Akce Košice 2022

Akce Košice patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2022-01-29.

:: Trasa :: Diskuze :: Foto :: Flyby

Historie: 2016 :: 2021

• Kolíkáč – Zimní sny
  
  

  Co jsme tělu vzali, je třeba mu trošku vrátit. Nedělní masáž, relaxační hudba, teplo a vůně orientu, měl bych se myšlenkami válet někde pod palmou, ale v hlavě mám stejně sobotní Košice s kamarády. Thajka mi bere stehna do svých chapadel, až hýkám bolestí. Asi neví, co včera zažily v té přírodní slotě…
  I když předpovědní modely jsou všelijaké, tak Kapr je neoblomný, jedeme. Navíc, když Ti pinkne na mobilu Mlhošova páteční aktivita, který si to práskne v tom větru na samotku! Tak to je teprve úlet. To my snad budeme ve více lidech a bude to tak snesitelnější. Luke predikuje ranní rozhrnutí závěsů a bílo na silnici a dává do placu záložní virtuální variantu. Ale jitro je překvapivě suché a dokonce ani větve stromů se nesklánějí k zemi jako v pátek. Frčíme, wobjíždíme!
  Na kruháku Oťas, i kvůli tomuhle týpkovi, to všechno stojí za to. Neskutečný bojovník! Luke Netluky a valíme do Vestce. Jak je to poklidné ranní rozjetí, když se nemusí nastupovat za každou zatáčkou. Na minutu přesně přisedá Kapr, Bobek a Šuby. Více nás dnes nebude. Vítr vane do zad, sucho, pohoda, kecačka. Držíme se budíků a Lukovi naklikané trasy, hold ta příprava z týdne se teď setsakra hodí. Vše se ale začne měnit, když míjíme Kolín.
  Od Prahy se žene bílá mlha a pomalu padá . Ale všichni jsme na to připraveni a já se snad i dokonce těším. Vždyť tohle je 100x lepší než sedět zavrtanej v sedačce a mačkat tlačítka na ovladači. Tak hurá, jdeme si měřit vodní sloupce našich hadrů! S rozvahou stoupáme asi na nejvyšší bod výletu – 471 metrů nad mořem a je tu zřícenina letohrádku Belvedér a kaple sv. Jana Křtitele. Foto, termoska a zadní kapsa je nutností, nebude to teď zadarmo. Vodní skupenství z mlhy se změnilo na bílou nádheru. Jedeme v tvrdém bočáku a nemilosrdně nás bičují vločky sněhu. Ještě naposledy se nechat odfouknout do zad k ceduli Košice, kde to příště chce přivézt samolepku Šlapek, již tam nějaké cyklistické jsou. Tak teď už to bude robota až do vany, v ostrém protivětru nebo bočáku. Ale ještě si to zpříjemníme kaffé by Janowicze. Začalo mě to neskutečně bavit. Nohy jedou, tak vlézt na špic a být jako větrný štít pro skupinu. Euforie, takhle to snad dám až do Prahy Ale naštěstí je tu pumpa, zacinkat mincemi a nechat se unášet na té wobjížděcí atmosféře. Dlažba se změnila v koupaliště, vytekly z nás potoky vody. Luke si dává furiantské magnum, tohle se prostě musí zažít!
  Za okny padá bílá nádhera a my to ještě máme 50 domů. Znovu na špic, až se děsím, kde jsem nechal rozum. Rozumné trhnutí loktem ale naštěstí přichází, a Bobek se stává naším dirigentem. Je to nádhera pozorovat dění ve skupině, kolo na kolo, ledový vítr z boku, Luke se stará o Oťase, ten hýká nadšením, že to je skvělý závod Stírám brýle pod nápory vody a plácám Kapra po zádech, až vystřikuje voda a smějeme se jak puberťáci. Kolikrát jsme spolu tuhle sounáležitost zažili a kolikrát ji ještě snad zažijeme? Kostelec dělí skupinu na dvě půlky, Kapr, Bobek a Šuby do Polabí, zbytek na Prahu. Oježděná trasa po hlavní a kolem pily, tady to už máme skvěle nacvičené. Oťas drží jako helvétská víra, ještě jednou si navzájem pochválit skvělé hadry, abychom za Říčany zjistili, že se vodní sloupce hrozivě naplnily. Dnes to byl Petr Iljič Čajkovskij: Symfonie č. 1 g moll "Zimní sny". Neskutečné emoce a vzpomínky se mnou cloumaly. Fakt jak když si na sebe vezmeš smoking z nějakého shopu z Pařížské ulice a jdeš si sednout do Rudolfina. Byl to koncert skupiny, která neměla chybu. Smekám před vašimi výkony a morálem, zase celý týden budu vzpomínat a těšit se na další zimní wobjížděcí wýlet s vámi! Díky borečci!
  

  
  
  
• Luke – Košice v mlžné fujavici
  
  

  Košice jsem v podstatě odpískal, předpověď hlásí na celý den srážky, backup rouvy trasa je naplánována, tak co. Jenže nadšení kamarádů je velké a těžko mu odolat. Chtěl bych jet, ale vím, že nejsem úplně odolnej typ na tyhle zimní bitvy. Přesto doufám v ranní rozpad fronty. V pátek večer ještě Oťas píše, že jede. Díval se vůbec na předpověď? Musel by se stát zázrak...
  Ráno rozhrnout závěsy a sníh nikde, dokonce suchá silnice. Radar hlásí trochu zpoždění, tak že bychom to stihli aspoň do Janovic v suchu a pak už je to jedno? Tak mě to rozhodí, že věci ráno nejdou, tak jak mají a omlouvám se, že budu až v Netlukách. Typické ranní cyklopotíže naštěstí těch 15 minut k dobru vyřeší. Ve vánici nikdo lopuchy u cesty hledat nechce...
  V Netlukách akorát a bez vycvaknutí se připojit ke Kolíkáčovi a Oťasovi. Nadšení z nich čiší, Kolíkáč se těší boj s přírodními živly, Oťasovi dělají spíš starosti živly na špici, ale těch dnes moc nebude... V Klánovicích se vítr rozfouká a žene nás směr Mochov a Vestec, kde se připojuje zbytek dnešní bandy velewobjížděčů. V duchu myslím na Sukese, jak to zase prokoučoval. Sucho, 40 km/h na Garminu, to je přesně jeho doména... Kapr hlásí, že dneska nekápne. Věř a víra tvá... Šuby zase, že mu je zima... už? Sakra, nevím kdo poztrácel víc duhovek...
  Proti loňsku upgradovaná trasa nás vede přes Sadskou, Pečky a Velim. A je to asi dobrá volba, žádné magnety a brdky, až pod Kamhajek jedeme pořád po rovině. Navíc většinou s větrem v zádech, jen občas se nám na bočáku připomene, že pohoda je to jen prozatimní. Stoupáme kolem Frištenského rodného domu a vidíme i památník bitvy u Kolína. Jsou tu ale dva, tak máme i typ na zastávku někdy příště... Trasa se stáčí na jih a vítr do tváří. Padají první kapky mlhy, naštěstí pomalu stoupáme a tak přestává mlžit a začíná sněžit. Ze Suchdola už se silnice nenarovná a za chvíli jsme u rozhledny na Vysoké. Belveder v lese je dostupný jak Kyjev tankem (rozumněj díky zmrzlé půdě), tak přidáme i skupinovou fotku u zříceniny. Na zdejší tabuli je vidět neuvěřitelná proměna místa za 200 let. Zbyli jen zdi a i ty skryl okolní les. Vše je zapomenuto.
  To my nesmíme zapomenout na pumpu, kam už se všichni těší. Rukavice vlhnou a prsty chladnou, ale boj s větrem mě zase zahřeje. Přímej ksichťák vnímám jako pozitivní věc, znamená to, že z Janovic to bude spíš bočák a pojede se rychleji... Košice a foto s cedulí nesmí chybět, ale všichni už spěcháme. Nabíráme směr Janovice a marně vzpomínáme kdy tady nefoukalo proti. Za to si ale zřetelně vzpomínám, kdy se na větru jelo takhle příkladně s ohledem na slabší. Nikdy!
  Díky tomu jsme bez rozpojování a hoblování škarpy za chvíli na pumpě. Rukavice letí do kouta a v rozdováděné náladě neodolám a držím Janovickou tradici a dávám letní Magnum. Za okny se honí všichni čerti a ven se moc nechce. Slečna příkladně kontroluje naše tečky a my si užíváme chvíli tepla a pohostinnosti.
  Nakonec neodoláme a před odjezdem kontrolujeme radary, abychom věděli, že bídně nezahynem. Za to sprše před Prahou se asi nevyhnem. Začíná to ale docela pozitivně a za Janovicemi přestává sněžit. Fouká ostrý vítr zleva. Kolíkáč se rozparádil a chce si to s Naďou rozdávat (ve vší počestnosti, jde o tlakovou níži, co za tuhle mlžnou fujavici může) asi až do Prahy. Já se uklízím tak, abych vyráběl další přídavný hák pro ty co se nevejdou do první terezínské lajny. Zprvu si řikám, že jen na chvíli, než půjdu na špic, ale nakonec se mi to v nohách docela rozleží a po půl hodině už na špic nemyslím a tohle mi bohatě stačí. Zvlášť když Bobek na špici už větší větrné jarní klasiky. Nakonec jsou tu ale Benátky poměrně brzy a my se schováváme do lesa a údolí. Ve vzduchu je cítit vůně Vlkančického brdku a kdesi v lese před Oplany i těžké oddechování prošitých hákovačů. Tohle ale všechno míjíme obloukem a vezeme se nejrovnější cestou směr Kostelec. Polabí přes Svatbín, jížo kolem pily. Teď už se velikost kapek na mlhu napasovat nedá a já vracím Kolíkáčovi hlášky o skvělé bundě. Tady většina oblečení narazila na svůj strop. Naštěstí už to domů není daleko, protože jak se ochlazují konečky prstů, tak i síly docházejí čím dál rychleji. Odstupuji ze špice a v háku to začíná bolet ještě víc. Zařvu si, že to je moc, ale odpovědí mi je jen "A to říkal Oťas, nebo si děláš prdel?" Argumentuju, že mě to fakt bolí víc, než na špici a watty (zrovna 280) taky nekecaj. Oťas si jen povzdechne, ale konečně trochu zpomalujem... Vyžlovka a tolikrát wobjetá trasa na Říčany, co ale v zimě bolí nějak víc. Kolíkáč neúnavně tahá, já už mám dnes vyřešeno, navíc pod 200W se stejně v háku nepodívám. Rychlost 26 a půl. Voda a zima všude, už mě to ...
  Naštěstí Říčany jsou tu, poslední třistawatová špic do Kuří, 26 km/h. Takovej ten divnej pocit, když cítíte, že kosti v chodidle naráží na něco, co bývalo maso a kůže. Tyhle zimní výlety musíte milovat, to není, že vás to baví, nestačí, že vám cyklistika jde. Tohle je čistá láska a nebo sedíte doma. Buď a nebo, nic mezi. Díky všem co milují a sdílí to se skupinou, díky braší!

  
  
  
• Bobek – Divoky slapky
  
  

  Dosla mi stava, pracovni stvury,
  Mela me v sachu, pulnocnich smen.
  Peru si hadry po tydenni snure,
  Tresou se nohy, jak z toho ven.
  
  Divoky slapky, v moji hlave,
  Valej se v sedlech, nadhernej sen.
  Kouknu se pres rohy, oranzovej chlapek,
  Zas bere spici, uvisim jen?
  
  Bejval sem dobrej, fakt dobrej,
  Na zivobyti to nedalo...
  Byl jsem dobrej, fakt dobrej,
  Bejvalo fajn...
  
  Chlastam jak zvire, neni dost casu,
  V zatuchlych hadrech, blizi se sen.
  Do haje se mnou, fotak to sejmul,
  Kolem je bilo, kdeze to sem.
  
  Bejval sem dobrej, fakt dobrej,
  Na zivobyti to nedalo...
  Byl jsem dobrej, fakt dobrej,
  Bejvalo fajn...
  
  Ses starej...
  Ses slabej...
  Fakt dobrej...!
  Tak co by si chtel v tudle chvili...
  
  Bejva to fajn...!