Akce Žernovský bajk Road 2023

Akce Žernovský bajk Road patří do kategorie Extraliga Masters. Datum: 2023-07-23.

Nejdelší varianta má délku 72.00 km.

:: Propozice :: Celkové výsledky

Historie: 2022

• Vláďa – Když ti balík ujede už na startu
  
  

  Přišlo mi jako dobrý nápad potrénovat pomaratonské intenzity v hromaďáku. Akorát to teda vyšlo těsně po týdenní dovolené bez kola.
  
  Očekávání nejsou velká, reálně se může stát, že mi to frnkne v prvním kopci.
  
  Ráno vyrážím brzo, protože jsem propásnul přihlášku předem. Všechno jde jak po drátkách, na startu se sjíždíme s Kulhošem a Lukem. Jdeme se teda trochu rozjet, pro mě je to navíc seznámení s tratí.
  
  Na start dorážíme tak akorát, řadíme se do našeho balíku, kecáme s Lukem. Najednou rána. Aha - asi start. Hledám Garmin, mačkám start. Balík se rozjíždí dost rychle. Velká změna oproti maratonům. Akorát jsem tak nějak zapomněl, že si nechávám vycvaknutou pravou nohu. Lovím teda pedál nalevo. Nic. Znova. Zas nic. Díra. Další pokus. Větší díra. Znova - zacvaknuto napůl. Trochu to lepím. Další pokus. Konečně.
  
  Dojíždím konec balíku za první zatáčkou. Totál na gumě. Půlku prvního brdku se snažím dostat někam, kde mě to neodpojí. Paráda. První sirka spálená hned na startu. Blitko brdek nějak vylítnu. Konečně jsem někde, kde bych cca chtěl být. Znova to začíná bolet.
  
  Další kolo celkem ok, pořád to dost bolí. Třetí kolo. Kulhoš najíždí na čelo balíku. Najednou se do startu letí. V prvním brdku kecačka s Kulhošem, že si asi vystoupí. Naštěstí na špici úřaduje Luke. Tempo je milosrdné, tak nás to nevysypalo. Na kopci nástup Kuřete, Luke krizička za mnou, ale nakonec je tam. Průjezd kolem cíle si vystupuju. Zoufale chybí ta sirka od startu.
  
  Zkouším jet ve dvojici, ale nemám na to hlavu. Mám chuť to zabalit. Naštěstí se zezadu přiřítí Kulhoš. Aspoň motivace to nezabalit. Kulhoš tahá rovinky, já ho povozím v kopci. Díky, jinak bych měl nejspíš DNF...
  
  I tak dojezd v první půlce. Takže vlastně cíl splněn.
  
  V cíli kecačka s Lukem a hurá domů.
  
  Jinak teda poklona pořadatelům za suprově zabezpečenou trať.

  
  
  
• Luke – Šlapu do toho dál
  
  

  Těžko se mi přepíná z maratonských bitev do krátkých intenzit, pořád myslím na tvrdé tempo v hodinových kopcích, kde se člověk poslední čtvrt hodinu kroutí bolestí, ale pořád jede. Jenže v reáliích klasikářského závodu na 2 hodiny, se tohle tempo dá spíš popsat jako "parkuju", "končím", "už jen dojíždím". A bolí to spíš psychicky. Vlastně jsem kvůli TDF posunul trochu start sezóny, teď měl být odpočinek. Hlava občas vypíná, relax by to chtělo, ale nějak cítím povinnost ukazovat ten náš oranžovej dres (a neustále odpovídat na otázky, kde je Kapr s Kolíkáčem). A samozřejmě nohy docela jedou, tak proč sedět doma? Mladej, blbej, tak si to přezávodění prostě vyžeru. Pauza už se mi stejně nikam nevejde, tak si o tom pokecáme v září, no.
  Účast slibují i Vláďa s Kulhošem a tak je z toho i společenská událost. Sedíme sice u stolu na konci balíku, ale sedíme (já teda většinou stojím), takže dobrý. Ono totiž start byl... no hodně bez stresu. Prostě kecáme se Vláďou, když najednou střelí. Cyklisti kolem se dávají na úprk, já hledám tlačítko start na Garminu a pokouším se nacvaknout. Ztrácím svojí už tak blbou pozici na startu a nějak nemůžu věřit tomu, že se tady zgumuju ještě před prvním brdkem. Ale je to tak, pěna za balíkem je neuvěřitelně řídká, nikdo nelepí, nějak jsem ztratil Vláďu (evidentně je na tom ještě hůř, ale to nevím). Sakra. No zpět jsem až v prvním brdku, který se naštěstí nejede, Vláďa tu je taky, Kulhoš též, takže obsazujeme stůl a pohoda...
  Teda, druhý brdek chce obligátních 600W, to znám i z loňska, ale stačí to, pak ne moc elegantně projetá zatáčka, vím, že by to šlo o dost rychleji, ale praskání písečku a nervozní Dogma varují, že bych to zkoušet neměl. No minimálně stopa by mohla být lepší. Pak krátký vsazení a zabudovat se do balíku. Tak paráda, první kolo si odškrtnu, sice nás čekají ještě dva brdky před cílem, ale první se v závodě letí setrvačností a druhý už si člověk pohlídá, navíc pak dlouhý sjezd, kde prostě jen stačí nenechat si to odjet.
  Takže trocha společenského tlachání ve stylu "no 5x to asi bude zajímavý" a jde se do dalšího kola. Tady mi to nejen smůlou ujelo loni, takže když si dávám pozor, první brdek s přehledem a ve druhém zas 600W, trochu se propadám, ale spíš tím, že tam to poslední procento výkonu prostě dát nechci. Lépe si najet to kritické zatáčky, Dogma a kamínky zas varují. OK, fakt si dám bacha. A zase se zabudovat do balíku. 2. kolo done, navíc Vláďa i Kulhoš tu. Na rovince mě to pak vynese do čela, tak chvíli potáhnu, okouknu situaci (Odjetej Gdula a zbytek Fialek kotví), vlastně pro mě asi dobrý. Ukážu trochu dres vepředu a hned se ukazuje i Kulhoš, nebo je to rozlučka? No trochu se to rozjede. Já dostanu "dobrej" nápad, najet ty dva brdky tentokrát z čela. Projedu to celý na čele a 600W tentokrát nestačí. Ono najet tam v háku není úplně od věci. Procedím se solidně, naštěstí u našeho stolu je furt místo. A na horizontu mi ještě Vláďa přišoupne židličku. Díky!
  Dogma už v zatáčce nezlobí, asi jsme to vymetli. V kopci se chvíli jede, docela to bolí, vypadá to, že i Kulhoše, tak řvu moc. Což se i zdá, že zabere a tak když se vrátí, tak zařvu ještě "dobrý, jedem". To bohužel zabralo taky a bolí to i mě. Nahoře koukám, jestli to ješte Kulhoš sjede, no chtěl bych říct, že jsem si nevšiml nástupu Kuřete, který to celý natáhl a kvůli tomu mi to odjelo. Jenže já ho viděl a stejně mám díru a nemůžu s tím nic dělat. No tak to sem pacoš. No nic, sklopím hlavu a doufám. A po chvíli se teda nejede a já se vracím, pěkně vyvětranej. Co jsem to říkal před startem, že to chce objet s balíkem, ale zároveň pak mít ještě na nějakýho spurta. Jo, tak to asi nevyjde.
  V cílovým brdku po dalším nástupu už s odlepem, ale přes horizont to držím a vracím se. Bohužel jsem svojí krizičkou asi trochu demotivoval Vláďu a ten se pod kopcem rozloučil. Myslel jsem si, že to jsou takový ty řeči, tak jsem na to ani nic neřekl, ale není tu. Chjo. O to horší je, že je jasný, že jsem další na řadě a sám jsem jet nechtěl.
  Nicméně další rovinka v balíku ok a jde se do 4. kola. A dokonce dávám i dva brdky, i když o 600W to není. Zdá se, že odpadnu s 5ti lidma, docela dobrejma. Ale oni nějak zázračně maj za tou pískovou zatáčkou tah si těch 20m dojet a já ne. A přitom pak držím docela dlouho distanc, ale víc tam není. Takže odsouzen k okruhu na samotku. Teda první půlka ve dvou, kolega jede pěkně, až se stydím, že víc nepotáhnu, ale fakt není z čeho. Jak se ale můžu zvednout do brdků, tak mu ujíždím a druhou půlku okruhu tedy jedu sám. Až mě překvapuje, že docela pěkným tempem, na to, jak jsem se vyndal v prvních 4 okruzích. Takže jsem to nějak důstojně dojel a vlastně měl radost, že to bylo určitě lepší jak loni. Navíc přede mnou nebyl nikdo u koho bych si řekl, ty jo, tak to jsem tam měl být taky.
  Takže za mě dobrý, pak ještě pokec s klukama, vytočit nohy, kola s Vláďou a hurá domů. Asi mě to ještě chvíli bavit bude a v září mě nejspíš najdete někde ležet ve škarpě. Do ty doby ale šlapu dál. Díky!