Na tenhle závod jsem se těšil skoro celý rok. Když ho posunuli na konec září, dávalo smysl to vzít jako takovou pěknou tečku za sezónou. A v podstatě to i hezky vyšlo, že ještě jakž takž forma byla a chuť se ždímat pomalu vyprchávala. Ale nažhavit se mi po loňském zážitku problém rozhodně nedělalo. Bohužel jsem nenalákal nikoho z týmu, doufal jsem aspoň v Kapra nebo Kolíkáče, což by jistě vyprovokovalo Léňu, ale nakonec z toho nic nebylo. Trať si docela dobře pamatuju a tak rozjetí jen lehce, aby zjistil, jak cejtím nohy po včerejším Polabí, kde to byli jen dvě hodiny po rovině, ale s NP 261W.
Chvíli pokecám s Víťou z CFC Kladno a jdeme na start. Začíná se do kopce, který ale není extra těžký, takže by měl nahoře zbýt očesaný balík, ale nemělo by to ujet. Díky tomu moc neřeším místo na startu a stejně tak nestresuju, když se nepodaří zacvaknout a do kopce najíždím vlastně na chvostu. Dle předpokladů se celkem v pohodě dostávám víc dopředu a nahoře jsem na chvostu balíku, pak se jede v poklidu až pod nejtvrdší stoupání z Hrobů, které začíná docela tvrdou stojkou. Tu samozřejmě všichni jedou jak umí. Mě ani 450 W nestačí, abych byl s čelem. To jsem ale ani nečekal a navíc je to z části i tím, že čelo prostě najíždělo do kopce po sjezdu dřív. Nicméně to ničemu nevadí, protože jak se sklon trochu umoudří, dotahujeme se ještě s pár lidma do balíku. Pak chvíli pohoda jazz, než to zase trochu zabolí ke konci stoupání, následné rovince a ještě jednom horizontu. Celkem přes 10 minut kolem 300W vysvětluje, že jsem nějak neměl pomyšlení si ještě vybudovat lepší pozici než ocas balíku. Příležitost k tomu byla, ale nohy a hlava si říkali, že to bude v pohodě. Pak je to takové klesavé s pár rovinkami a brdkem v Mlýnech, který jsme přeletěli, že ani nestačil kousnout. Pak zase cílový/startovní kopec, kde jsem v pohodě vysel, když se to začalo trhat, tak se i sunul vpřed a i když se to trhlo, v prudký stojce kolem cíle jsem měl pocit, že tam ještě naskočit nebude takový problém. Ještě jsem si všiml Jirky Belfína kousek za mnou a rozhodl se, že nevsadím vše na spurt do balíku, ale dojedeme to s Jirkou. Přidali se k nám ještě 4 borci, ale ty moc nestřídali a spíš se pletli. Nakonec jsme je orvali z háku a ve dvou to mastili za balíkem. Let to byl neskutečnej, totálně jsem se rozsekal, ale balík jsme nedolítli. Stejně mě to ale hrozně bavilo. Dole pod kopcem z Hrobů nás ještě zbrzdilo nějaký nedorozumění s autem na křižovatce a dolítli nás ti zbylí 4. To mi ani tak nevadilo, protože Jirka si to chtěl dát "v časovkářském stylu", což mě v danou chvíli málem zabilo. Byl jsem rád, že jsem nějak vylámal tu stojku a ocenil, že tempo ve zbytku kopce bylo přijatelné. I tak nás nahoře místo šesti bylo pět a jelo se dál. Nejvíc tahal Jirka B., přestože měl s sebou ještě dva týmové kolegy, kteří ale povětšinu času jen kroutili hlavou a vypadali z nasazeného tempa docela nešťastní. Já a Jirka Halamka jsme docela střídali, takže se pořád docela jelo. Rychle to uteklo a najelo se do posledního kola. Poslední kopec z Hrobů začal docela nevinně, ale Jirka Belfín byl čím dál tím víc na špici, až nás prostě jen vláčel nahoru. To přestalo bavit jeho dva kolegy a ti to odpojili. Zbytek, tedy já a druhý Jirka, jsme se s tím taky docela rádi smířili, neb to nebyla naše kategorie, tak co ;-). Sice jsme přišli o tahouna, navíc zbyli na tahání jen dva, ale zase se pod poslední kopec mohlo jet trochu víc v naší režii. Z Mlýnů jsem si trochu protáhl špic a zkusil soupeře potrápit v předposledním brdku. Nohy tedy ještě nezemřeli a jelikož zbytek už předtím v kopci nevypadal úplně odpočatě, rozhodl jsem se poslední kopec jet odspodu v tempu a doufat, že nahoře budu ten nejmíň unavenej.
Poslední kopec má tři prudší části, jinak je to spíš magnet nebo rovina. První část jsem se snažil držet přes 300W, to docela šlo, tak jsem pak ještě trochu přišlápl a naznačil loktem, že by někdo mohl pokračovat. To se nepotkalo s kladnou odezvou, tak jsem si zvolnil pod 300 a čekal na další prudší část. Tam jsem zase přidal, na konci už jsme zůstali jen ve dvou a najednou tu byla vůle jet. Rád sem tedy na pár vteřin zapadl do háku a čekal na poslední stojku. Do té jsem se opřel na plno a do cíle tak dojel s pár metrovým náskokem.
S výkonem spokojenost, NP 270W takže ještě o něco lepší jak v sobotu. Po shlédnutí stravy pak trochu mrzí, že z balíku jsem odpadnout nemusel, protože jsem ten úsek kde se to rozpadlo jel stejně rychle jako čelo, jen jsem tam najížděl moc vzadu. Ale to je stará známá věc, navíc nikde není psáno, že by to nakonec vedlo k lepšímu výsledku. I tak jsem si to užil, pořád se něco dělo, což je trochu i tratí, která je zajímavá, jezdivá a nemá hluché pasáže. Už teď se těším na další ročník, tentokrát snad, do třetice, s bohatší oranž účastí.