Úchvatné závodní období je tu a mně se vůbec nechce. Nervozita svazuje nohy, dcera maturuje a já mám snad větší nervy jako ona. O Mamutí škarpě, kde budu polehávat a sundávat číslo ze zad, se mi už i zdá. Monínec, Cunkov, to vím, že přesně potřebuji, zažehnout v sobě jiskřičku závodního poblouznění. Nezdolná sojovická orange star Kapr je mým životabudičem ... kolik již let? A do toho noví členové, kteří pořádně čeří hladinu našeho týmového rybníčku. Nabrat tedy Kapra s Žábou a valíme to posekat! Pozdravit se s vt, který taky přijel ukázat nový dres. Tohle nakopává. Do toho mraky známých tváří. Parádní galimatyáš v kategoriích, v času startu, ZAL, JAL, ELM … zachraňuje to Kapr, který všechno ví a táhne mě na start. Pepa Vejvoda jede jen 2 okruhy a startuje později. V našem balíku Jarda Halík a mlaďoši s JAL. Aj!
První Cunkov v čase 6:37 na 354w. Naštěstí ty rampy jsem udolal v první skupině na převod 36x32.Chtěl bych jet s naším Žábou úplně vepředu, ale nahoře si spokojeně chrochtám bok po boku s Kaprem na ocase. Jarda Halík obdivně haleká, Kapr na něj, že má dnes nohy z nebes! Letíme tak v první grupce našeho balíku, mám co dělat to uviset, jsem nějaký schlíplý a bez nálady a nevím proč. Chvílemi naskočí díra, kterou ale karbon kola naštěstí s jistotou zalepují.
Další Cunkov visím do půlky, kde to praskne a Jarda Halík nechytatelně odjíždí i s naším Žábou a cca 6-7 mlaďochy. Jsem marný, nemám nohy, nemám hlavu. Svěšuji a otáčím se, orange přilba je kousek pode mnou. Je to jasné, jedeme s bráchou zase spolu. A s námi i David Landa a Tomáš Vrbka, další dva soupeři z kategorie. Čas 7:07 a 331w. Zlato odjelo, teď se jen soustředit a vydolovat z toho co nejvíce.
Pravidelně točíme a poslední Cunkov Kapr hlásí, že už nahoře nebude. Vím, že zase jako obvykle pěkně blafuje a já mám sen s ním odjet pro stříbro a bronz. Ale především David je hodně silný. Nahoře jsme zase ve čtyřech za 7:34 na 314w a valíme pod cílovou sjezdovku.
Beru za to hned odspodu v Jetřichovicích a náskok si udržím až k lajně. David ale jede kousek za mnou a snad až do půlky mu odvisí skvěle jedoucí Kapr. Brutální málem 2 kilometry v 9 % sklonu. Ale tohle jsou spravedlivé cíle, silnička obsypaná diváky vinoucí se až někam do cyklistického nebe. Znovu si nemohu vynachválit stařecký převod 36x32, pěkně točit, žádné zběsilé lámaní klik.
Stojím na pódiu, tohle jsem si tak přál zažívat a nějak si to vůbec neužívám ... cyklistika je děsná děvka, snad to ještě přijde! Stejně mně vrtá červík v hlavě, že jsem měl Kaprovi nějak výrazněji pomoci a zkusit těm dvěma odjet. Promiň brácho, dnes jsem to nějak neměl v hlavě ani v nohách...
A tak zůstává vzpomínka, na parádně zabezpečený okruh, se spravedlivým kopcem, nakloněnou cílovou rovinkou a příjemným setkáním cyklistických nezmarů. Jo a přijel nás z Prahy po svých podpořit Oťas
