Plán jasnej - přijet, pokud možno vyhrát a pak vodjet na běh do Brodu

))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> Zkouška před týden, 5:54min s rezervou, furt 53/19, bez nějaké intenzity na začátku a konec bez spurta, takže mířím k 5:30 a doufám, že nepřijde žádnej střelec. Jenže po famózním Šternberku a obstojných Běchovicích nejsou moje nohy zrovna z nebes, ale z olova a cesta mě jen utvrzuje v tom, že jsem jaksi okoralej jak chleba od pátku. Vyfasuju číslo 72 a jsem těžce nervózní, jakmile spatřím Krupičku z Nymburka. Hm, mistr masters v silničním závodě na Mceláku, mladej výbušnej týpek si mě tady dozajista namaže a bude bojovat o rekord. Oops, rázem se mi nechce ani rozjíždět, kecám a intenzivně nešlápnu ani jednou. Nasypu do huby hroznovej cukr a jdu na čáru. Kapr 5:50, Honza Štefan 6:05, to musí jít! Máčknu garmina, dolejšek chladím, v sedě to rozjíždím k 37km/h, krásně se vyhoupnu, podřadím na 19ku a začínám trpět. Nějak brzo ... První kilák za 2:05 - wau, by šlo. Jenže nohy tuhnou, plíce pálí, hlava ještě přinutí rozjet plošší pasáž na 30km/h, ale vracím dozadu 19ku a postupně jde výkon úplně do kopru

Nemám sílu se zvednout, dřepím v sedle a nedokážu zrychlit. Silnice drncá, občas jede někdo proti a já mám co dělat vůbec korigovat směr jízdy a občas vymetu slušnou jámu ... Čas letí, už už vysvitá slunko na konci lesa, dávám v křeči 17ku, po 20sec vrátím 19z, jsem úplně v pr*. Né, takhle to podělat, odvážně dám 15ku a ze sedla to rozjedu na čáru, za níž si říkám, že jsem měl začít o pár vteřin dřív. Ale ta důležitá pasáž po cca 1,2km trati mi prostě nešla - lépe řečeno - neměl jsem na to

5:38 je prozatimní vítězství, ale Krupička dává 5:29min a je vymalováno, dneska bych to fakt nedal a to ještě nepřijel Jonáš ze Sparty. Takže pohárek putuje do Nymburka a já si jedu do Brodu vyběhnout k té přepravce zeleniny víno a bombonieru