Akce Košice 2024

Akce Košice patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2024-01-27.

:: Trasa :: Garmin :: Diskuze :: Foto :: Flyby

Historie: 2016 :: 2021 :: 2022

• Vláďa – "Týmová vyjížďka"
  
  

  ...

  
  
  
• Žába – Košice
  
  

  Nestíháte vyklepat, kážete waty, jedete hovna. Veletradiční čtvrtá výprava do Košic se i přes parádní účast a příznivé počasí hodně nepovedla.
  

  
  
  
• Luke – Pohodové Košice
  
  

  Tradiční páteční kolorit, každý chce jet jinam a něco jiného, tradičně se všichni ujistíme, že se určitě nepojede. A nakonec se v sobotu ráno sejdeme i když to vlastně vůbec nedává smysl. Ale je to fajn.
  V Uhříněvsi zapadnout (to asi není to správný slovo) na špic k Žábovi a pochvalovat si přiměřené tempo na zahřátí. Pozdravit se se zbytkem a v brdku v Královicích se poprvé procedit na konec, má se jet přeci v klidu, tak se hlavně nezpotit. (a pak nezmrznout)
  V Květnici Vláďa a Camrda, Kolíkáč rozverně hákuje a v brdku na hlavní si to poprvé nechat ujet, Oťas si taky rád povolí, jedem přece v klidu. Plus teda je třeba přiznat, že jsem nesnídal a tak nechci úplně riskovat nějaké nástupy a pak někde bídně zemřít. Pak frčíme do Vykáně, kde je hlavní sraz. Tam se stojí a kecá a mrzne. Žába nervózně poskakuje u kola a když už chce jet, vždy se najde někdo, kdo najednou zas musí na záchod. Nakonec už mrzne dost lidí a prostě se vyráží, bez tradičního "Abfáhrtu".
  Dál se jede tradiční pohoda s větrem v zádech, tj praská to výhradně za Kaprem. Když nám Orlík na čelo dojíždí říct, že nejsme, nezbývá než zkonstatovat, že to tak nějak víme, ale jede se přece v klidu a pohodě, tak co. V dalším brdku si ale rád vyvěsím a počkám na zbytek, doufaje, že budu mít důvod jet opravdu v klidu s Oťasem, Alfem a dalšími. No ti dva to ale hned točí domů a mám po klidu.
  Pokračování pohody po větru okoření vzrůstající počet brdků, nejen že bych to sám v klidu jel o dost pomalejc, ale ani moje kompromisní tempo nestačí na čelo dnešní poklidné vyjíždky. Nevystupuji si sice sám, za to si ale sám s jíždním, bez touhy zbytku padnout do háku a dovézt se zpět. Díky tomu kotví i hlavní pole, které tedy s vidinou dalšího kopce míjím, abych v dalším brdku nezdržoval. To se ještě párkrát opakuje, s vloženou debatou o tom, že mi ty kopce přijdou až zbytečně rychlé. Argument wattů nefunguje, zahodit Garmina by prý bylo lepší, pot a následná zima taky nikoho nezajímá, případně pocit, že to prostě je moc ani nezmiňuju. Dal jsem se na vojnu, tak musím bojovat.
  Nějaké čekání na mě se nekoná, což v zásadě i chápu, měl sem to hecnout a zmrzout v zápětí, ktz. Co mě ale překvapí je, že za mnou je ještě Orlík, ale asi to měl taky hecnout. Před Košicema pak už ani nevyvíjím snahu někoho brzdit a jsem ponechán v polích na bočáku, v zásadě jsem rád, že si můžu jet jak potřebuju a nastalá situace mě dost baví. Projet balíkem vzad, aniž by někdo hnul brvou, nebo se zeptal, nebo otočil, to je vskutku bizár, představuju si, jak se asi cití někdo, kdo to úplně nečekal, není si třeba jistej, že to v pohodě dojede domů sám, nebo prostě neví kde je. Nic z toho mě naštěstí nehrozí, tak jen pozoruju jak si přede mnou vystupují další, delším pohledem se ujistí, že nejsou poslední a nějak se s větrem poperou až k ceduli Košice. Nechci bejt největši brzda, tak se snažím držet odstup max na "velehákovačově minutě, kterou velešpicaři odpouští" a tak to není úplně zadarmo.
  Následuje úprk směr pumpa, přes 3 brdky. Většina vyráží tak, aby se měla za koho schovat, kdo si urve jakou skupinu, takovou má. Já mám naštěstí bezpečák na teprve oklepávajícího HonzuB, ale nebojím se, že by si to nesjel. Chvíli si tak pomůžem s Orlíkem, ale pak nás sjede HonzaB s Kolíkáčem a v dalším brdku jsem zas vyklepán. Kolíkáč se ještě otáčí, snažím se z tváře odečíst, co si o mě myslí, ale pak sklopí hlavu a zapadne do háku.
  Na pumpě mě zarazí děkovačka HonzyB za styl dnešní vyjíždky, až mám strach, že nás z pumpy vyvedou, zalejzám tedy do kouta a snažím se sníst snídani co nejrychleji. Pak se všichni smějeme (otázka vlastně je čemu), takže taky taková tradiční pumpa a můžeme zase vyrazit.
  Zbývá pár úseků proti větru a pak pád Talmberkem k Sázavě. Tam už moc nefouká a překvapivě mě najednou moje výletní tempo několikrát vynáší na špic. Všichni už asi přemýšlí, co napíšou do reportů, tak ani nikdo moc nemluví, teda samozřejmě krom průjezdu Jevany, kde padají nové, zcela netradiční a originální hlášky.
  Doma mi to pak hodí 160km a 6h a ani si nepřijdu extra vyřízenej. Na to že teď na trénink není tolik času a tak dlouhou jsem na tom už neseděl hodně dlouho, je to docela fajn zjištění. Samozřejmě ovlivněný tím, že jsem se flákal a nezvedal zadek do každýho brdku. Což tedy hodlám praktivat i příště, tak doufám, že tím nebudu nikoho štvát a pokud jo, tak prostě nečekejte, zatím to vypadá, že to furt zvládnu objet sám.
  Náročnost: **
  Krajina: ****
  Kompaktnost grupy: **
  Hlášky: *****
  Zážitek: ****
  Bylo to zas fajn!

  
  
  
• Kolíkáč – Orange teambuilding
  
  

  Orange teambuilding vyšel na sobotu do Košic. Balím tradiční propriety a k tomu samolepku na ceduli. Od kruháku zapadnout Žábovi do háku a díra nedíra to valit do Vykáně. Vítr do zad, tyhle ranní rychlý rozjezdy mi nedělají dobře. Autobusová zastávka narvaná, jak při výluce dopravy, nejde si ani opřít kolo. Halas jak o pouti a do toho legenda p.Šturc. Tohle potěší!
  Pozdravit se se všemi a nechat se odvát směr východ. Noty byly na volné tempo do kopců, které dodržuje úzkostlivě ale jen Luke. Třeba Alf s Oťasem to hákují hlava nehlava a to je ještě čeká cesta na samotku proti větru domů. Skupinové pobláznění fakt dokáže divy.
  Lošany, Radovesnice, tak ani nevím, asi jsem tady nikdy ještě nejel. Ale asfalt nic moc, navíc brdků požehnaně. Od Vysoké v tvrdém bočáku, který nás pěkně porcuje. Červený světla dělá Luke, který nejde důsledně přes svoje tréninková objížděcí čísla. To je jistota, že se nemá cenu smažit a potit v ohni první grupy. Ale cedule Košice se blíží a ta nás spojuje ve společné foto. Když už mají všichni našlápnuto na pumpu, tak ještě HonzaB pochoduje do křoví si ulevit. Držím mu kolo, a tak jsme tu zůstali sami dva. Na pěkném větru. Zrovna tento úsek jsem si přál být zalezlý v grupě, a ne točit kolotoč ve dvou a marně se snažit hlavni skupinu sjet. Škoda.
  Tomáš Bartoš čeká, tak pak už ve třech pomalu nabíráme další jednotlivce. U pumpy rozehraje show HonzaB, který tu má ohnivou přednášku o týmovém výletě. Cpeme se energo tyčinkami a energo nápoji a bavíme se jak na školním výletě. Ještě se nechat trochu ofouknout, ale pak zapadnout přes Ostašov a nádherný povrch do Posázaví. Vítr jsem přestal vnímat a jen si užíval konečně vyladěné skupiny. Defekty Bobka u Ratajů a Tomáše přes Skalicí a skladby Karlů Svobody a Gotta se nesly balíkem kolem Jevan. Na špici si liboval HonzaB se Žábou a hezky nás protáhli do Říčan…
  Ale jo, vše splněno do puntíku. Mohutná účast včetně legendy p.Šturce, který nás pozdravil ve Vykáni. Pak již s větrem v zádech to brázdit romantickou krajinou. Oťas s Alfem to točili dříve domů, obdiv borci do toho protivětru! Nažhavení výletníci až k ikonické ceduli nalepit samolepku a pak se hnát na pumpu. Tam talk show "Uvolněte se prosím" v podání JendyB. Tohle se nedá nikde jinde zažít... Břečka tekla z automatů a pumpařky jen zíraly na ty pubertální magory. Pak již spořádaně milosrdným Posázavím, kde jsme byli ukryti před větrem. Dva defekty, ale to k tomu bohužel patří. V závěru to na mě celkem slušně padlo a byl jsem rád, že jezdí výtah až do vany. Díky borečci!
  

  
  
  
• Bobek – Nonverbální Košice ve verbálním zápisu
  
  

  Ve čtvrtek před Košicemi probíráme s Mílou plány na víkend. Stále je fit, každý den brázdí Polabí a když se dozvídá o blízkém místu srazu Velenka ve spojení ideálního počasí, neváhá vyrazit.
  
  Beru jednici, déšť předešlou noc oschnul, je jisté že i Kapr po setkání u sauny předešlou noc vezme dvojku, aniž bychom si museli cokoli psát. Je polojasno, čistý chladný vzduch, zdá se ideální světelné podmínky, sejvuji prvních pár fotek, s Mílou pěkně pobrukujeme. Na návsi před úřadem ve Velence se to začíná hemžit, nechybí Orlik, doráží Kapr, zbytek bandy s malý zpožděním. Povídá se, v závěru močí za zastávkou autobusu. Kolíkáč v hledáčku zaujímá i silnější pózu.
  Vyrážíme tempem svěžího mládí, Míla pár metrů následuje ve svém klidném tempu. Za vsí v brdku Kounic se daří ukotvit pár zajímavých výhledů na dnešní balík cca 15kusů. Naordinoval sem si klidnou účast na chvostu balíku, užít si hezký den. Tempo je svěží, Orlik přestává být spokojen. Stoupání u Skramníků začíná cedit první nesrovnalosti tempa. Za vsí se z toho opět močí, Oťas míří k domovu za povinnostmi, Alf zná své hranice a přidává se, Kolíkáč distribuuje svůj extrovní humor. Někde z povzdálí se vrací chladnoucí Žába, jeho materiál potřebuje jiné provozní tempo aby uhřál systém. Razíme dál. Za hlavní na Kolín se objevuji nechtěně na špici s Trachtakem. Jeden je za něj rád, jedem rozumně. V Třebovli navigace ukazuje kupodivu doleva, zjišťuji že můj návrh trasy rovinaté části za Kouřimí vůbec nevyšel, ale což. Objevuje se zajímavá neprojetá část kolem Klášterní Skalice zahrnující 2 pavé úseky. profil je výrazně zvlněný. Kolíkáč hysterickým křikem při pohledu na protijedoucí auto v Třebovli dávno nadělil balík. Kdesi v brdku čekáme na opozdilce, dojíždí Luke, válcuje mě, přebírá roli na čele, skupinka se celí, díry se dnes opět moc neukazují. Kdesi v údolí Ratboře Kolíkáč opět rozdává svůj humor až nepozorností a nedodržením odstupu málem srazí Orlika, který je již značně demotivován, odstupuje 100m za balík, chvíli čekám, ale je zřejmé že nemá chuť se více držet vítečné společnosti. Na náměstíčku Suchdola, říkám skupince že Orlik nepokračuje (je nasranej z uvedených důvodů) a jedu pomalu dále. Mám hlad, únava je, vytahuju chleba v klidu si šlapu, těším se na čaj, mohli by mít ovocný, míjím Vysokou, chvíli problikne zdali se balík nevydá na vyhlídku, ale jedu v klidu dál. Síla balíku je svěží, do Košic už kousek to sjedou.
  Na hlavní ke Košicím byli dva brdky; před horizontem prvního už za zády slyším dech skupiny hladových vlčáků, trochu špásuji dávám čuchnout a roztočím přes horizont nohy, utvoří se odstup a před druhým horizontem se naskýtá druhá příležitost. Tímto se asi odehrálo to, co lídra skupiny asi načalo na Janovické vystoupení.
  
  V Košicích panuje prima nálada, Kolíkáč vylepuje samolepku, dáme fotku. Opět se těším na čaj, je trochu zima, ostatní tak nějak balí nasedají, Jenda vytahuje svůj penis a močí. Okem na něj kouknu jak to rychle zvládá, pomalu usedám na kolo a pomalu vyrážím. Pár kusů za mnou, zajisté prochladlý Žába s následující dvojicí. Dojíždíme na benzínku ukládám kolo v domnění krásného čekání na zbytek skupinky a společného odpočinku s krásným společným dokončením trasy Posázavím. Než uložím kolo zbytek dojede a vsouká se dovnitř. V tom lídr vstoupí do dveří a značně demotivován začne
  
  Individuální rozhovor „face to face“ – představuje osobní a bezprostřední kontakt, který vede k jednoznačnému vyjádření problému. Tato forma navíc umožňuje oboustranné vyjádření názorů. Forma osobních rozhovorů však v sobě nezapře také časovou náročnost, citovou zátěž a nedostatečnou zpětnou kontrolu.
  
  a jak nadpis praví, nejsem(e) ochuzen(i) o upozorněn(i) na detaily
  
  O neverbálních projevech a informacích hovoříme především protože významně doplňují verbální projev o emocionální stavy. Neverbální komunikací dokážeme vyjádřit protějšku, jakou máme představu o budoucí sociální blízkosti, jaký stupeň intimit jsme ochotni připustit, či jakou vyžadujeme. Neverbální komunikací dokážeme soustavou dílčích znamení celkem jasně ukázat, jak budeme přistupovat k druhému člověku.
  
  Je psáno, že 55% komunikace tvoří gesta a postavení těla, 38% tón hlasu, 7% obsah slova. Samosebou, záleží na situaci; v některých slova přenáší 100% významu.
  Tak si jdu vyzvednout, platit čaj a Milu, upřeně kouknu na paní která se zeptá, něco je špatně? Mám čaj a Milu, ano jen 28kč.
  
  Zhltneme svačinu coby dup, ještě trocha srandy na uvolnění dokola a společně vyrážíme na zpáteční trasu do Posázaví včetně několika pěkných záběrů ze a již jen zadního salónku; a chytáme zde defekty, jeden Toma ve Skalici na odvoz.
  Orlik opět protestuje, Luk si chce jet svoje, ale na Mukařově jsme tak nějak všichni. S Kaprem se opodál loučíme s balíkem a míříme již ve dvou po větru dlouhým klesáním zpět do Polabí.
  
  Aź doma zjišťuji, že záběry jsou fajn jak celý den.