Akce Brdský švih 2008

Akce Brdský švih patří do kategorie CKKV Hobby Cup. Datum: 2008-06-29.

Nejdelší varianta má délku 93.00 km.

Propozice :: Mapka :: Diskuze :: Výsledky CKKV :: Výsledky UAC :: Fotogalerie KPO :: Foto Racergallery :: Fotogalerie CKKV

Historie: 2004 :: 2005 :: 2006 :: 2007

• Strejda – Svih v krasne spolecnosti
  
  

  Na Brdsky Svih bohuzel nedorazila zadna z nasich holek. Tak to si budu muset vybrat nejakou jinou, kterou potahnu. Nechat se od nekoho vest nemam sanci, ale jet to o samote se mi nechce. Tak pri stoupani na Revnicak zacinam vyhlizet nejakou obeť, kterou bych mohl tanout, ať ta jizda ma nejaky smysl. A jo, nakonec mame celkem slusnou skupinku, alespoň sesticlenou. Projizdime Dobris, zaciname stoupat, a tu uz je jasne, ze pohromade si to neudrzime. Poodjizdime s jenou mladou divcinou, tak se ji ptam, zda budeme cekat na ostatní, nebo to zkusime ve dvou? Prej nemá to cenu cekat, stejne ji strasne serou, ze nechtějí stridat a ze si na mne pamatuje, ze dojizdeli jsme spolu na ŠOSu. Tak jo, tak dal uz jedeme jen ve dvou.
  Holka ve stopanich zacina krasne stenat. A to se v kazdym dalším kopci intenzita a emocionalni zbarveni porad stupnuje. Takze se zacinam na každý další kopecek celkem tesit :o). Asi 15 kilometru před cilem dojizdime nějakého chlapa. Říká, ze mel defekt, všechny mu ujeli a velmi slusne se pta, zda se k nam muze pripojit a dojet to s nami. Nez stacim otevrit hubu holka krici: „dobře, ale jen za predpokladu, ze budes stridat!“. Nu to teda… Celou cestu ani nevystrci nos zpoza mych zad a ted tady klade podminky. To někdo bude mit doma generála :o). Ackoli na druhou stranu, vzhledem k tomu, jak krasne umi stenat, nemusi byt takovy general doma az tak uplne spatny :o))). Je tu posledni vazne stoupani, emocionalni utrzeni, zoufaly vykrik: „Ja uz nechci zadny další zku…ny kopec!“ a pak ke stenani se pripojuje vzlykani a brek. S chlapem docela zpomalujeme, nejak nam prijde lito ji tam nechat, a cekame. Nakonec dobře to dopadlo, stastne jsme dojeli do cile.
  V cile mne vitaji Petronie a Martas, a nabízejí mne jako zachranu vodu. Dekuji, moc mne to bodlo. Za rok to snad zajedu i trosku rychlej. Nu jo, ale co pak jiné pozitky z te jizdy?
  

  
  
  
• PeBe – poprvé na silničním kole
  
  

  Úvodem chci připomenout, že to byl můj první silniční závod, takže spíš na oťukání a okoukání, jak to vlastně všechno funguje, jestli to v balíku zvládnu a tak.
  Budíček v 7 ráno, nasnídat (hodně), obléknout, věci do kapes a jedeme s Káťou na Zbraslav. Tam už čeká asi 6 lidiček, představujeme se, povídáme, potíme se na vycházejícím sluníčku a čekáme na ostatní, kteří jedou ze Smíchova. Doráží za chvíli a tak jedeme směr Lipence, Černošice, přes železniční most, slyším za sebou nějaké ohlasy na cyklokrosovou vložku, no nikdo nepíchnul, tak jedeme dál. Dobřichovice, Lety, Řevnice a nahoru kolem hřbitova do Haloun. U Paviána už čekají Kuře s Malinou, vyplňuju přihlášku, dostávám číslo (185). Chvíli váhám, ale nakonec přenechávám přišpendlení čísla na Káťu, do zad mi ho nepřipíchla, takže děkuju ;-) Máme to časově jen tak tak, takže rychle ještě kupuju malinovku, ředím a rozlévám do lahví a jdu na start. Při rozpravě vtipně přijíždí autobus a dere se skrz balík, z druhé strany balíku doprovodná auta, celkem tlačenice Potom už ale start, přičemž se prý ostrý start odehraje až v Řevnicích. Samozřejmě všichni jedou co to dá, tak se nějak držim, sjezdy mi celkem jdou, jak jsem tlustej jede to samo V Řevnicích se jede dál na plno, nějaký ostrý start jsem nezaregistroval. Snažim se hypnózou držet zářivě žlutého čísla Kolíkáče, celkem se mi to i v kopci daří, ale asi 1km před koncem už nemůžu, Kolíkáč mi ujíždí, holt to už nešlo. Nahoru vyjíždím v lehkých mrákotách, ještě že je tu ten sjezd k Mníšku. Tak sjíždím nějakou skupinku, zkouším se s nima udržet, ale ve stoupání od Mníšku do Nové vsi mi ujíždí, předjíždí mě i doprovodné auto a jedu sám.
  Jedu sám až někam před Dobříš, kde mě dojíždí další skupinka, nebude to naposled V Dobříši na zemi 3 vykřičníky a šipka doprava. Vedoucí skupinky tvrdí, že se odbočuje až za benzinkou, samozřejmě se odbočuje už před ní, jelikož jedu vlevo, tak to přejíždím a musim se vracet. Všichni mi ujeli a jedu zase sám. A to tak, že dlouho. Pořád vidím před sebou Gejzu, ale nedaří se ho dojet, prostě nemůžu. Opět mě dojíždí skupinka, 2xKPO a ještě 2 další, pokoušim se zapojit do střídání, ale neumim to, střídám na druhou stranu a tak radši kukám vzadu. Stejně mi v kopci ujíždí, slyším akorát zepředu \"hele, to je Gejza\" a maník z KPO vyráží vpřed. A tak jedu dál, před stoupáním na Babu potkávám Káťu a Petru, beru lahev s vodou(děkuji) a šlapu nahoru. Potom o sobě nějakou dobu nevim, tupě šlapu, připadá mi to pořád do kopce. Ještě si pamatuju druhý průjezd Hostomicemi, zdravím holky ale nic nepotřebuju. Opět mě dojíždí další skupinka, vypadá to, že bych se mohl udržet, no za pár kilometrů mi zadní kolo dělá pšššš a stojim. Ach jo, to je smůla. Zjišťuju, že si za to můžu sám, místo pásky na ráfek jsem dal na doporučení a nalepil pásku NoTubes. Akorát je úzká a shrnula se a duše to nevydržela. Opravuju narychlo pásku, lepim díru, foukám. Celé mi to zabralo 8 minut Mezitím to kolem mě sviští, ani jsem netušil, kolik lidí bylo ještě za mnou. Předjíždí mě i Quit, prý jestli mám všechno a že ho určitě za chvíli dojedu. No nevim Mám opraveno a jedu dál, z kopce, začínám tušit, že Housínské sedlo, co mám v itineráři na rámu, bude ten krpál přede mnou. A taky že jo. Řadim kašpara(pokolikáté už) a šlapu. Furt se to zvedá, převod mi přestává stačit, hrůza. Před sebou opravdu vidím dres Šlapek, dojíždím a jedeme kousek spolu. Nahoře nás předjíždí Hruška a prý \"Come on\" ať jedu s ním. Už ale moc nemůžu, ujíždí mi a já zase jedu sám. Asi v posledním stoupání před tím cílovým mě dojíždí hlouček starších, visim až pod cílový kopec a nechávám je jet. Za mnou nikdo, přede mnou nikdo a tak to do cíle už nějak došmrdlám. Je to tu, Šlapky fandí, mám to za sebou. Můžu slézt, dostávám vodu, hroutím se do stínu Po chvíli se probírám, jedu odevzdat číslo, palačinka a malinovka a chvíli povídáme ve stínu. Odjezd s Hanatem, Petrou a Káťou až na Zbraslav a pak už s Káťou až domu.
  Ještě veselá příhoda, Hanato vypráví jak dostal žihadlo od vosy, která mu uvízla pod řemínkem helmy. Než jsem stačil doříct větu, dostávám taky žihadlo, do obočí No nic
  Vlastně ještě na cyklostezce se mi opět shrnuje páska, lepim a potom už domu.
  Bylo to moc hezký, jsem rád že jsem se zůčastnil a že jsem to dojel. Vítr, slunce a samotka, měl jsem toho celkem dost. A děkuju pořadatelům, za značení trati, za lidi na křižovatkách, za to že nezveřejnili převýšení tratě, asi bych nejel
  A taky děkuju Kátě a Petře za vodu a za fandění. A samozřejmě gratulace všem, co si splnili cíle, Kuřeti gratuluju k bedně.
  A tak

  
  
  
• Kolíkáč – Radosti a strasti
  
  

  Start! Pavel Trachta to odmávnul a už se řítíme do Řevnic, před rokem ostrý start pod Řevničákem se nekonal a tak se snažím neztratit kontakt se špicí, otázkou dne je, zdali už konečně vydržím s čelem celý Řevničák… Hned na začátku odjelo Kuře, pak na špici balíku vopičky předvádí Eda Pinkava a pak už nic moc nevnímám a jen dupu a dupu.
  Tak se to nepodařilo, zase mi to ujelo, včetně Alánka a Léni, ale jsem přisátý do vcelku povedené grupy. Okolo Mníšku je čelo na dosah, ale je to jen optický klam, my ještě jedeme z kopce a oni už stoupají směr Nová Ves. A hele, v tom stoupání se to štěpí a ve skupince odpadlíků vidím i dva orange dresy, to by stálo za to je sjet! A taky že jo, za přejezdem už jsme pohromadě. Jede se na mě neskutečná kaše, plápolám na konci jak papírový drak, všichni mají snahu sjet čelo. Za Novou Vsí se to znovu dělí, Alánek s Léňou jsou v té přednější grupě, já bohužel zůstávám vzadu. V lesním úseku už si přednější skupina čelo docvakla, začínám ztrácet veškeré naděje, tady okolo mě střídají snad jen 2 borci Nacpe se mezi nás ještě auto, které ale vyprovokuje další sjížděcí akci, která je korunována úspěchem a ve Voznici už si to funíme v čelním balíku. Hůůů to je mazec! Snažím se trochu oddychnout, ale jde to velmi ztěžka, stále musím stahovat sebemenší odskočení těch dravců. Před Dobříší zase díra, zase myšlenky na svěšení nohou, ale je tu nájezd na hlavní silnici, který je dobře ohlídán, takže nemusím brzdit a ještě se zpátky přicucávám. Dobříšské kostky, správně masírují nohy, nějak se naštěstí zvolnilo, jak tu ještě dlouho vydržím? Ale při představě Hradce jdou na mě mdloby...
  Tak teď za to někdo nechutně vzal, jsme na vrcholu magneťáčku u nemocnice, ještě se stačím zeptat Léni, jak na tom je a pak už jen svěšuji nohy. CHYBA! Tady to chtělo ještě zabrat a jet s nimi co nejdál, je tu sjezd, ve kterém balík mizí, cítím, že za sebou mám ještě nějaké borce a tak věřím, že se společně svezeme. Hradec jedu s Tomášem Habětínem (HIC) a Colemanem (SOS), je tu ještě Eda Pinkava, ale ten si v pohodě docvakává grupu před námi, která se zase vytvořila odpadnutím z čela a kde je i Alánek a Léňa. Jo tam jsem měl být Ale nedá se nic dělat, pokračujeme ve třech, v Hostomicicíh si nás sjíždí ještě jeden borec s Camelbagem, který ale na Babu nasazuje svoje tempo a odjíždí. Před studánkou fandící tým v podobě Petronie a Kamene úrazu. Díky!
  Jedeme vcelku výlet, Tomáš přede mnou, Coleman si jede svoji frekvenci s mírným odstupem za námi a až vrcholky kopců si nás sjíždí. Rozbitým sjezdem do Bukové a do Pičína, kecáme co dál, budeme čekat na skupinku za námi? Před Hluboší mezi poli odjíždím s Tomášem, Coleman se dostává do nějaké krize, před námi Camelbag, ale i něco orange... Sjedeme si je? Ale ne, za námi se řítí nějaká grupa, počkáme na ně a sjedeme si je tak i tak. Ještě, že jsme počkali, je zase veseleji, do Jinců se točíme v kolotoči, sjeli jsme Camelbag, odpárali Colemana a za Jincemi, za přejezdem najednou Alánek, který evidentně není ve své kůži. Následující nechutné stoupání je pro mě málem konečná, odpadám, odpadám, ale pak nějakým zázrakem ve sjezdu na Běštín ještě tahám špici, začínám cítit pocukávání v pravé noze, tak záchranou je mi ledová voda z podaného bidonu od našich holek v Hostomicích. Díky!
  Alánek se probudil a tahá špice směr Neumětely, ale v dálce za námi už policejní motorka oznamující, že druhý balík je tu. Další stojka směr Housinské sedlo a je tu Vitas, Holanďan a jemu podobní . Bohužel se ozývá i známý hlas: „A mám Tě Kolíkáči!“, s hrůzou trhám hlavou a on to legendární Mirek Zbuzek . Je rozjetý a tak se děsím toho, že nás jen převálcuje a zmizí s druhým balíkem. Ale to se nestane, zvolňuje a tak v těsném závěsu hltáme ty procenta sklonu. Sjezd do Bykoše, Alánka ještě slyším za sebou, věřím, že se zahákne, Mirek je plný sil a tak se stává naší mašinkou. Za Bykoší se to zase začíná zvedat, ztratil jsem veškerou závodnickou chuť a jen tupě hákuji Míru, který musí i chvílemi čekat. Sjezd do Měňan, Alánka a Camelbag jsme vytrousili, motám se do cíle. Řvu na Míru ať jede sám, jen zdržuji, ještě ty schody do nebe v Litni, tam mě čapnou křeče a můžu to zapíchnout úplně.
  Skuhrov, Hatě, Hodyně, Svinaře óóó jak se to rýmuje, dnes to proklínám, stále visím za předsedou CK Záluží a vím, že ani letos ten cílový brdek do Haloun nebude ode mě pojat závodnicky. Domlátil jsem to tedy nějak do cíle, ale radosti z toho moc nebylo. Tak ještě, že se můžeme zchladit ve stínu pípy a čekat na vyhlášení v družné zábavě

  
  
  
• Mirek – Brdský švih potřetí
  
  

  Tak jsem se opět po roční odmlce zúčastnil Brdského švihu. Loni jsem dal přednost triatlonu na Kleštěnici a předchozí dva ročníky jsem jel. Zejména ten v roce 2005 byl pro mě velice významný, jel jsem ho s Kolíkáčem a zjistil jsem, že také existují nějaké Šlapky, následně z toho vznikla kolikrát velice povedená spolupráce na maratonech ve skupině B. No jako úvod to stačí a jdeme na závod.
  
  Na start jsem jel 20 km na kole, jako rozjetí to bylo akorát. Prezentace, občerstvení a jdeme na start. Podle propozic se mělo jet po startu pomalu za zaváděcím vozidlem do Řevnic na ostrý start. Houby. Už nad Řevnicema lepim první díru, spurtuju padesátkou zpátky do balíku, ve sjezdu trochu odpočinek a je tu řevničák. Čelo je tak 100 metrů předemnou,takže žádná pohoda, opět dřu jako blázen, do toho kopcce jedu 28km/h, na tepáku přes 180, to je teda začátek. Do balíku se nakonec dostávám na pokraji kolapsu. Naštěstí se moc nejede, něco kolem 21km/h, takže stačím částečně regenerovat. Asi 2 km před vrcholem za to někdo vepředu bere, balík se natahuje, řídne a první nešťastníci (mezi nimi i já) ho opouštějí. Ne tak ovšem Kolíkáč. Koukám na to jako blázen, co ten chlap má za formu. V pátek si dá 160km proti větru, v sobotu 60km proti větru, v neděli 30km na start. Tiše jsem doufal, že bude unavený a budu mu alespoň trochu soupeřem, ale podobně jako na Rampušákovi absolutně nemám nárok. No nic, jedu si svoje tempo až na vrchol, tam dáváme dohromady asi osmičlenou grupu a valíme to na Mníšek. Před námi nikdo v dohledu a je tu ten nepříjemný brdek za Mníškem. Ten nesnáším, když tu jezdím sám tak tu vždycky fouká proti, teď bych si rád odpočinul po řevničáku, ale ostatním se odpočívat nechce, tak visím na konci, hlavně neztratit kontakt. To se daří a za Novou Vsí se začíná konečně střídat. Až do Dobříše celkem pohoda, sjeli jsem asi dva odpadlíky. V Dobříši se naše skupina ale úplně rozpadá, ne díky nástupu, ale protože ti vepředu zapoměli odbočit, já trasu znám, takže na ně řvu a jedu správně. Někteří to otáčejí a někdo to vzal asi až další odbočkou. Za kostkama na konci města se nás dává dohromady asi šest a míříme na Hradec, jede se hodně svižně, ale přijatelně. Jak si tak libuju, jak jsem ten Hradec pěkně uvisel, tak skoro nahoře, posledních 200metrů tam kde je největší sklon, se prudce zrychluje, ti chlapi se asi zbláznili, naštěstí jsem to vydržel, ale další asi tři kusy to nestrávili. Do Hostomic padáme ve čtyřech, dál směrem na Babu se jede spíš údržba, občerstvujeme se.
  
  Hned na začátku stoupání ale kolegové nasazují tempo, které nemohu akceptovat, nechávám je odjet a celý kopce jedu sám. Pomalu očekávám čelo druhého balíku, před dvěma lety mě dojeli nahoře na Babě, letos mě tam ale dojíždí jenom zbytek rozpadlé skupinky z Dobříše. Pánové se ale snaží, jedeme parádně, střídá se a tak ani v Jincích ještě nejsme dojeti. Hned na začátku stoupání za Jincema vidím dvě zatáčky nad námi oranžové zjevení. Je tam ve skupince Kolíkáč a dokonce i Alánek !!!! To mi dodalo neskutečně energie, do kopce dupu co to jde, předjíždíme polomrtvého pekelníka Petra Pohořalého a nepatrně se ke skupince před námi přibližujeme. Pod námi se ale objevuje čelo druhého balíku. Taktika je jasná, musím vyjet nahoru dřív, než mě dojedou, tenhle expres totiž v kopci cestující nebere a na rovině pod Housinu se s nima svézt. Kopec tedy jedu obdobně jako KPO časovku, nahoře mám ještě rezervu a dojíždí mě až v Běštíně. Žádná výhra to ale není, Vitas,Kakač, Hájek a další se prostě rozhodli, že po rovině nepojedou, asi nemají proč, zezadu už je nikdo nesjede, tak se šetří do kopců, špice tedy většinou taháme my z prvního balíku, několikrát se objevuju na špici, snažím se trochu zrychlit, nikdo ale nereaguje, tak se před Neumětelema znechuceně zašívám na chvost skupiny. Směrem do Neumětel se to ale trochu rozjíždí, vesnici prolétáme padesátkou a při nájezdu na Housinu už máme Kolíkáče a spol. jako na dlani.
  
  Na začátku kopce je dojíždíme, vím že o mě nemá tušení, tak když se v háku za Vitasem kolem něj proženu, stihnu ještě zakřičet \"A mám tě!!! \" Setrvačností se ještě na začátku kopce držím ve skupině, jak ale přibývají procenta, tak expres opouštím, tenhle vláček totiž černé pasažéry v kopci vysazuje bez možnosti návratu. Únava už je pořádně znát, tak mi bohužel ujíždí i skupinka, co jsem s ní jel od Baby. Před Bykoší se tedy dáváme dohromady s Kolíkáčem, Alánkem, a Camelbagem. Ani nevím kde jsme ztratili Alánka, ten tedy dnes není ve své kůži, v obvyklé formě by byl tak deset minut před námi, ve sjezdu do Měňan odpadl i Camelbag. Do Litně je to celkem po větru, daleko před námi nikdo, takže už se s Kolíkáčem jen snažíme, aby nás nedojel nikdo zezadu. Brdek v Litni v klidu vyjíždíme a už míříme do cíle. Cílový kopeček už jedu sám, Kolíkáč je po těch svých protivětrných objemech z předchozích dnů v dost dezolátním stavu, kousek před cílem se mi ještě podařilo přespurtovat jednoho člověka, ten už se ale bohužel vyjížděl po závodě takže nic, musel jsem vypadat jako blbec
  
  Dojmy: pěkně jsem si zazávodil, žádný propadák jako třeba na Slapech to pro mě nebyl, žádná větší krize mě nepostihla, takže mám jenom ty nejlepší vzpomínky, Brdský švih je prostě nádherný závod, navíc pro mě na takřka domácí trati. Kolíkáč sice dojetý, ale kdyby byl odpočatý a já se nesvezl s čelem druhého balíku, tak bych ho viděl zase až v cíli, v tom prvnim kopci mi odjel rozdílem třídy.

  
  
  
• Léňa – Na dno podruhé
  
  

  Na Brdský švih jsem se připravoval tak, že jsem poslední čtyři dny moc nejezdil. Jen jsme se byli projet po kopečkách s Icem, Malinou a Kuřetem. Profil se mi velice zamlouval, skoro žádné roviny, stále nahorů a dolů. Na předstartovní poradě v Hamr sportu jsem slyšel jen samé pozitiva, jako, že je to nejtěžší závod kolem Prahy, že se pěkně vyšťavíme do bezvědomí, padali pro mě ještě neznámá jména kopců jako Hradec, Baba, Jince (o každém z nich detailní zprávy kde člověku dojde), pak taktické rady typu: Řevníčák uviset, svézt se v prvním balíku až pod Hradec a potom jet s těmi co ještě žijí. Prima příprava. Motivačky jsem měl dvě. Jedna udržet top ten v Hobby cupu a dát Rendu z KPO.
  Na start se nakonec dopravuji vlakem do Řevnic ve společnosti raket Kuřete na Malinách. Zatím co rakety diskutují o tom kde je nejlepší nastoupit, jak vyhrát vrchařskou prémii na Řevničáku, já přemýšlím o tom jestli po těch jejich nástupech uvisím aspoň ten Řevničák. Cestou z Řevnic do Haloun ještě diskutujeme nad tím jaká asi přijede konkurence, hřeju se (nejen já) myšlenkou, že mistrovství, které se kryje se švihem by mohlo odklákat pár borců, kteří se většinou starají o naše rychle bezvědomí. Skládáme jména možných soupeřů (spíš pro Kuřete) ,moc jich nemáme (doufáme, že většina nepřijede). Naše přemítání naruší pan Chyba, který si to šine ve sjezdu z Haloun proti nám. Hned je jasné jak se pojede " width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> . Na presentaci vidím Rendu takže vše je připraveno na start.
  Podle propozic měl start začínat v poklidu za zaváděcí motorkou až do Řevnic kde měl být ostrý start. Startovní výstřel mě nechává v klidu ani mi nevadí, že se mi moc nedaří zacvaknout do pedálů a soupeři mě míjejí. Jenže realita mě trochu překvapila, hned ve sjezdu z Haloun se balík natahuje do hada, který se řítí rychlostí před 60km/h a hned musím lepit první díru. Čelo ani nevidím točím tedy vzduch a mírně riskantní jízdou se dostávám do popředí jen abych viděl špic. Na Řevničák se vjíždí už v pohodě, točím vysokou frekvenci a užívám si toho, že se nejede hrana. Po pár stech metrech vidím odjetého Kuřete a čekám kdy se kdo zvedne a začne ho stíhat a tím ukončí pohodu. Naštěstí se ještě nic neděje. Po třech km mi ale jízda v ZDV končí, zahlédnu Petra Zahrádku jak se zvedá a sním celý balík, rychlost se zvedá někam k 27km/h, tepy mám po chvíli nad 180, hlídám si Alánka a doufám, že když ho uvisím tak mi Renda neodjede. Jenže Renda odjíždí tak mi nezbývá než se pořádně zmáčknout, předjet Alánka a hurá za žlutým Authorem Rendy. Toto mé rozhodnutí, bohužel přišlo pozdě a vzniklou díru už nesjíždím, naštěstí na vrchol přijíždí kolem mě docela početná skupinka borců, kde poznávám Honzu Procházku z KPO a Kolbabu jr..Určitě nemám v plánu se hned tady vyšťavit , moc se tedy nazapojuju do stíhání prvního balíku z kterého bych stejně hned na dalším kopečku vypadnul a jen sklidňuju tepy a točím nohama. Procházka i Kolbaba odjíždí a zůstávám sám. Sjezd mi slouží jako dobrá regeneračka po prvotním šoku.
  Ve výjezdu do lesa mě sjíždí početná skupinka ve které je Alánek , rozhodnu se s nim pokračovat. Na vrchol nás dováží Eda Pinkava s kolegou od Pinarella. Ve sjezdu do Nové Vsi pod Pleší vidím na chvostu naší skupiny Kolíkáče (má, ale formici). Alánek se stará o dost ostré tempo, tahá dle mého názoru zbytečně dlouhé špice a zasluhuje se dost o to, že již za Novou Vsí se vracíme do prvního balíku. Nevím čím to je, ale vždy když dojedu do prvního balíku, přijde mi, že oni snad všichni jedou jako by byli na výletě .
  Nevím co mě čeká šinu se balíkem dopředu, abych se pozdravil s našimi raketami, Malina je do závodu tak zabrán, že ani nereaguje na pozdrav, Honzu (Kuřete) zdravím v době kdy couvá z čela. Jede se svižně, v brdcích velkou placku nemá cenu sundávat. V Dobříši jsme už opravdu velký balík, průměrnou rychlost máme kolem 38km/hod, začínám v balíku slyšet něco o tom, že se blíží kopec - Hradec. Sjíždíme se s Alánkem, který mě také povzbudí hláškou :Teď nás čeká kopec , který nemá rád ani v tréninku, že to jsou schody do pekel. Špice nastupuje a odjíždí hned na prvním schodu, posílen o vědomí, že mě čeká dlouhý kopec nejedu na plno a točím tempo, ale po chvíli mě předjíždí také Kolíkáč, který mi říká: Snad neodpadnem už tady! " width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> , tak ok zvednu se a začnu jet co to dá, sjíždím pár borců, dojíždím Alánka a jedu s ním až na vrchol, kde se nám podařilo utvořit cca osmičlenou skupinku. Bohužel bez Kolíkáče.
  O tempo se ze začátku hodně aktivně stará Procházka z KPO, po sjezdu se již střídáme docela pravidelně, Alánkovi to jede jen škoda, že když se dostane na špic tak zrychluje tempo což mi moc nesvědčí . Začínám si uvědomovat, že Renda mi frnkl ani nevím kde a doufám, že někde odpadne a dojedeme ho. Pravidelným tempem přijíždíme do serpentýn v lese, které se mi jedou velmi lehce točím frekvenci okolo 95ot, rychlost kolem 18 až 20km/hod, Berka s Machonem si dělají srandu : Ty Spešly, ale lítají nemají raketový pohon? Sami mají pod sebou rakety (Moser, Spyder). Celý kopec jedu špic, vesele si povídáme s kolegy ze Stodůlek. Na vrcholu se k nám přidává Eda Pinkava, ptáme se co tady dělá mezi námi odpadlíky, ukazuje zafixované (myslím, že to bylo) zápěstí. Ihned nám začíná udávat tempo. Na dohled máme někoho z Cyklotréninku, kterého po pár km sjíždíme. Po sjedu se poprvé ohlížím na naší skupinku ve které postrádám Alánka, ptám se jestli někdo neviděl co se stalo, napadl mě defekt. Ještě se chvíli ohlížím jestli se někde Alánek nevyloupne, že bych mu pomohl dojet naší skupinu, ale nic. Smiřuji se tedy s tím, že už jsem sám a jen doufám, že se mu někde něco nestalo.
  Nastává úsek kde už moc o závodění nešlo, kopce jsme jezdili stylem Pinkava, Cyklotrénink, já špic, nahoře čekačka, rovinky sjezdy táhnul většinou Pinkava jinak moc nepravidelné tempo, když jsem chtěl v jednom kopci zrychlit tempo, ještě jsem byl upozorněn ať zvolním, že trhám skupinu
  
  , (to se na závodech dělá ne?). Sjíždíme ještě jednoho borce, který, ale s námi, dlouho nejede s tím, že čekal, že se s námi už jen sveze do cíle, ale jedeme pěknou kaši. Nechápu. V jednom kopci sjíždíme Rendu, který je v dost necyklistické poloze na kraji vozovky (v cíli se dozvídám o problémech s křečí). Závod si už jen užívám, Eda nás stihne pobavit svým pózováním před fotoaparáty (viz fotky).
  Vyhlížím už netrpělivě cíl, žiju v domnění, že trať je dlouhá 90km tak na 87km v jednom brdku nastupuju a odjíždím asi o 300metrů, bohužel jsem se dostal na rovinku kde dost foukalo a jsem po chvilce dojet. Skupina naprosto nespolupracuje a nejede. Eda už je docela naštvaný, jde na špic a říká, že to klidně odtáhne. Snažím se ho střídat, někde pře Hatěma mu říkám, že chci ujet jako Cancellara . Moc nevěří nebo nerozuměl.Nevím. Odstřídávám a jdu na konec skupiny, v dáli vidím ceduli Halouny a je mi jasné, že dojíždíme na cílový kopec. Nejsem spurtér a již jednou se mi vyplatilo nastoupit brzo a pak držet tempo tak hned na začátku řadím velkou, najíždím úplně na levou část vozovky, roztáčím frekvenci alá Armstrong až mě překvapuje, že nikdo nijak nereaguje, během chvilky mám náskok několik stovek metrů, shazuju velkou a dotáčím se do cíle, bohužel jsem ztratil přehled , tak mě ještě předjíždí Machota ze Stodůlek.
  V cíli toho mám plné zuby, pokládám kolo do příkopy a jdu si \"vyprázdniit\" žaludek. Nohy zatracené bolí. Nevím jak je to možné, ale všechny závody Hobby cupu mě vyšťaví vždy až do dna. Zlatý UAC (idyž toto byl taky...) . Cíle jsem si sice splnil, ale kdyby Renda nedostal křeče tak mě dostal jedna báseň, dokonce by dojel ve skupině s Malinou! V Hobby cupu jsem se ještě posunul na páté místo, v tomto aspoň spokojenost. Mrzí mě, že jsem byl tak na šrot, že jsem si naplno neužil pozávodní atmosféry u Paviána. Cestou domů jsme se ještě s Kuřetem na Malinách a Rendou s Marhim stavili v Řevnicích na dlabanci u Rysů a pak vlakem do Prahy, kolmo nebyly síly.Hezký, náročný závod.