Akce Mosty Želivka 2020

Akce Mosty Želivka patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2020-03-10.

:: Trasa :: Diskuze :: Foto :: Flyby

Historie: 2014 :: 2015 :: 2016 :: 2017 :: 2018 :: 2019

• Luke – Mosty bez mostů
  
  

  Co napsat ... takové běžné ráno. Nasnídat, obléknout, rozloučit se doma, akorát místo auta sednete na kolo. A místo do práce mažete na debatu o tom, jak vás bolej nohy po 270 km v neděli. A jen tak mimochodem u toho zase strávíte 7 hodin v sedle.
  Míříme do Říčan, kolona kam se podíváš. Po hlavní na Vyžlovku a až pak teprve přichází úleva od provozu kolem pily. U Penny v Kostelci čekáme na Kapra s Bobkem. První občerstvení a vydat se do Posázaví. Teplo úplně není, ale i tak se dá jet bez bundy.
  Spadneme do Skalice a poklidně míříme do Sázavy. První kopec dne na Bělokozly, březnové intenzity ve vzduchu, ale odlet borců se nekoná. Nasazuji teda pro mě snesitelné tempo, drží se jen Basko a zbytek je ještě v družném hovoru. Ani očekávané převalení borců se nekoná, přiletěl jen Míra, snesitelné tempo upgradoval na sotva snesitelné a vytáhl mě nahoru. Nohy se docela roztočili a chladno už mi taky není. Opět padáme k Sázavě, sjezd zakončený blátem a dírami. Basko lehá, ale je v pohodě, já testuju Emergency call funkci od Garmina - a pak hasím paniku doma. Krátké stoupání od Šterberka k Rybičkám v poklidu, než přijde další kopec od Blanice na Psáře. Nejdřív defenzivně, ale je to samá stojka, tak to nakonec nešetřím a docela si to užiju. Krajina se pěkně vlní, v jednom kopci za Trhovým Štěpánovem zas přijíždí Turista a upgraduje to moje snesitelné tempo. Basko chce jet a přitápí, tak se prostřídáme a prý už brzo bude první dnešní cíl, tak valíme dál. Brzo nakonec bylo asi 6 km a pěkně jsme si zablbli.
  Bývalé nádraží, předělané na vkusnou chalupu, romantický to plácek u lesa. My po zarostlém náspu míříme na železniční viadukt. Naštěstí násep (od slova nasypané šutry) brzo přestane drncat, protože je zanesený bahnem. Na křižovatce to se spoustou řečí otáčí Basko a vrací se s kolem v náručí zpět. Já s Turistou se snažíme přebrodit, když se ozve ryk mongolského nájezdníka a rozjetý Basko se řítí do toho bahnitého nánosu. Nečekaně to projel a za chvíli jsme všichni u viaduktu. Focení a pak hledání Kolíkáče. Všechno dobře dopadlo a my míříme do Borovska na poslední turistickou zastávku.
  Pak už jen čekání na pumpu nebo obchod. Silnice bez provozu se vlní, sešup k řece a stoupání, sešup k potoku a stoupání a když je chvilka rovinky, tak aspoň pohoupat na hřebínku. Až do teď se mi dařilo jist a pít, jak člověk pořád slyší ve vysílačce, ale psychické síly ubývají, a tak už se fixuju na tu pumpu. Ještě pár kopečků v tempu, dalších pár zas radši pošetřit. Krásné asfalty, kde projede jednou auto za den, to je cyklistická romantika s krásnou přírodní kulisou. V Čestíně má být obchod, ale ve 12 zavřel, to je rána pro psychiku většiny účastníků. Janovická Lhota, nejvyšší bod trasy a mě úplně vypnulo. Ukázkovej hlaďák a nebýt to do Janovic z kopce, tak tam nedojedu. Pumpa naštěstí vrací síly i náladu.
  I když je otázka na jak dlouho. Jestli se mi do teď občas zajídaly špice na bočáku, tak teď se rozjíždí to pravé peklo. Turista na špici po boku 3 šťastlivci a za nimi tanec na hraně na mezi krajnicí a fujavicí. Bobek to vzdává a jde radši na špic vedle Turisty. Taky řešení, bohužel pro mě nepoužitelné. Každé rozšíření silnice, nebo průjezdná krajnice je dar z nebes v podobě pár vteřin odpočinku. Silnější poryv větru ale stačí a skupinka bez nároku odjíždí. 300 W stačí tak na udržení odstupu pár metrů, ale víc s tím udělat neumím, a tak jedeme s Kaprem aspoň v naději, že si časem všimnou. Hezká ukázka, jak umí být 5 minut dlouhých.
  Před Kostelcem se loučíme s kluky z Polabí. V dálce už je vidět pěkný slejvák, tak radši beru bundu. Nová bunda od Kalaše funguje super, připadám si jak v peřince. Navíc Turista se ujímá své funkce vrchní lokomotivy a stará se o bezstarostný transfer do našich domovů a van.
  

  
  
  
• Kolíkáč – To nebyl zbytek polevy na perník?
  
  

  Posekaný rytíř z nedělní bitvy, celé pondělí s nadějí vyhlížím nějakou zprávu, že Mosty nejdeme Ale natěšení je slyšet ze všech stran. K plánovaným výletníkům se ještě přidává Bobek, který už někdy v lednu naplánoval trasu na zapomenuté nádraží a opuštěný železniční viadukt. Slabý kilo z kraje Prahy.
  Ráno vstávám jak horník do dolu, to zase bude šichta, to dnes odfárat. První bitva v kolonách stojících aut, prosekat se do Kostelce, kde doplňujeme stavy na konečný počet 7. Jsem rád za Kapra, tvoříme nerozlučné duo, nerozlučný etalon dnešní rychlosti pohybu vpřed. Jedu to jako tranzitní etapu, žádné blbnutí v kopcích a na horizontech. Nechce se hlavě, nechce se tělu, nechce se kolu. Jedeme převážně v protisměru trasy z minulého roku. Dostat se k motorestu u Rybiček. Ale tam to není vůbec zadarmo! Bělokozly nahoru, Čeřenice dolů, cyklokros kolem Sázavy a kolem Šternberka zase pěkně nahoru. Pak spadnout k Blanici a zase se sápat kolem dálnice v bahně a po panelech do nadmořské výšky. Bojuji, tohle není žádné opojná jízda.
  Pak si chvíli užít belgickou krajinku, ale Turistovo tempo je pro mě závod. Ale trasu máme nahranou, takže k nádraží se dostaneme v poklidnějším tempu v tabáčku, jelikož Míra a spol. si užívá démona rychlosti Foto, houska a roztržka, zdali dáme po bývalém náspu železniční tratě i kamenný viadukt. Já chci, shazuji na kašpara a řetěz se dostává mezi převodníky. Kudla! Rvu to silou, a ještě více tomu přidávám. Klacek se láme, ruce zaprasené, kudla!! Jsem tu jak opuštěný vagonek, co ztratil soupravu. Potřebuji imbus, volám zachránci HonzoviB. Uff podařilo se, frčíme dál.
  Kostelík Borovsko, Kapr už pucuje zimáka v místní vaně. Přejíždíme majestátní zásobárnu vody přes silniční most a padáme zase k Sázavě. Tady to je pro mě neznámá krajinka, parádní serpentiny zase hore. Závidím klukům, jak si ty kopce užívají. Já zase trpím, navíc vítr jako sviňa. Chci pumpu, chci čonga! Ale jsou tu jen Krasoňovice, Čestín, zapomenuté vesničky, kde chcípl pes. Veškerou morální sílu tedy upínáme na Janovice a jejich pumpu.
  Konečně, Turista čepuje jen čistou vodu a vypaluje tukové zásoby, já nepohrdnu bagetou a energo drinkem. Mám vymalováno a pár cest z Janovic v bočáku jsem už zažil. Nechci někde zůstat, jak přejetý pes na přejezdu. Sobecky lezu na 3 flek v našem terezíně a vím, že těch 7 lidí se prostě neschová. Čekám, že budeme točit, ale Turista nás táhne výkonem, jak z jaderné elektrárny. Luke se obětuje pro Kapra, tou škarpou už se prostě nedalo jet.
  Bobek s Kaprem se nechávají odvanout do Polabí, my za Mírou v lehkém deštíku do Petrovic. Dnes to nebylo zadarmo, Mosty prostě nejsou rovinaté Polabí. Děkuji za závětří a společnost!
  Večerní rodinná idylka, dcera s hrůzou hlásí, kam jí zmizela pleťová maska z lednice? Tak to nebyl zbytek polevy na perník? Olíznu si koutky a jdu si lehnout a snít další wobjížděcí sny …