Akce Šlap okolo Prah(y) 2024

Akce Šlap okolo Prah(y) patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2024-01-13.

:: Mapa :: Diskuze :: Foto :: Flyby :: Garmin

Historie: 2019 :: 2020 :: 2021 :: 2022 :: 2023

• Čespa – Zafandit na Tour-De-Prag
  
  

  Píše se 13. náctého ledna a už uteklo hodně pejsků od dob, kdy se jelo Tour-De-France a já jen tehdy obdivoval nadšence, fanoušky i ty magory co celej den čekají u silnice na průjezd pelotonu, na povzbuzení, úsměv i bejt vlastně v tu danou sekundu středem zeměkoule. Je leden a orange banda začíná najíždět i objíždět své již pojmenované benzínky a mě to díky mému společníkovi v podobě potažených pastelek antibiotik začíná chybět. Magořím, ořechy už mě u televize loupat nebaví a tak i přes všechny zákazy se chci na chvíli stát nadšencem, fanouškem i magorem co jásá při průjezdu pelotonu.
  V hlavě se mi rodí plán, trasu přeci znám a tak jen dopočítat, kdy vyrazit vstříc vysněnému. Je deset, nabalenej a s oranžovým praporem v podobě vesty vyrážím do Líbeznic, už se vidím jak poběžím souběžně s pelotonem, budu jim řvát do ksychtů, možná se i svléknu do naha a jen loukoplastí si přelepím bradavky.. jooo a kdyby po mě třeba Bobek, Camrda, HonzaB, Ivča, Kapr, Kolíkáč, Mr.Tred, Oťas, Tomáš, Vláďa, Žába a nebo i další hodil bidon, to by byl nezapomenutelný zážitek, ze kterého bych žil dalších 20let. Při plánování bodu potkání se obracím na GPS sledování a musím poděkovat Vláďovi, který mi zanechal uhlíkovou stopu a tak se mi načasování ještě více ulehčilo, už nebránilo nic tomu, aby se můj sen stal skutečností. Líbeznice, jsem tu, pro kontrolu zapínám GPS bonzáka a ejhle, přepočítávám, přepočítávám a modlím se, že balík který sjel z předem naplánované trati pojede hlavou a né po vzoru nadrženého psa běhající za hárající fenou. Druhý pokus pro bod průjezdu volím kousek za Měšicema, obávám se, že už tu bude plnou dalších fanoušků silniční cyklistiky a těžko se budu probojovávat do prvních řad, tak abych si mohl čichnout k potu čpící z dresu velezávodníků. Jsem tu a k velkému údivu jsem tu sám. Zalejzám za sloup elektrického napětí přenosové soustavy 22Kv, čekám, čekám cca 4minuty a v tom na horizontu vidím první odtržený balík a za ním s lehkou dírou druhej i třetí, těším se jak malé pachole, rychle shazuji ze sebe vestu a vyrážím přes pole směrem k silnici s orange praporem v podobě oné vesty mávajíc vysoko nad hlavou, jásám, křičím, jsem štastnej, jsou tu, jsou tu všichni, poslušně odváděj svojí práci a já můžu vidět, jak to bolí, jak naříkají, jak trpí, ale jedou. Klopýtám ve strništi, stále křičím a slyším, jak z pelotonu lámanou češtinou zazní: co to je, kdo to je? a to bylo vše. Prosviští kolem mě tak rychle, že jsem ani nepostřehl z kolika stájí byli mustangové nasazeni. Je to za mnou, jen teď si nejsem jist, jestli si mě vlastně všimli, snad jo a kdyby ne, tak to byl pro mě zážitek na celé dopoledne.

  
  
  
• Žába – zlobivá SOP
  
  

  Nevyprovokuje je žádný brdek, ani projíždějící traktor, aby začali blbnout. Od toho mají doma trenažéry, kde se mohou zmastit do bezvědomí. Jenže to by nesměla trasa vést Břežanským údolím a pravidlodárce by nesměl hned dole provokovat nástupem. Této nemístné provokace se okamžitě chytil Camrda s Neminem, samozřejmě jsem se docvakl a celý vláček zatopil pod kotlem. Když Kolikáč trochu vyvanul, najel jsem na jeho místo a zkusil podržet nastavenou rychlost. V hákovém stoupání je bláhové chtít odpárat natěšené Šlapky a tak nezbývalo než nastolit tempo, ze kterého se nikomu nebude chtít nastoupit. Hlavně si připravit hlavu na závěrečný nástup. Jaké bylo překvapení, když mě před kruháčem nikdo nepředjíždí, Vláďovi bylo blbý mě osolit a nikdo další tam nezůstal. I tak famózní zábava do detailu rozebraná na pumpě v Břežanech
  
  Celá taškařice začala na jiném kruháku, o hodinu později než loni, pěstičky v tlustých rukavicích a s mrazivým větrem v zádech tradá směr Záložna. Od Záložny 13 borců s větrem ve tvářích pádí pozdravit skalního fanouška mimo plánovanou trať. Proletět kolem mávající vlajky a plnou rychlostí pokračovat na pumpu. Gulášová polévka, káva, palačinky. To se neomrzí, to nabíjí energií, proto za týden znovu pěstičky!

  
  
  
• Kolíkáč – Psychofarmaka to mohou zabalit!
  
  

  Zákulisní tlaky a mrazivé teploty letošního ledna posunují tradiční start až na 9 h. Nechci nic podcenit, ještě mám v živé paměti, jak před týdnem trpěly ruce, tak dnes je ukrýt do dvou vrstev. Kruhák tepe ve wobjížděcím rytmu, Žába s Tomášem K. alias neminem laedere, HonzaB, Oťas a Tomáš B. a jeho holé uši, které jsou zamraženy do ruda. Štamgast Turista brousí nože na ledu a Luke si nechce kazit cyklistiku rudými prsty. V Dubči jsou tu další posily v podobě Vládi a Camrdy. Vlezlá zima zalézá do každé nezateplené štěrbiny na těle, ale genius loci wobjíždění v této partě vše přebíjí.
  Jen si dirigovat zezadu tempo, ať jsme jeden celek, před Brandýsem pokropit z důvodu západního větru škarpu směr autobazar. V Záložně u bankomatu zalezlý Kapr a za rohem Martin. Bobek a nadšený Alf a Mr.Tired a můžeme pomalu vyrazit. Ne, ještě chvilku, HonzaB zapomněl bidony, tak si dá hlta z mé vařící termosky a pocítí tak kouzelný lektvar.
  Díky našim dopravním zpravodajům měníme trochu trasu a vynecháme zavřený přejezd Třeboradice. Ale Polerady, Mratín, Měšice je úsek za trest. Silnice jako cedník, řezavý bočák a stálá schovávaná do co nejlepšího háku. Tohle se přísně zapisuje do našich tělesných schránek. Ale máme tu vzpruhu. Něco se řítí vpravo na poli a řve jak raněný býk. Ultra orange frenetický fanoušek Čespa! Tak to bylo moc dojemný! Díky bejku!
  Brdek do dávného cíle Břežanské osmy nás roztrhá, ale místo, kde byla prezence nás zase spojuje a přisedá k nám Ivča. Z toho je tak rozhozen HonzaB, že ani nestačí zahlásit při přivítaní svoje nejpoužívanější slovo. Valíme směr Kralupy, věřil jsem v zázrak, že ta hlavní silnice bude trochu opravená, ale ten se nestal. Znovu tancujeme mezi dírami a bojujeme v přísném bočáku.
  Zasloužený ledový sjezd přes brzdící kruhák v Postřižíně a proplétáme se přes Kralupy. Tempo se zklidnilo, teď budeme stále stoupat až k vytoužené pumpě. Plyn zasyčel z trouby ven, Tonda Zápotocký stále na svém místě, jen ta tradiční fotka s Okoří letos chybí. Ale bufet koutek na čerpačce vše vynahradil. Je to tu jak v nějakém 5-ti hvězdičkovém hotelu v zimní prosklené zahradě. Sedím v koutku mezi legendami amatérské cyklistiky. Tomáš B. a Mr.Tired. Kolik jsme toho prožili, vzpomínky se jen sypou. Zvláštní a kouzelná chvíle. Ale nepřišla jen tak, chtělo se sem dodrápat na těch našich milovaných prokletých strojích.
  Abfáááhrt! Jo nedá se nic dělat, vzhůru do sedel! Teď už to snad bude lepší a lepší, jelikož vítr se stane naším pomocníkem. Udržovat homogenitu skupiny, ať se nerozstřelíme do nanočástic. Užívám si to, oblečení funguje, termoska hřeje, nohy se točí. Sám bych nevyjel ani na půl hodiny, ale teď si tady kroutím 4 hodinu jako nic. Padáme k Vltavě, pomalu se rozmělňujeme do svých domovů, ale Břežanské ještě asi bude bolet.
  Nechci se zpotit, včera večer v potocích potu jsem si to přeci sliboval. Ale je to silnější než já, zase je ve mně ten malý kluk, co má v ruce klacíček a chce si rýpnout do vosího hnízda. Založit a objet grupu zleva, kde to jen zahučí. 5-10 sekund slávy a vidět čistý asfalt před sebou. Pak už se nechat přejet výkonnostním vlakem vedeným Žábou. Ale co to, tam na konci visí hodně jmen! Tak se ještě zvednout a nenechat si to ujet. Top4 nakonec odjela, ale HonzaB to na svém těžkotonážním zimáku nechce jen tak vzdát. Vzpomínky na letní Col de la Ramaz jsou tu a já chci s ním nahoře kruhák za ramena. No pěkný a bolavý vzpomínání to bylo Jeníku, děkuji moc!
  Ano, bylo to jedno z dalších velkolepých wobjížděcích představení! Srdce plesalo nad tou účastí, zima olizovala tváře do červena, dvojičky švitořily, pěstičky ťukaly a z polí se ozýval mohutný fanouškovský kotel! Pumpa chutnala, podávala se nejlepší káva a americký vynález anebo teplá polívka a rozzářené úsměvy mazaly ročníky narození! Díky všem, že žijeme a šlapeme, tyhle skupinové terapie si musíme patentovat a továrny na psychofarmaka to mohou zabalit!