkami nebo rovnou v nich trochu jinak, tak místy bloudím. První kilometry se drncáme po tankodromu. Držím se vpředu, kde je pěkně oranžovo, ale ještě více červeno-černo-bílo z týmu Unlimited KM Trading CZ. Buď my, nebo oni.
  
  Čas od času se do úniku dostávají Vláďa nebo Luke, většinou s někým z Unlimited. Nesjíždět vlastní únik, to je vlastně jediné týmové pravidlo, které znám, a zde ho poprvé v praxi realizuji. Zbytek Unlimited necháváme táhnout. Za Činěvsí zrovna žádný únik není, jsem na špici a cítím, že balík vůbec nejede, tak si trochu přišlápnu a odjíždím. Bohužel sám. Můj únik je z těch nejkratších a zřejmě i nejméně šťastných, protože zatímco hned v kopečku za Velenicemi balík začíná letět a já vyhodnocuji, že nemá smysl plýtvat silami a nechávám se sjet, do úniku letí Luke, Camrda a jeden z Unlimited, což je v pořádku, protože jsme pořád na bedně, jenže za chvíli poté nezachytíme nástup pozdějšího vítěze Martina Kubišty. Byl jsem zrovna opět někde vpředu, zatímco on projel bez povšimnutí rychle zezadu a než jsem stačil zareagovat, měl náskok v desítkách metrů. Chvíli jsme se ho snažili pronásledovat, ale marně. Váhám, jestli teď máme na špici jet nebo ne, což se brzy vyjasní za Opočnicemi, kde se nechává sjet Luke se soupeřem z Unlimited. V úniku zůstávají dva bez nás, tak si říkám, že na špici můžeme jet, což hlásí i Vláďa.
  
  V největším brdku závodu u dálnice za Dobšicemi nastupuje jeden z Unlimited, na což reaguji a nenechávám ho ujet. Bohužel se později ukáže, že z hlediska týmové taktiky to byla chyba. Že na tomto brdku někdo zaútočí, se dalo předpokládat. Kdybych dalšího Unlimited nechal ujet, byli by v úniku, teď už jen necelých 20 kilometrů před cílem, tři soupeři. To jsem nechtěl dopustit. Ale možná bychom ho týmově ještě dokázali sjet, i když by se nám do toho snažil házet vidle početný zbytek Unlimited. Problém byl v tom, že jsem prostě nevěděl, kde je Luke, a nenapadlo mě, že by v tom brdku mohl zůstat, zvlášť, když u mě pořád byli HonzaB a Javi. Až nahoře zjišťujeme, že z balíku zůstalo šest lidí, z toho tři Šlapky, jeden Unlimited a dva netýmoví. Nikoho za námi nevidím, tak zvolníme, ale jedeme dále.
  
  Poctivě točíme špice kromě toho posledního Unlimited – Matyáše Fanderlika. Třeba už má po těch nástupech a únicích dost. Bohužel další chyba. Zatímco se snažím pošetřit na spurt v posledních stovkách metrů před cílem, podobně jako Martin Kubišta mě i Matyáš Fanderlik zezadu překvapí spurtem dva kilometry před cílem. Snažíme se ho dostihnout, ale má to dobře spočítané. V cílovém chaosu projíždím celkově pátý. Individuálně by to pro mě nebyl špatný výsledek, ale absence bedny v týmu je neúspěch. Inu, docela jiný závod než všechny předchozí.