Akce Ústí nad Labem 2021

Akce Ústí nad Labem patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2021-04-24.

:: Mapa :: Diskuze :: Flyby :: Foto

Historie: 2013 :: 2014 :: 2015 :: 2016 :: 2017 :: 2018 :: 2019 :: 2020

• Kolíkáč – Jak si dobře přehodit!
  
  

  Posunout zimní výlety do dubna, když závodní sezóna začne asi až v červnu. Dodržet ty tradiční wobjížděcí místa se ukázal jako dobrý nápad, a i to počasí tomu nahrálo, zima si prodloužila svoji nadvládu. Na Bydžov nám přichystala déšť a zimu, na Ústí se to již kapánek vylepšilo, bylo sucho, ale teplota se moc k jarním hodnotám nepřiblížila. Závodní Koloděje, vylepšené časy na brdkách v Posázaví upekly tvrdý závazek, že i Sebuzín se musí vytunit na té pochybné sociální síti. S Lukem v pátek večer plánujeme, jaký čas pokoříme a jakou wattovou nálož vydržíme. Tajně sním o TOP10, ale u mě to bude především o tom, s jakou grupou vrchařů vydržím a nakolik se jim mě podaří zmáčknout. Před spaním mně ještě volá Pantáta, co si má vzít ráno na sebe, z jeho hlasu cítím natěšení a starťák, každý z nás to prožívá!
  Já se nakonec ráno nabalím, dole čapáky s chlupem, na tretry pytlíky a návleky, nahoru 3 vrstvy, tunely kolem krku a hlavy, zimní rukavice, ten čtvrteční ledový vítr na mně zanechal stopy. A je to dobře, nakonec jsem nelitoval, v té hornaté krajině kolem Varhoště byla pěkná kosa. Do Mírovic s Lukem a Radkem, který se těší na objemový trénink, předem jsem mu psal, ať nečeká tu závodní palbu z týdne, na výletech se čeká a jede tempo tak, aby si to užili všichni účastníci zájezdu a on to skvěle vzal a užil si to. Před Štěrboholy nás ještě doplňuje černá postavička Camrdy, který aspoň kousek chce zažít tu balíkovou euforii. Kaplička v Mírovicích již poslouchá ten halas, který společně vytváříme, Kapr, Bobek, Alf, Tomáš Šulc, Mr.Tired s Fandou. Před Hovorčovicemi ještě nastoupí Lukáš Klinecký a borec s Fábií, který nás vybržďuje tak, že opravdu zastaví před balíkem. To fakt nepochopíš, co se děje… V Předboji Ivča s Martinem a už se řídíme jen navigací a softwarem od mapy.cz.
  Krásně nás to navedlo na lávku u Lužce a nasajeme Pantátu. První nabrání výškových metrů, snažíme se starat o Pantátu, ale když se to znovu zvedne směr Krabčice, tak Pantáta vypíná podle svých slov hlavu a hlásí, že v Roudnici to točí směr auto. Velká škoda, pak byl profil již příznivý, určitě by to s námi dal. Je mi to líto a přemýšlím i o sobě, až nebudu schopen hákovat tyhle rozjeté vláčky … ne, nebudu se stydět za elektro pomoc! To je cesta, prý již takhle od Hvězdy jeden borec jezdí, a i nadále si užívá cyklistiku ve skupině! Před Terezínem sundávám pytlíky se zapařených treter, ponořit se do té stále ponuré atmosféry této pevnosti, minout Litoměřice a za Velkými Žernoseky zkusit otestovat nohy, co budou říkat na intenzivní kopec, jelikož Sebuzín je za rohem! No Radek s Lukášem tam slušně přiložili na vršku a odlítli! Ještě trochu vytočit nohy směr zřícenina Kamýk, ať se sešikujeme a můžeme tak nabrat Baska, který jede proti nám.
  Sebuzín, bájemi opředený kruháč, letos tam najíždíme z druhé strany, sundat rukavice, rozepnout šustku a valíme nahoru! Radek s Bobkem vypálili první sirky, za nimi Luke, a mně se moc nechce! Musím, musím, nesmím jet ani chvilku sám. Přicucnul jsem se za Radka s Bobkem, Luke je před námi, za mnou ještě cítím Martina. Luke je dojet a Bobek zlobí! Ty jeho nástupy bolí, ale s nikým to ani nehne, čumíme na budíky, já tam chci, aby to začínalo stále 3, vždyť Radek Šuvada to jel průměrem 312 W, a to bych chtěl taky, to by TOP10 mělo klapnout . Navíc se zdá, že ten kopec znám ze všech nejvíce, hlavně tu rovinku a mírný sjezd potřebuji nějakou mašinku. Martin stále skvěle visí, Radek si stěžuje, že potřebuje na záchod, Luke s Bobkem mlčí a drží tempo. A Bobek znovu nastupuje, blíží se ta rovinatější část před posledním výhupem, skočit Lukemu do háku a řvát na něj, ať jede. Přeletěli jsme Bobka, znovu si zařvat, ať Luke nesvěšuje a pokračuje dále. Povedlo se, nalítli jsme do závěrečných metrů, jdu přes Luka a věřím, že mě hákne a odjedeme spolu. Zase jen čumět na ty pekelný čísla, co posílají pedály do budíku, konečně vidět horizont, otočit se a vidět za sebou prázdno! No nekecej! Tak tohle se povedlo, ale tak nějak cítím, že ten čas nebude na TOP10, zdá se mi, že jsme to jeli celou věčnost... Navíc ještě nahoře většina prohlásí, že jim Garmin ukázal, že kopec dále pokračuje a netušili, že blbneme jen o segment Sebuzín. Ale na to se již historie ptát nebude, doma mě zalévá blažený pocit, stejný čas jako Radek 13:03 a dělíme se o sedmé místo. Tak velké díky orange bijcům, byl to týmový výkon, Bobek to rozeznastupoval, Luke potáhl rovinu!
  Po kupě pokračujeme dál, podle profilu, by tu měl být ještě jeden hrb a pak sjezd do Ústí na pumpu. Ale čeká nás další vrchařský nášup. Já již v klidu s Alfem, transportujeme se přes ty šílený procenta sklonu, tak tohle tedy v plánu nebylo , sem musíme ještě někdy zavítat v krátkým krátkym!
  Vzpomínky na Rytířov 2012, kdy nás Malina hnal do dalších kopců, bylo 15 hodin a my stále viděli Bukovou Horu. Tu vidíme i dnes, ale ten čas máme o trochu příznivější . A navíc plánovaná pumpa po parádním sjezdu, takový příjezd do Ústí tedy stojí za to! Vyžrat zadní kapsy, doplnit tekutiny a slíbit si ještě pumpu před Veltrusy. Vítr je nám nakloněn a rovinu kolem vody do Lovo, když se na špici usadí Bobek s Lukášem K. nemá chybu! Samozřejmě nesmí chybět foto týdne se Střekovem. Pak se již zase svěřit navigaci a mydlit to krajinkou kolem Budyně nad Ohří a přes Mšené lázně. Ivča skvěle drží, Alf si užívá kouzel zadního přítlaku. Jedeme v protisměru trasy do Peruce, zásobníky ropy a sjezd k pumpě. Pajda domů, raději nic nepodcenit a narvat do sebe bagetu, která chutná jako nikdy
  Alf si vystupuje a svěřuje se do péče obětavého ošetřovatele Bobka, my ještě po trase Břežanské osmy, kde se vzpomínky jen sypou. Přečkat tu nezáživnou a tolikrát ojetou cestu do vany, ale s dobrým pocitem, dnes to znovu klaplo, balíková symfonie a pokec se stejně postiženými lidmi. Taková jednodenní dovolená, kdy řešíte jen to, jak si dobře přehodit

  
  
  
• Luke – Sezóno jsi tu?
  
  

  Tradiční El Clásico, netradičně v dubnu, netradičně v protisměru. Sebuzín před pumpou a není to jediný kopec. No je to divná doba, ale je na ní třeba hledat pozitiva. Třeba docela obstojné počasí, sucho na jednici a delší den, takže by to mohlo být bez stresu. Dole krátký, návleky na kolena, nahoře dlouhý dres a přes něj ještě bundička. Teploměr ukazuje 3 stupně, ale sluníčko tomu pomáhá. Na Hájích jen Kolíkáč, čekáme a marně vyhlížíme Oťase. Po pár minutách musíme konstatovat, že sice napsanej není, ale že nepřijede jsme tak nějak nečekali.
  Na téčku prázdno, jen za rohem hlídkuje Radek, který chce ochutnat tuhle šlapkovskou bláznivinu. V klidu se přesouváme do Mírovic a cestou nabíráme Camrdu, který už uzdraven nevydržel vábení grupy a chce si užít aspoň část výletu. Dál už v početnější sestavě. S Alfem, Bobkem, Kaprem a dalšími. Je tu i pan Unavený, takže po chvíli je slyšet dokonalá analýza trasy, směru větru a podobně. Očekávám ještě hodnocení formy a stavu jednotlivých účastníků vyjížďky, ale prý mu chybí tabulka s procenty FTP z rouvy.
  Cesta příjemně plyne. Fouká proti, ale nikterak hrozně, navíc tahounů je dost. Já se nikam necpu, zpět to bude po větru, tak ať má každý možnost vyřádit se cestou tam. Mě osobně nijak nezklame, pokud nepřijedu domu úplně mrtvej. Nabíráme další účastníky až se dostaneme na 14 kusů. Projíždíme Terezínem a už jsme v Litoměřicích. První brdeček přichází záhy. Kolíkáč zkouší odjet, ale souvislým tempem Radka je nekompromisně vrácen do skupiny, odkud ještě pár lidí vystřelí. Já se jen zúčastnil, aby nemohli říct, že jsem se šetřil na Sebuzín, ale popravdě v hlavě už to bylo. Pak po dlouhé době vidět Baska, pozdravit se a už si v hlavě přemítat taktiku a Sebuzín.
  Příprava byla důkladná, pod 300W jít s Kolíkáčem nechceme, jsou tam rovinky, tak se držet ve skupině, nevětrat se. Ovšem všechno marný. Za kruhákem za to bere Bobek, vylámat tu stojku musí stejně každý za své. Kolem projíždí Radek, tak mu skočit do háku, Bobek v mžiku sjet. Jenže se svěšuje a plán byl zajet dobrej čas. Neváhám a valím si svých 300W dál. Čekal jsem. že se někdo přidá, ale zaváhali. No čekat se mi nechce, tak jedu. Začíná to bolet a hoši pořád za mnou. Asi po kilometru jsem sjet a vcelku v klidu držím tempo skupiny, kde je 6 lidí. Jsem trochu demotivován, protože jsem čekal trochu protříděnější sestavu, ale co se dá dělat. Bobek se párkrát zvedá, ale zbytek nereaguje a jede si své. Vždycky ho rychle docvakneme. Radek hlásí problém, Bobek odjíždí před rovinkou. Naopak já chci podržet výkon a převážím Kolíkáče s Radkem rovnou částí. Míjíme Bobka, Kolíkáč chce abych valil dá, já už toho mám docela dost, tak nemám síly protestovat, zvláště když mi za to slíbí Magnum Jak se zvedne profil, zvedne se i Kolíkáč a mizí. Nikdo za ním, tak ani mě se nechce a jedu si svoje. Pak mě střídá Radek, dotáhne se Bobek. Na Garminu pořád svítí 6 km do cíle, tak nijak nepanikařím. Jenže Garmin spojil dvě stoupání a náhodou to mělo dost podobný profil jako Sebuzín, jen místo 5 km to mělo 10. Takže když přemítám o tom, že tohle dalších 5 km už nedám a snažím se uviset jen na horizont před další rovinatou část, dochází mi, že už je konec.
  A ani mi to nevadí, jsem rád. Intenzitka to byla solidní. Kolíkáč zaslouženě vítězí a být nahoře hned v další grupě je beztak sen. Pak čekáme na zbytek a pokračujeme dle trasy dál. Až doma mi pak dochází, jak zákeřně ten profil vypadal, protože Sebuzín byl vlastně jen půlka kopce, proto to tak Garmin vyhodnotil, na mapě si nikdo moc nevšiml a pak jsme se docela hodně divili. Po krátkém sjezdu se začalo zase stoupat a já čekal dva brdky. Pravda ovšem byla, že před tím byl ještě brd jak prase, v podstatě druhá půlka toho 10 km monstra. Takže i volným tempem jsme se nejdřív na čele osamostatnili ve čtyřech. Konec stále nepřicházel, naopak sklon neustále přituhoval. V posledním kilometru, kde to bylo přes 11 procent už jsem jel sám. A to jsem se ani nijak nesnažil a chtěl to prostě jen vyjet. No bylo to maso. Další celkem 4 km do kopce a pak teprve přišli dva brdky. Oba dost prudký a oba jsem si vyjel na čele hezky v tempu, abych si napravil pověst po Sebuzínu.
  Pak se opět na všechny počkalo a společně jsme si užili sjezd až do Ústí. Po krásném asfaltu to místy letělo 70kou a já si aspoň vyzkoušel, že jsem přes zimu dobře vyladil všechny aero propriety. Na pumpě svítilo sluníčko a bylo o poznání tepleji než nahoře v kopcích, kde pěkně foukalo. Měli i párky, ale já měl ještě plné kapsy, tak na něj nedošlo. Po krátkém občerstvení jsme se vydali zpět. Přejíždíme ikonický most a nikdo neřve sezóno vítej, tak jak to je? Dyť závod hned v úterý, a těch Kolodějských závodů už taky pár bylo. Tak je pro sebe, sezóno jsi tu? Je, i když možná trochu neviditelná.
  Do Lovosic podél Labe, vyfotit se se Střekovem a s Vadimem.
  S větrem v zádech to pěkně letělo. Ze zadní lavice můžu krásně studovat, jak zákeřný tenhle let ale je. Někdo občas přišlápne, ale někdo se trošku zakroutí. Všichni jedeme za své a i když se nejede moc, chvilky nad 250W tam jsou. Vtip je v tom, že to dlouho člověk nevnímá a nevidí, teda pokud zrovna nemá horší den a nedojde zrovna na něj. Takhle se jede hodina, dvě a nic není vidět, jeden brdek, druhý, tuhle magnet a támhle další. Vzpomínám jak jsem takhle nenápadně chcípnul tehdá v Bydžově. Jo, ani chvíli se nejede a najednou jste mrtvý.
  Za Lovosicema přesně takhle po pár magnetech a brdcích najednou Ivča hlásí, že se ztrácí Alf. S Pavlem ve dvojičce tak párkrát zpomalíme, aby nemusel jet na špici Alf nebo Ivča, ale záhy zjišťujeme, že je to fakt úplně jedno, jede se nám pořád úplně stejně. Po chvíli jsme ale zase komplet a pokračujeme dál. Groupa se daří se držet kompletní, i když prvně vyhlášený wattový strop 220W je vysmíván. Po chvíli se ukáže, že to je tvrdá realita a vzadu se prostě nešetří ani watt.
  Další pumpa v Podhořanech, 19 stupňů a jasno. To je odměna za dnešní robotu. I na Magnum dojde. Užíváme si sluníčka a vyrážíme k domovům. Vítr stále pomáhá a taky v člověku posiluje pocit, že by mohl jet pořád dál a dál. Ale realita dne je neúprosná. Další a další loučení až už zase zbýváme jen tři. V Uhříněvsi se rozloučit s Radkem a na jížu s Kolíkáčem. Doma zastavit počítadlo s číslem 258 km, jak snadné se to dnes zdálo. Díky grupě, díky múze, díky vám všem.