Akce Štětí 2022

Akce Štětí patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2022-01-23.

:: Diskuze :: Trasa z Jižáku :: Trasa ze Sojovic :: Flyby :: Foto

Historie: 2017 :: 2020 :: 2021

• Luke – Orlíkova radikála
  
  

  Sobotní ráno a pohled na zasněženou silnici. Naštěstí Štětí už podruhé letos odpískáno a pojede se netradičně v neděli. Na sobotu domluvena Havaj na rouvy, kde jsme nakonec namotali přes 5 hodin a plnými doušky ochutnali Ironmanskou trať. To na neděli je naplánováno Štětí, v komornějším složení a bez nějakých úletů, vypadá to na ten kratší a lehčí z víkendových tréninků.
  Na jížu jen Oťas a zpožděný Kolíkáč, valíme směr Černý most a nabíráme Camrdu. Jižní větev kompletní, je teplo, ale mrholí. Přejíždíme dálnici u Satalic a Kolíkáč hlásí nejvyšší bod trasy, já něco o tom, že mě dnes čeká ten lehčí, ze dvou víkendových tréninků. Oba kecáme, ale v tu chvíli to ještě nevíme.
  Dál už naštěstí neprší. V Mírovicích Kapr a Orlík a sestava je kompletní. Míříme na lávku v Lužci, tempo je poklidné, nálada přepychová.
  První kopeček přes Horní Beřkovice nás ještě trochu zahřeje, ale většina jen z pohodlí zadních lavic sleduje Kolíkáče s Camrdou. Prezidentské třistawatové peklo, bok po boku, aby nakonec v dálce Camrda zapadl radši do háku a na horizontu přeci jen očekávaně zavrtěl zadkem... Zbytek v poklidu vystoupá tenhle i následující brdek a už padáme ke Štětí. Pak se snažit na čele srovnat kolo s Orlíkem, což tradičně končí konstatováním, že všichni jezdíme jak howada. Některý věci se prostě nemění.
  Ve Štětí slunečná zastávka a debata o zařazení úseku s poetickým názvem "Orlíkova radiála". Radiálního na tom není nic, možná tak radikální. Rozhodně změna kurzu z polabí do kopců. Oťas se na to moc netváří, to já si i hubu otevřu. Nechápu proč vyměnit úsek po rovině, s větrem v zádech, na suchu a na sluníčku, za nějaké kopce, bočák tam a zpět, v mokrém lese a údolí.
  Moje špačkování ale slouží jen všeobecné zábavě a Většina k mému údivu volí kopce a bočák. A tak nezbývá neže vyrazit směr "radikála". První kopec po zastávce využiju aspoň k rozproudění krve, zbytek si to užívá raději dlouhodobě. Pak spadneme do údolí, kde je ještě od soboty namrzlej most a na krajnici vrstva sněhu, kde to málem skládá Oťas. Následuje další kopec, do vesnice s poetickým názvem Chcebuz, kde ale název je to nejhezčí a většina domů vypadá jak po válce. Najednou jsme o 200m výš a podél silnice ještě leží zbytky sněhu. Nejvyšší bod trasy je tu, výhledy na okolí skvostné, ale zadarmo to nebylo. Následuje zasloužený sjezd, zaslouženě zasněžený, umrzlý, ve prostřed s potokem tající vody, která milostivě led smyla až na černý asfalt. Dokud to jde odjíždím co nejdál od zbytku, dle hesla "když už lehnout, tak sám". Naštěstí vše bez ztráty kytičky, i když psychické pohodě některých to jistě nepřidalo. Následuje přesun, nebo spíš průlet po jedničce z Dubé. Tvrdá lajna a tvrdej zimní Arbajt. Konečně Liběchov a vytoužený vítr do zad. Mělník je tu tedy za chvilku a dojde i na tradiční párek. Doplnit pití a přitom tak nějak zjistit, že dnes fakt málo piju. No tělo už je v docela pokročilé fázi letargie. Na špici už to bolí čím dál tím víc, hodím tam ještě jednu desetiminutovku a pak už si to radši nebudu počítat. I výkon padá a tak se špicím nevyhýbán už jen v kopci a to v zásadě jen proto, abych si mohl jet pro sebe ještě únosné tempo.
  Kolíkáč už spozoroval můj pokračující rozpad a nabízí jídlo a pití. Bohužel všeho mám dost a spíš než o hlaďák jde o prostý fakt, že 300 km za víkend prostě stačí... Na Čerňáku se loučí Oťas, ani nezvládám vyjádřit obdiv jak to s náma dává. Ze Štěrbohol pak už sami s Kolíkáčem, ještě v krátkosti si ten dnešek přehrát a nechat se unést větrem do Průhonic do vany. Díky všem statečným a nezdolným. Zas to byla paráda, kterou žádná simulace reality nenahradí, i když jí může zdatně doplňovat a člověk může už v neděli sklízet co v sobotu zasel...

  
  
  
• Kolíkáč – Orlíkova lednová skopičina
  
  

  Tradiční předvíkendový rituál v podobě klikání na všemožné meteo apky. Ta sobota se prostě leskne! Ani nálada v mužstvu není nakloněna pro sobotu. Nikdo to nechce rozseknout, že prostě jedeme. Tak to přehodíme na neděli a v sobotu dopo se zrychtuji v ložnici. Stačilo mi kilo na Hawaii, to Luke s Dreamerem celou trasu 180 km a Snílek si tradičně přidá ještě 20, ať má dvoukilo. Ten ale Štětí neplánuje Večerní přípravu před výletem strávím v Balbínce na koncertě, plzeňský mok teče proudem a chovám se jako náctileté zvíře. Ach to bolavé ráno! Za tohle budeš trpět! Zkontrolovat kolo v kočárkárně a zvolit lehčí variantu ošacení, vždyť hlásí, že bude i 6 stupňů. Čerstvý vzduch prolétne rozduněnou hlavou a hned je lépe. Na kruháku je to ještě lepší, plánování výletníci tu jsou a nastavují pěsti na pozdrav. Mírovice nás seskupují do tří dvojiček, tak to se to bude spořádaně sedět v tomto minivláčku a kecat. A je to tak! Krajina utíká, na špicích se to nešetří, takže lávka v Lužci přes Vltavu je tu co by dup. Super, že tady je, najednou můžeme po opuštěných silničkách, krásně to Kapr naklikal před rokem. Vzpomínám, jak jsem tady asistoval u Pantáty a že tady je takový hezky hákovací brdek před Štětím. Rozepnul jsem si bundu a zachtělo se mi trochu rozvášnit Camrdu. Ale nedal se, boreček, zkušeně zapadl před horizontem do háku a pak mi nechytatelně nastoupil. Jo pěkně jsem si sáhnul do rudých čísel. Valíme do Štětí, pumpa prý nebude, dáme až párek v Mělníku. No pěkný, prohrábneme zadní kapsy na sluníčku a necháme se nalákat na Orlíkovu skopičinu. Bohužel jsem se díval jen do 2D mapy a ty kopce tam vůbec nebyly! A ta rozbředlá silnice ve sjezdu taky ne Luke nám ukázal svoje vrchařské předpoklady, Oťas pak průpravu z krasobruslení na zmrzlém mostku a pak jsme si všichni zalyžovali ve sjezdu do údolí od Dubé. Uff máme to za sebou a hurá na párek. Tvrdá lajna, na špici se jede řemeslo, všechny to vtáhlo do hry. Oťas si to taky práskne, nějak nemám na něj sílu zařvat, ať se schová, že to je ještě daleko do Prahy, ono tady se to zdá všechno tak jednoduché Někdo párek, někdo kapsy, někdo pití, někdo kafe, tahle ikonická pumpa prostě nelze vynechat. V hlavě mám 50, ono je to ještě 50 do vany! Ale vítr pomáhá, letíme na Kostelec, Kapr s Orlíkem na Brandýs. Za hrdinným Oťasem přišel vrchní a chce platit za tu špici před Mělníkem. Tak teď už trochu roztrhaně, ale nakonec šťastně do svých domovů. Kumpáni, jste dobrý, nemělo to chybu! Vana, pára, bodovky a rotující hadry v pračce. Nohy posekaný, ale hlava si to užívá! Děkujiiii!