Mamut se blíží mílovými kroky, objemové kilometry nějak stále nenaskakují
, tak alespoň si užívat závodní atmosféru a kvalitně potrénovat v balíku. Při závodech DA-BA je ale nutné mít štěstí na účast, aby tam vzadu vůbec někdo jel, z první balíku většinou couvám v prvním kopci …Ale nedělní vybarvené počasí, krásný okruh, který vede i kousek po trase, na kterou mám historické vzpomínky z roku 1991, kdy jsme na starých Favoritech jeli na Orlík na třídní sraz.
Další výhodou DA-BA akcí je i dětský závod, takže lákadlo jako stvořené na rodinný výlet
. Dcera Veronika statečně překonala čtvrteční pád, kdy jí řídítka pohmoždila a slušně odřela tvář
a hrdinně se postavila na start. Účast nebyla velká, měla jen jednoho soupeře v kategorii
, ale na to se historie ptát nebude, prostě zajela parádně
, oranžové triko za ní jen vlálo a zaslouženě stanula na stupních vítězů! Aspoň někdo v rodině
Pak se odstartoval hlavní závod, start pěkně dole v Kamýku a hybaj do kopce. Mám za cíl uviset Diabla s Astrálem a tak dřu co to jde, balík se v půlce kopce začne trousit, ale naštěstí úplný ocásek jsme zachytil a v následujícím sjezdu se zpátky přicucávám. Húúú, to je rachot, letíme, sebemenší svěšení nohou znamená díru, která se s velkými obtížemi sjíždí, Diablo i po nemoci jede jako drak, o Astrálovi nemluvě. Tak jsem zvědav, jak to dlouho vydržím, ten okruh je fakt skvělý, bezchybný asfalt, rychlé sjezdy, zatáčky a vše skoro bez provozu. A jéje další brdek, ještě ho zkusím, blbnu zase s převodama a když před horizontem shazuji na malou, začíná to ujíždět, na dosah je bojující Diablo i Astrál, ale jsou šťastnější, přece jenom se dotahují nazpět, na rozdíl od mě. Do háje, ještě zkouším ve sjezdu trochu jet, ale marnost nad marnost, ten balík sviští moc rychle, nemám šanci.
Svěšuji nohy a čekám, co se přiřítí za mnou, stále se otáčím a nikde nikdo
, to snad není možný, jsem u Vltavy a šinu si to výletně do Kamýku, k největšímu kopci na trase, za mnou stále nikdo, až když začínám stoupat, přijíždí početná grupa, kde marně hledám Hrusku a Iceho. Ale je tu Coleman (SOS), tak zábava nevázne
, po jednom okruhu sjíždíme Diabla a pak ještě jednoho odpadlíka, je to Favorit z Cyklodiskuze. A tak se s Pavlíkem začínáme domlouvat a taktizovat tak, aby vyhrál spurt naší grupy v kategorii nad 40let, což se ve třetím kole nakonec podaří. Stále se cítím vcelku OK a tak si říkám, že bych to mohl v závěru zvládnout na čelních pozicích našeho balíku. Hlavně si nenechat někoho ujet, se mi honí stále hlavou, sjeli jsme i jednoho příbramáka, který začíná kousat už na rovince u Vltavy, ale nástupy jsou zažehnány, je tu cílový brdek a je to tady, v zatáčce nastupuje znovu příbramák a za ním frčí v háku Favorit, do háje, to se nemělo stát, ještě vystřeluje dopředu žlutý dres a hned za ním se ženu já, to je neuvěřitelný jaký náskok si udělali, min. 100 metrů, a nemůžeme to stáhnout
A kopec se více utahuje, tak 3 jsou v háji, teď bojovat s tím zbytkem, na značce 500metrů do cíle se pokouším vstát ze sedla a začít rádoby spurtovat, ale síly mě opouštějí a další dva se hrnou přese mě.
No ten závěr se moc nepovedl