Rok se s rokem sešel a jsem vlastně v podobný situaci, sezóna skoro pryč, forma nikde, ale vím že tenhle kraj je závodní ráj, takže když je šance neváhám a hlásím se na super závodní víkend. Nepoliská byla vlastně jak jsem čekal, ale rozjetí (čti vyndat se do mrtva) dobrý a na Kramolínksé peklo se těším.
Při rozjetí nohy solidně tuhý, ale nenechám se zastrašit. V prvním brdku po startu 400W snad ani necítím. Bohužel auto proti v prudký stojce udělá solidní špunt a přede mnou borci vycvakávají. Já to dám v pohodě, ale balík je fuč. Ale 10wkg spurt mě vrací někam mezi lidi. Trasa zvlněná, balík na dohled, snažím se nepanikařit, vyvážet se, napálit další brdek. Znovu sjezd a dolítávám do balíku, který se akorát zas drolí v dalším brdku, kde konečně najíždíme na okruh, který se pojede 3x.
No tady to chtělo předvést další nástup jak za Fanderlíkem včera, ale už to bylo dnes po 3. nebo po 4. a 100W tam prostě chybělo. Balík pryč, grupa přede mnou tenhle problém taky hasí. Docela sem si na to ještě věříl, ale ukáže se, že jsem na to v zásadě sám.
Nicméně loni jsem na čele byl a bylo to beztak peklo, takže, že o to přijdu není úplně zlý. Co jsem stihl zpozorovat lidi co odlétly z balíku znám a jsou na tom plus minus podobně, takže se vlastně ani žádná výsledková tragédie neděje. Jedeme ve 3, Michal Dychlt se kterým jsem už tu něco na jihu obkroužil si vystoupí, tak chvíli ve dvou, ale asi viděl dozadu líp jak já a po pár km spíš rovin nás nabere skupina s Michalem, Jirkou Baierem a další více méně známé tváře. Nakonec je nás 7, vcelku pěkná grupa.
Točíme všichni, teda až na borce v dresu Unlimited, který mi hned připomene Nemiho reporty z poslední doby. Že by fakt nová týmová taktika? V každém brdku se úspěšně procedí dozadu, občas někoho zkusí odpojit, ale nakonec tam je. V jednom takovém brdku, kde se tváří, že zmírá, ho nenápadně otestuju a jemně vytlačím tempo k hodnotám, že bych se na to sám nejradši vy. Ale je tam, jen zbytek grupy na mě kouká trochu vyčítavě. No ale jak jinak poznat, jestli člověk blafuje nebo fakt nemůže.
Přichází hlavní kopec okruhu, jiný než loni, jsou to vlastně 3 po sobě jdoucí brdky, "jen" 133m převýšení, ale stejně to teda bolí. A hlavně se to nejezdí moc podprahově. Začíná se teda za zatáčkou, z který je to nástup, aby to náhodou neujelo, pak furt tempo nahoru, jako já bych si to dovedl přestavit jet s větší rezervou, ale tolik lidí asi neukecám. No co. Nahoře ještě přitopí Jirka, au, následuje "oddechová" "rovinka", kde se snažím zalepit 4 metrovou díru a stojka kolem 12%, kde se teda zapracuju zpět do grupy a naopak tu necháváme Jirku +1. Polomrtvej Unlimited je tu, stejně jako přejede i poslední část před dlouhým sjezdem. Tam zas párkrát někde nechá mezeru, ale vždy to přežije, já už se na nějaký testování nachytat nenechám, ale myslím si svý. No minimálně na první kolo do toho vnesel aspoň nějakou zábavu.
Průjezd cílem okruhu je zas do kopce a poprvé snad dnes bych mohl zkonstatovat, že mám pocit, že to mám pod kontrolou. Následuje sjezd, kde odvedu nějakou činnost pro zrychlení skupiny a samozřejmě kontroluju, co se děje vzadu. Po odstřídání vidím jak Unlimited zas někoho odpojuje a mě s ním. Borec mu to zalepí ale Unlimited má asi nějaký zastavený nohy. Nemám zrovna potřebu někomu dělat blbce, tak kontroluju skupinu, jestli nejede zrovna nějaký peklo a nechávám díru narůst. Zařadím si a ještě se projistotu zeptám, jestli nemá problém s kolem. Ještě než dostanu odpověď "ne", přehodím si a hned pak se zvedám a letím zpět do skupiny. Čekal jsem, že takovejch kočkovacích nástupů bude víc, ale jen jsem zaslechl vzdalující se "ty voléééé" a bylo vyřešeno. Vypadal i překvapeně, no nevím co tak člověk má čekat, po okruhu, kde se neukáže na špici, že ho skupina poveze další 2 kola? Asi ne.
Takže už jen ve 4 pokračujeme dál. Všichni mě přijdou přibližně vyrovnaný, jen teda Robert Ploner jede jak nataženej na klíček. To mě trochu znervózňuje, ale ani na dalším průjezdu trojbrdkem se neroztrháme, takže snad ok. Kolo rychle uteklo, sjezd z hlavního kopce jedu zase zezadu - vlastně proto, že se necpu dopředu ani v kopci. Plus třeba kdybych v posledním kole odjel, třeba se bude hodit, že neví, že bych tu sám jel asi rychlejc.
Po rovině pak dál všichni spořádaně točí, teda Robert na klíček za dva, ale dělá to dobrovolně, já se na takový hrdinství necítím. Vlastně jsem dost zvědavý, jak kdo pojede poslední kopec a co kdo má v plánu a hlavně ještě v nohách.
Před tím ale ještě dojedeme Honzu Vodu a je nás zase 5. A kopec začíná. Opět nástupem za zatáčkou. Pak se to uklidní a nějak mi přišlo dobrý prostě jet, tak jedu. Moc o tom nepřemýšlím jen koukám, že to rozhodně nikoho neodpáralo, ale aspoň se za mnou začalo slyšitelně dýchat. Na "rovince" pak podržím watty, což doufám, trochu zabolí a tu stojku pak už jedu v podstatě max, na co je. To už teda odpáralo 2 lidi, což není špatný, ale v zásadě lepší je asi to, že na tom asi nikdo není o moc líp, protože to už by snad jel. Rychlý sjezd a poslední kousek kopce, Robert mě přestřídá, takže je jasný, že na tom špatně není. Letíme ve sjezdu ve 3. Beru to z čela a šlapavý části nešetřím, v háku nejsou, tak ať a hlavně ať už to nikdo nesjede. Nakonec na konci okruhu stále ve 3, ale když tempo opadá, jen po sobě blbě koukáme a nikdo nemá na to se zvednout a jet do háje. Docela vtipná situace.
Nakonec s Robertem odjíždíme tempem na horizontu, zbývá 5 km do cíle, pár brdků, jinak sjezd a pak 60m up brdkek do cíle. V procesu se pořád nějak neuspořádaně předjíždíme, brdky nešetříme a ve sjezdu si lížem rány. V procesu ještě předjedeme odpadlíka z balíku a dva vidíme. Je to Tomáš Kudlák +1, cenej skalp, tak na špici v nástupu, aby neměli choutky to chytat, i když vím, že už je tu zatáčka do cíle a asi tím naservíruju Robertovi první místo ze skupiny. To se taky děje, protože se po odbočce musím trochu oklepat, než začnu zase valit nějaký vo2max watty. Nakonec ještě stahuju, ale vteřina tam zůstane. 2. místo ze skupiny beru, plus jsme ještě kosili lidi, co na začátku chytli balík, takže za mě pěkný. Když pak vidím, kolik času jsem strávil v Z5, Z6 a Z7, tak to byl hodně kvalitní trénink, ne-li přímo ukázkové zrakvení. A hlavně jsem si připomněl, že mě závodění ještě asi dost baví. Tak zas příště.