Na tomhle reportu toho nebude moc vtipnýho, protože to fakt nebyla žádná pr*el. Při rozjíždění trať prolítneme čtyřicítkou. Po trati asi dvakrát konstatuju, jestli to není zbytečný jet takhle rychle. Prý ne, rozjet se prý má člověk hodně intenzivně. Když namítám, že jsem tepal přes 160 a místama i přes 180, tak je to prý horkem. Když jsou venku třicítky, tepy jsou vždycky o dost vyšší. Důležitý je to, jak se cítíme a že nám to při rozjíždění docela šlo. Jo alespoň tohle byla pravda.
Zkouším na kluky taktiku, že bych třeba první půlku nechodil na špici a tu druhou půlku podle toho, jak na tom budu. Tohle je prý taky nesmysl, při pouštění toho, co odstřídal na druhý flek člověk pořád loví hák a nadře se prý dvakrát tolik, důležitý je se na špici aspoň protočit.
3-2-1 vyrážíme. Samozřejmě napoprvé nezacvaknu, ale aspoň se pěkně poskládáme Kuře, Salo, já. Při výjezdu z Koridoru už ale krásně držíme lajnu a jak by řekl Honza Bílek „frčíme“. První kiláky jsou fakt kalup, Salo s Kuřetem točí kratší špice a já si v háku neorazím. Alespoň ze začátku se snažím být parťákem a těch 15vt tu špic jet. Je to sakra dlouhejch 15 vteřin po kterých člověk musí ještě v padesátce šikovně zaplout do háku, bolí to dost. Po cca 5ti minutách jízdy si všímám, že jsem si nezapnul Garmin. Vidím tak jen rychlost a tepy. Každopádně pod padesátku moc nechodíme a já už po prvních km tepu okolo 185. Odbočujeme z hlavní a objíždíme protisměrem traktor, kterej nám tam vjel a jedeme první minibrdeček s převýšením asi 10m. V něm se tepově dostávám nad 190. Chvílema atakuji i svoje tepové maximum, začínám bejt dost na kaši. Škrtám si o Salovo zadní kolo, i když to asi nevypadá pěkně srovnávám to, ani nezpomalujeme jedeme padesátkou dál.
Je to fakt peklo, přestávám střídat a špice točím jen ve vteřinách, abychom aspoň kvůli mně neztráceli délku jednoho kola. Blíží se jedinej kopec na trati a já začínám řvát mooc, abych si aspoň na chvíli orazil, protože jinak ten kopec nevyjedu. Nikdo nereaguje, na rovině stále držíme 48 – 50, nechutná mi to, opět řvu moc, nezpomalujeme. Jsem na úplný sračky. Najíždíme do kopce Salovo zadní kolo se začíná vzdalovat řvu moooc, začíná se vzdalovat už hodně, řvu NEJSEM TAM, najednou se všichni začnou ohlížet a hrozně se divit jako co se vlastně děje. Zpomaluju, po dlouhý době mi tepy lezou dolů, pod 190. Kopec jedu na krásných 185 – 188 a odpočívám, alespoň psychicky, protože podle zkušeností co s Kuřetem mám, přijde to nejhorší na posledních 3 km.
Naštěstí nepřišlo, pánové přepálili start a řežba k cíli se tak nekonala. Já jsem mohl být bezpečně a v klidu zaveden do cíle. Jo, zaváděcí vozy Salo a Kuře jsou pro tyhle záležitosti extra třída. Asi je nesmysl dál popisovat jaký je jet trojice s dvěma o dost lepšíma parťákama. Doporučuju zažít, nebo vlastně nedoporučuju. Ani nevím, no je to pro gurmány, tohle musí mít člověk fakt rád😊. Jinak díky kluci, to jak jsem si to prásknul jste mi nalajnovali moc krásně!
::
Propozice
:: Celkové výsledky ::
Diskuze ::
Foto