Akce Kamýk nad Vltavou 2007

Akce Kamýk nad Vltavou patří do kategorie DA-BA. Datum: 2007-05-13.

Nejdelší varianta má délku 75.30 km.

Propozice :: Diskuze :: Mapa a profil :: Celkové výsledky :: Report :: Fotografie

• Malina – Chudák Dabák
  
  

  Probouzím se do slunečného rána! Super! No tak tedy srázek máme s Vyhupem v D.Břežanech a hurá na Zbraslav za nažhaveným Diablem, rychle do auta a mastíme to na Kamýk n/V. V autě se shodujeme s Vyhupem, že je včerejší časovka cítit. Jsem nějak ochrápanej, počítám s pěkným náklepem a v prvním kopci orvanej na konci. Na startu zdravím Petra Bartoše, M. Tupého, je vidět i Radek Brzobohatý, nažhaven na první místo Svoboďák a kolem projíždí balík Příbramských mlaďasů. No to bude fakt tragédie říkám...:( Seřídíme vše potřebné, zaregistrovat a rozjezdit, naštěstí to celkem šlape a nic nebolí ani netáhá, nebude to tak strašný, cucnu trochu gelu, ionťáku...A jde se!!! Kuře ale nikde, sice mi volá že přijede později ale to už nestihne. Tak to je v prd..., moje závodní dvojče to nestíhá!
  START. Jede se do kopce, který končí kousek za cílem jede se zatím klídek, chce to trochu zvednout tepy, o kouknout spolujedoucí, najít si Vyhupa, Příbramáky a zavodění může začít! Najednou proti jede Kuře, on to stihl a pustili ho ještě s ostatními, hned je mi trochu lépe. Za kopce se jede cca 3km z mírného kopce, ovšem šlape se, dorostenci z Příbramy točí své lehké převody neuvěřitelnou kadencí. Magneťáček na Dolní Hbity, za kostelem ostrá 90 pravá (Kuře jí projíždí jak zkušený závodník ) a mažeme mírně dolů až do Luhů. Kde se vzal tu se vzal, kopec s 2 serpentinami. Jede se už zostra, jede se mi lépe než kopec do cíle. Ovšem na 39z. kvůli sklonu, snažím se ho jet na švih, trochu tím šetřím síly, na přede mnou přetěžkých 65km. Pomalu se začíná oddělovat zrno od plev. Nahoře mám číslici 180 na kterou čumím jak tele na vrata. Sjezd přes Dolní Třtí, kde jsou zase sjezdové serpentiny jsme u Vltavy, rovinka po větru do Kamýku a hurá na kopec! Blbec na kopec! Úplně hotovo! Vyhup to rozjíždí, Příbramáci, Svoboda, Bartoš. Vymalováno, 192tepů, beru si tak max. 2min tímto tempem a jdu si ustlat do příkopu. K vesnici se blížíme neuvěřitelnou rychlostí, je nás už dost míň, vlastně ani Kuře tu není, kde zase létá??? Za mnou ovšem jen auto Příbramských. Docela mu to závídím, už to má za sebou mě to teprv čeká. Snažím se viset na gumě předposlední ve skupině (pozn. autora-poslední jsem já!). Půlku druhého kola jedu 5metrů za skupinou utečenců z blázince. V kopci za Luhy jsem už s nimi, to jsem od sebe vůbec nečekal, prostě jsme je dojel! Pořád jsem je 4km měl před sebou, ale dojet jsem je nemohl a v kopci je došlapu?!? Moc to nechápu, ale dostávám teď už ten správný impuls udávat tempo než přijímat jízdu ostatních. Svoboda to nepochopitelně rozjíždí z kopce, asi chce ulítnout s Bartošem. Kopec přes cíl bolel už méně, ovšem jel se teď možná ještě rychleji. Tepy opět přes 180 (každý to má různě, ale já a 180 je dost chybná rovnice). Kde je oranžový přízrak? On tu není! Jde mi z toho hlava kolem jedeme fakt kaši, ale Vyhupa přece v kopci urvat nelze! Bude mi chybět...proto očekávám svojí druhou epizodu s loučením od skupiny. To se ovšem nekoná. Jedou teď už 3dorostenci z Příbrami, 2 v mé kategorii, Brzobohatý, Svoboda s Bartošem, já sám:( Příbramáci začínají tvrdit muziku, každou chvíli uletí a zase je dojedeme...chtějí nás orvat úplně řezníci jedni! Jinak dorostenci, jedou výborně...takový Petr Svoboda vedle nich vypadá jak jejich vysloužilý trenér. Do cíle 3 kola se od nás odpojují směrem vpřed dorostenci se Svobodou, ovšem vyráží s nimi i jeden Příbramák, doháníme ho někde ve sjezdu k Hbitům. Špice se po celou dobu působení této skupiny střídají celkem pravidelně, ale Příbramáci jí točí nejčastěji. Ve stojce za Luhy se jeden z nich odpoutává nadobro a jede si celkem najisto pro zlatou. Při sjezdu podjíždím Bartošovi a druhému z dvojice, Brzobohatý se někdo kousl. Na rovince ale zvolňuji a nechávám se dojet, až k finálovému kopci jedeme ve vláčku za sebou. Do kopce vjíždím první, za mnou opálený Příbramák. A je to tady to na to jsem celé kolo čekal a o čem se přemýšlel a doufal...po 2km kopce má Petr díru. S Příbramským si to tedy rozdám o 2.místo celkové, ale začínám chápat, že v trénincích a závodech jsou kucí asi jinde, skoro na sekundu přesně tam oba házíme velkou, ale jeho úhlovou rychlost nohou nejsem schopen udržet, Jeď! A už sa nevracaj! Ne to ne, říkám mu že je lepší a měl by být přede mnou...ale vnitřně si říkám že jedu na posl. cukr v těle a jeho bych neporazil ani za mák. Ještě se ohlédnu za Petrem, mezera 50m, super! a pásku projíždím jako 3. a 1. z kat. M39:) Pohled na mě musí být ale strašný, necítím nic, jen žížeň. Vyhup mi ukazuje zašmýrovaný dlaně, řetěž mezi přesmykač a rám. Kdyby se to nestalo na 99% by Svobodu orval jak psa. Na vyhlášení nám říkají že máme dělat nějaký divadlo a úsměvy! Ale copak to jde když je člověk úplně mrtvej a odvařenej! Na závod by bylo určitě hezké se dívat v televizi. Ale jinak za sebe říkám, že dlouho jsem si takhle nedával.