Akce Bělečské okruhy 2011

Akce Bělečské okruhy patří do kategorie UAC. Datum: 2011-05-29.

Nejdelší varianta má délku 92.50 km.

:: Propozice :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Foto

Historie: 2002 :: 2003 :: 2004 :: 2005 :: 2006 :: 2007 :: 2008 :: 2009 :: 2010

• Kolíkáč – Parádní májová neděle
  
  

  Doksy moc neunavily, spíše jsem si jen ošlapal kufry a tak na Běleč si nakonec, i díky skvělé předpovědi počasí, dávám budíka na 5:45h. a po 7h. ranní již obdivuji tu nedělní spící a liduprázdnou Prahu, na Jiráskově mostě zírám na tu nádheru, co nám tu zanechali předkové, silnice bez aut, na semaforech většinou jen oranžová, no co více si přát. Možná by to chtělo udělat závod někdy v neděli, start v 5:30h. to si myslím, že můžeme jezdit centrem po uzavřené trati .
  Pozvolné stoupání po Plzeňské na Motol a Zličín mě trochu kalí silný protivítr a nějak nemůžu roztočit nohy. Na Zličíně už Honzis, který si loupnul sobotní běžeckou předehru v dešti výběhem na Lysou Horu a dnes jde hákovat wattmistra Beedu, který s mírným zpožděním taky dorazí. Robin s Diablem nás už nahání telefonem, kde jsme, no za trest bude Beeda tahat špice na start . Trochu nás i tlačí čas, ale nakonec šťastně přistáváme v kulturáku v Bělči, no na rozjetí to bylo pro mě možná až příliš . Baťoh šoupnu k Myšákovi do auta a jdu nasávat předstartovní atmosféru, bělečská náves vlastně odstartovala moje první seznámení s UAC v roce 2002, jo kde jsou ty doby. Dnes nějak jedu bez ambic, spíše si to chci užít, tzn. co nejdéle vydržet v balíku a při odpadnutí pak jet hlavně v nějakém grupettu.
  Hned po startu se nacpu dopředu, aby mě hned bratronický hřbitov neodpojil, a podařilo se, k Nižboru se řítíme přes 50km/h. skoro zadarmo. Ve sjezdu jedu nějak moc opatrně a dost se propadám a bohužel na Dřevíč už máme malý zásek, ale je tu Jirus, tak jsem se nějak uspokojil a hákuji jeho. Okolo nás prosviští Honzis, jak na motorce a přisaje se na ocas čela. Nahoře jsme zůstali v 5 lidech a balík je stále na dosah, borec z KC Brno Pavlis nás hecuje ke sjetí, je tu i Karlos, který ale vidí skupinu za námi a čeká na ni. Za to my se zbytečně gumujeme, ono to sice chvílemi vypadá, že bychom se tam mohli zpátky dostat, ale je to samozřejmě marný boj, taky jsme nabrali novou posilu Kladna Vermacha, ale ten chudák bojuje s technickými problémy svého kola a Alu z Kova, který pro změnu zase bojuje s technickými problémy svého žaludku . Nějak mě to přestává bavit, je to marný boj a navíc se šťavíme furt v totálním kolotoči a to nás čeká ještě 60km. S Jirusem si nakonec vystupujeme a tak nějak se motáme a čekáme na grupu za námi. A super, ta grupa je skvěle vybarvená, od nás je tu Myšák, Karlos a Kubajz nebo Radim ze Sokola Veltěž, no 15 kusů je nás určo a to je hned jiná jízda.
  Snažíme se znovu o organizaci kolotoče, což se chvílemi i daří a sjíždíme si na konci 3 kola dokonce i Prochajdu. S Kubajzem vždy trochu zaostaneme ve sjezdech, a pak v kopci si to úspěšně sjíždíme. Až pak v cíli jsem se dozvěděl, že měli uzavřenou protisměrně trať a tak jsme ty zatáčky ve sjezdu mohli střihat ostřeji, ale lepší je takto s respektem, než se tam někde zrakvit. Myšák začíná v závěru mít trochu problémy v kopcích, chystá se na něj víla křečovka, já taky už začínám cítit, jak mě těžknou nohy, ale stále tam držíme a sjíždíme si další kusy, včetně Pavlise. A je tu poslední stoupání na Dřevíč, Prochajda nastupuje a odjíždí, já se chci soustředit na Jiruse, po Mamutu vím, že je na tom dost dobře a když ho uvisím, bude spokojenost. Hlídám si také žlutá čísla UAC, chtělo by to být před nimi, ať jsou bodíky do soutěže týmů, a v hlavě se tedy honí různé plány, jak nejlépe zinscenovat závěrečný spurt. Trochu se zvolnilo, kecám s Karlosem a Kubajzem, bohužel Myšák už tu s námi není, víla ho dohnala .
  V magnetu na STOPku před Bělčí se za to trochu vzalo, pár lidí odpadlo a teď jen s větrem v zádech vydržet až na bělečskou náves. Kovák Ala to ještě rozjede a před Bělčí za to bere Jirus, jdu mu do háku a mírně odskakujeme, i si docela věřím, že bych ho mohl ještě skočit, ale když zvedne zadek je vymalováno. Hezký Jirus! Ale u mě spokojenost, žlutý čísla za mnou, bodíky snad nějaký budou.
  Po závodě ještě vyrážím s Lukášem Fialou do Broum, kde trochu ladíme jeho výpočetní středisko, takže jsem cestou konečně jel časovku Poslední soud, no kopec je to teda brutal . Hodí mě pak autem ku Praze a od Třebotovky si už vytočit nohy břežanským údolím, je krásný podvečer, teplo, vítr v zádech a blížím se k metě 190km a nohy stále táhnou… jo, byl to super den

  
  
  
• Myšák – Zase o kousek lepší
  
  

  Tak letošní Běleč je pro mě osobní vítězství nad loňským časem,tak nad sebou samým.Start jsem zvládnul na jednici a hned po startu jdu do čela a světe div se,celé úvodní stoupání jedu špic.Nádherný to pocit cítit všechny ty nadupance za sebou.Krátký sjezd,ostrá pravá a já stále v prvních pozicích.Na horizontu jsem se trochu prosel,ale stále pěkně zakukán do čela balíku.Letecký sjezd do údolí a začátek výjezdu na Dřevíč stále ustávám,ale tempo je příliš vysoké a já v sobě zvažuji co je lepší.Uviset s čelem tento kopec a na hoře být totálně prošitý a nebo zvolnit a jet svoje tempo,abych těch zbylých 80 km vůbec odjel.Vyhrála druhá varianta i přes s to,že se kolem mě prohnal hecující Kolíkáč.Chvíli za ním vlaji,ale pak je definitivně rozhodnuto.Jedu si svoje.
  Na konci stoupání mě dojíždí skupinka včetně Kubajze a Mišutky.Její tempo je pro mě akceptovatelné a tak s nimi jedu vstříc druhému kolu.Dobře spolupracujeme a cestou sbíráme pár korálků včetně Kolíkáče,kterého sjíždíme na konci druhého kola.Jel na samotku a tak celý šťasten, když byl námi sjížděn pronesl větu,,konečně zase mezi svými,,a tak naše šlapkovské kvarteto valí vstříc třetímu kolu spolu s početnou skupinou.Celé třetí kolo se mi jede skvěle a užívám si přítomnost jmen v naší skupině se kterými bych nevěřil,že někdy pojedu.Vytratili jsme někde Mišutku ,asi někde v průběhu třetího kola,ale dost možná i později.Nevím a sám přestávám vnímat a začíná boj se sebou samým.Nájezd do čtvrtého okruhu a lehké kousání v levé noze ještě ustávám a Bělečské stoupání jedu se skupinou.Ovšem výjezd v Bratronicích nebýt Kolíkáče co mě hecuje a schovává za svá křídla chránící mě před větrem by pro mě byla po pár polibcích od mé známé konečná.DÍKY!!!
  Konec přišel až ve stoupání na Dřevíč.Polibek kterému nešlo odolat mě donutil nechat skupinu jet.Po vytočení nohou a zažehnání přítomnosti dalších líbacích útoků odkroužím zbytek čtvrtého a celé páté kolo na samotku.Marně se ohlížím za sebe zda nespatřím někoho s kým bych mohl jet a tak dorážím do cíle se zásekem na mojí skupinu 8 minut.Za kolo a půl 8 minut, no i tak jsem spokojen.Čas 2:48:24 je opravdu hodně vzdálen mému loňskému času 3:24:10.Co závěrem.Po líbacích orgiích na Doksech a pokračování v Bělči budu muset použít nějaké to odhánělo v podobě tablet či nápoje,abych se vyvaroval přítomnosti křečové víly

  
  
  
• Radim – Hodně ostrá premiéra
  
  

  Namísto MTB Krále Šumavy jsem si letos v sobotu naordinoval odpočinkovější akci - MTBO Cyklotrek v Unhošti a aby se neřeklo, v neděli 29.5.2011 jsem vyrazil tím samým směrem na další díl silničního poháru UAC – Bělečské okruhy. Byla to moje premiéra na tomto závodě, takže jsem netušil přesně, do čeho jdu, ale okruh natažený mezi Bělčí, Bratronicemi (obce nahoře u Unhoště) a Nižborem (obec dole u Berounky) naznačoval už předem mnohé. A jak naznačoval, tak taky bylo, de facto polovina okruhu se jela dolů, polovina byla zase nahoru, rovinky až na jednu asi kilometrovou výjimku neexistovaly. Jeden okruh měřil necelých 20 km, jelo se celkem 5 okruhů, tzn. cca 45 km nahoru a 45 km dolů, to vše opět průměrem přes 35 km/h.
  
  V prvních dvou okruzích jsem se s okruhem teprve seznamoval, takže u hřbitova v Bratronicích první zásek, následné bolestivé sjíždění hlavního pole, na odbočce v Nižboru a následně v zatáčce pod hlavním kopcem druhý zásek a rychlé loučení se s první skupinou. Na horizontu jsem z posledních zbytků sil dotáhl skupinku, která se postupně rozrostla na hezkých zhruba dvacet kousků (Kubajz, Kot, Klindera ad.) a bylo to moc hezké svezení. Ve druhém kole jsem zopakoval chybu z prvního a do velkého kopce najel příliš pomalu, takže mi to zase odskočilo a tentokrát dotažení do skupiny na horizontu bylo takřka na pokraji mdlob, ale podařilo se. Třetí kolo bylo z mého pohledu asi nejpovedenější, v kopci jsem se držel docela s přehledem a navíc jsme postupně sjeli Radka Procházku a následně ještě i Kolíkáče, takže přibyli do party další velmi dobří jezdci. Zajímavé bylo, že jsem měl pokaždé problémy na vrcholu stoupání při průjezdu Bělčí, kde už to bylo do kopce jen mírně, ale pokaždé se tady tak nějak divně zrychlilo a v magnetu za vesnicí jsem prakticky pokaždé dojížděl pěknou díru. Proč to tak bylo, to bych také rád věděl. Ve čtvrtém kole jsem v kopci opět trpěl, ale tělo poslouchalo, takže už z principu jsem si to odjet nechat nemohl a v pátém už to byla spíše vůle boží. Zpočátku sice trochu euforie, že už nás to čeká jen jednou a bude to za námi, sjezd byl docela na pohodu a dokonce jsem si dovolil trochu poškádlit Kolíkáče, který v předchozím kole v kopci hlásil, že v posledním kole se kopec jede na velkou pilu. Schválně jsem si tedy na začátku stoupání najel za něj a v momentě, kdy to shodil, tak jsem ihned zahlásil, že jsem to dobře viděl! V kopci jsem se ve skupině ještě udržel, ale osudný se mi stal krátký horizont ke křižovatce na Sýkořice, kam jsem najížděl zrovna z prvního místa a po odstřídání v podstatě jen smutně koukal, jak za to někdo vzal a sil nazbyt už nebylo, takže mi to definitivně ujelo. Ale zase na druhou stranu pár jezdců už odpadlo předtím v hlavním kopci, tak aspoň něco. V úplném závěru jsem ještě zkoušel poškádlit jednoho také odpadnuvšího jezdce před sebou (Michael Somr), ten ale na mé plíživé přiblížení zareagoval včas a nedal mi šanci se s ním porvat trochu víc. Nakonec tedy čas 2:41:17 (průměr 35,19 km/h) a 38. místo z celkem 60 účastníků v AB. Připadá mi, že se ty závody jezdí čím dál rychleji a i když se v posledních letech zrychluji, na nějaký výrazný posun pořadím vzhůru to nestačí. Takže … co s tím?