Akce Žernovský bajk Road 2022

Akce Žernovský bajk Road patří do kategorie Silniční závod. Datum: 2022-07-17.

Nejdelší varianta má délku 72.00 km.

:: Propozice :: Výsledky

• Luke – Víkendovej hřebík
  
  

  Tak pro mě opravdovej víkendovej hřebík. Takže trochu obšírněji, ať je jasný kontext. Ve čtvrtek se mi nedaří usnout, jako fest, takže naspány 3h, v pátek večer práce, komplikace, odpadám pozdě v noci a od rána zas makám. Zas sotva 3h spánku a nestíhám mistrák na Šumavě. Pak aspoň 2h trochu motat nohama, ale večer cítím, že jsem dost K.O., ale do postele se stejně dostanu pozdějc, než je zdrávo.
  V neděli ráno ani nechápu proč zvoní budík, zaspím to a po hodině zjišťuju, že je čas odjezdu. Sakra! Chci to zabalit, ale nějak mě přijde, že jestli moje strouchnivělé tělo nedostane aspoň jeden závodní impulz týdně, tak to můžu už letos zabalit komplet. Bez snídaně tedy vyrážím. Něco pojím a popiju v autě a na D11 se modlím abych nepotkal kamarády od Pepanwagena v bílým superbu. A jedu taky trochu zataženě, na jistotku, že jo.
  A přichází další rány, došli čísla, čipy a u registrace neví co s tím. Došli i přihlášky. Času není na zbyt, tak se jdu obléct a připravit kolo. Když se vrátím, na registraci nic nového. Fronta se rozrůstá a nepostupuje. Cca 20 minut do startu a ten je navíc 5km daleko... Nakonec pár lidí předběhnu, díky tomu že mám kombinézu a organizátor mě vytipuje jako osobu, co by přeci jen měla mít čip (pár jich zbylo od lidí co nedorazili)... Díky aspoň za to. Sedám na kolo a pádím na start, tam jsem 4 minuty před 10... fakt zážitek. Neznám trať, nejsem rozjetej, zvládnu se vyčůrat, ale to druhý už ne. Což před rovinatým závodem nevadí, ale...
  Rovinatý to není, nevím kde na to Sukes přišel, ale jako DS ho teda neberu. Tohle bych chtěl vidět, jak by velehákoval, ale bohužel tu není, tak ho ani nemůžu sprdnout.
  A už se startuje. Pro mě tedy prohlídka trati, něco vím, ale v zásadě jsem se nechal ukolébat jen informací, že se to v "pohodě nechá uhákovat" a víc jsem neřešil. Mám dost co dělat vůbec uhákovat nástupy ze zatáček, natož si nějak prohlížet trať. Hned po krátkým sjezdu se začíná stoupat a to trvá vlastně půl kola, jen občas je to proloženo nepřehledným sjezdem. Jeden takovej je před hlavním brdkem dne. Nájezd tvoří 3 zatáčky a sjezdík, do dvou zatáček není vůbec vidět, do té poslední se letí přes 65, dalo by se to i bez brzd, ale psychicky to nedávám. Brdek je to krátký, ale nahoře má úsek s 19%. Jedu 660W a je mi jasný, že v příštím kole to bude chtít malou... Vlaju na konci, ale jsem tu, kolem Honza Kulhánek, tak toho bych se plus minus chtěl držet. Jestli to teda bude rovinatý, říkám si. Jenže po krátkém sešupu zase pravá a zase se stoupá. Zase si blbě sáhnu na brzdy, tady to sice chce, ale míň. Stojí to zbytečný síly, ale v půlce kopce se přestává jet totál kudla, a tak se pohodlně zabuduju do balíku, aby na mě nefoukalo a říkám si, že to možná půjde. Následuje pravá, zase sjezd a dvojbrdek do dalšího (vlastně prvního úplného) kola. Tedy 4 kola do konce.
  Start byl o pár km dál a za chvíli chápu proč. Dvě serpentiny a sjezd kde Garmin ukáže 78 km/h. Následuje odpočinková pasáž, kde se člověk sveze, průjezd startem a zase půl kola do kopce. Jede se pomalejc jak minule, ale ne o moc. Pořád jsem se moc neosmělil ve všudypřítomných zatáčkách a dostat se nějak víc dopředu se nezdá být úplně levnou záležitostí, tak na to kašlu. Navíc teda začínám pociťovat těžký diskomfort z toho, že jsem nestihnul pořádnej záchod Tak to bude ještě hodně zajímavý.
  3 technický zatáčky před brdkem dne přinesou defekt jezdce přede mnou. Vypadá hodně vratce a kolem se ženou lidi, takže musím brzdit a počkat, než ho můžu objet. To se ukáže jako klíčový bod mého závodu. Padák před brdkem zase nedám bez brzd, takže spíš nabírám ztrátu a 600W spurt na horizont můj problém taky neřeší. Další zatáčka, zase neprojetá úplně ideálně a do delšího kopce tak už je balík dál než na jeden pořádnej spurt. Jedu co to dá, z balíku se trousí odpadlíci, pár jich předjedu, ale to je tak všechno. Tak to mám teda brzo vyřešeno. Přemýšlím, že to zabalím, nebo si někde aspoň dám pivo a dojdu na záchod. Ale nohy, zdá se, chtěj jet, tak jim to nechci kazit.
  Pár lidí z čela odjelo, zbytek tvoří grupu, později hlavní balík, já jsem sám, pak ještě naberu borce na zeleném kole, točíme a před cílem 1. (a půl) kola dojíždíme trojici. Následuje sjezd a odpočinková pasáž, kde se moc neodpočívá, borec to orve a jsme jen ve 3. Před začátkem stoupavé části si z toho vystupuje i poslední člověk co jsme sjeli a jsme zase jen dva. Tempo je hodně sebedestruktivní, aspoň pro mě. Prohlásím něco ve smyslu, že kdybychom trochu zvolnili, tak bych i na tu špic dojel, ale prý to nevadí. No nějak odvisím ten kopec a do cíle 2. kola asi jednou vystřídám. Na horizontu si zaspurtuje (možná pro bidon, možná pro zábavu, protože já určitě nevypadal nějak nebezpečně) a odjíždí o pár sekund. Já to nereflektuju s tím, že přece není blázen, aby chtěl dalších pár km z kopce a po rovině jet sám a počká. Projedeme serpentiny a nikdo nečeká, takže jedem dalších 6 km s 50m dírou. Před startem je vidět hlavní balík, odhadem minuta, dle flyby pak 45s, ale je dost velkej. Bez šance to sjet, určitě ne každej sám. Škoda...
  Pak se lámu s vidinou toho, že další kolo a půl pojedu sám, takže začínám trochu šetřit do kopce. Brdek dne jedu jen 450W a v té prudké části jedu krokem. "SUKES!!!" Zní mi hlavou...
  Dál jedu údržbu a když zahlédnu za sebou čtveřici, rezignovaně čekám, přeci jen ještě 20 km je dost. Pak ve 4, respektive ve 3. Obkroužíme další kolo, zjistíme, že jsme každej jiná kategorie a nějak to doklepeme. Nikdo nespurtuje, tak to taky nehrotím a cílovej magnet po dvojbrdku jen držím na konci abych neměl extra ztrátu. Každopádně jsem dost na kaši a cestou domů jsem rád za všechny ty tempomaty, asistenty a chlazené americké limonády.
  Na to, že jsem vlastně celej závod něco řešil, něco se mi nelíbilo, nebo jsem byl překvapenej, tak se mi jelo docela dobře a čísla nejsou taky špatný. Vlastně letos možná nej, což je ale tím, že jsem toho taky moc neodjel... (a když, tak to nebylo dobrý). Jinak trať pěkně zabezpečená (nebo jsem měl štěstí, v tom kalupu vlastně těžko říct) a organizace až na ten začátek fajn. Rozhodně to ale není nějaká rovinka a svezení, je to tvrdá klasikářská trať. Nalítnout správně do brdku dne jsem zvládl až na popátý a některý průjezdy zatáček by se daly zlepšovat dál. Nakonec myslím, že na to objet to v balíku bylo, ale holt když není výkon navíc, musí to být takticky top a to nebylo. Bedna překvapivě nebyla nedosažitelná (2. a 3. místo bylo z hlavního balíku), ale zároveň hodně daleko... No a teď jsem zvědavej koho to naláká na další rok.