Akce Košice 2021

Akce Košice patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2021-01-24.

:: Trasa :: Diskuze :: Foto :: Flyby

Historie: 2016

• Kolíkáč – Lednová hutná kaše!
  
  

  Počasí na víkend zase vaří lednovou hutnou kaši. Předpověď se mění každou hodinou, ale zase mě to baví, furt sjíždět ty předpovědní modely se zelenými mužíky . Stejně vím, že ultras wobjížděči chtějí v neděli Košice a málo co je zastaví. Na kruháku Mlhoš a Oťas, který si stěžuje na vylomené koleno, když se psem v týdnu skákal přes překážky. Ale kolo léčí, ten točivý pohyb kloubům prospívá, vždyť je to nejpoužívanější rehabilitační nástroj na světě A ještě když vám přidělí grupu, která vás nikde nenechá ve štychu.
  Luke už je v ďolíku před Petrovicemi a na T Camrda s Martinem. Silnice nahazuje, což je dobré znamení, že se voda nemění v klouzavé skupenství. Přes Květnici na Úvaly, pozorovat ten rozbřesk na východu, kde se slunce snaží prodrat přes mraky. Za sebou necháváme oblačnost, která by nás ale měla podle předpovědí brzy dostihnout. Ve Vykáni Ivča, Alf, Ryba a Kapr a SMS od Trungyho, že má sekeru. Tak mu jedeme naproti do Mochova, kde ho nabíráme a díky absenci blatníků odsuzujeme do role koncových světel tohoto vláčku. Párkrát si zařvat moc, když třeba Alf s Rybou topí na špici, ať se nerozpadneme a v pohodě dojet do Kouřimi.
  Že nás dohnala oblačnost a z nebe se sype bílá krása, to pranic nevadí této veselé bandě. Na Mlhoše s Camrdou čeká oběd ve 12 h., tak to v Kouřimi točí na pumpu a pak domů. To my najíždíme na krásné asfalty bez děr, směr Mlékovice. Chvílemi vánice, chvílemi slunce a ke zřícenině letohrádku silnice, která se v zimě neudržuje Tak tohle při klikání trasy nikde nevyskočí, že by tu mohly být jen vyjeté koleje. Tak jen foto u závory a přes Roztěž se probíjet dál. Tak tady se taky nikdy nesolilo, jen házel písek, který pořádně chroupe v řetězech. Sníh se nabalil do blatníků, zase se tvoří těstoviny, Ryba lítá po sněhu jak v létě a vše dokumentuje. Konečně hlavnější prosolená silnice a cedule Košice. A pumpa Janovice pouhých 10 km!
  Vše se zdá být růžové, jen kdyby nefoukal od Prahy ledový vichor! Ryba s Lukem lezou na špic a stávají se větrolamy. Ochránit hlavně Ivču a Oťase, kteří se hrdinně perou v háku. Pumpa doplňuje nádrže, Trungy ukazuje svoje záda, která jsou reklamou na blatníky. Z Janovic je to znovu kruté, vítr nám to chce dnes co nejvíce opepřit. Padáme do Talmberka a kouzelně bíle zapadaným údolím, ale s černou mokrou silnicí, si užíváme lednové cyklistiky. A před Sázavou Turista na svém ostrém zimákovi. Už by se zdálo, že jsme doma, ale stejně se to vleče, únava přichází, vítr neutichá, ale lokomotivy vepředu jsou neúnavné.
  Skalice kostky, Propast Janda, Jevany Gott a Vyžlovka hlavní. Trungy se loučí směr Brod, my najíždíme na rychlodráhu ze Strašína si ještě naposledy dnes zahrát na schovávanou před větrem. V Petrovicích to rozpustit a zjistit, že už bych dnes Zbraslav nedal, vyšlo to tak akorát, mrsknout zimáka do kočárkárny, ve výtahu zkouknout prošitou tvář v zrcadle, na schodech sundat promočené návleky na tretry, pytlíky hodit do koše a plácnout sebou do vany. A zpětně si uvědomit, co jsme zase zažili, to počasí bylo hodně přísné, ale díky grupě stejně poznamenaných lidí, to byla málem letní projížďka ve stylu krátký-krátký! Díky všem a obdiv před vaší morálkou a výkony!
  

  
  
  
• Luke – Lednová romantika
  
  

  Nápad jet v zimě do Košic mi přišel docela bláznivý, ale o to víc lákavý. Trasa kterou jsem ještě nejel, volání dálav a dobrodružství objevitelů neznámých silnic a vesniček. A k tomu vypečená grupa. To je ten správný koktejl na neděli. A že má být zima, před týdnem byla větší. Že zpět bude foukat proti nebo bočák, bude no... nebude to poprvé, co bude ve škarpě za Janovicema tlačenka. A že předpověď slibuje sněžení, no lepší než kdyby pršelo, ne? Trasa vypadá, že vede do kopců, ale převýšení v poměru k délce je menší než minulý týden okolo Prahy, tak to snad taky bude v pohodě.
  Vstávám tedy s klidem a natěšením. V paměti ještě páteční upoutávku na jaro, a tak snadno se dnes člověk vydává ulicí od domu, bez známky náledí, zmrazků nebo sněhu. Silnice krásně černé, vzorně uklizené. Taky to jde dnes rychleji, a tak jedu směr Háje a připojuji se dřív než na Téčku. Oťas, Kolíkáč i Mlhoš naladěni na wobjížeděcí vlnu, stejně jako Camrda a Martin na T. Čekal jsem i Turistu, ale jak se ukáže, kdo si počká... mezitím míříme přes Uhříněves a Úvaly na místo dalšího srazu. Silnice bezpečně mokré, a tak jízda ani zábava nevázne. Kolíkáč nás baví svou interpretací našich reportů. Mám dost co dělat abych se udržel na kole, tohle by chtělo nějakej podcast, ať jdeme s dobou. Ještě před Vykání se tomu musím smát, ale to už je tu další početná grupa s Ivčou, Kaprem, Alfem a Rybou. I Trungyho nakonec objevíme a můžeme pokračovat dále po naplánované trase.
  Zatím nefouká a fronta, které jsme chtěli ujet se blíží. Náznak slunce se mění v temnější nebe a brzo začínají padat první sněhové vločky. Lednová romantika jak se patří. Romantické to přestane být, když se vločky zvětší a jejich hustota nedává brýlím šanci zůstat průhlednými déle než pár sekund. Díky tomu jsem z úseku za Kouřimí neviděl vlastně nic a příští rok klidně můžu znovu na průzkum. Sněžení ale brzo ustane, nebo se vrátí na přijatelnou mez. Z Bečvárů si pak užíváme hlavní na Kutnou Horu, pár měsíců a jak se to tu změnilo. Kde byl rybník, je bílo, kde bylo pole, je bílo...
  V Suchdole nás ale trasa vede na menší silničky a tady už se nesolí. Ve vyjetých kolejích naštěstí stoupáme do mírného kopce, tady to chce hlavně opatrně. Rozhlednu a zříceninu vynecháme, přeci jen vracet se z kopce po sněhu by nebyla asi velká zábava. I tak silnice není v nejlepší kondici a držíme se jen ve vyjetých kolejích. Co tady silnicím chybí na údržbě, to naopak dohání krása okolí. Romanticky zasněžené okolí nádrže Vrchlice a přilehlé obory. Méně romantický je pak zmrzlí most přes potok, kde už jsem se teda viděl na zemi. Všude bílo, a tak zase rozjíždím výrobu lasagní. Uprostřed toho všeho honosná hacienda a golfové hřiště. Konečně zase hlavní silnice a hned jsou tu Košice.
  Jde to rychleji než bych čekal, vichr se zvedá, ale rovnat se do co nejefektivnější formace je docela zábava. Navíc vítr rozfoukal mraky a sluníčko se do nás může pěkně opřít, jako my se opíráme do toho větru. Za chvíli tu jsou Janovice a domů co by ... no dvě hodiny roboty. Týmová souhra ale funguje, nikdo se zbytečně nevětrá a držíme správný směr k domovům. Do Sázavy raději přes Talmberk, schovat se v údolí. No konečně někdo našel dálkový ovladač a ten větrák vypnul. Stromy tady u potoka vůbec netuší, čemu čelí jejích bratři o pár metrů výše. Na křižovatce pod Nechybou a plánované trase jsme akorát včas, v protisměru totiž jede Turista lačný užít si koncovku téhle jízdy.
  Podél řeky do Skalice je vítr snesitelný a v údolí do Jevan zase klid. Pak hlavní na Říčany a Strašínská rychlodráha je zase boj proti větru, ale daří se držet grupu pohromadě. Od Ještědu jsem nic tak dlouhého nejel, takže není divu, že síly fyzické pomalu dochází. Na ty psychické to má naopak blahodárný vliv. Vždyť to zase dobře dopadlo, kolik jsme toho viděli, zažili a všichni se ve zdraví vrátili! Krásná neděle!