Akce Nepoliská stovka 2023

Akce Nepoliská stovka patří do kategorie Silniční závod. Datum: 2023-08-19.

:: Propozice :: Diskuze :: Foto :: Flyby

Historie: 2014 :: 2015 :: 2018 :: 2020 :: 2021 :: 2022

• Luke – Nepolisy, Chlumec a sedláci
  
  

  Jak já se na tyhle hnojáky těším. Zvlášť když slibují hojnou oranžovou účast. Tým je řádně posílen a nečekám nic jiného než týmový koncert. Nemám ani galaktickou formu, ani si nepřijdu, že bych měl patřit k nejsilnějším, tak nějak počítám s černou prací pro tým. Prostě to dělat těžký, aby i nespurtéři měli šanci vyhrát.
  Hned po pár km tak zkouším odjet, abych tak nějak věděl, kdo je jak naladěn. Nikdo se nepřidal, tak se větrám sám, nejsem moc rozjetej, tak to pěkně bolí. A samozřejmě se snažím nepopravit. Nakonec to dá nějaký 4 km, než mě dolítne Vláďa a pak nás hned sjedou. Aspoň si řikám, že to trošku rozpohybuju, ale žádná hitparáda nástupů se nekoná, v zásadě to zkoušíme jen my, nikdo jinej zájem nemá. Ze Žlunic to v brdku zkouší Kubišta z Unlimited, ale Vláďa to kontroluje pěkným tempem a nastupovat ze 400W se nikomu dalšímu taky nechce. Před dalším brdkem se neuváženě zas vytasím s nástupem a v brdku už mám ten závit hodně utaženej, aby mě to nevysypalo. Každopádně poctivě sbírám 600+W špičky a čekám co bude dál. Nohy jsem čekal asi horší, takže ok, po 3 hodinách spánku vlastně super. Časem ale střelnej prach dochází a přichází Žábovi chvíle. Po něm teda soupeři startujou úplně jinak a tyhle ataky bolí i jen sledovat. Dostávám další zářezy a řikám si, že už mám asi hotovo.
  Pohlídám ještě pár nástupů a po 50 km už přecházím do fáze, kdy nohy nemaj moc co říct a moje role se mění v prudiče a naháněče do čela, ať to zas hlídá někdo jinej. Nastěstí Technik s Žábou maj formu, takže se žádnej průšvih nekoná. Závod se uklidňuje, ztratili jsme Kapra s Kolíkáčem, ale jinak bohužel soupeřů pořád dost. Snažím se trochu vzpamatovat, ale teplota přes 30 není mé oblíbené regenerační klima. Nějak přežívám, ale přijde mi, že by bylo třeba zas a znova jít zkoušet pozornost soupeřů dopředu. Technik z Žábou si to hlídaj dobře, já zkouším vzadu lobovat za víc nástupů. Početně jsme tu hezky, Vláďa, Kulhoš, HonzaB a já, ale na žádný velký akce to není. Posledních 20 km už je mi jasný, že tu jsou od nás silnější lidi, takže jdu ještě na čelo vyškrtat poslední sirky z krabičky. Jedna nakonec vyprovokuje pěknej únik se Žábou a jedním Unlimited, což aspoň dostane pod tlak všechny jednotlivce bez týmů, ale nakonec z toho taky nic není.
  Před Chlumcem už si jedu svojí labutí píseň, nohy prázdný, vyprázdnit by chtěl i žaludek, tak aspoň si dnes nebudu vyčítat, že bych tam nenechal všechno. Poslední pokrytí pár nástupů, něco zkusit vyprovokovat a za Chlumcem už to nechávám s plnou důvěrou ve zbytek týmů, že z toho něco bude. Bohužel teda spurt se nepovedl vůbec nikomu a tak ten Chlumec pro nás je trochu symbolickej. Holt není každej den posvícení. Podle mě jsme zásadně podcenili předzávodní přípravu u piva... což jsme se pak snažili dohnat po závodě - a to bylo rozhodně fajn.

  
  
  
• Vláďa – Nuda pro velblouda
  
  

  Nepoliská 100 - tahle Polabská klasika byla vždycky pekelná - kombinace blížícího se závěru sezóny, vedra a závoďáků, co zrovna tento víkend mají každoročně volno nikdy nebyla zadarmo. V každém brdku se našel někdo někdo, kdo jel totální hranu. Když zrovna nebyl brdek našel se někdo, kdo zkusil nástup. A tak bylo skoro celou cestu o zábavu postaráno.
  
  Pro mě první roky byla hlavně o tom konečně dojet do cíle s čelem. Znamenalo to zůstat ve skupině max s 10 lidma za Kozí hůrou.
  
  Potom, co jsem poprvé skutečně dojel s čelem jsem se o to už nikdy vlastně nesnažil. Prostě to už beru jen jako zábavu a jestli mě to někde vysype je mi fuk. Lepší je zkoušet dělat závod. Na tohle moc příležitostí nikde jinde nemám.
  
  A tak je tu start. Start, po kterým se vždycky jela kudla. Teď to lehce štípně za odbočkou z Nepolis a dál nic. Luke se jede vyvětrat. Za Lužcem se k němu přidávám, třeba se něco začně dít. No kupodivu ve Skochovicích jsme komplet. Pak už se zas nic moc nejede. Ve Žlunicích jsem dost zavřenej a tak mi trvá, než se promotám balíkem. Nakonec jedu tempo ze špice tak, aby to zbytečně nevysypalo Kolíkáče s Kaprem. Martin Kubišta za to bere v zatáčce, ale stačí mu trochu odlep. Lehce přitápím, aby se k němu nikdo nechtěl přidat. Pak zase pohoda.
  
  Až na to, že za vesnicí ztrácím bidon. Kruci. Čas přehodnotit jak jet, dneska to bude na velblouda.
  
  V Kopidlně závory, Kapr mi dává napít - díky! Chystám se na tradiční nástupy ve vlnkách. Nic... Za druhým přejezden Luke zase na špici. Letos jsem celkem vepředu, přitápím. Podle stínu vidím, že nejsem sám, chvíli to držím. Cukám loktem, střídá Martin Kubišta. Párkrát se točíme, balík nás dojíždí těsně před Libání. Pak zase spousta nudy ve vytrvalosti. Už to dál nehrotím, není důvod, nebaví mě to. Navíc jeden bidon tomu moc nenahrává.
  
  Do Kozí hůry ze špice - počítám, že to bude bolet nejmíň. Krátkej nástup Unlimited, nejet ze špice, asi končím, málo pití se začíná přeci jen dost podepsalo. Dál už se nic moc neděje. Malá kočkovaná za Žiželicema a pak už jen dojezd. Luke se dělí o zbytek pití - dvakrát díky (za zbytek bidonu i ten zbytek co jsi ještě měl před Chlumcem).
  
  Za Chlumcem zase ze špice v Nepolisech ještě sbírám poslední zbytky sil s tím, že třeba Žába mě zahákuje a ještě něco dovymyslí. Ale nakonec končím sám mezi dvouma skupinama - tou co spurtuje a tou, co jen dojíždí. Pro mě vlastně asi úspěch.
  
  Celkově? Mladý pušky vyhrály, ale vlastně to byla nuda - mnohem víc bych si užil, kdybych odpad v křečích někde v Dymokurech a ne to celé odjel na necelý dva malý bidony.
  
  Asi nejlepší část soboty nebyly ty 2.5hod na kole, ale nakonec ta 2.5hod dlouhá tiskovka po dojezdu. Vidět tam zase Kapra a Kolíkáče, HonzuB, kterého jsem naposledy viděl na maratonech, a jen tak tlachat o tom, komu je v tom počasí teplo a komu zima . Díky Šlapky!