Babí léto je v rozpuku a já přemýšlím, kam se vydám o svátečním dni na kole. Pohrávám si s myšlenkou zajet časovku na Truba, když tam bude pěkná účast týmových kolegů. Nedokonale řeším problém se zadní brzdou, ale ta je potřeba jen na dopravu na start, nikoli na samotné trati do vrchu. Přijíždím hodinu a půl po konci prezentace, přesto se registruji na místě jako poslední závodník s pořadovým číslem 103. Startuji za 70 minut, tak si jedu prohlédnout trasu po krásném novém asfaltu bez aut a zdravím kamarády, kteří už to mají za sebou. Vidím řadu skvělých závodníků, a ačkoli nemám žádné ambice, odlehčuji kolo a dres o všechny zbytnosti.
Rozjíždím se ostřeji, ale brzy cítím, že takhle šest minut pokračovat nemůžu. Tak se snažím najít nějaké přijatelné tempo. Trasa nevede ani tak do kopce, jako spíše po mírně nakloněné rovině. Ideální hákový profil, avšak není koho hákovat. Sklon je místy ještě menší a já vím, že tady musím zařadit na těžší převod, i když se mi vůbec nechce. Tepy jen 164 a nestoupají. Mám pocit, že se flákám. Sám v lese, bez soupeřů z hromaďáků, těžce hledám motivaci pokud možno nepolevovat. Několik povzbuzujících lidí u cíle mi dává důvod alespoň ten poslední kousek ještě zabrat.
Kapr mi dole sděluje, že jsem první v kategorii. A jelikož po mě už nikdo nestartoval, že to tak i zůstane. Tohle jsem opravdu nečekal. Druhá časovka v životě, pokud můžu počítat i ještě kratší legraci v Kozovazech, a druhé vítězství v životě. Opět na rychlé časovce, i když si o sobě myslím, že moje silnější stránka je naopak vytrvalost na dlouhých štacích. Slavná jména na startovní listině jela v kategorii třicátníků, a tak ačkoli měl Hulis nejlepší čas ze všech Šlapek, dojel až osmý. Je mi líto Smoldy, kterého moje dopředu neohlášená účast zase těsně připravila o bednu. Ale i tak máme hned čtyři oceněné úspěchy, když ve své kategorii neměla konkurenci Jíťa, Daffy bral stříbrné MTB a Kapr si pohlídal třetí místo.
::
Propozice
:: Celkové výsledky ::
Diskuze ::
Foto ::
Segment