Akce Jižní Čechy 2022

Akce Jižní Čechy patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2022-02-10.

Diskuze :: Mapa :: Foto :: Flyby

Historie: 2021

• Sukes – Fantazie
  
  

  Je večer, priority dořešeny , co ještě zbývá , po strečinku nějakou pohodu a v tu chvíli ve mně hrkne, musím dnes poslat report, zítra, byť by byl sebelepší a aspiroval na zařazení do TOP , nemá proti zítřejším vypísmenkovaným dalším vobjížděčárským dvoukilovým emocím sebemenší šanci. Jde to samo, emoce stále k nezastavení rotují jak má DTéčka a zážitky se předhánějí na špici jak já včera s Lukem. Jo pustit mezi sebe Sukese! Kde může, tam provokuje, démonizováním Kolodějí nade vše, nekonečnou smrští velereportů, z nichž dva dokonce narušily absolutně neprůstřelnou hegemonii šlapkodopisovatelů, že byly vybrány do TOP 2021, pravidelnou účastí s ještě pravidelnější odpadáváním v prvním opravdovém kopci, škemráním o zkratky , nabádáním k čekání, neustále kohokoli otravujíc o tahání zpět a naopak vytrvale tahajíc nové a nové lidi ke kostelu , jenž většinou paradoxně tempo ještě navyšují, ale stále po rovině né dostatečně, aby vytrvale ponoukal k závodním 45+ , vyhýbáním se střídání, neomluvenými absencemi u Aloise, nekonečným organizováním zaručeně posledních Kolodějí, vytrvale sedlajíc pouze jednici , i ten Apache server mne občas musí odpojit..., a to nemluvě o SPZ a ani ta přezdívka , jak jinak v mém případě , není úplně nevinná , správně zní Šukeš , pracoval jsem pod jedním generálním ředitelem , jenž byl samá ženská a velmi intenzivně a to i projevem TÍM žil , jednou na začátku konspirativního jednání ve třech s jeho právníkem Judr. Samkem a mnou Ing. Lukešem nás představil jako doktora Nadsamce a inženýra Šukeše ... , ano provokuji, ale zdravě a ve skrze pozitivně, i tento týden jsem se podílel na vyprovokování jarního švihu mimo plánovaný termín a kluci naplánovali vhodný termín, úžasné místo, ideální čas, jedinečnou ověřenou trasu navíc s kulturními vložkami Hluboká , Hrobka, Rožmberk včetně fotoaktů i reprezentativní sestavu naprosto fantasticky. Ano byla to Fantazie, čtyři jistoty z posledních akcí jsem doplnil já a přemluvil i Igora.
  Je stále tolik nabíjející číst , jak natěšeně líčí zážitky vždy nabitá vobjížděcí dvoukila, jak je to pro ně již neodmyslitelná část zimní cyklistiky, jak nasednou za jakýchkoli podmínek , ale hlavně jak si to vždy dokážou užít, jak večer ani nemohou ulehnout , aby se skvěle vyspali, ráno prohlásili, že zítra fakt nejedou a aby za několik minut opět jejich jména figurovala u nekonečně profláknutých značek. A ještě větší zážitek skýtá osobní účast na takovýchto akcích plných vobjížděcích hlášek a neopakovatelných stále stejných vždy nových zážitků , takovéto zapálení vyžaduje neskutečný morál a nezvladatelnou touhu po adrenalinu, tihle kluci to vše moc dobře vědí, i tady je to hodně o hlavě, ale hlavně v srdci, a proto jsou tak dobří, pro ně je vobjíždění na úrovni závodu... A teď je zase vidím osobně , vystupují z auta vinou kolony s půlhodinovým zpožděním, ale nabiti odhodláním si zase užít, bývám a i dnes jsem naladěn velmi podobně , navíc dnes to bude více švihovatější než vobjížděčárský , čemuž dopomáhá i další 30 minutová sekera vinou defektu, a to mi samo dvojnásob vyhovuje a začínám provokovat, že na špici to doženeme a již se tempo po nádherném asfaltu zvyšuje a atakujeme i 40ku, Fantazií už kromě neustále se tímto výrokem těšícího Roberta začínám radovat i já, na špici rozhlučím svá DTčka a držím watty i v brdku , abychom neklesli pod 30 km/h, Luke uznale kvituje, ale už se začínají objevovat i hlášky, že nejsme na závodech, ovšem šestice nadále plně kompaktní a velmi nadšená. V brdkách tahá Lukáš, snažím se ho úspěšně hákovat, až se jednou zvedne a předvede mi, jak to bude zase vypadat na KOlodějích, aby zároveň i po Robertovi on pochválil, že jsem na tom dobře, vím a těší to a zároveň si užívám, jede se přesně dle mých představ a navíc jsem rovnocenným střídačem, věc jindy nevídaná. Z Budějek do Třeboně po větru jsme již letěli na tolik, že se lehce zatavil Prófa, jak se mi po cestě do Prahy v autě svěřil, nicméně zejména jsme probírali sázení, on bookmaker , já sázející provokatér, i po švihu zajímavá a radostná zkušenost. Na posledních 40 kilometrech už se přece jen občas zezadu ozývalo MOC, lehké zvolnění zase obratem generuje z úst opětovně vycházející Fantazie, aby né, i kolem 16h nám stále svítí slunce , jo v Českých Budějovicích by chtěl žít každý. Po jedné z dalších Robertových hlášek Fantazie doplněné , co víc může být ještě lepší, se Lukáš ze 45km rychlosti zvedne a drtivě mu to únikem předvádí, samo ho docvakávám , na rovině mi ani tahle zástěrka dnes neuniká. A humor neopouští tenhle fantastický švih, ani když po další hlášce MOC se spontánně neudržím a slovy "vždyť vůbec nejedeme" spolu se mnou na špici jedoucí Lukáš se smíchy odbourává. A tak ani ten zesilující bočák nemohl pokazit závěr téhle Fantazie. Ano, fantastické únorové jihočeské vyvětrání nesmazatelně zapadá do nekonečné mozaiky cyklozážitků téhle jedinečné party nebo párty, jasně obojí.

  
  
  
• Luke – Turistická jízdárna
  
  

  Tak tohle bylo v hlavě pěkně dlouho. JALka, jarní výlety s Turistou, přesuny autem na jih. Pořád dokola člověk projíždí tou rovinou od Tábora směr Budějovice a řiká si, jak se tady v zimě najížděj kilometry. Jenže v cestě z Prahy stojí Česká sibiř a ta je v zimě na kole neprůjezdná jak Stelvio. A pak je jaro, léto, podzim a do rovin by nikdo nejel. I když si Sukes myslí, že je to nějaká moje libůstka, fakt je ten, že na rovinnej výlet jsem ještě nikdy nikoho nenalákal.
  Teď předpověď hlásí 10 stupňů a Kolíkáč už víří nějaký Brdy... no to bych ještě nedráždil, ale nadhodím trasu na Hlubokou, Svět a Rožmberk a překvapivě nikdo neprotestuje. Nakonec kvalitní sestava a po menším zdržení vyrážíme z Tábora v půl 11. Průtah městem, kde o zelený vlně ještě neslyšeli, asi příště vynecháme. Pak první stoupání a trošku se zahřát do provozní teploty. No fakt je ten, že je tu docela provoz, a tak se je lepší se tu moc nevybavovat. Částečně se daří nasadit docela solidní tempo, ale při prvním zhoupnutí do rychla se ozve rána, že jsem rád, že jedu na špici. Naštěstí to zní děsivějc, než je skutečnost. Prófá má prázdný zadní kolo, ale jinak se nic nestalo. Mění duši, první bombička, všechno ukázkově cajk. Jedeme. Raz, dva, bum.
  To už docela naštve, takže celý znova, najít docela pěknou díru v plášti a Prófa už si plánuje celodenní pobyt v nejbližší nálevně. Ale Kolíkáč začne máchat rukama kolem svojí podsedlový brašny a tahá jednoho králíka za druhým. Duše, bombička, redukce, nýtovačka a hele, plášť. Oprava se daří, svítí sluníčko, tak ani nemrznem, jen další půlhodinka záseku nic moc. Tak teď už to moc na další neplánovaný zastávky nebude.
  Že nakonec nebude problém stíhat se ukazuje v zápětí, kdy se profil srovná a průměrná rychlost se ustaluje těsně pod 35. Silnice klasické jihočeské kvality, slunce nad hlavou a kouzelná krajina kolem. Navíc bez bundy, to je pro mě úplně jinej sport. Kolíkáč řve fantazie, já si taky něco zapěju a když Sukes do dalšího magnetu roztočí na špici svoje karbóny, připadám si, že jedu na festival do San Rema.
  Míjíme usedlost s reklamou "Turistická jízdárna", tohle skvěle vystihuje aktuální pocit, jo tenhle kraj je pro nás ideální jízdárna. Úplná placka to není, trochu zpomalujeme, ale i tak se mi na budíku povážlivě často objevuje 3ka na začátku. Před Hlubokou se tak už musíme krotit, přeci jen vystřílet se ještě před půlkou, to by byl drahej účet. Hluboká, výjezd k zámku a foto. K tomu tradiční zábavní vložka z dílny HonziB. (samozřejmě nepublikovatelná)
  Pak pokračujeme dál, míříme přes Borek, který trochu osiřel po otevření dálnice a v cestě stojí největší dnešní kopec na Hlincovou horu. Stoupání má docela dlouhou přípravu, ale až v Rudolfově to opravdu začíná. 2 km a 6 % už není žádný Polabí. Někdo si vystoupil hned, já si chci užít ten pocit lehkosti bez bundy a trochu testnout nohy takhle venku. Postupně tak lehce přidávám a překvapivě dlouho ještě slyším zvonit Sukesovi DT Swissy. Ještě stihnem okomentovat výhled, včetně Hluboké, kde jsme před nějakou chvíli byli, ale to už je vidět, že až k vrcholu už pojedu sám. Tak to ještě hecnu a na horizontu končím na hezkých 350W s pocitem, že by to ještě šlo.
  Pak přichází dvojitá odměna, dlouhý táhlý sjezd pomalu až do Třeboně a navíc s větrem v zádech. A fouká docela obstojně, pod 40 se nejede, spíš tak 45. Občas brdek, Prófa si začíná ztěžovat, že v háku jede 300W. To my na špici taky, no... Ne každýmu vítr do zad pomůže...
  Kolíkáč si zas jede svoje ódy a ptá se, jestli už je to dokonalý, nebo to může být nějak lepší. Namítám, že vždy to může být lepší, zvednu se a jdu do úniku. Z 45 se nastupuje docela blbě, na zimáku o to hůř, ale menší brdek mi pomůže. Sukese to samozřejmě nenechá klidným a po chvíli mě dolepí a pak se jen směje, kvůli jaký blbosti se dá nastoupit.
  Před Třeboní se ještě fotíme u hrobky, pak průjezd městem a hurá na pumpu. Je teplo, dá se sedět venku, svítí sluníčko. Tohle je prostě zimní švih snů. Doplnit bidony a vydat se na cestu zpět. Bojíme se bočáku, ale není to tak zlé. Ještě poslední zastávka u Rožmberka. Majestátně působí už samotná hráz, o rozloze a pohledu do dálky přes hladinu se nemá smysl bavit. Odtud dál letíme krajinou rybníků, alejí a luk. Až na 120. km je to pořád z kopce. Jede se mi dobře, tak si užívám výhled ze špice. Občas se ozvou nějaké výtky, tak se snažím těch pár úseků s dírama vždy ubrat, ale ve finále je to evidentně jedno, protože stížnosti neustávají, ani když přes díry přestanu šlapat. To komentuje Sukes hláškou, že se přece vůbec nejede, což mě rozesměje hned dvakrát. Jednak jsem přesně tohle před chvílí spolknul a druhak při představě, že tahle hláška bude znít v Kolodějích letos přinejmenším do září...
  Za 120. km se začíná stoupat, asfalt se vrátil ke standardu a hlášky už neslyším. Jede se dobře, stále vidím stíny za sebou, ale při důkladnějším ohledání zjistím, že skupina je již jen poloviční. Je třeba si trochu posypat hlavu, tak nechávám špic špicí a jdu si hrát na větrolam. Prófa si ztěžuje na nohy, ale od boku bych to spíš typnul na záda. Ty prej taky a nabídky na další rundu od Kolíkáče už ani nekomentuje. V zásadě ale furt jede dobře, občas potlačíme, ale vliv na rychlost skupiny to nemá, což je velký pozitivum, neb slunce pomalu zapadá.
  Blížíme se k cíli, předtím ještě průjezd lesem za Košicemi. Teda, že budu jezdit co týden do Košic, to jsem si nepředstavoval ani v hodně divokých snech. Nájezd do lesa vypadá luxusně, zlatý hřeb dne, ale realita se ukáže v zápětí. Asfalt mizí nejdřív pod nánosem kůry. Za chvíli mizí i kůra a zbývá hodně tvrdý gravel úsek. Tak tohle se nepovedlo, jedeme 15 km/h a unavená těla dostávají solidní masáž. Místo lehké thajky ale přišel německej řezník a já nějak ne a ne si vzpomenout, jak jen říct, že už to stačí.
  Jestli jsem se mohl do teď chvástat, jak mě nic nebolí a nechybí, tak po čtvrthodině na šutrech mám teda taky dost. Slunce mizí pod obzorem a my dotáčíme poslední kilometry. Z lesa jde chlad a k autu je to nakonec tak tak, aby člověk nezačal trpět zimou. Až na ten les hodně povedená trasa, perfektní obsazení a ideální únorový počasí. Tak snad zas brzy naviděnou v jízdárně!

  
  
  
• Kolíkáč – Dovolená jak na Kanárech!
  
  

  3 kola dovnitř a 3 lidi na sedadlech. Berlángo rezonuje cyklistickou atmosférou, jak kdybychom jeli na nějaký alpský úlet. Tohle má člověk nesmazatelně v hlavě a zase se k tomu upíná, že to snad někdy zažije. Dnes ale jenom k Táboru, navíc s kolonou u Čapáku. Dočkáme se někdy dálnice na Jižní Čechy?
  Domluvené parkoviště už rozzářily pestrobarevné dresíky a helmy. Počasí a trasa nalákaly, vždyť na únor to je malý zázrak. Valíme přes Tábor, ten les semaforů a křižovatek asi můžeme příště vynechat. Nějak se poslední dobou jezdí lajna, to si před pár lety nedovedu představit. Ale asi je to bezpečnější, navíc, když jsme v 6 lidech. Opuštění Tábora ohlašuje rána zezadu. Profesor má defekt. Luke s HonzouB pomáhají, já kecám se Sukesem a Igorem na sluníčku. Když už mají hotovo, znovu to nevypadá dobře. Profesor doklape na prázdném kole k nám a hlásí, že si těch 10 IP dá v nějaké táborské putyce. Díra z boku zánovního pláště tomu prostě dává doporučení. Ale kdepak milánku, máš smůlu, můj batoh pod sedlem skýtá leckterá překvapení. Za chvíli frčíme, plášť, bombičky a duše letí do kontejneru a my se můžeme konečně věnovat veselejší stránce cyklistiky.
  Letíme jihočeskou pohádkovou krajinou vstříc Temelínu . Tohle prostě chceš! Slunce svítí, bezchybný asfalt ubíhá pod koly a jede se tvrdá lajna. Opojení, fantazie. Je radost pozorovat nabušeného Sukese, jak si užívá nového matroše pod sebou. Temelín necháváme na pravoboku a studeným údolím, kde je potřeba v každém brdku trochu přitopit na zahřátí se blížíme k prvnímu turistickému cíli a tím je zámek Hluboká. Foto, houska a termoska a míjíme Budějky a stoupáme na nejvyšší bod trasy. Jedu s Profesorem, Sukes si to rozdává s Lukem někde v dáli před námi. Ne, nechci blbnout, zimák pode mnou bude ještě v závěru možná hodně bolet.
  Frčíme na Třeboň a vítr si nás konečně skvěle našel přímo do zad. Lepšího snad nic nemůže být, i když Luke ukazuje, že se to dá ještě vylepšit. Jeho nástup zachycuje jen Sukes a znovu se pěkně kočkují. Vesnička Spolí mi evokuje vzpomínky na cyklistické rodinné dovolené s dětmi v sedačkách a náves zase jednu noční peprmintovou smršť nevydováděných tatínků. Hrobka Schwarzenbergů si zaslouží foto a naše motory zase doplnění paliva na pumpě za Třeboní. Nálada graduje, ale stejně mi to dneska nějak neubíhá, ještě že je kliknuto jen 160. A navíc teď to začne hodně bolet, ostrý bočák zesiluje, tak ještě foto největšího rybníku na světě a domydlit to k autu. Čas je náš nepřítel, začíná se ochlazovat a Profesor ztrácí viditelnost a má svůj obligátní metr před sebe. No potěš! Takhle si to vyšít 2 x za týden, to umí jen velmistři!
  Ale srdnatě bojuje, a navíc bojovat musíme i my, jelikož Turovecký les nám připravil těžkou gravel vložku. Tak tohle příště raději taky vynechat, zimákům to až tak nevadilo, ale Sukes nás asi musel v duchu proklínat, i když to nedal kamarádsky najevo. Konečně auto, plácnout si na pozdrav, topení na plno a těšit na horkou vanu. Jo povedlo se to, tyhle autovýlety prostě mají svoje kouzlo, hodinu od Prahy autem a dovolená jak na Kanárech Díky bejci za skvělou společnost!