Akce Orlík 2019

Akce Orlík patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2019-05-21.

:: Trasa :: Diskuze :: Foto :: Flyby :: Relive

Historie: 2015 :: 2016 :: 2017 :: 2018

• Profesor – Defenziva a ofenziva
  
  

  Jelikož loni jsem tenhle výlet hrubě podcenil a nemám na něj nejlepší vzpomínky co se týče jeho druhé poloviny, tak jedu ze začátku opatrně, do kopců tak kolem 230w - výsledkem je, že se nahoře čeká většinou na mě s Lukem. Spolu s 2 jezdci, kteří se náhodně k nám na Hájích přidali jsem vytvořili grupetto a bavíme se cyklistikou. Bohužel, pro někoho buhudík, 2 noví před Sedlčanama už nestíhaj a točí back. Kolíkáč nám dává kapky, že ani nejsme zadejchaný a nevyvíjíme snahu sjíždět Turistu a spol. - tak tedy hákujeme Kolíkáče a jedem, asi 10min jedem za mašinou Mirkem, a veškerá pr*el je tatam, přichází brdek a už tam nejsme. Nechápu, z šetření jsem přešel rovnou do stavu jsem v hajzlu a to je 70.km z 215km plánovaných. Začínáme s Lukem vyzvídat jak to bude s obědem :) Kolíkáč hlásí, že max stopka na tyčku v Milovících. Jak jsem to slyšel, tak jsem málem spadl z kola, naštěstí za mnou jedoucí Luke měl odlep. Nakonec když kluci viděli jak jsme marní souhlasí, že se sejdeme na Orlíku, takže se v klidu můžeme naobědvat a ušetříme cca 30km na Zvíkov. Po obedě si všimnu, že zadní brzda je až na ráfku, že by to bylo tím? Nebo tím, že sem dal kilo s Bažináčem v neděli. Za 1.5h se opět setkáváme u zámku Orlík. Jsme zvědavý jak to teď pojede. HonzaB hlásí, že teď 20km skoro pořád do kopce...Naštěstí nejedeme lesem kde sou stojky. Pirát a Basko jedou pořád kupodivu dobře na to jak jeli rychle prvních 100km. Jedeme jak v tunelu, hákuju co to jde. Od 130km se najednou cítím lépe, dokonce visím za Turistou a odjíždíme s HonzouB zbytku pole. Nakonec docela dobře, že jsem pošetřil prvních 100km. Luke je vepředu taky, Turista se diví, kde jsou ostatní a chválí nás. Nakonec tak dojedeme až do Davle, kde se kopec jede každý podle svých možností. Nakonec dáváme jedno pivko v Rozkoši kde zhodnotíme dnešní výkony.

  
  
  
• Turista – Společná radost je dvojnásobna radost!
  
  

  Byla to opet velka nadhera, Slova klasika alespon trochu dokaze posat tu nadheru, "ta nase ceska zem, to neni krajina to je zahradka" a jak Luke poznamenal Alpy ohromi ale tohle vezme za srdce. Ceska krajina je jako zahradka, Nemecka nebo Rakouska krajina trosku zavani vyumelkovanosti golfoveho hriste. Preferuju urcitou zanedbanost, ktera bohuzel mizi i tady, ve ktere se da porad jeste cist zakonzervovana historie, a prace nasich pra pra pradedu. Stare cesty, aleje, puvodni policka i skladba vesnic. Rybniky, terasy a zidky z ohromnych kamenu ktere neci ruce pred staletimy poskladaly. A hlavne porad tu zustal zakoreneny zvyk zase z nedavne doby, ze vsude se smi, kazda cesta louka les je pristupna i kdyz vsechny ted uz nekomu patri. Zadne No Trespassing, k tomu miliony cest, takze cyklistuv raj.Jsem rad ze jsem mohl to vsechno s vama sdilet, spolecna radost je dvojnasobna radost. Pirat jel fenomenalne, do kopcu hazi ctyrstovky ani se nezadejcha, magnety na trista pade jen to fikne, fakt smekam. Profesor s Lukem tahaj spice jedna basen, jak jet za autobusem. Kolikac sbira Komy i elitnim jezdcum. Honza B rozjizdi spice tak ze clovek se trochu zakeca a uz ma problem docvaknout.
  Basko ma nevysvihanejsi nohy ze vsech, vsude je a vzdycky vcas.
  Fakt jsem si to moc uzil a velke diky take patri sv. Petrovy, drzel nad nami ochranou ruku.

  
  
  
• Kolíkáč – Jarní kabaret
  
  

  Předpověď se vylepšuje a účast navyšuje. Co více si přát, než si na kruháku plácnout s kamarády a vědět, že dnes to zase rozjedeme do nejvyšších otáček. Jak sportovně, tak i společensky. Navíc se k nám přidají dva borci, co zrovna jedou kolem, takže 9 hlav se probíjí proti kolonám směr Petříkov. Turista odváží Piráta do úniku, ostatní opatně při představě dnešní porce. Údolím do Týnce v závodním kvapíku díky mašině z Petrovic. Profesor jede až moc defenzívně už s pěkným odlepem a čumí na nějaká nesmyslná data na budíku. Roviny a sjezdy musíme po kupě, tak ho hecuji, ať neplýtvá silami za skupinou.
  Z Týnce háknu motorku Míru a nechám se luxusně vyvést na horizont i se skvěle jedoucím Pirátem. Kde je zbytek? Nálada ve skupině kvete, jak ta řepka vůkol. Na špic si vlezlo duo mistrů svých zemí, náš Luke v repre dresu a v SVK majstra dresu neznámý borec z kruháku. Má ale nádherného orange spešla a orange tretry, tak se snad ozve, ať mu doděláme jen hadry . V Neveklově najíždíme na komunikaci číslo 105 a začíná cyklistická extáze. Silnice s IA povrchem, a navíc i bez provozu. Profil se houpe, snažíme se držet grupo kompakto, ale je to docela oříšek. Křečovice aneb Vesnička středisková. Zadní lavice Luke-Profesor si z toho dělají volnou zábavu. Před Sedlčany se loučí dvojka z kruháku.
  My jsme odměněni zaplněným náměstím, kde nám celá škola mává na pozdrav! Vysoký Chlumec a Počepice, to je pro mě další tréninkový bod, kdy zkusím háknout Míru a dostanu se do red number. Podařilos se dokonale, děkuji králi Miroslave Nezbedná dvojka Luke-Profesor chce oběd, takže jsou vysláni zkratkou na Orlík, ultras to mydlí stále po 105 do Milevska. Pirát s Baskem jedou famózně! Bufet v nákupní stodole a hurá na Zvíkov pro foto. Konečně po 100 kilometrech jsem svědkem ojedinělé události, kdy Turista pokyne rukou a uvolňuje špic. Na soutoku Otavy a Vltavy krásné panoráma a turistická známka pro Piráta. Točíme pravou na Orlík, projíždíme Nevězice a vzpomínám na mé pomaturitní srazy, ta knajpa na návsi toho zažila … Teď ve vzorném seskupení míříme na setkání s naší gurmánskou dvojkou. Tradiční řev pávů dokresluje náš hlasitý smích před zámkem.
  Pak trošku zakufrovat, ale moderní technologie nás nakonec vrátí na původní trasu. Za Bukovany i gravel vložka s bahnem, za kterou se omlouvám, že jsem nezkontroloval při plánování trasy. Pak už let v divoké závodní lajně, to byl hodně opojný úsek. Nůžky se začínají rozevírat, Pirát s Baskem už nedokáží akceptovat nastolené tempo a já se k ním milerád přidám. Jak jsem se cítil do 150 km to bylo hodně povzbuzující, za to v dalších kilometrech to již byla velká bída. Oteplilo se, kvalita silnic šla dolů, nějak mi to prostě přestalo chutnat. Toužebně vyhlížím ceduli Štěchovice, kde plánujeme zastávku. Ono by to chtělo i dříve, ale v tomto kraji obchod ani pumpu nepotkáte, tak je tady krásně Profesor s Lukem přešli z hluboké defenzívy do mohutné ofenzívy a laškují s Turistou. Vzadu v tabáčku si navzájem pomáhající čtyřka. Pumpa nahoře na Slapech a ochod dole ve Štěchovicích řeší akutní problémy. Ještě nás čeká Petrov z Davle.
  Konečně sundávám spodní triko a jede se mi o trochu lépe. Vracíme se z toho ráje bez aut do děsivého provozu kolem Jesenice. Tvrdá příměstská realita. Osvěžovna v Rozkoši je pak svědkem zasloužené tiskovky. Díky všem, byl to skvělý kabaret, který se nedá naladit na žádné stanici, to se musí zažít. Všichni jste jeli parádně, mělo to břink!

  
  
  
• Luke – Splněná přání
  
  

  V pátek jsem po delší době zas dostal od cyklistiky pořádně nakopáno a zjistil, že nejsem nesmrtelnej. V neděli závod a v pondělí přemýšlím, že se z výletu na Orlík odhlásím. Nakonec jsem pevně rozhodnutej jet jen do Sedlčan, kde to chci otočit. V úterý ráno se cítím ještě hůř jak v pátek, takže možná ani Sedlčany nebudou. Z Prahy nakonec 7 šlapek a 2 náhodní kolemjdoucí (dále slovenský nároďák), co se šli na 2-3 hodinky projet a nadchla je naše skupina. Na Petříkov se to prvně dělí, Pirát hrdinně s Turistou, zbytek defenzivně a tak se dá držet s Kolíkáčem a HonzouB, Slovenský nároďák trochu ztrácí a Prófa ultra defenzivně zametá na konci. To mě trochu vyděsí, protože už to jel, tak asi ví, do čeho jde. Pak express přesun do Týnce a odtud už kopeček za kopečkem. Poslušně se uklízím do skupinky, kterou tvořím já, Prófa a slovenský nároďák. Podle nás s Profesorem pěkný grupeto, podle kolegů prej normální lidi :) .
  Na kopci se opět spojujeme a musím říct, že mě to nadmíru vyhovuje. Před Sedlčany ale rázný zásah pana vedoucího naše grupeto rozpráší. Kdo odpadá do kopce pak má jet šrot po rovině, s Prófou jsme rozsazeni, slovenský nároďák se radši obrací zpět. Taktovku si bere Turista a jede se. Náměstí v Sedlčanech nabité lidmi s mávátky. Očekává se příjezd TGM, ale Vinohradské šlapky byly rychlejší a všechnu slávu sebraly pro sebe. Ale není čas přemýšlet, jede se šrot, našetřené síly mizí rychleji než je zdrávo a než se vzpamatuju, jsem někde za Sedlčany, sakra. Delší kopec a už jsme zase s Prófou v poslední lavici. Přemýšlím jak se dostanu domu až tu někde zůstanu ve škarpě, ale Prófa navrhuje oběd, což se mě zdá jako dobrý nápad. Zbytek skupiny však nesouhlasí, což Prófa málem neustojí a skončí ve škarpě. Nakonec dostáváme opušťák, takže místo Zvíkova dáme oběd. Přišlo to právě včas, protože u značky "Jihočeský kraj" bych šel asi do škarpy zas já. Krásnou krajinou profrčíme k Ždákovskému mostu kde vydatné občerstvení ve zdejší restauraci přijde víc než vhod. Na Orlíku ještě posedět na sluníčku a shledání se zbytkem grupy. Focení a pak už tradiční Abfaaahrt, což vyděsí i místní pávy. První kopec mimo trasu jen tak na rozjetí, ale pak už vyrážíme správným směrem ku Praze. Cesta opuštěnou krajinou, lesy, pole a zas lesy. Občas asfalt pokrytý bahnem, občas jen to bahno, díky mapy.cz! Naštěstí CX vložka byla jen krásná a po ní už se jede nějak líp. Nejdřív Turista odváží HonzuB s Prófou, táhnu zbytek skupiny jako výraz díku za ten opušťák na oběd. Opět jsme po kupě. Ale do Štěchovic už je to víceméně z kopce. Visíme s Prófou za Turistou, který oběd neoběd jede zas jak zvíře. Zbytek tu už zas není. Zmrzlina na pumpě nad Slapy a jde se na finále. Petrovský kopec každý podle sebe, vidina domova už nám pomáhá. Poslední brdek před Jesenicí a je to za námi. Tiskovka v Rozkoši, příznačnější místo nenajdeš. Dneska to mělo všechno co obvykle a co mám tak rád, krásné krajinky, parádní silnice bez aut, výhledy, visení za oči, skupinová terapie, odpadání ze skupiny a k tomu spoustu přídavků: grupeto, poslední lavice s Prófou, obídek, být v háku za Turistou a nezemřít. Paráda, kterou jsem chtěl zažít, ale bál se. Díky že jsem neměl čas vystoupit!