Akce Novoroční Cukrák 2011

Akce Novoroční Cukrák patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2011-01-01.

:: Diskuze :: Video

Historie: 2006 :: 2010

• Kolíkáč – A už to zase začíná
  
  

  Nechtělo se, nechtělo, večerní příprava věcí byla hodně laxní, furt jsem věřil, že do rána napadne a zůstanu doma. Takže až ráno jsem nafukoval kolo, hledal návleky na tretry, brejle, computer, no prostě všechny ty propriety, co jsou nutné na kolo (zlatý běh). Pak už přichází SMS od Roškyho: \"Na devatou u mostu bouraku\" a už v tom zase lítám... Před barákem vyjeté koleje v ledu, jedu jak připodělanej, ale naštěstí hlavní tahy jsou obaleny jen jetelným slizem. Na místě srazu s Léňou jsem o trošku dříve a tak mu jedu naproti a cestou už potkávám 3 cyklisty, prostě před 9h. na Nový rok je na silnici více cykloidů než aut . A s Léňou už fičíme přes Nusle, když tu najednou moje zadní kolo na ráfku. Čas 8:55, začínám šílet, Léňa to glosuje příslovím: \"Jak na Nový rok, tak po celý rok ...\" no těbůh ... to nám to pěkně začíná. V plášti střep, nová duše je tam hned a díky zkušenému pumpaři Léňovi už tam poštěkává 8 psů. Díky! Přes železniční most to překlopýtáme a už se zdravím v hloučku cyklistů. Uff. Ze Šlapek ještě Rošky, Fáfi a Diablo a jinak mraky známých tváří ... Jede se kolem 30km/h., kecám s Humplíkem, který už striktně dodržuje tréninkový plán a jede Štěchovice ještě asi s 5 lidmi, ostatní, počítám tak kolem 50-60 kousků se gumuje na Cukrák. Jak se profil zvedne, tak vepředu se za to bere a trhá se to na cucky. Nahoře pokec, rozhovory pro ČT, kde se mediální hvězdou stává naše Fáfi! Kdo má možnost zkuste dnes nahrávat Branky, body v 19:40h., dresy jsme ukázaly, měli by jsme se tam mihnout . Pak už v týmovém složení to točíme stejnou cestou na Prahu a loučíme se na Jiráskově mostě ... Díky!

  
  
  
• Léňa – Těším se jak malej kluk!
  
  

  Jak na Nový rok, tak po celý rok. Abych si zajistil co nejlepší podmínky pro začátek dalšího roku musel jsem vylézt ze své medvědí nory, kde se kvalitně skoro dva měsíce jen cpu, válím a lítám kolem dětí. Vše co jsem měl najeté z listopadu je pryč, břicho narostlo do rozměrů, že jej můžu nazývat Homrem, svaly spadly do své oblíbené ochablé formy. Velmi rád přijímám nabídky Kolíkáče na večerní běhy kolem přehrady, kde si také užívám společnosti Kocoura. Stává se ze mě nefalšovaná Běhna, což stvrzuji závodem konaném v termínu narození mého syna přesně na Silvestra. Vše především z důvodu první novoroční vyjížďky, kde prostě nemůžu být úplně jalovej.
  Díky videu, které na web nahrál Kolíkáč vím, že se jedná o kulatý 70. ročník a tam šlapky nesmí chybět. Jsem přesvědčen, že můj tolik kritizovaný, zesměšňovaný oranžový celodres napomůže tomu abychom byly vidět! Jistotu by dala vysoká účast šlapek, ale již z diskuze je jasné, že to nebude žádná sláva, dokonce odpadají stálice, které se těchto srazu účastnili v minulosti jako např. Šemík, Soused apod.. Gejza se zlil tak nepřijel (asi nebyl sám J), Quit oslavoval s omladinou, Malina zůstal u čajíčku doma, další borci byli nejspíš na horách nebo na jiných vzdálených místech od Železničního mostu.
  Na cestu na sraz s Kolíkáčem si dávám rezervu 20minut, normálně to jezdím za 15, ale Hómr tíží, svalstvo se teprve probouzí, vítr fouká proti, jako by ho někdo platil a nakonec jsem rád, že mi Kolíkáč neodjel a mé pětiminutové zpoždění omlouvá. Aby vše neproběhlo jen tak snadně, vybírá si Kolíkáč jediný skleněný střep na naší dvanáctikilometrové pouti a s jistotou mistra na něj najíždí zadním kolem, které je okamžitě prázdné. Oprava Kolíkovi netrvá dlouho, daří se nám na sraz přijet včas. Poznávám samé známé tváře Jirku Humplíka, Petra Maška, Michala Starka, Edu Pinkavu a hlavně ty oranžové Fáfi, Roškyho, Diabla. Vyhlížím štáb České televize, rozhovor by nebyl špatný, bohužel se věnují především týmu Dukly Praha takže není možno rozšířit diskusy o padajícím listí, kterou na Nově načal Diablo.
  Vyjíždíme jako tradičně ve formě stáda, kde si má každý s každým co říct, tempo kolísá od 26km/h do 34km/h ve vlnách, ale naštěstí všichni vše ustávají. Podél našeho cca šedesátihlavého balíku jede jako na gumě doprovodné vozidlo z České televize. Snažím se být hodně aktivní v gestikulaci, nemám v sobě šoumenství Kolíka, ale dělám co jde, prostě musí něco vyjít!
  S blížícím Cukrákem se na špici už nikdo dlouho nezdržuje. Fouká hodně proti nebo z boku, jsem rád, že jsem zašitý a můžu si v poklidu povídat. Když najíždím na Cukrák, sleduju hlavně Diabla, kterému jsem slíbil zaříznutí a není možnost tak neučinit. Kolík se zakecal někde na chvostu. Kluci z Dukly jeli docela tempo což způsobilo první selekce a trhání čelní skupiny na půlku, rád bych jel v té první, ale jsem zavřený na vnitřní straně za nějakým bikerem a Diablem, který se dnes rozhodl jet jalově. Když už máme asi pět metrů díru nezbývá mi nic jiného než si brzdit a Diabla objet z leva. Skupinku docvakávám v pohodě, řadím se hned za Milana Kadlece. Je velmi příjemné, že se jede po hlavní silnici, nikdy jsem tudy nejel jen díky domům po naší levici dokážu odhadnout v které fázi kopce jsme. Asi v polovině kopce se stále jede 25km/h a na to nemám, loučím se s hláškou z Vítání Martina na bílém kole, že jdu do bankomatu a zpomaluju na 18km/h. Jel bych ještě pomaleji, ale najednou slyším za sebou hrozné fuňění, při zpětném pohledu vidím Michala Starka, to ve mně hrkne a ihned si uvědomím, že to není zase taková vyjížďka když takový borec si tady pěkně dává a začnu se mačkat. Jedeme buď to vedle sebe nebo se stále střídáme, prostě to je pro mě hodně motivační si prostě dávat. V posledním kilometru Michalovi trochu odjíždím a to mě motivuje ubrat, jenže Michal prostě je lokomotiva a po chvíli ho mám zase vedle sebe, nedá se nic dělat musím tady nechat i poslední zbytky glykogenu v těle. Bohužel ho moc v těle nemám a asi dvěstě metrů před „cílovou páskou“ mi Michal odjíždí a musím zkousnout první letošní porážku. Vítězství nad Diablem a Kolíkáčem nemá cenu, protože oba vylétovali.
  Na Cukráku již vítězný Milan Kadlec dává rozhovor, no hold jsem turista. Díky venkovní teplotě –3 stupně mi je rychle zima, ale musím počkat až se grémium domluví kudy pojedeme domů. Sešupem do Prahy s Diablem probíráme pár věci ohledně organizace našich závodů, Kolík čeká na Fáfi s Roškym, jsme opět oranž skupina. Cesta utíká až moc rychle nejen díky větru v zádech, ale především proto, že s dobrýma lidma je každá vzdálenost velmi krátká. Zbytky endorfirnů vyplavuju při společné cestě s předsedou, který mě dováží až domů.
  Bylo výborné, skvělé, krátké, ale vlastně po delší době i těch 66km je vlastně hodně, rok začal tedy naprosto skvěle a naznačil co mě v sedle kola ještě čeká, těším se jak malej kluk!