Akce Jarní časovka Bášť 2007

Akce Jarní časovka Bášť patří do kategorie CKKV Hobby Cup. Datum: 2007-04-14.

Nejdelší varianta má délku 13.50 km.

Propozice :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Fotogalerie

Historie: 2006

• Andy – 3, 2, 1, start!
  
  

  3, 2, 1, start! V jedenáct hodin jsme s Ježkem vyrazili na první jarní časovku do Bašti. Počasí bylo nádherné a tak jsme se na závod moc těšili. Trochu nás ale zklamali organizátoři závodu, neboť z neznámého důvodu nepřijali naši hromadnou registraci poslanou dopředu mailem a bylo tedy nutné vystát dost hroznou frontu a registrovat se každý za sebe. Tím nám byla narušena taktika spočívající v tom, že jsme měli dopředu připravený závodní rošt. Přece jen se nám podařilo alespoň menší skupinku vytvořit, když jsme na registraci pochytali s Marťas pár dalších Šlapek. Takticky jsem si pak vybrala i mé oblíbené číslo 88. Marťas startovala přede mnou, Ježek za mnou. Ačkoliv závod začínal ve 13:00, na nás měla přijít řada až kolem půl třetí. Volný čas jsme využili k projetí trasy a k doplnění energetických zásob. Ve 14:27 vystartovala Marťas a já o minutu za ní. Když jsem vyrazila, už byla z dohledu. Tak začalo stíhání. Náskok jsem stahovala pomalu, podařilo se mi jí dohonit až chvíli před koncem prvního kola. První kolo se mi jelo ještě docela dobře, sil bylo dost a tak jsem nijak netaktizovala a jela co to dá. Snažila jsem se mít na tacháči pořád přes třicet, v některých částech jsem se držela mezi 36-38 km/h. Co mi ale vůbec nesedlo bylo stoupání před koncem kola, kde foukal silný protivítr. Tam jsem se plácala s rychlostí kolem 27 km/h a už se ozývaly nohy, a to celkem dost. Ještě to sice šlo, ale začala jsem se bát druhého kola, už mi bylo jasné že to bude hodně bolet. No tepovku raději nehodnotím, bylo tam pořád 180, plíce pálily a kyslíku se moc nedostávalo. Ale už jsem protla cílovou rovinku v prvním kole a vydala se do kola dalšího. Tam mě potěšila přítomnost povzbuzující Anděly, která ač nemocná, přišla se na nás podívat. Úvod kola byl docela dobrý, je to rovinka, občas i mírně z kopce, docela se mi dařilo to zase rozjet, i když už to šlo více ztuha. Psychicky mi moc nepřidal asi pátý chlap, který mě předjel, ale kupodivu Ježek, startující hned za mnou stále nikde. Snažila jsem se držet vysokou kadenci, což se snad docela dařilo (průměrná byla 94) a pořád hlídat rychlost nad třicet a také čas, chtěla jsem to dát pod 26 minut. V tom mě předjel Ježek a zahulákal ať makám, což mě ještě nakoplo, tak jsem se snažila zrychlit, aby mi moc neujel. Docela se to dařilo, jela jsem pak až do cíle asi o 30 metrů za ním. V poslední třetině závodu už mi začínalo docházet, měla jsem strašnou žízeň, vodu jsem samozřejmě neměla (jako že zbytečná zátěž), dýchat už skoro nešlo, asi jsem dělala strašný ksichty. No a opět to poslední stoupáníp před cílem mě dodělalo, nohy přestávaly fungovat, rychlost mi klesla na 24 km/h. Snažila jsem se je přesvědčit ať ještě máknou že už je to do cíle kousek, ale stávkovaly. Musela jsem tam hodit malou placku, kopeček přetrpět a až na rovině kousek od cíle jsem zase přehodila na velkou a ještě to rozjela, s očima upřenýma na tacháč hypnotizujíce čas aby neběžel tak rychle a já to stihla po těch 26 minut. A jestli jsem si to změřila dobře, snad se to povedlo, podle Polara jsem dojela v čase 0:25:35. Prměrná rychlost nikterak oslňujících 32,1 km/h a průměrná tepovka naopak dost děsných 182. Po závodě jsme se ještě pár kilometrů projeli abychom vytočili nohy a pak následovalo vyhlášení nejlepších. V ženách zvítězila dle očekávání Miky, která to dala za něco málo přes 22 minut. Nejlepšímu z mužů to trvalo necelých 18 minut (nechápu). Dostalo se mi cti předávat vítezům ceny, a tak mohu říct že jsem měla, alespoň pár sekund ve své moci i medaile Poté jsme ještě společně s Vlkem vyrazili směr Říp, kde chtěl Ježek navštívit své známé. Myslela jsem že to bude trochu blíž, nohy hodně bolely, ale nakonec jsem celkem v pohodě zvládli v mírně zvlněném terénu 56 kilometrů. Vlka už v závěru braly křeče, což ale bylo tím že už měl za sebou přes sto kilometrů na horáku. Projeli jsme se krásně a perfektně tak zakončili úžasný jarní den.

  
  
  
• Bigmig – Jarní časovka mě po dvou letech opět zlákala
  
  

  Jarní časovka mě letos po dvou letech opět zlákala, protože jsem jí loni nemohl jet ze zdravotních důvodů. Jako rovinář jsem byl celkem v klidu, bylo mi jasné, že skončit do poloviny startovního pole bude úspěch, ale zase jsem se snažil co nejlépe připravit a sám sebe překvapit. Výpadek v zimní přípravě byl přesto určitě znát, ale tohle byl první ostrý závod sezony a jednou se začít musí. Vytáhl jsem poprvé svého uhlíkového Arthura a jízdní vlastnosti byly po všech stránkách vidět. Na start přijíždím v doprovodu Anděla mezi posledními a tak mám úplně poslední startovní číslo 125. Hned od začátku mi přišlo, že tělo se snaží vzdorovat námaze a ani rychlost okolo 42km/h nebyla buhvíjaká. Tep šla jen pomalu nahoru. Snažím se zrychlovat, ale moc to nejde. Kupodivu protivětru se mi rychlost snížila jen na 36km což jsem čekal, že půjde níž. Čas v prvním kole 10:50 odpovídal realitě a já se snažil udržet tempo i ve druhém kole. Rychlost trošičku poklesla, ale nemyslím si, že nějak dramaticky. V cíli jsem z posledních sil zaspurtoval a tak mě překvapilo, že čas se mi ani ve druhém kole nezměnil. Výsledný čas 21:40 mě docela potěšil, ale hloubalo mi jak je možné, že obě kola mám nachlup stejné. Flákal jsem se v prvním kole, nebo jsem si naopak optimálně rozložil síly? To je otázka . Stačilo to na 54. místo, což je v první polovině pole, takže určitě spokojenost. Jinak to byl báječný den a skvělá příprava na B8... záznam z Polaru

  
  
  
• Ježek – Časovka Bašť
  
  

  Po velikonočním víkendu (7-9.4) strávených na bajku jsem se už docela těšil na sobotní silniční časovku v Bašťi, kterou pořádá známý cyklistický klub CKKV. Počasí mělo být překrásné, takže nebylo co řešit. Ráno trochu vyspáváme , pak v klidu snídáme. Času máme dost, start je až v 13h, takže vyrážíme autem v 11h. Cesta na časovku proběhla zcela bez problémů. Parkujeme auto a vyndáváme kola. Už vidíme první Šlapky. Dozvídáme se neuvěřitelnou věc. Naše hromadná přihláška nebyla pořadateli přijata, protože kontaktní osoba byla na chatě = nečetla maily (( Zlost se mnou cloumala, ale nemělo cenu se rozčilovat, protože Diablo už dostatečně slovně "vyčinil" organizátorům závodu. Do toho se přidává ještě jedna nepříjemnost. Přichází k nám majitel místního "hostince" a říká nám, že si máme auto přeparkovat jinam, protože překážíme zákazníkům, kteří chtějí parkovat přímo před vchodem do hostince. Takže přeparkováváme na místní louku... Jelikož neprošla hromadná registrace, Andy musí vystát velkou frontu na registraci. Andy pro sebe získala oblíbenou 88-čku, já mám 89. To znamená, že Andy startuje v 14:28 a já 14:29 (13:00 + 88/89minut). Po registraci si jedeme projet trasu. Trasa ihned po startu vede do mírné levotočivé zatáčky a mírně do kopce. Po pár desítkách metrů se trasa změní na rovinu, resp. mírňoučké klesání. V obci Panenské Břežany následuje pravá zatáčka a za ní opět mírné klesání. Krajina se zde otvírá a opírá se do nás boční vítr. Dále trasa vede víceméně po rovině, ale v protivětru. Těsně před obcí Předboj je mírný kopeček a hned za ním opět pravotočivá zatáčka. Následuje poslední úsek trasy, avšak nyní do mírného kopce. Silnice je sem tam hodně děravá. Přehoupnem se přes kopeček a sjíždíme do cíle. Trať není nijak extrémně náročná, avšak protivítr ve střední části bere hodně sil. Jelikož se jedou dvě kola, hodně důležité bude rozvržení sil. Po projetí trati si jdeme k autu odpočinout a čekáme až na nás přijde řada. Andy klábosí s ostatními členkami Ladies Clubu Vinohradských Šlapek, já se poflakuji u auta a kecáme s Vlkem. Už se blíží čas startu, tak zamykáme auto a jedeme na start. Před Andy startuje Marťas, za Andy já. Ještě než stihne odstartovat Marťas míchá se do hry místní ožrala na kole. Cosi vyřvává, kličkuje napříč celou šířkou silnice a tím komplikuje průjezd závodníků. Marťas startuje a snaží se opilci vyhnout, ale ten ji naopak téměř úplně vytlačuje ze silnice. Pak startuje Andrejka, vše probíhá hladce. Na start se stavím já. Kolíkáč mi nabízí, že mne podrží za sedlo, abych mohl lépe odstartovat, odmítám, čehož následně hořce lituji. START !!! Rozjíždím se a snažím se zacvaknout levý pedál. Napoprvé, nic. Napodruhé, nic. Až napotřetí se mi daří zacvaknout. Nezvyk na nové pedály a moje odmítnutí podržení na startu se mi nyní pěkně vymstilo. Dobře mi tak! Snažím se tedy ihned po zacvaknutí dohnat, co jsem ztratil. Tepovka zákonitě letí do nebe. Po pár stovkách metrů už mám téměř maximálku. Asi 100-200m před sebou vidím Andrejku. V duchu si říkám:"nezmatkuj, po kousíčkách snižuj její náskok.". V polovině prvního okruhu již už mám před sebou jen pár desítek metrů. Říkám si, že hned za další zatáčkou ji už předjedu. Jenže tepovku mám pořád hodně vysoko a mám co dělat, abych alespoň neztrácel, nohy mi už začínají tuhnout. Kousek za odbočkou vlivem ztráty koncentrace vyjíždím do stěrku vedle silnice a ztrácím hodně z rychlosti a tempa. Posledních 500m prvního kola náskok Andrejky spíš vzrostl, protože jsem se snažil trochu pošetřit síly do dalšího kola. Těsně před vjezdem do druhého kola předjíždím Marťas, která vypadá, že jí "došlo". První kolo jedu za 12:02.0. Druhé kolo. Tepovka trochu klesla a tak opět nasazuji strojové tempo s jediným cílem: předjet Andy. Což se mi daří cca 1km po průjezdu do druhého kola. Z posledních sil se při míjení Andrejky snažím o povzbuzení. Dostávám se do úseku kde fouká protivítr a mám opět dost. Nohy jsou zakyselené, vůbec nemůžu dýchat, ale jedu. Občas se ohlídnu přes rameno, jak daleko za mnou je Andrea. Vypadá to, že se mi daří kousek po kousku vzdalovat. Projíždím poslední pravotočivou zatáčku, ale jedu doslova už jen na morál. Několikrát se ohlížím, abych zkontroloval odstup od Andy. Vypadá to, že se odstup nezvyšuje, spíš se o pár metrů přiblížila. Soustředím se již jen na závěrečný spurt a protínám cílovou pásku v čase 24:27.2. Druhé kolo jsem tedy jel za 12:25.2. Jsem totálně vyčerpán, nohy neskutečně pálí. Vydýchávám se a protáčím zatuhlé nohy. Kousek za mnou dojíždí Andy v čase 25:42.7. Průměrnou rychlost jsem měl 33,13km/h. Na mého tradičního soupeře, Robina ;-) jsem ztratil 6sekund, což by tak odpovídalo času ztracenému kvůli zacvaknutí pedálu ihned po startu. Velká škoda 8sekund za mnou skončil Mates, za ním Vlk. Celkově jsem se umístnil na 24.místě (předposledním) v kategorii Mazáci. Mezi Šlapkami jsem skončil na 8.místě (z 10), resp. 6.místo (z 7) v kategorii Mazáci. Takže nic moc. Je otázka, zda můj výkon nějak ovlivnilo moje nedávné nachlazení. Ale lepší než 22-23.místo by to určitě nebylo... Celkový dojem z časovky jsem měl dobrý. Počasí bylo úžasné, spousta závodníků, dobrá atmosféra. Společně s Vlkem jsme se dohodli, že se pojedeme po časovce ještě trochu projet. Volba padla jednoznačně na výlet směrem k Řípu, resp. do Vražkova za Martou. Podle mého odhadu by to mělo být cca 20-25km jedna cesta. Vyrážíme a po cca 30km přijíždíme do Vražkova. Krátce jsem pokecal s Martou a Pepou a jedeme zpět do Bašťi. Už cestou k Martě začaly Vlka brát křeče, tak si vzal "Enervit tabletku". Cesta zpátky byla většinou do kopce, takže i kvůli Vlkovi jsme jeli pomaleji. Celkem jsme najeli cca 55km. Vlka ještě čekala cesta domů, údajně přijel až kolem 22:30 a v nohou měl kolem cca 150km (na MTB) !!! My s Anrejkou dorazili domů kolem 20:30, sprchujeme se, doplňujeme energii jídlem a odpočinkem. Už se nemůžu dočkat další časovky "Břežanská osma", která se jede na téměř stejné trati, ale je to časovka dvojic, což pro mne bude úplná novinka. Jedu společně s Matesem, který je mi výkonnostně hodně blízko, takže by nám to mohlo klapat. Už se moc těším! V neděli jěstě zkusím jet 1.KPO časovku - Třebotovka. Dobrý výsledek nelze moc očekávat, protože budu asi dost tuhej ze soboty, ale má být krásné počasí, tak přece nebudu sedět doma...