Akce Giro de Zavadilka 2019

Akce Giro de Zavadilka patří do kategorie UAC. Datum: 2019-07-05.

Nejdelší varianta má délku 21.10 km.

:: Propozice :: Celkové výsledky :: Diskuze :: Foto :: Foto cyklomasters

Historie: 2007 :: 2012 :: 2013 :: 2014 :: 2015 :: 2016 :: 2017 :: 2018

• Bobek – Paleta s číslem 3
  
  

  Dva dny před Sokolovem dostávám nabídku od Karlose, kolegy ze Sokolova. Rozpadl se mu tým; přestože po Sokolovskem výkonu nic neplánují a z týmu VS mě nikdo neoslovil, bez rozmýšlení přijímám. Karlos je elitní časovkár-kde hovoříme o stylu 45+, takže se dá přemýšlet o sklizni. Na rychlo hledáme třetího, Dani, o kterém se doslycham v hovoru: byli jsme si to zkusit a bylo to dost dobrý... Co víc by jsis pral slyšet?
  Karlos předkládá návrh názvu ,,mezikontinentalniho" týmu: CK Vinohradský Rohozec Amulet a já už jen tajné sním jak pokosit elitní družstvo VS!
  Počasí vychází luxusní, žádný pařák, jen trošku víc fouká. Ranní stylove poloprazdne nadrazi ve St.Boleslavi a úsměvné dodatky v kupeckych počtech pana výpravčího dokresluji svatecni dopoledne. Vlak frčí jak drak, šum navozuje vzpomínky na cestování s M.Sturcem.
  Všichni se pomalu schází, zdravíme se napříč družstvy, na seznamu se objevuje 86 trojic, sami lepší oddíl až z těch jmen běhá mráz po zádech! Kluci ze Šlapek vyzařují radosti a spokojenosti. Napětí vůbec nedávají najevo.
  V klidu se jdeme rozjet, rozmyslime taktiku střídání, pozic z hlediska směru větru, je jasné že závěr proti větru bude opravdový oříšek. Než objedeme trať, zbývá pouha hodka do startu. Hlavně nekoukejte po kolech! praví Dani-pro tento den jsem nepujcoval kozu-pro klidnější pocit, má ji jen Karlos. Stáhnu tedy oko z divciho modre probarveneho týmu a napadá mě jen dres-Karlos vytahuje svůj náhradní, docela sedne, tak jsme i barevne kompletní. A tu blikacku sundej, tj.vterina dolů! Takže i hasák musi dolů, bidon, vse z kapes do auta a jeden GU cpu do sebe.
  Na startu s hlavou zabořenou v nástavcích opouštím svět, vyrážím třetí. Karlos rozjíždí úvodní interval, ze Sokolova vím, že to umí skvele, stupnovite, bude to bolet. Trosku jsem upravil trénink, tak snad to málo trochu pomuze. Pomalu se dostáváme na 45km/h. Funí slušně sikmo, z levoboku proti, zabíráme celý pruh. Špice jsou delší než jsem čekal, ale maximálně vyhovují. Kousek za Polepy chytám pri střídání malinkou dírku a stojí mnoho sil které budou jeste potřeba. Sleduji že Dani občas drží rodla zespodu, tak nevaham a při střídání toho využívám + jdu ze židle. Za Svarenicemi se silnice začíná malinko zvedat, paralelně s tepy, které už nemají kam, předjíždíme asi dvě družstva a v zavěru stoupání doplnuji třetici zvednutim ze židle. Na horizontu střídá Karlos a já si kopu hrob. Prožívám extravagantní zazitek, čekám až se konečně unaví a sjezd víc skloní. Za zatáčkou v Kyskovicich se držím co nejvíc vzadu, ale hoši jdou že židle. Ze zkusenosti s Kaprem vím, že to nikdy nevyšlo a za horizontem u Obory se začínám vařit. Karlos jde opět brutálně dopredu. Fouká přímo proti, hledám kam se schovat, nic nepomáhá až musím křiknout to prokleté ,,moooc". Dani najíždí zpráva vedle mě, snažím se ho přimět že musí jet než mě povzbuzovat ze strany. Na křižovatce před cílovou rovinou opět trochu laborujeme, ze zbytku sil hakuju Karlose který je schopný jet stále 45...
  Když v cíli zaslechnu průměrnou rychlost, jsem v celku spokojený a tuším, že to vyšlo. U auta laškuji zda vzít k restauraci dres. Nakonec se pro něj doopravdy vracím, tretry zaklapujeme do palety s číslem 3 - CK Vinohradský Rohozec Amulet. Díky všem

  
  
  
• Kolíkáč – Děkuji Karlové, mám Vás rád :-)
  
  

  Letos je to pro mě vypečená sezóna, na milovaných maratonech jsem kolaboval a Beskyda už jsem odpískal úplně. Tělo se braní, zažívací ústrojí nechce pracovat, tak jak by mělo. A v hlavě se to překlopuje do stavu odpočinku, chuť na kolo se pomalu ztrácí. To nejkrásnější období a já stojím opodál. Tak taky na mě došlo…
  Kapr s Camrdou mě ale v květnu nalákali na časovku trojic a stále mě hecují, to musíš s námi dát. S Mlhošem dokonce domluví zapůjčení jeho časovkářského raketoplánu. Přemáhám se, a ještě chci bojovat. Vyladit kozu na svoji postavu, vyměnit přední píchlou galdu v servisu u legendy p.Šáry a zkusit objet barák. Děsný stavy, vůbec to nejede, všechno bolí. Ale je úterý, 3 dny do časovky a na kruháku čekají natěšení orange TTT borci.
  Polet do Poděbrad mi jasně ukazuje, kde je moje výkonnostní místo. Ale jsou i chvíle, kde se to zase ve mně probouzí, ta rychlost a jak ta koza s diskem jede, je parádní pocit. Večer ale stejně píšu mým dvěma tahounům, ať si zkusí najít na pátek někoho jiného. Jsem ale rázně odmítnut, že si to chtějí užít jedině se mnou. Zodpovědnost a nervy při pomyšlení na pátek mě ženou ještě do sedla ve středu s Pirátem a Profesorem. Je to let, zase parádní pocit, i když málem v závěru nedojedu domu. V očekávaní pátečního průšvihu ještě leštím kozu s Vokynovým heslem, čisté kolo = rychlé kolo.
  Zavadilka hostí vybranou společnost časovkářských es. Jeden okruh na zahřátí, to ještě stíhám střídat mým dvěma excelentním kumpánům. Kapr tady zná každý kamínek a radí, jak co projet a kde nebrzdit. Boční vítr si s diskem docela pohrává, ležet v kokpitu, mi někdy dělá docela problém. To bude peklo… Start. Překvapivě jsem zacvakl na poprvé a začátek jsem tedy nepodělal. Pak ale stačí 5 kilometrů, ve kterých jednou vlezu na špic, abych už jen řval móóc a hop při střídání. Totální kaše v háku. Překvapivě rychle jsme nějak dojeli MTB Vlčáky, povzbuzujícího Profesora, Piráta a Lukeho jsem vůbec neregistroval.
  Čumět jen na pastorky Kapra a Camrdy a odezírat kolik ještě kilometrů zbývá. Minimálně 5 x jsem musel kluky zbrzdit, jinak by mě odjeli. Jediný brdek na okruhu, ale vcelku stíhám, anebo jedou solidárně mé tempo. Pak sjezd dolů, kde vypínám mozek a buším do toho co to jde. Točku v Kyškovicích po sjezdu bez brzd, aby nás to vyneslo do následujícího magnetu. Kapr povzbuzuje, já hubu olepenou, tělo vymáčklé jak citrón, ale cíl se blíží. Ještě zkusit rozjet spurt, ale pak na mě zase Camrda musí počkat, abychom dojeli týmově do cíle.
  Uff to bylo tedy řemeslo, parádní zážitek, i když jsem to klukům pokazil, výsledkově to bylo hluboko pod jejich možnosti. A právě proto mají můj neskonalý obdiv, že se pro mě obětovali a umožnili mi zažít tuhle časovkářskou vysokou školu. Děkuji Karlové, mám Vás rád , snad Vám to někdy ještě oplatím!