Večer si nastavuji budíka na sedmou stím,že bych konečně si rád vypil celou kávu aniž bych se opařil. Ze schodů do kuchyně mi je jasné,že dnes spurt do cíle se konat nebude a jedu se jen vyject po včerejším KPŽ na Orlíku. Po posledních závodech,kde jsem se motal někdy i na špici bych rád poznal lidi, které znám spíš z vyprávění a ze startovek. Po startu nastalo klasické trápení s nováčky a některými přichozími, hold jízda v balíku má i své pravidla. Kašlu na ně a jdu na špic, balík mně nechává sice vyvětrat,ale mám klid než se porovnaj. První kolo se jede rozumně až na sjezd za Mšecem, kde se jede a balík se natahuje. Druhé kolo jak by smet,až na kopec před Jedomělicema. V 10% stoupání se to začne natahovat a já zustávám zaklíněný za jezcem,který začíná odpadat, než se přez něj vyhrabu,chytám už díru a po boku Jardy Rendla se hecujem,že by byla škoda si balík nechat uject. Točíme,ale asi málo,beru za to,strácím kolegu a vstříc náději se snažím docvaknout 50metrovou díru. Mám na to cca 1km, pak se to stočí na státovku do protivětru a to bych nedal. Na státovce mám 100metrovou diru já to vzdávám. Tapu si sám, stálo mně to dost sil a už ani nevím, jestli uvisím druhej balík. První, kdo mně sjíždí je Standa Hájek a sebou si přivezl Redbul ve stehnech. Hlásím,že jsem bez sil a jestli nebude lepší se nechat sject balíkem,než se tady trápit v protivětru. Nereaguje a já se schovávám pod jeho křídla, jeho nekonečné špice neskutečně bolej, ale visím. Do čtvrtého kola jsem kompletní a jde se na to. Po včerejších křečí jsem si loupnul magnezku a shován v balíku se nadechuji k závěrečné prověrce. V mezipauzách tady poznávám Svobodáka,Tachu,Jonáše,Vánu, Rendla,zlobivého Hovorku a další. Před závěrečným cílovým kopečkem se nervozitá zvedá,sní se zvedájí někteří nabušenci ,já zůstávám klidný a jedu si své po boku hlavniho balíku. Kopec najíždím z třetího místa, a pak to přišlo, au a znovu au, mám společnost, víla si sedla na mě, vycvakávám z nášlapu,protahuji,skučím, zacvaknu a snažím se to rozhejbat, nacházím polohu ve které by to jelo a vracím se do hry. Proskakuji mezi vadnoucími korálky, až se zastavuji za Vánou a nabírám sil do posledního spurtu, v něm ještě 10metru před cílem skáču přez Svobodu, kterej to nečekal a hned za cílem dává o sobě vědět. Kolíkáči promin,sved jsem to na tebe a morálku v klubu .
))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" />