Akce Šlap okolo Prah(y) 2021

Akce Šlap okolo Prah(y) patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2021-01-16.

:: Mapa :: Diskuze :: Foto :: Flyby

Historie: 2019 :: 2020

• Kolíkáč – Chemicky ošetřeno!
  
  

  Dnes to musí ze mě ven ještě v ten den
  Konečně přišla do Česka Ladovská zima, po víkendovém Štětí a po pondělním vymrzlém Týnci mě zavalila práce, a navíc můj tradiční problém s dutinami. A tak přes týden ladím ty kanálky v lebce inhalováním Alpy a pomalým šouráním se na běžkách před barákem v Milíčáku. Účast na sobotní výlet tak stále v otaznících, ale když mě Ivča v pátek osloví otázkou, kudy pojedeme, kde se má s Martinem připojit, vím, že to jen tak nemůžu odpískat. Tak nafouknout psíky a promáznout řetěz a doufat, že ta předpověď neklapne. Sobotní ráno nemohu dospat, vykouknout z okna ložnice a proti lampě vidět tu snášející se hebkou krásu a bílou Jažlovickou. Přejít na druhou stranu bytu a vykouknout málem na alpské kopce, kde jen sledovat, jestli už jezdí vlek . Písnu Lukovi, jak to vidí, jeho odpovědí je, že se ještě nekoukl z okna a chystá se na T. Držák to je! Ivča taky pošle otázku, zdali všechno platí, no jasnéé, wobjíždíme! Navléct na sebe všechny ty osvědčené vrstvy, vařící vodou zalít ionťák v termosce, dva tousty s marmoškou bez másla, to musí dnes stačit.
  Teploměr je na -6 stupních, promotat se prašanem na stezku, přehlédnout ty nevěřící pohledy okolních pejskařů a najet na první chemicky ošetřený úsek. To je lahoda! Černý asfalt a potoky břečky poprvé dnes zahltí blatníky. To půjde, hlavní Opatovská je krásně ošetřená, na kruháku bohužel ani dušička. Ale Luke slíbil T, tak spadnu k Botiči a hurá na Petrovice. Chvilku počkat na reflexní svítivé rukavice včetně Luka v týmovém ohozu. Jeho entusiasmus z ranního chatu trochu opadl, ale srdnatě se dere na špic a valíme směr Brandýs. Prosolená silnice se ale mění najednou jen ve vyjeté koleje, a tady, před mou zatáčkou za kruhákem v Měcholupech se asi rozhodlo o našem dnešním výletu. Stačilo, aby jeden z nás řekl, to nemá cenu a otočili jsme to domů. Ale jak psal v dávných dobách Jestřáb ve svém Královském Thrilleru z roku 2007: „Sám bych určitě nepřišel na start, ale všichni ti blázni v oranžovém mi to prostě dneska nedovolí. Dnes by ti blázni v oranžovém šli na start i kdyby sněžilo a mrzlo. Tohle všechno dokáže ten šlapkovský duch plný euforie, síly a odvahy.“ No dneska sice nejdeme na start, ale ten šlapkovský duch jsem hodně cítil! V Dubči nás doplňuje Ryba a rozjíždí ranní koncert na zahřátí. Ztěžka hákuji, Běchovice, Počernice, Radonice, jak se to rýmuje a do toho Ryba stále přikládá polínka do našeho společného rozpáleného krbu. Silnice chemicky ošetřené, jen ty zatáčky v Radonicích a v Jenštejně jedu připodělaně a kluci musí počkat. Luke mi furt hlásí, že mám díru na Rybu, ale to mně nemusí hlásit, to přeci vidím!
  Tradičně močíme před Brandýsem, u Záložny fotíme a vzpomínáme na ten narvaný chodník při jiných výletech. Dnes jen ve trojce, hltnout z termosky a dopřát si tak trochu tekutiny na dalších pár kilometrů. Za jízdy je to všechno nějak daleko, je nutno se držet pevně řídítek a bedlivě sledovat stav silnice. Brázdim, Veleň, Mírovice, to se už na špici zjevuje i Luke, abychom před Hovorčovicemi nabrali bílou elite dvojku – Ivču s Martinem. Vzpomenout na všechny ty časovky CKKV, ten brdek do Klíčan, ten toho zažil! Najeli jsme na hlavní směr Kralupy, Ryba táhne jako o život a vzadu naopak Ivča to skvěle jistí a hákuje. Nějak nevnímám tu zimu okolo, a to že solanka začíná vytvářet na našich kolech prapodivné tvary, všechno prostě do sebe zapadá a mě to neskutečně baví.
  Průjezd Kralupy si beru na svoje triko, provádím tu naši minigrupu podle nahrané navigace až do Otvovic. Tady se nese oslavná píseň místní obyvatelky: „Plyn už syčí z trouby ven, možná tím budeš otráven!“ Nálada graduje, stále stoupáme, teď zpětně při pohledu na profil, je to málem 20 kilometrů stále nahoru. Kousek přede pumpou, to chce Ivča otáčet domů, ale nakonec pokračuje s námi a může si užít představení s místní pumpařkou, která nás nejdříve vyhání z vyhřáté místnosti konzumovat ven před pumpu a pak do blízkého altánu. Je to show, až z toho propadne panice Ryba, který marně hledá svoje brýle, a přitom je má na sobě! Jo každý si prožívá svůj příběh, kola se změnila v umělecké díla obalená hnědým ledem, na špičkách treter se udělal ledový příkrov. Já si docela lebedím, ta osvědčená kombinace sendviče tretra + návlek + igelitový pytlík + návlek funguje a nohy mám jak v Lázních Luhačovice. V protisměru trasy POS a PRS se startem a cílem v Hřebči pokračujeme dále. Tady se silnice chvílemi proměnily jen ve vyjeté koleje, ale zdárně jsme vše překonali. Největší hrůzu jsem měl z defektu, v té kose odsekávat kolo z rámu to by bylo asi hodné filmu Zimní království. Zmrzlá Ryba odplavala napřed přes Kopaninu, my raději přes Slivenec po hlavní přes Lochkov. Tady si ještě Martin zahraje na přetlačovanou s jedním SUV, no bylo to plech na rameno, ale naštěstí to dobře dopadlo. Zbraslav, místo rozloučení, Ivča s Martinem směrem Chuchle a Dejvice, já s Lukem přes Silver Bridge. Pod Točnou vyprázdnit měchýře a termosky, potěžkat si ty omrzlé zimáky, aby pak Luke v závěru nechytatelně odjel. Jo hold nůžky výkonnosti se pomalu rozevírají
  Když už se vidím ve vaně, tak přichází chemicky neošetřený Vestec a jak jsme rozparádění, tak volíme jako návratovou cestu stezku do Průhonic. Tady obalujeme kola do bíla na udusaném sněhu, tohle by bylo to pravé Vítání Martina! Dvakrát sebou málem šlehnu a nadávám si, proč jsem nejel přes Hrnčíře. Plácáme si tlapami na rozlučku, před domem ještě nezbytné foto a pak nechat zimáka roztát v rohu kočárkárny. Vrchní návleky na boty, které se změnily v nějaký odlitek, postavit vedle něj a počkat si do neděle, až to teplárna změní v tradiční skupenství.
  Vana, jídlo a teplo obýváku. Slastně přivírám oči při hukotu pračky, která mele ty vzpomínky a odplavuje dnešní výlet. Tohle jsou chvíle, které miluji. Děkuji Ivčo, za ten Tvůj morál, děkuji Luku, že jsi se ráno nepodíval z okna!

  
  
  
• Luke – Postel nebo Kruhák?
  
  

  K: Postel nebo Kruhak?
  L: Já se na nic nedíval a vstávám :) Je to moc špatný?
  K: Venku jsem nebyl... :P
  L: Tak jedem
  K: Zkusime to jasan
  L: Otočit to můžem dycky
  
  Ale nikdy to neotočíme, protože přesně tímhle se ze špatnejch nápadů stávají osobní výzvy... Vlastně jestli se mi minulej týden nechtělo, tak teď škoda mluvit. Do mrazu jsem se netěšil. Přitom stačilo tak málo, napsat "postel" nebo taky mohlo přijít rovnou, že se nejede. Místo toho konverzace jak z absurdního dramatu. Tradiční snídaně, ale kdybych věděl, co je za oknem, tak bych si vločky nedával. Moc dobře jsem se nevys...pal a vůbec jsem se nevys... no prostě ne úplně ideální start wobjížděcího dne.
  No a dál to bylo asi jak se dalo čekat, teda kdybych se byl podíval z okna. Takhle stojím před domem v několika centimetrech čerstvého sněhu. Ulice protažená pluhem, po něm zbyl udusanej sníh. Takže jedu ještě pomaleji než před týdnem. Silnice z Pruho do Prahy je na tom stejně, ani kousek asfaltu není vidět. Zima na ruce je mi v podstatě hned a na nohy o chvíli pozdějc. Tohle nevypadá dobře. Navíc zahřát se rychlou jízdou nepřipadá do úvahy, protože v celém království Středočeského kraje asi došla sůl. Ani Praha situaci nezlepší, až Hornoměcholupská svítí tou krásnou černou barvou mokrého asfaltu. Z pod kol stříkají proudy vody, to je najednou paráda. Na Téčku jsem samozřejmě pozdě, Kolíkáč už čeká. Vyrážíme dál, po hlavních to snad půjde. Neprotestuji, ono před týdnem to pak v Polabí šlo. V Dubči nabíráme Rybu a ten se hned dere na špic. Když vidím, že má na sobě bundu a rukavice, co já bych si vzal tak do plus 7, ani se mu nedivím. Naštěstí je soucitný a tak ví, že i v háku se potřebujeme zahřát a tak to vůbec nešetří. Mě to vyhovuje, jen Kolíkáčovi občas musím zahlásit, že má díru. No díry se musí hlásit...
  Za Jenštejnem dokonce začíná vykukovat sluníčko a mě přijde, že by to snad mohlo jít dnes přežít. Radost ale trochu kazí nafoukaný sníh na silnici, s tím si zatím ani sůl neporadila. I tak ale do Brandýsa dorážíme vcelku v pohodě a k mému překvapení i na čas. V Brandýse nikdo, ne překvapivě. Vyrážíme směr Třeboradice, lezu si na špic s cílem se zahřát. To teplo, který generuje jízda proti větru, ale mrazivý vítr hned odvane, takže to je bez efektu. Zkouším co mě napadne, ale ruce a nohy prostě mrznou. Chjo. Přibíráme Ivču a Martina a pokračujeme v arbajtu dál. Přemýšlím co s tou bolestí mrznoucích rukou a nohou... A nenapadá mě ale vůbec nic, leda přežít na pumpu a pak si zavolat odvoz. Pumpa je ale ještě daleko, tak se upínám k mostu v Kralupech. Nejhorší ale je to ticho. Zamlžený brýle umatlaný čímsi, co na nás stříkaj projíždějící auta už jsem zažil. Zmrzlý nohy a ruce, jo to se mi holt stává. Mlžno, hnusně a občas voda nebo vločka padnoucí do oka, jo to už tu taky bylo. Ale všechno naráz... a do toho Kolíkáč mlčí, hrozný chvilky. Konečně Kralupy, Otvovice - tak blbý jméno vesnice jsem dlouho neviděl a najednou se line kolem divnej song o plynu z trouby syčícím. Vůbec nechápu o co jde, ale jsem rád, že už není ticho. Ještě že píšeme ty reporty, člověk pak zpětně pochopí, co mu uniklo
  Navíc Kolíkáč hlásí, jak ho to baví (aspoň někdo) a začíná povídat (no konečně). Taky pomalu ale jistě stoupáme, takže jedeme pomaleji a víc makáme. Normálně to není dobrá zpráva, ale teď si toho cením. Začínám věřit aspoň v tu pumpu a z ní už to nebude tak daleko, tak že by přece jen? Ještě víc zpomalujeme, když se opět projeví nedostatek soli v království a asfalt se ztrácí. Nicméně situace je daleko veselejší, protože to co mohlo být hrozným zaprasením kola, které z pod blatníků chrlí směs nechemického posypu a sněhu. To přijde Ivče jak když se vyrábějí těstoviny. Nevím, nikdy sem to nedělal, ale představa, že každým šlápnutím vyrábím cca metr lasagní... A to jste věděli, že v Itálii znají 16 různých druhů těstovin? Spaghetti, spaghettini, macaroni, cannelloni, rigatoni, tortellini, fettuccini, manicotti, gnocchi, linguini, ravioli... Jo, to je bájo, nemyslet na to, že člověk mrzne.
  Na pumpě hned paní kouká, že si pokládám rukavice na stoleček a já tuším trable. Prý tam nemůžem sedět. To jsem ani nechtěl a koupil dvě palačinky, což navodilo vpravdě Krušnotonskou náladu a rozhodl se, že už to bude domů paráda. Sníst jsem je sice nemohl ve uvnitř ani na stojáka, ale co... Bohužel se situace poněkud vyhrotila, takže jsem si už netroufl jít si dovnitř aspoň dát do treter nové hřejivé pytlíčky a musel jsem tuhle operaci provést venku, což situaci nohou nepomohlo, ale paní prodavačce to snad zlepšilo už tak dost chmurný den. Nicméně palačinky odvedli svoji práci líp a docela mě zahřáli.
  Vyrážíme dál mnohem veseleji. Kolíkáč švitoří, ruce se pomalu zahřáli a nohy definitivně umrzly, takže už mě nic nebolí. Cesta domů je tedy víc než pohodová. Ono je to taky najedou hroznej kousek a ještě občas foukne do zad. Za chvíli už klesáme k Berounce. Martin si sice ještě hraje na Schachmanna při letošní Lombardii, ale na rozdíl od něj to bravurně ustojí a ještě paní vyleští místo kolem nádrže aby se na pumpě neumazala. Prostě gentleman.
  Loučíme se v Radotíně a pak už jen Točná s Kolíkáčem, jak krásně to tu hřeje. Už se vidíme ve vaně a ve Vestci ještě překvapení v podobě neuklizené silnice. To nás vede k myšlence, že už rovnou můžeme po stezce kolem golfu... No trocha adrenalinu na závěr, naštěstí bez pádu, ale místy to neklouzalo jen proto, že nad tím ledem bylo ještě docela dost sněhu. A závěr? Zážitek nemusí být pozitivní, stačí když je silný. Chvílema sem se zaříkával, že už do takovýho mrazu nevylezu a asi to zvážím, ale taky byly chvíle kdy to šlo, nebo to bylo úplně v pohodě a bavilo to. Prostě od všeho něco, jako v životě Každopádně díky všem nezdolným!