Akce Ústí nad Labem 2017

Akce Ústí nad Labem patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2017-03-05.

:: Diskuze :: Mapa :: Foto

Historie: 2013 :: 2014 :: 2015 :: 2016

• Malina – Malí velcí lidi
  
  

  Velký švih s malými lidmi nebo malý švih s velkými lidmi? Je parta víc než trasa? Užíváš si víc trasu a je Ti jedno s kým jedeš? Nebo je pro Tebe skupina víc a jezdil bys klidně kolem Čakovické skládky? To je skvělá otázka! Např. kdo má rád roviny ve dvojici na špici vedle Turbodiesel Turisty ať zvedne ruku. Každopádně neděle je za náma a můžeme bilancovat. Po třetím švihu od listopadu se na mě směje krásných baťovských 599km. Ano, tohle je správné kombinace - velký švih s velkými lidmi!
  
  Opět jsem přijel domů, dobytej jak řešeto. Polívka, džus, suchý cider, brambůrky, na webu nic. V 22h vstát z kanape, myslím na Kolíkáče, co asi dělá? Balím s vypětím všech sil na služebku. Ráno v 5 vstávání, no to bude Stalingrad. Úplně se na to třesu. Jakej byl švih? Jaké bylo Ústí, co se každému pod nehty pustí?
  Fouká. Vedle Camrdy mám pořád krátký kolo, Slanej Bob, metlička JohnyB, Mlhošek v blůzičce jak na letní svatbu, Legenda. Elitní grupa vobjížděcích vlkodavů + další nezmaři. Chyběl Mirek ukončovatel. Sportovně řečeno: Jsem rád, že zůstal doma. Obdivovatel jeho návratů přes Vinoř teda rozhodně nejsem. Bolest zad mu ale nepřeju! O mě se taky ze soboty na neděli pokoušela. Asi mě ofouklo v sobotu na návštěvě u Camrdových při výhledu z jejich Hostivařské citadely plné kol. Nechávám to ale koňovi, a když to nepůjde, tak to nepůjde. Času a prostor na bolest bude opět dost.
  
  Nakonec stojím v Ústí před automatem a čekám na tu srágoru, co vytéká. Kolíkáč je utrženej jak Dejdar. Pak zapít zaprášenou skoro prošlou kolou a hurá cyklistika může začít. Sebuzín se blíží. Camrda naježený jak dikobraz. Ten to chce, ten to chce! Za jízdy sundavám šustilku - to byl majstrštyk. Kolíkáč v zimním overallu, to bude pařník! Známý Sebuzín po letech čekání znovu pod plášti kol. Kolíkáč na velkou k ceduli konec Sebuzín. Pak už jen dikobraz kdysi ze Zoo záběhlic, nyní přesunut do Zoo Hostivař. Většinu kopce udržuju vzdálenost od dikobraza, aby mě nesestřelil. Nutí mě jet až nahoru a otáčet se, což mi moc nechutná, ale pevně věřím, že kroutizounovi taky ne. Je to krásný souboj. Na vrcholu objetí a poblití. Jsem v dresu, jsem šlapka, ale jsem popravenej a do Kundratic a okolo Varhoště mě nikdo nedostane!
  
  Pak už krásné vobjížděcí odpoledne. Trochu problémy vedle Camrdova dlouhána a je z toho hlaďák u Mělnické elektrárny. Sebuzín si vybírá desátky. Vybírám proto kapsy - sojovicový suk, Bounty, mandle v medu z Lidlu, zapít ionťákem. Shake it! Promlouvám si s Vlčákem. Říká, že to má domů 50km a mocně ukazuje směrem, odkud fouká vítr. Psí řeči nikdy nebudu rozumět. Při představě, že jedu sám posledních 50km proti, volám Iloně a plácám se na prsou, že jsem si našel holku s řidičákem. Rohlík XXL, ten je! Podíl masa tři promile, i přesto potěší. Bolest za krkem lepší než minulý týden. Benzínka zase žije. Kolíkáč, Kapr v helmách. Pak už to je morbidní. Camrďák zase přiježuje. Mlhoš v blůzičce tam rázně pokládá ty svoje steaky. Jsem v tom až po uši. Jede se mi docela dobře, ale i přesto vím, že od Štěrbohol pojedu zase v tunelu až domu. Na zelené stavím, na červené jedu, dobrá taktika jak být dříve doma. Vytáhnout kolo do třetího patra bez výtahu. Tady to končí. Jakási úleva po zavření dveří se mi rozproudila tělem.
  
  Hlas z bytu: „Ahoj borče, jsem prázdná“ Já: „Ahoj kotě, jen si hodím spršku a jsem u Tebe.“ Po vylezení ze sprchy zjišťuju, že hlas z bytu nebyla partnerka ale lednička. Nejhorší je, že měla pravdu. Jdu nakoupit. Cestou nazpátek lížu nanuk a promítám si tu prozewlovanou neděli. Sladké pozdní odpoledne vobjížďěčovo! Dál už to znáte, gastrodemence a příprava do práce…
  

  
  
  
• Kolíkáč – Brána do nové sezóny
  
  

  Sobota, návrat z alpských výšin, po týdnu vypnout letadlo na mobilu a zase pocítit krutou realitu. Únava, nic a nikam se nechce. Žádný cíl přede mnou. Prokousávat se emaily a příspěvky na diskuzi ... Nedělní Ústí! Vždyť mě nohy neunesou ani z postele do obýváku. Pak na mě vypadne report JirkyM z Lukova. To je nálož! Mlhoš doráží SMSkou, jestli autem do Brandejsa? HonzaB z kruháku. Jasný!! Beru opencard. Věřím, že si to zase práskneme a přejedeme most v Ústí jakou branou do nové sezóny. Že vzdáme hold Sebuzínu! Vobjížděči, já se snad zase začínám těšit! Beru jedničku!
  Je úterý, v hlavě stále ještě ten neustálý nedělní vítr, nohy jak kůly, na jazyku chuť jesenky a nedočkavé ruce na klávesnici …
  V tvrdém bočáku jsme v Bášti nabrali jednoho borce. Po chvíli s ním ve dvojičce, vyptává se, kam jedeme. Říkám na kafe. Kam? Do Ústí! Cože? V jeho očích čtu, že mi nevěří. Taky tomu nevěřím, únava z předešlého týdne a zimní hadry na sobě, mě moc optimismu nedávají. Nějak si furt dávám, ten vítr fouká ze všech stran. Stejnou cestou jako před týdnem, u Veltrus předjíždíme balík cyklistů, někdo už jede v krátkejch. Nabíráme Vlčáka. Malina zase laškuje, jakým směrem se vydat a kde dobře odbočit. Rochov! Ty wado Jirko to ne, vždyť podjíždíme dálnici, to není dobrý směr. A navíc stojka. Svěšuji nohy a ztěžka hákuji chvost grupy. Potím se jako dveře od chlíva. Vyhnuli jsme se továrnám v Lovo, aspoň něco. Cesta kolem Labe do Ústí se díky dálnici stala parádní cyklodráhou bez provozu. S Mlhošem na špic a pilujeme to k časovkářským rychlostem. Za to budu platit, ale nedá se odolat. Pohled na Střekov zase bere dech. Kluci hlásí kila na budících, já zjišťuji, že jsem si ho vypnul. Navíc tepák jsem před týdnem v lukovském rozrušení hodil do pračky a asi navždy pohřbil. Pumpa s poháry, vzpomínka na Vitase, jak nám to tu před léty ukázal. Letos je to ve stylu kabaretu jesenky Tomáše Šulce. Kapr koupil nulový usa nápoj, takže jsem totálně bez cukrů. Jesenka musí stačit. Magický oblouk přes řeku a točíme to nach domov. S Camrdou se hecujeme před Sebuzínem. Cedule konec Sebuzína je sice moje, ale pak již nejsem schopen reakce. Orange Young Guns do toho buší. Kapr chvíli s nimi. Pak ale mizí navždy i jemu. Malina, Camrda a Tomáš. Hoblujeme to nahoru s bráchou. Potoky potu. Kolem nás se mihne Matulič na bajku. Frekvence ala Froome. Bez nároku mu jen fandíme, ať si je docvakne . Nohy se třesou, ťukáme si pěstmi, že to je za námi. Slítneme do Lito a znovu v bočáku se houpeme do Štětí. Mělník je dnes nějak daleko, ale všechno jednou končí a nové přichází. Mělnický párek v rohlíku schvaluje i náš nejlepší ironman, sladký už nemůžeme ani vidět. Malina se už vidí ve Vinoři. Ble, vůbec se mi nechce. Ale v téhle partičce to tak krásně utíká…
  Ležím ve vaně a brousím solné vousy. Vím, že do týdne tam budou znovu. Škoda, že se to nedá nějak zastavit … tak bych se ještě rád někdy svezl v kopci za OYG!

  
  
  
• Camrda – Jarní deprese pod Sebuzínem
  
  

  Nedělní ráno není přívětivý, pojem jako tréninkový kalendář, nebo dát si den před dvoukilem trochu voraz mi teď nic moc neříká, prostě člověk něco dělat může jen, když má zrovna náhodou čas. Do toho zpráskanej jak pes ze zařizování bytu si s Jirkou ráno plácám na Skalce a jde se vobjíždět.
  
  Ve Kbelích dorážíme zbytek Jiža a z Mírovic už všichni v jedný grupě s větrem přímo do ksichtu. Představa, že takhle nějak to bude vypadat dalších 70 km ve mně příliš euforie nevyvolává, ale jak tady všichni dokola vykládají, čím víc do toho dáš, tím víc z toho …
  Jirka pořád straší intermezzem, ale na žádný další km, ani výškový metry nad rámec dnešního vejletu nemám ani pomyšlení. Rochov, tak tady se cukr nevaří, ale je to prý lepší než jet kolem továren a prý to není ani o moc delší… (…). Krom toho, že tady podle štěkotu určitě jedí psi, to až tak špatný nebylo a tak doufám, že dál se už budeme držet původního plánu.
  
  Na benzínce se přitvrdilo a začíná se hovořit o metách kolem 600 m. n. m. do toho dietní cola a mě přechází veškerý entuziasmus. No uvidíme, nasedáme a jedeme, nohám se nechce, představuju si, jak to na Sebuzíně bude bolet, dvojička s Kolíkáčem, má starťák, já ho od něj chytám taky a přemýšlím, proč to vlastně všechno dělám.
  
  Kruháč, jedu z prvního fleka, Kolík si dobře zařadil a jde přese mě, hákuju a snažím se svý tělo přesvědčit, že to asi teď holt bude chvíli bolet. Kolík u cedule svěšuje nohy a couvá dozadu a řadí se k legendám VŠ. Taktický, říkám si, tak jdu dopředu, jedu tak, aby mě to bolelo tak akorát. Prostě takový ku*dí tempo, ani ryba ani rak. Tohle však není nic pro pána ve svítivém saku. Odkládá svršky a přebírá iniciativu. Po pár desítkách metrů v něm začínám poznávat obávaného tygra ze Strašnic.
  Nástup střídá nástup a nakonec zůstáváme jen ve 3 ještě s Tomášem. V paměti mám Tomášovu lehkost v kopcích, takže tak nějak přibližně vím, jak to dneska asi dopadne. Tygr pořád nastupuje, začínáme se s Tomášem motat od kraje ke kraji, tahá nás jako kočka koťata, ale pořád jsme tak nějak spolu, jednou dole, jednou nahoře. Musím to vydržet aspoň na horizont, pak se schovám do háku a v té poslední prudší části se bude dít vůle boží. Tempo se na chvíli stabilizuje, do prvního horizontu zbývá 300 možná 400 metrů. Říkám si, že teď by se to mělo chvíli sklidnit, další nástup přijde těsně před tím zlomem, ten si pohlídám a je to.
  Vedle silnice někdo něco pálí, v hustým čmoudu na to tygr reaguje nástupem, zkouším zachytit nedávám to, Tomáš reaguje, začínají se mi vzdalovat, tygr trhá Tomáše, dojíždím Tomáše. Tygr, na dohled. V části, která je trochu z kopce mi to Tomáš odtáhne, ale od Tygra pořád stejný odstup, na začátku zbytku kopce jdu na špici, před první zatáčkou mi Tomáš nastupuje, ale když zjistí, že ještě není konec, balí to, psychicky ho to zlomilo, držím tempo, jdu přes Tomáše a raději se příliš k tygrovi nepřibližuji, nechci ho dráždit, vypadá dost divoce a já už víc bolesti nesnesu.
  
  Nahoře paráda, jarní deprese zažehnána a poplácání tygra už jen podpoří dobrou náladu. Martin Matula na biku obloží zbytek vejletníků a jede se směr Litoměřice. Ten sjezd mám rok od roku radši. To ovšem neplatí o celé cestě zpět. Před Mělníkem už všichni přestávají oceňovat můj skvělý smysl pro humor, Vlčák snad možná i pro to volí cestu samotky.
  
  Po návštěvě Mělnické Benziny ho již na dobro ztrácím, před Prahou jako již obvykle bez jakékoliv dynamiky, ale doma už bez jarní deprese .