Akce Novoroční Cukrák 2022

Akce Novoroční Cukrák patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2022-01-01.

:: Trasa a profil :: Diskuze :: Foto :: Segment Cukrak :: Flyby

Historie: 2006 :: 2010 :: 2011 :: 2012 :: 2013 :: 2014 :: 2015 :: 2016 :: 2017 :: 2018 :: 2019 :: 2020 :: 2021

• Kolíkáč – Ať to hlavně furt baví!
  
  

  V ovíněné hlavě si na sebe předem uplést novoroční bič, že ten segment na Cukrák chci za 11:11. Furt musí být nějaké výzvy, jinak by ten život byl tak stejný! Předpověď je jarní, porušit zásady a vzít do boje o vysílač jedničku na tréninkových kolech. První výzvou je ale již novoroční ráno, kdy do mě klepe manželka v posteli, jestli slyším ten budík. No jo, slyším ho, ale jako by to bylo v nějakém snu, kdy se stačí převalit na druhý bok, a ne se sunout do koupelny, kde marně hledám ledovou vodu na ksicht, stoupačka dnes prostě ještě spí. Cože jsem si to předsevzal? Jo ranní cvičení, tak hop, hop, stejně ty ruce na zem s napnutými nohami zase nedám, ale ono to lepší už nebude. Zkontrolovat jednici, nafouknutí psů a jen tak cvičně zabzučet s přehazkou. A hele ono nic! No ty wado, baterka úplně mrtvá! Rychle hledat nabíječku a poslat tam pár wattů, aby se probudila. Vyladit lehké hadříky na + 13 stupňů, jaká to změna, když jsem byl naposled venku, bylo – 4°C. Luke u Drátů to pojal ještě více na lehko, jen návleky na kolena a už valíme na Chodovec. Tam plno, euforické pěsti na novou sezónu a mažeme na Smíchov. S Turistou se zakecáme tak, že jedeme trasu na Vítání Martina pod Barranďák. Tak to omluva, Oťas to reviduje a padáme do Nuslí. Přeskákat asi 20 kolejí, hlavně u náměstí Bratří Synků je ta křižovatka jak válečné pole, jen čekám, kdo si ustele. Ale zvládli jsme to, čeká nás pohled na Pražský hrad z Palackého mostu a u železničního mostu zapadnout do toho megadavu, který se tady sešel. Míří k nám trenérská ikona Pavel Vršecký, aby i orange hloučku popřál úspěšné kilometry v roce 2022. Tak tuhle ruku s rukavicí, kterou jsem mu podal, jen tak prát nebudu! Sundat šustku a vrhnout se do boje o pivo a panáka od Kapra Oťas na zimáku se kočkuje se žáky Kova u špice, no paráda, dnes musí být orange dres prostě vidět! Luke ještě doporučuje sundat rukavice, ať není výmluv, tak je za Chuchlí narvat do zadních kapes. Pozdravit Štěbu, Vikiho a další cyklistické nezmary. Do toho Pepa Vejvoda, který mě vítá v kategorii 50 a hlásí, jak mi s Kaprem budou už jen koukat na záda. Tak tohle člověk fakt potřebuje…
  Protáhnout se k čelu a začít ukrajovat první metry stoupání s čistým asfaltem před sebou. Po chvíli mě střídá Luke, svítí tam 340 wattů a nikdo nejde přes nás. Tenhle pocit chceš, škoda, že nebude až nahoru . A už se to hrne, junioři Dukly a Kova, jejich dresy jsou k nepřehlédnutí a já marně lapám po pro mě smysluplném háku. Ani Jarmila Machačová to nebude, za kterou bych se vyvezl, nohy hoří, z hlavy leje, a navíc nepříjemný protivítr! Safra to Rouvy je nějaké příjemnější Nabušený Luke zůstává v první grupě, do které si doskakuje i svítivá šustka Pepy Vejvody. Cože mi to dole říkal? Kdo komu bude koukat na záda? Chachá! Ale ještě to snad není úplně prohrané, Viky, Šmíďák sice nechytatelně obkládají, co se dá, ale je tu Kadlini, tak hop za něj, sklon už se pomalu srovnává, tady to chce letět v lajně. Ale i jeho tempo je pro mě nestravitelné, věčná škoda, asi bych se ještě k Luke group přisál. Točíme ještě s Jirkou Ježkem a Vláďou Pöschlem, bojujeme s protivětrem, je to tady hodně těžký na morál, když vidíte, jak vám to vepředu odjíždí, a přitom to již málem žádný kopec není a nohy nejedou… Nakonec 11:39, nedá se nic dělat, poblahopřát soupeřům, a začít hledat berličky u sebe. Moc teplé oblečení, moc těžké návleky na tretry? Jo tohle nás furt baví, hlavně, že jsme to zase vyjeli až nahoru, každý, kdo to dnes dal je borec a jedno v jakém čase. Jo, zase to bude bavit, zase budeme řešit ty okamžiky, kdy se člověk láme a je na hranici svých aktuálních limitů. O tom to bylo, je a bude! Tak všem přeji, ať to hlavně furt baví!
  

  
  
  
• Luke – Nejkrásnější ohňostroj
  
  

  Silvestr mě letos nějak nechytl, proč slavit odchod tak super roku? Roku, kde pomalu každý den byl oslavou. Proč slavit příchod nového a přát si, aby byl stejný jako minulý? Nebo lepší? Není lepší slavit každý den, slavit život, prostě žít? Tak narvu hlavu pod polštář a sním o dalších pár hodinách. Ráno vzbuzen hodinkami s dobrou hláškou "vaše regenerace se prodloužila, zkuste příště spát víc a klidněji". Hm, ale rada jak to udělat, když kolem Průhonic rejdí několik tankových divizí za mohutné podpory svazu bombardérů...
  Ale není čas moc to rozebírat, kontrola teploměru, bunda letí zpět do skříně, stejně jako dlouhý kalhoty. Tak tohle bude mazec. Letní gatě plus návleky a oblíbený dlouhý dres co pouští vítr pěkně polechtat chlupy na hrudi. Jen ty nohy jsem nějak nestihl oholit. Jednice je jasné volba, závodní helma Tadejovka a nejlepší tretry na světě k tomu! A pro jistotu zpráva Kolíkáčovi "dnes bez výmluv". Jo nahecoval parádně, blázen.
  Venku teplo a ani nevím, jestli jsem v předchozích letech slyšel ráno zpívat ptáky. Nefalšované jaro. A už se letí na Chodovec, kde je narváno k prasknutí. HonzaB, Oťas, Turista, Prófa a další známé tváře. Parádní sestava, začátek najíždění, jak se patří. Euforicky se necháme unést do Michle místo do Vršovic a pak poskakujem mezi kolejemi. HonzaB to uklidňuje, že to je suchý a v pohodě. Jasně, takže do teď jsem se bál, že spadnu a teď se k tomu přidává i to, že budu za blba. Ale daří se bez ztráty kytičky a už mažeme Podskalím a na druhý břeh Vltavy. Na Smíchově tradičně hlava na hlavě. Mraky lidí včetně dalších šlapek. A do toho všechny obchází s přáním do nového roku legenda legend - pan trenér Vršecký.
  Česká televize nechybí, ale po chvíli se už vše dává do pohybu. Rychle se rozjet a zbytečně nezaspat start. Ono to vypadá, že dnes se pojede hned, počasí k tomu přímo vybízí. Hned je to natrhané, tak se prodrat k čelu skupiny a vyhlížet dobrý spoj do čela. Větrat se tu netřeba. Většina osazenstava vyletněna, takže není pochyb o tom, že to bude bolet. Nejvíc bych věřil mladíkům z Kova nebo Dukly, a tak když se jich pár mihne kolem, periferně zkontrolovat okolí, drze si ukázat, že poslední kolo ve vláčku je moje a už se vezeme. Letmí pohled prozradí oranžový náklad za zády, takže se můžu spokojeně nechat dovézt do čela. Nakonec se ale situace uklidní a jede se vcelku standardně. Oživení přinese až Oťas, který se loktuje s polovičními mlaďochy o místo na čele. Uaáááá! Závodní vibrace procházejí celým tělem a démon rychlosti okupuje nadledviny, které chrlí na zimu nevídané množství adrenalinu! Kolíkáč hlásí "Jedem!" a už se sune dopředu. Mám ideální pozici kolem 20.místa a nic mi chybí, ale tupě hážu háček a nechám se unášet tímhle opojení. Čelo balíku zoranžovělo, prý kvůli kamerám, ale je mi to jedno. Fouká proti, přesto je to tu tak opojné. Nikdo nejde přes, nikdo to nezkouší, Kolíkáč jede tempo, ze kterého se nedá nastoupit. Nebo jen nikdo není tak blbej, aby se zbytečně větral? Stejně se mi to líbí, tak po chvíli převezmu taktovku já, omámen okamžikem. Nevadí, že tohle bude drahej účet. Dlouho se nic neděje, až snad někde za zastávkou přichází ohňostroj nástupů. Na který se samozřejmě blbě reaguje ze špice. No co, vymáčknout něco navíc a doufat, že to nebude tak zlý. Zapadnout do háku hned jak to jen jde a trpět. Ale je tu konec první části a ani nevím jak, letím zpět na čelo. Jsme tam, možná 15 lidí, opájím se tímhle počinem, ale nejede se a zezadu se řítí další. Přiletěl i Šmíďák a místo přání do nového roku řve: "Jedem, ať nás nesjedou." Periferně vidím dav, co se přiřítil, tak čekám i Kolíkáče. A taky mu chci popřát... "Jédém!" Místo toho nástupy pokračují, ale svěšení je hrozná brzda. Nebrzdím a jdu na špic, aniž bych věděl, co se děje za mnou. Po chvíli trhnu lokýtkem, aby se na mě všichni vykašlali. No jo, asi nejedou o panáky pod Sojovickou pergolou. Tak se nedá nic dělat a dál držím tempo, naštěstí už jen chvíli, protože se sklon zase zvedá. A já s hrůzou zjišťuju, kolik lidí se nakonec do téhle grupy dostalo. Žádná poslední rachejtle už se u mě nekoná, tak jen zvednout zadek a doutnat až k vrcholu. Ještě pár lidí, co to po nástupu zabalilo, skočím a už je tu cíl.
  Za chvíli je tu zbytek, tak si popřát a naplánovat zbytek dopoledne. Dnešní menu jako loni, Davle, Jílové a Petříkov jako předkrm před čočkou. Užívat den s kamarády, to je ta nej oslavička. Do Davle prohodit pár slov a wattů s Profesorem na špici. No pěkně to mydlí na zimákovi a ještě mu zbyla náladička na kopec do Jílového. Zbytek v kecací náladě a já se tak nějak nemůžu rozhodnout. Občas foukne do zad, že mě to odnese ze skupiny, pak se zase vracím, abych nepřišel o nějakou novoroční legraci. HoznaB velí tradiční Abfahrt od trafačky, Oťas a Mnich se loučí za Jílovým, my míříme na Petříkov. Turista už zas laškuje na špici a mě tahle vypečená parta neuvěřitelně nabíjí energií. Pokořit bájný Petříkov a ještě si to protáhnout na jížo a zpět, aby tam skočila první stovečka. Díky braši, nejhezčí ohňostroj byl zase s vámi na Cukráku. Těším se na zbytek roku a do něj vám všem přeji co nejvíc tohohle cyklistického opojení!