To by člověk neřekl, jaké teplotní změny může zažít za jeden den. Po sobotním tropickém rodinném výletě do Jižních Čech, kdy jsem vlezli i do Vltavy, abychom se zchladili, jsem jen tak nalehko vyrazil do Jedomělic...
Před Slaným mokrá silnice a vyjeté koleje na silnici plné vody již nevěstí nic dobrého, zírám do poloprázdné tašky, no moc hadříků jsem nevzal. Pokecat s Čespou, s Líbou a s Pistachiem se rozjet, nohy nic moc, Pistachio mi furt ujíždí, no to zase bude dnes ostuda. Proč sem vůbec lezu, Doksy nějak ve mě pohřbily bojovného ducha a jen pomoc v soutěži týmů mě nutí připnout startovní číslo. Elastický dresík velikosti S mě obepíná panděro, že málem nemohu dýchat, navíc spojené balíky, ty wado to bude masakrální zážitek v tom sjezdu. Po úvodních monitorovacích slovech ředitele pohodové vyjížďky se hned jede, dnes musím hlavně točit, žádný bláznění na velkou a ukazovaní síly, to se mi na Řepíně tak krutě vymstilo.
Do prvního sjezdu vletět vepředu, ať je kam se propadat, silnice nahazuje, ale to ještě netušíme, že bude hůře. Po sjezdu v ostré pravé chytám lajnu, která se rozjíždí a jsme zase po kupě. První kopec do Jedomělic teď ukáže, jak na tom jsem, a zdá se, že nožky se hezky točí, v půlce kopce začíná voda padat i ze shora, to snad bude jen ze stromů, ale néé, začíná regulérně pršet. Visím, visím, proletět přes náves a ještě trochu si protáhnout ksichty na hlavní. Tak a je nás kolem 15 kusů a stříkáme si do tlam. Další dvě kola jsou ve stejném duchu, probrzdit sjezd v potocích vody, chytnout dole lajnu za ocas a připravit se na kopec.
Ty wado, docela si to užívám v tom vodním světě, a když do posledního okruhu necháváme Líbu v kopci, Standu Vohníka s defektem pod kopcem, tak i začínám po dlouhé době počítat zbylé jezdce z mé kategorie. Jsme jen čtyři! Víťa Novák zkouší odjet na hlavní, do sjezdu rozjíždí harakiri mlaďoši, ale zase jsme dole po kupě, uff sjezdy jsme přežil a teď jen nechat všechno v závěrečném kopci. Čespa je zase bezkonkurenční, magnetem je pro mě Jeff, visím, visím, za mnou pro mě neznámý Petr Drechsler, takhle to udržet! Levá zatáčka, zvednout zadek a letět závěrečný magnet do cíle. Ale Jeff kousek po kousku odjíždí a zezadu zaslechnu divoké řazení a Petr D. neskutečně výbušným nástupem mě míjí jako patník. Uááá, tak to jsem tedy nečekal, měl již problémy minulý kopec, ale pěkně pošetřil na závěr. No jo, hold se nic nedá dělat, nevděčná brambora je moje, ale převládá uspokojení, po dlouhé době jsem jel ve vysněné grupě až do cíle. Mažu do auta, rychle se převléknout, dala se do mě pěkná klepavka. Pogratulovat Petrovi D., ten se mi ještě omlouvá, že moc nechápe, co to do něj v závěru vjelo
Čespa vysmátej, ten si to prostě užívá, ale i myslím všechny Šlapky, vždyť stále průběžně vedeme týmovou soutěž mistrovství světa! (rozuměj UAC)
Cestou domů naplno topení, u Kladna již slunce, doma vařicí sprcha, abych pak odpoledne vlezl na pár temp se svýma holkama do Hostivařské nádrže. Vítej bláznivé léto!