Akce Jedomělické okruhy 2007

Akce Jedomělické okruhy patří do kategorie UAC. Datum: 2007-05-27.

Nejdelší varianta má délku 59.30 km.

Propozice :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Fotogalerie

Historie: 2005 :: 2006

• Andy – Propadák
  
  

  Propadák Jsem tak otrávená, že se mi ani nechce nic psát. Jedomělické okruhy byly jedním slovem strašné. Nemůžu si stěžovat ani na trať, ani na počasí, na defekt či zranění. Co bylo strašné byl můj výkon. Všchno přitom začalo docela dobře, budíček v 6:45 (to bylo tedy slabší), nakrmit sebe a zvířata, naložit kolo a hurá na OMV na Jižní spojce, kde jsem nabrala Jirku. Jedomělice jsme našli v pohodě a zaparkovali do stínu, do startu byla víc než hodina. Zaregistrovali jsme se (Jirka dostal jiné číslo, protože si svoje zapomněl) a jeli se podívat na trať. Byli jsme trochu překvapeni tím, když nám na registraci oznámili, že se trať jede obráceně. Dost lidí jsem na to slyšela nadávat, ale jelikož neznám ani jeden směr, nemohla jsem hodnotit zda je to lepší nebo horší. Pro mě nepříjemné bylo, že se hned od startu jelo do kopce a prakticky prvních X kilometrů bylo pořád do konce. Když jsem to viděla, hned jsem věděla, že tenhle závod pojedu sama, protože mi v prvních kopcích všichni ujedou. A bohužel to bylo ještě rychlejší, než jsem čekala. Na projižďce jsem pila nějaký energy drink, co jsem dostala na Transbrdech. Líbilo se mi že obsahuje L-carnitin a také kofein, myslela jsem že by mě to mohlo trochu nastartovat. Ale bylo to tak hnusné, že jsem vypila jen půlku a během závodu jsem na to jen nadávala, dělalo se mi z něj pěkně blbě od žaludku. Kus trati jsme projeli a pak se vrátili zpět ke startu, Jirka měl jet v první vlně od desíti. Počasí bylo pro mě ideální, 22 stupňů, sluníčko bylo zalezlé, takže nepálilo. Docela jsem se na závod těšila. První vlna vyrazila poměrně svižně, Jirka jel v zadních pozicích, já se pomalu začala řadit na start. Zdálo se mi, že přijelo o dost méně lidí než do Bělče před týdnem. Ze Šlapek dorazil jen Radek. Ještě jsem se pozdravila se Zuzanou Denigerovou a spočítala kolik jede holek - čtyři. Škoda, že jsem je viděla jen na startu. V 10:10 nám to malá holčička odmávala a odstartovala a vyrazilo se. Já ten start nějak prokaučovala, nemohla jsem se zacvaknout a ještě jsem měla dost špatně přehozeno, prostě než jsem se rozjela, už jsem koukala všem na záda. Snažila jsem se dotánout, ale do toho kopce mi to zoufale nejelo. Byla jsem schopná jet tak dvacítkou, což na ostatní ani v nejmenším nestačilo, pořád se mi vzdalovali. Všimla jsem si, že odpadla i menší skupinka starších pánů se Zuzanou, tak jsem je začala stíhat, ale nejelo to, nejelo. Dokonce ani když jsem se konečně vyškrábala na kopec a jela po krásné rovině (XXX), byla jsem tak zatuhlá, že jsem se nemohla vůbec rozjet. K tomu se mi začal zvedat žaludek a přemýšlela jsem na kterou stranu budu zvracet. No byla jsem zralá na to závod vzdát, bážně jsem o tom přemýšlela. Vlastně jsem si to rozmyslela jen proto, že jsem asi pětset metrů před sebou zahlédla nějakého odpadlíka. Představa, že alespoň nepojedu sama mě trochu povzbudila, tak jsem za ním "vypálila" (čti ze šněčího tempa jsem přešla na želví). Po dalším stoupáku jsem ho v odbočce na Sbeč opravdu dojela. Ale moc velká výhra to nebyla. Byl to starší pán na žlutém Fortu, vypadal docela namakaně (šíhlý, svalnaté nohy), ale moc mu to nejelo. Řekl že to čelo by ho uhnalo a že pojede svým výletním tempem. To bylo tedy dost malé, ale po pravdě řečeno, už nebylo o co závodit a já prostě byla ráda že jedu s někým, tak jsem se přizpůsobila. Točili jsme se a protože profil trasy byl teď velmi příznivý - rovinky + sjezdy, docela to jelo. Pán byl rychlejší ve sjezdech, dobře to tam znal, takže to puštěl, já neměla moc dobrý pocit z některých zatáček s rozsypaným štěrkem, nebo pásem bahna přes celou šíři vozovky, tak jsem byla opatrnější. Ale pokaždé jsem ho dojela, takže to bylo dobré. Společně jsme zanadávali na poslední kopec před cílem, ten byl fakt nepříjemný, chlápek říkal že už ho to nebaví a měl zůstat doma. Cílovou čáru jsem protnula v čase 0:41:20, tento první okruh byl nejkratší (necelých 19 km), protože cíl byl jinde než start. Průměrka v prvním kole byla rovných 27 km/h a tepovka 163. Okruh se mi docela líbil, byl vlastně hodně podobný Bělečským okruhům. Podle Polara byly kopce trochu menší (asi o 100 výškových metrů na tři okruhy) a nebyly to žádné stojky, kromě toho posledního kopce, ten byl prudší. Chyběly větší sjezdy, celá trať byla taková mírnější, šlapat se muselo pořád Druhé kolo pokračovala sjezdíkem a prudkou pravotočivou zatáčkou a už jsme byli zase na startu a znovu stoupali do kopce. Teď už jsem jela výrazně pomaleji, ale měla jsem pocit že jsem konečně trochu rozhýbala nohy a jede se mi lépe. Parťák jel za mnpu, začínal nějak odpadat. Už jsme střídali jen velmi málo. Na těch rovinách mě to trochu štvalo, potřebovala bych střídat a odpočinout si, moc jsem litovala že nemám skupinku, se kterou by se tam dalo jet minimálně třicítkou. Takhle jsem se tam plácala rychlostí mezi 25-27 km/h byla jsem ráda. Parťák občas vystřídal, ale vždy zpomalil a moc dlouho to nevydržel, takže to nebylo nic moc. Rozjeli jsme se zase až za odbočkou do Srbče a chvíli před posledním kopcem nás předjel nejprve Tomáš Okrouhlický, který jel zase sám a kus za ním i čelo první skupiny. V kopci jsem pak parťáka utrhla a mačkala mezičas na 0:46:30 (cca 21 km, 25,9 km/h, TF 158 - tedy zase jsem měla druhé kolo nejhorší), v prvním stoupání za startem mě ale zase dojel. Byla jsem hodně ráda že ty kopce už jedu naposled a obdivovala v duchu ty, co to jedou pětkrát. Tentokrát už jsem táhla úplně sama, pán už byl nějakej vyřízenej, slyšela jsem za sebou jen funění, plivání a smrkání. Taky jsem toho měla dost a jela jsem fakt pomalu, naštěstí před posledním kopcem před odbočkou mě předjela skupinka s Ondrou Vojtěchovským a Edou Pinkavou z Vela, jeli mnohem rychleji, ale nebylo to nijak strašné, tak jsem se jich chytla. Parťák neuvisel, někde v tom kopci zůstal, já se snažila udržet co nejdéle. Ale za zatáčkou na rovině jak tam hodili velkou placku už jsem to moc dlouho nevydržela. Každopádně jsem ale díky nim dost zrychlila a celý následný úsek až pod poslední kopec jsem jela v tomto kole nejrychleji. Trochu mi to znepříjemnil jen déšť, který se najednou spustil, takové velké kapky, pálilo to do očí a po chvíli jsem měla na celém těle nalepené mouchy (spoustu jsem jich pak našla ve sprše i pod podprsenkou). Ale nebylo to nijak hrozné, alespoň mě to zchladilo a netrvalo to dlouho. Až pod kopec se mi tedy jelo dobře, v kopci mi ale nějak došlo, nohy se zasekly a tak jsem jela strašlivě pomalu. Před sebou jsem zahlédla nějakého silničáře, ale protože měl zapnutou blikačku, myslela jsem, že je to turista. Když jsem se mu přiblížila, zjistila jsem, že je to Jirka, který vzdal. Prý ho rozbolelo koleno a byla mu zima (to nechápu, mě byl hic) a navíc ho přešla chuť závodit když viděl, jak se nějaký "závodník" nechává tahat autem. To docela chápu, já viděla takové dva maníky na Bělečských okruzích a také mě to dost znechutilo. Člověk dnes nemůže čekat fair play ani v amatérských závodech ( Společně jsme se doplácali do cíle, pak se trochu vyjeli a hned vyrazili domů, bylo mi blbě a měla jsem totální útlum, chtěla jsem jen spát, ani jíst jsem nemohla. Třetí okruh mi trval zase 0:46:33, měla jsem i stejnou průměrku jako ve druhém kole, jen tepovka byla vyšší - 164. Celkově jsem tedy najela necelých 60 km, v čase 2:14:30, s průměrnou rychlostí 26,3 km/h a průměrnou TF 162.