Akce Novoroční Cukrák 2021

Akce Novoroční Cukrák patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2021-01-01.

:: Trasa a profil :: Diskuze :: Foto :: Video ČT :: Segment Cukrak :: Flyby :: Video z auta

Historie: 2006 :: 2010 :: 2011 :: 2012 :: 2013 :: 2014 :: 2015 :: 2016 :: 2017 :: 2018 :: 2019 :: 2020

• Luke – Výpal cukroví na Cukráku
  
  

  Teploměr ráno ukazuje dva stupně pod nulou, nad jogurtem s vločkama si čtu a vzpomínám, jak to bylo loni... taky -2, ale tím podobnost končí. Jednice zůstává doma, blatník je jistota, silnice od solanky navlhlé, to bych čistit nechtěl. Nechápu, jak Kolíkáč loni přišel na jednici a bylo sucho a letos na zimák a je vlhko... Přitom počasí mi přijde stejné... asi ty roky zkušeností... I já jsem o rok starší a trochu mě to děsí, loni jsem měl problém jít si večer lehnout a ráno vstát, teď byl problém večer vydržet do půlnoci a ráno jsem se vzbudil před budíkem. Strašný, jak jsem za ten rok sešel...
  Depresi z hlavy ale rychle vyfouká ranní mráz. Průhonice spí i když k mému překvapení cestou pod dráty pár lidí potkám. To loni nebylo. I tak jsou ale silnice skvěle prázdné. První ťuknutí pěstí roku 2021 symbolicky s prezidentem. Co víc si přát? No možná ještě pár lidí do party, což se rychle plní. Nejdřív pípne na Garminu zpráva od Profesora a na Chodovci s ním jsou i Oťas s Turistou. Tak rychle popřát si štěstí a vyrazit, abychom se neshlukovali. Přesun přes Prahu je přímo ukázkový, všichni tři loňští ministři zdravotnictví by měli radost. Zato parčík už ty cyklisty nemůže pobrat. Lidí odhadem třetina loňské účasti, ale při snaze držet aspoň trochu rozestupy to moc poznat není. Překvapivě to jako loni dokumentuje ČT, tak snad nás nepomluví, ale upřímně pořád to vypadá líp jak středeční Tesco. Tradiční odlehčení před výjezdem, nějaké to foto a jde se na věc.
  Oťas hlásí, že se jede nějak rychle proti loňsku, pravda to je, ale nějak to nevnímám. Jsem rád, že se trochu zahřeju. Vyrazili jsme mezi posledními, a tak skoro není vidět začátek balíku, který je možná stejně dlouhý, ale minimálně o polovinu užší. Vlastně se jedou vcelku vzorné dvojičky. Jak se blíží začátek stoupání, začínám si vybírat za kým bych to mohl odviset. Když se kolem sune Kolíkáč směr špic, maratonská automatika zafunguje a ve vteřině už se vezu za ním dopředu. Za mnou to jistí Prófa, takže to vypadá velmi profesionálně a v balíku, kde větší účast má jen Dukla to budí patřičný rozruch. Jako když Sky v době největší slávy najíždí do čela. Pak se sklon začne pomalu zvedat a lidí na čele pomalu ubývat. Kolíkáč se pěkně zapracoval do čelní skupinky a já jen visím. Musím ze sedla a moc bych si na sebe v tuhle chvíli nevsadil. Párkrát se ještě zvednu, když tempo není úplně ideálně rovnoměrné a najednou koukám, že už tu moc jiných dresů než Dukla nezbylo. Najíždím si víc stranou abych se kouknul kdo tu je a překvapivě jen Turista vlající na chvostu. Za chvíli už tam ale vlajeme oba a já při pohledu dopředu vím, že tohle asi bude moje dnešní maximum a čelo se nenávratně vzdaluje. Zalezu do háku a nějakou dobu jen tupě hobluju Mirkovu zástěrku. Hlavou mi běží ten loňskej rok a že to chci všechno zase zažít. Vlastně ani tohle tupý hoblování mi nějak extra nevadí a svým způsobem sem se na to snad těšil. Ale to už jsme na rovince před posledním vzepětím, naším i kopce. Z háku radši nevykuju a dobře dělám, protože Míra ještě přitápí a posouvá nás tak o dvě místa v pomyslné výsledkové listině vpřed.
  Nahoře to docela dlouho vydýchávám, ale rozhodně mi není zima, což dost oceňuji. Ale mám z toho docela dobrý pocit. Dojíždí zbytek, tak ještě naladit trasu na zbytek dopoledne a můžeme pokračovat. Podél Vltavy nakonec do Davle a přes Jílové a Petříkov domů. Jede se akorát tak, aby to nebolelo a nebyla zima. Krasný den, lépe snad do nového roku ani vykročit nejde. Navíc vzdát holt ikonické trafačce nad Jílovým a ohoblovanému Petříkovu. Díky a jestli platí "Jak na Nový rok, tak po celý rok", tak to bude letos velký! A to bych taky všem do nového roku moc a moc přál!

  
  
  
• Kolíkáč – Pomerančové bobulky!
  
  

  Ani rok 2021 neporušil tradici, která trvá již od roku 1941. Smíchovský železniční most znovu vítá milovníky okřídlených strojů na prvním švihu nové sezóny. Ze Šlapek Oťas, Luke, Turista, Profesor a Robin. Ťuknout si loktem na snad lepší rok, než byl ten předchozí. Kecám s Robinem a ani tak nezpozorujeme, že letos se letí kolem chuchelského závodiště v hodně divokém cvalu. Profesor na jednici to hecuje, že mě dnes chce zadupat! Tohle potřebuji! Berounka překonána, kopec se blíží, chce se to nasunout dopředu. Kadlini stoji v krajnici asi s defektem, nebo jen půjčuje svoje přední kolo nějaké mladé pušce z Dukly. Oranžový vláček se formuje do přední linie. Kolem junioři z Dukly, včetně jejich něžného zastoupení. Dávno jsem zapomněl, že je pod nulou, že se pode mnou kroutí zimák s blatníky. Šlape se tak lehce a opojně. Ale nic netrvá věčně a tak asi v jedné třetině kopce hlásím Lukovi, tak si to užij . Čelní grupa pomalu odjíždí a mě válcuje ještě náš Turista, který se docvakává za Lukem. Čekám, co přijede zezadu za skupinu, ale je to jen pár osamocených jezdců, na které nemám nárok. Sklon se pomalu srovnává, Luke s Turistou na dostřel, jen se zvednout! Konečně si mě zase někdo sjel, ale ke střídání se moc nemá. Takhle je nedojedeme! Zkouším krátkou špic, pak jen trhnout loktem, ale borec nevystřídá. Až těsně u vysílače nastoupí, ale to už je pozdě k nějakému doskočení si dopředu. Rozepnout dres a nechat vyvětrat tu první letošní intenzitu. Hulí se z nás jak z lokomotiv, ale ze šťastných lokomotiv Je tu i náš Lemond, tak ještě s ním si plácnout do nové sezóny. Kbeláci Šmíďák a Viky rozjařeně plánují první kilo sezóny, a já jako bych cítil ten jejich bolavý kolodějský Strašín. A v civilu se k nám hrne i Dáša Likusová (KPO), poznává naše ikonické dresy, které neztratily nic na své záři! Vždyť to je již pěkná řádka let, kdy s ní nějaká Šlapka jela v maratónské skupině. S Lukem, Oťasem a Turistou domlouváme ještě Davli, ať natočíme něco do foroty. Štěchovická rovinka bez zúžení a semaforů dává vzpomenout té historii, kterou jsem tady již zažil. Safra, pěkně to utíká Z Davle nahoru, Oťas krásně drží, a tak vrchol u trafačky, kde dáváme servisní pauzu, mi zase dává vzpomenout na pauzu na Lázech na Mamutu 2020. Kudla, nedá se nic dělat, chci to zase zažít, ty opojné chvíle, kdy letíte v týmovém vláčku s kamarády, kteří vás nenechají napospas osudu. Tady se fasují orange antidepresiva, která se nedají nikde koupit, ty se musí vybojovat, těmi nespočetnými švihy, aby to pak třeba jen jednou v sezóně klaplo v týmové závodní grupě! Tak ať máte všichni dostatečnou zásobu pomerančových bobulek i v roce 2021!