Na první zahajovací závod v podobě časovky v sezóně 2015 jsem se těšil jak malé mimino. Přez zimu jsem nazahálel a využil veškérá zázemí,které mi klub nabízí v podobě luxusních výletů po republice a to včetně osvědčené cestovky z Čelákovic- Vitastour, kam to mám 2x25km. Přidávám jedno 200kilo za druhým a až akce Želivka s neúnavným větrem a taky Turistou mi zlomila morál a knokautovala mně na týden se plazit po čtyřech, ale jak se říká, co tě nezabije, to tě posílí. Při denních cestách do práce měním taktiku a začínám závodit s tramvajemi a techniku se učím pomoci kličkování mezi auty, sem tam si zopáknu nějaký kopeček a z 42km, které jsem jezdíval to natahuji na 60km+ dle počasí.
V garáži mi vysí nablejskaná koza,kterou jsem si na podzim vyaukroval, ale pořádně ještě neosedlal. Při prvních seznamovacích km jsem zavítal i do Báště od kud jsem odjížděl značně zklamaný s časem cca 22min.
Nastává osudný den, na registraci přijíždím maskovaný v maskáčích, přebírám číslo a pádím domů, kde musím opravit sekačku na trávu, posekat a pak jupí do drezu. Cestou na start se začínám rozjíždět, srdíčko poslouchá, nohy točí, jen maximálku při sjezdu před Líbeznicemi 65km/hod nejstem shopen udržet, no nic, jde se na to.
Po startu roztáčím nohy, zalehávám a sleduji tacháč, jak krásně nabírám rychlost, bohuže i tep, který se během chvilky dostává na AnP a já dělám první chybu, ubírám plyn, začínám z hluboka dýchat "Kolíkáči promin,že jsem to porušil, ale nelze jezdit jen na nádech nosem

))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> " a snažim se tep stabilizovat, následuje růjezd první zatáčkou a akcelerace na rychlost přez 50km/hod. , zapomínám na tep a jedu jen na pocit. První kolo se mi jelo krásně s časem 9:07 a to jsem si nechával rezervy na druhé kolo, kde dělám další chybu hned v nájezdu za zatáčkou, zvedám tu zadek a akceleruji do mírného kopečka, což mi sice pomohlo udržet rychlost,ale sebralo sílu na dalších 40sekund. V Břežanech před zatáčkou se dostávám do pekelné chvile,kde musím křičet na Strejdu,že ho beru zleva a modlím se, aby mě pustil, Strejdo děkuji,sice to bylo na poslední chvili, pak už jen vostře beru za brzdy a klopím to.Cestou k cíly předjíždím ještě dva závodníky,kde druhého potkávám na té rozbité části trati, lehce musím svěsit nohy, nebot jsem chtěl mít jistotu,že nevymetu díru a pak akceleruji k maximálce až do cíle, který dle Garminu míjím v čase 18:35. Sám tomu nevěřím, mám problém se stímto výsledkem i podělit a nervozně vyčkávám,až mi někdo zdělí, že to není sen......
Ještě ted, když si na to vzpomenu,trak se mi zalévají oči........