Na MČR Masters v Prčicích, s cílem na Monínci, jsem se těšil. Nikdy jsem zde nebyl, ale prý je to nejtěžší závod Extraligy. Letos pořadatel přesunul cíl z horní stanice lanovky k dolní stanici, ale stejně je závěr brutální.
Na startu je nás 22 a samozřejmě prší, ale je teplo. Hned po startu začíná kopec 6,5 km s jedním schodem před vrcholem a s převýšením 250 m. Začínám stoupat na chvostu balíku, čekám poklidné 1 kolo, do cíle je daleko. Za chvíli se rychlost zvyšuje, tepy jdou nahoru, oni už snad začali závodit. Raději se přesouvám do předních pozic. Na špici tvrdí muziku Pechouš s Mrázem. V serpentinách přikládají pod kotlem a začínají se vzdalovat, tak si je doskočím, aby mně něco neuteklo. Nahoře se všichni sjedeme, kromě asi čtyř, no byl to docela výživný začátek! Po zbytek okruhu spíše klesání s několika kratšími kopečky. Na polovině okruhu neprší. Odjíždí nám Pavel Petr a buduje si náskok. V polovině okruhu jsem na špici a za mnou je díra. Nastupuji a vydávám se za Petrem. Začíná mě stíhat Kleiner s Viktorínem a natažený balík za nimi. Po 4 km mě dojíždějí, ale Petr má stále náskok.
Stoupání ve druhém kole začínám na špici, po 2 km se raději schovám. Před vrcholem nastupuje Ruda Špicar, hákuji ho a za mnou díra, ale on si jenom budoval náskok na převzetí bidonu. Na horizontu jsme pohromadě, asi dva odpadli. Začínáme stíhat Petra, hlavně Jirka Sekera tahá jako stroj. V půlce okruhu je po úniku.
Ve stoupání ve třetím kole přebírám plný bidon od Dáši Vitáčkové. V půlce kopce jdu na špici a začínám se trochu vzdalovat balíku. Po chvíli mě dojíždí Špicar a zase přebírá bidon. Na horizontu jsme všichni pohromadě. Zbytek třetího kola se docela jede, hodně aktivní je Valeš, Petr, Viky, Pechouš a Mráz.
Poslední stoupání začínáme v 15 lidech. Po kilometru nastupuje Valeš s Petrem, balík zrychlí, ale stejně nám začínají odjíždět. Na špici jde Sekera, jede výborný tempo, ale dva uprchlíci se stále vzdalují. Začíná to vypadat na rozhodující únik, před horizontem začínáme Jirkovi na špici střídat. Všichni favorité mají zájem únik zlikvidovat. Nejhorší je, že déšť zesílil a prší celé poslední kolo. V kopci zůstal Šlégl, Mižour a Špicar. V deseti stíháme vedoucí dvojici, už jsem tak prošitej, že na špici se dostanu spíše omylem. 10 km před cílem je po úniku. Stěhuji se na poslední místo balíku, kde operuje zelený dres Kooperativy pana Hrušky, kterého jsem letos a vloni na žádném závodě Extraligy neviděl na špici! Na posledním místě to také nebyla žádná sranda, chvilka zaváhání a málem jsem nesjel 10 m díru na Hrušku.
V Prčicích odbočujeme do cíle na Monínec, jsem na šrot. Na závěrečnou stojku nemám, je mi jasný, že budu poslední z balíku. Asi 2 km před cílem se balík šetří na závěr, zvedám se a předjíždím balík, slyším hop, hop. Všichni jdou ze sedla a jsou za mnou. Směju se pod vousy, jak mi na to všichni skočili, asi netuší, jak jsem vyždímanej! Jedu stále špici, ale v první stojce jdou přes mne a je vymalováno. Točím kašpara, za mnou zůstal akorát Viki, který má splněno. 200 m před cílem předjíždím polomrtvého Kamila Mráze! Před cílem vidím motajícího se Hrušku, tak toho musím dát. Jdu ze sedla a metr před čarou ho dávám, paráda, jsem devátý! Nakonec vyhrává Kooperativák Martin Würz, který také v žádném závodě nepotáhne, natož aby sjížděl nějaký únik.
Krásná, těžká trasa, Polar mi ukázal na 103 km, 1650 m nastoupáno!!!