Pochvalovat si nabitý oranžový kalendář a myslet si, že jsem nesmrtelný. Tak co tam máme dneska? Orlík! V hlavě jen ty zelené louky a radující se přírodu, že už je jaro. Žlutá řepka vůkol a oranžová lajna trestající klikaté zapomenuté silničky osvobozené od glacidetu.
Ale realita je tvrdá. Cesta do Kameňáku je v kolonách aut. Až za říčkou Sázavou se to změní. Chtěl bych letět na Neveklov, ale tělo je proti. HonzoviB nařizuji tradiční ořezání špiček, přes 3 na budíku nejdu. Vt u pumpy vartuje již hodně dlouhou chvíli. Zalezl jsem si za naši maratonskou dvojku a po dlouhé době se děsím co přijde. Dnes to přeci nemůžu objet se ctí, když už na 50 km myslím na vanu, pivo a hokej na kanapi. Vt nám ukazuje nové silnice. Příjemná to změna. Ale profil zůstal, furt nahoru a dolů. Asie pode mnou funguje a žehlí. Kopce ale musím pěkně za své, tam nic nepomáhá.
Žďákovský most je tu nějak rychle, dáme tradiční foto a zapadneme do konzumu. Rohlíky, sýry, rajče, snickerska, cola, voda. Rvu to do sebe, snad to ještě zachráním. Knížecí lesy přes Vystrkov naštěstí vynecháváme. Vt tu pro nás má objízdnou trasu. Každý horizont kluci solidárně počkají, děkuji moc. Jediná cifra, co mě zajímá je počet kilometrů, co zbývá do výtahu. Višňová alias seriálová Třešňová a orchestrion v chalupě hraje na plný kule. Vt se loučí, moc díky za trasu a špice! S Jendou přes Živohošť a Netvořice si ještě užít té krajiny jako stvořené pro cyklistiku. Od Kameňáku dopravní peklo. Doteď nevím, jak jsem to dojel, když jsem neměl spodek těla a každé auto a dodávka mi pořádně cuchala nervovou soustavu.
Doma totální gastrodemence, zimnice a zjištění, že nejsem nesmrtelný. V hlavě černé myšlenky, jak se ráno probudím se zacpanými dutinami a s knedlíkem v krku… jo Mamute těším se na tebe!
::