Akce Štětí 2020

Akce Štětí patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2020-01-05.

:: Diskuze :: Flyby :: Foto

Historie: 2017

• Luke – Luxus počasí a společnost!
  
  

  Budík na půl sedmou je pro mě rasovina, ale dnes se stejně probouzím dřív. Z baráku před východem slunce, na teploměru dva stupně mínus a za tu čtvrt hodinku na Téčko jsem pěkně promrzlej. Už se těším až se schovám do balíku. Dnes krásná účast, sluníčko začíná svítit, ale silnice jsou ještě mokré od soli. Tak nějak se vkrádá myšlenka, jak krásně sucho mohlo být, kdyby nesolili. Míříme přes Čerňák a Satalice ven z Prahy, kde zjišťujeme, jak to vypadá, když se nesolí. Zamrzlé kaluže, občas ledová plotna přes půl pruhu. Jímá mě hrůza, kdy to složím a vypadá to, že nejsem sám. Naštěstí tempo není tak zběsilé jako obvykle, a tak se dá jet vcelku bezpečně.
  Míříme na Kostelec nad Labem, stav silnice se lepší, takže se konečně daří zformovat krásný vláček o 11 vagoncích. Teplota i nálada stoupá. Trochu nás přibrzdí Mlhošův defekt, ale ani nestačím moc vychladnout a jede se dál. A vůbec Mlhoš, pro mě dnes seznámení a vlastně mě to v téhle bandě ani nepřekvapuje: Po dvou letech bez kola prostě přijel, objel, odjel ... jak jednoduché! Za chvíli projíždíme Mělníkem, úplně rovinu tu nemají, a tak v delším klesání míjím na špici odbočku a musíme se s Icemanem vracet. Poučení pro příště: když se otáčím ve sjezdu, tak je dobrý si tam na ten kopec dát něco lepšího než 52x11! No nějak jsem vyhopkal k odbočce a dojel si do balíku před nejdrsnějším dnešním úsekem, mostem přes Labe obaleným ledem. Svírám pevně řidítka i půlky a snažím se nedýchat, křižovatka po čistém ledu, všichni projeli, já tradičně největší poseroutka, ale kdo by se chtěl válet, že. Nezatáčím, dokud nejsem na suchém, takže zas musím trochu přišlápnout a vrátit se na chvost skupiny.
  To byl naštěstí konec útrap, teď už se jede pěkně, navíc sluníčko se do nás pěkně opírá. Stejně tak vítr, ten o něco míň pěkně, ale pořád je to v rozumných mezích. Za chvíli na mě zas vychází špic, tentokrát s Bobkem a docela bolavá. Naštěstí tohle osvěžení jarních intenzit netrvá moc dlouho a je tu překážková dráha přes Labe do Štětí. Překonáme zavřený most a odměnou nám je pumpa, kde doplňujeme energii a tekutiny. Nemají ale rumíček, což trochu rozladí Profesora. Basko vypadá, že když tu nemá Míru do dvojičky, tak to dá i bez rumíčku.
  Po krátké pauze míříme zpět po hlavní na Mělník a známou trasou dál na Prahu. Cestu nám zpříjemňuje konstantní přísun watíků navíc od větru do zad. Není problém držet rychlost přes 35 km/h, občas se letí i 40... ale bez škod na integritě spřežení, takže se nedá nic namítat. Svezli jsme se pěkně. Jak nás je licho, tak člověk i spravedlivě prostřídá dvojičky a špic pokaždé s někým jiným, jiná, jinak bolavá, ale dnes si to i užívám. Za Kostelcem se to začíná pomalu zvedat ku Praze, ale i tenhle úsek mi docela ubíhá. Zdá se, že jsem relativně fresh a tak si to užívám. V Praze ožívá Iceman a přijde mi, že ho vidím pořád na špici. Na Čerňáku se odpojuje Oťas. V Dubči zjišťujeme, že chybí Profesor s Kolíkáčem a to se přitom přes žádnej kruháč nejelo... Já a Mlhoš se loučíme se zbytkem skupiny a ještě jedeme kousek zpět, ale kluci nikde. Doma se dozvídám, že chybějící rumíček a drhnoucí blatníček si vybrali svou daň. S Mlhošem do Uhříněvsi a odtud už sám směr vana. 150 km nakonec padlo i když těsně a jen to korunovalo dnešní krásný den s luxus počasím a luxus společností!

  
  
  
• Kolíkáč – Blatníček, který nedostal rumíček!
  
  

  Wobjížděcí období nastalo, sledovat celý týden větry a pak si v partičce vyfoukat o víkendu hlavu od blbostí. Dnes to padlo na Štětí, zavzpomínat na památný švih v roce 2017 s Camrdou a Mlhošem, kdy jsme se probíjeli přes sněhovou pokrývku k pumpě. Ještě zbývá vyřešit most ve Štětí, který zmizel z map z důvodu rekonstrukce-stržení, ale dobře informované zdroje hlásí, že je již málem hotový, jen překonat pár překážek na začátku a na konci mostu. Letošní počasí se zdá lepší, ráno suché chodníky, ale silnice už nahazuje jemnou solankou. Na kruháku překvapivě vrchní silničář Tomáš B. a pak již slibované legendy Iceman a Mhoš a jejich ikonické šlapkovské bundy z roku 2007. Taky mám jednu z té várky, ale dnes zůstala doma, jedu jen v jednom funkčním tričku a letošní zimní bundě. Oťas, Basko a Profesor zaplňují kupé dnešního vláčku, stejně tak Camrda s Lukem na T.
  Cyklostezky z důvodu náledí vynecháváme a valíme to po hlavních silnicích, které jsou při nedělním ránu bez provozu. Do Mírovic nám to zpestří zatažená zadní brzda Profesora a pak setkání s Karlem a Bobkem přesně podle plánu. Ke komfortnímu wobjíždění to ale má daleko, jelikož tady silničáři neúřadovali a silnice je místy jako kluziště. Jedu s odlepem, jen sleduji, jak reaguje skupina přede mnou na nebezpečí na silnici. Ale musím před všemi smeknout, jelikož nenastal žádný problém, skvěle jsme to zvládli a za Kostelcem už zase valíme na Mělník ve vyrovnaných dvojičkách. Koukám, že máme na Vlčáka trochu náskok, ale ten maže Mlhošův defekt, takže pumpa v Mělníce je podle plánu v čase 10:02h. Ale Vlčák nikde …
  Odbočku na most pod zámkem jsme zahlásili trochu pozdě, omluva klukům na špici. Pak znovu bruslení a moje bolavá špic s Camrdou ke komínům elektrárny. Vítr je tady znát, jet tady sám, tak zdechnu. Ale v grupě je to opojné, poslat tam pár desítek metrů na větru pro kamarády, kteří vám to za chvíli vrátí. Most přes řeku již opravdu stojí, jen přeskočit plůtky a můžeme se oddávat pumpě. Nálada rozkvetla do jarní krásy, navíc když pohled na vlajky dává tušit, že to bude omamný let do van a divanů.
  Před Štětím jsem koukal na hodinky, a předpokládal příjezd domů až kolem 15 hodiny, ale ty cesty nazpět jsou nějak vždy kratší, takže to vypadá dokonce i kolem 13 h. Jen kdyby nás nezdržoval Profesorův blatníček, který nedostal rumíček!
  Jo povedlo se to, poklona navrátilcům Icemanovi a Mlhošovi, kteří to zvládli levou zadní, poděkovaní ostatním za špice a bravurní ohleduplnou jízdu na náledí… první díl wobjížděcího seriálu 2020 jsme napsali a už se moc těším na další!